Reklama

poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

E (Po, 6. 1. 2014 - 22:01)

ahoj holky mne je 26let mam...to je na hovno zlatuš,vyhladovíš a budeš mít zase záchvaty žravosti,však víš že to tak bude.Nemusíš mít padesát kilo,kdo ti to zase nakecal?Můžeš mít klidně šedesát,sedumdesát.Velká většina ženských s věkem tloustne.To je prostě tak.Přirozený,normální.Dáváš si nesplnitelný cíle,to je taky na hovno.Pořád chceš něco jinýho než máš.Bacha na to.Smiř se s tím,jaká jsi a nebude třeba drastockých metod.stejně pro svého synka jsi nejkrásněší,ať jsi jaká jsi. čus E

zlatus (Po, 6. 1. 2014 - 20:01)

Ahoj holky,dlouho jsem...ahoj holky mne je 26let mam dve deti 5ti leteho a 2leteho kluka porodila jsem je oba cisarem a sem o proti prvnimu diteti daleko hubenejsi nez sem mnela deti. mnela sem na svoji vysku coz bylo 156/45kg maminka mne rikala at jim ze ze mne bude kost a kuze a budu mit anoregxii vzdycky jak rikate vy prejist vyzvracet ted mam druhy dite budou mu dva roky nabrala jsem na takovou vahu ze mne je to az na zvraceni vykladat a stidim se za ni kdyz mam nervy a starosti jelikoz sem na vse sama prejidam se ale nezvracim naopak nabiram ted mam 156/87kg coz je dost potrebuji zpatky hodit vahu na 50kg rozhodla sjem se nejist jen pit vodu a sem tam si dat jen samotnou uvarenou nesolenou a nemastnou rizi jinak porad vodu drzim to uz 5 den je mne sice docela malatne nemam tolik sili ale de to dezte mne palce

Lenka N (Čt, 5. 8. 2010 - 09:08)

Ahoj Luci,mám skoro podobný problém a to přibrat.Nikdy jsem netrpěla Anorexií a ani bulímií ikdyž si to lidé mysleli ale já jsem vždy jedla a nikdy si nevybírala a ani nejsem vybíravá.Od roku asi 2001 kdy mi zjistili Agorafobii ze které jsem z nejhoršího venku ikdyž občas malinké ataky jsou.Začala jsem se léčit u psychiatra a docházet i k psychologovi.Váha u mě je též nízká a prostě ať dělám co dělám tak nic.Mám dvě děti sice prakticky dospělé a když jsem asi před 4 roky bydlela sama tak váha kupodivu z mých 45kg šla a to opravdu nekecám od ledna do května téhož roku na 57kg.Nyní je opět dole z finančních důvodů jsem se musela dočasně přestěhovat k rodičům a v bytě 3+1 je nás nyní 6 i z bratrem.Občas jsou tu komlfilkty atd takže se oba lékaři ke kterým docházím shodli na tom že vtom bude hrát roli i stres.Takže i toto může být tvou příčinou.Prý dokud se neodstěhuji tak to asi lepší nebude.Už 9 let mám zažádáno o byt a zoufale si přeji aby už byl,blížím se pomalu do finále v pořadníku.Vím a věřím tomu že když jsem bydlela sama a budu sama bydlet tak se váha postupně zvedne.Už jednou se mi to podařilo.Vím že tam budu na vše sama ale budu mít víc klidu a nebudou hádky atd.Děcka už mají své zájmy jelikož jsou prakticky dospělé syn 21 a dcera 19 ta má už přes rok přítele takže budu mít více klidu ikdyž snimi vycházím v pohodě.Takže Luci i toto může být jedna z příčin,psychiatr i psycholog mi řekli že jsou dva druhy typů žen,jedna ve stresu ikdyž jí přibírá a ten druhý typ bohužel může jíst co chce a kolik chce a váha může jít dolů.Toto je bohužel můj případ ale naštěstí váha už neklesá takže jen doufám že půjde časem nahoru.Přeji ti hodně štěstí Lenka

Luca (St, 4. 8. 2010 - 13:08)

Dobrý den.
Mám takový dotaz. Od 12 do 22 let jsem si prošla poruchami příjmu potravy. Nedocházela jsem nikam na terapii ohledně těchto poruch. Zhruba od 18 let jsem docházela na psychoterapii, ale úplně z jiných důvodů. Na této terapii jsem se asi párkrát zmínila o praktikách, které s jídlem provádím a jaký mám k němu vztah, potažmo ke svému tělu. Možná i vlivem této terapie a terapie skupinové jsem se z toho "dostala". Začala jsem se normálně stravovat. Je pravdou, že své tělo stále nenávidím a neustále chci zhubnout; pořád se s někým porovnávám; přemýšlím o jídle a stále mám z něho strach i když už jím.
Teď jsem se rozhodla nechat si poradit ohledně stravy, abych se už jídla nebála. Navštívila jsem specialistu, který provedl nějaká měření, předala jsem mu jídelníček. O problémech s jídlem jsem ho informovala. Po shlédnutí mého jídelníčku konstatoval, že je to příjem tak o kolo 400 KJ a měl dotaz jestli jsem do toho náhodou nespadla znova. Já si myslím, že ne. Ale nevím, jestli není možné aby tuto nemoc spouštěl např. stres aniž bych se momentálně snažila záměrně hubnout nebo nejíst.
Ve zkratce jde o to, že mi zemřel před měsícem tatínek. Tatínek cca 10 let žil s družkou, rozvedený s mačou nebyli. Je s tím spousta vyřizování, neustále přemýšlím o spoustě věcí. No a k tomu se přidalo nechutenství. Původně jsem si myslela, že je to jen otázka pár dní a pak se to samo srovná. Ale situace je spíše opačná.
Je možné v tomto případě také mluvit o nějaké poruše vzhledem k tomu, že už jsem si tím prošla a mohl by spouštěcím podnětem by mohl být stres?

Předem děkuji za odpověď.

S pozdravem Lucie M.

pro moniku (Ne, 27. 6. 2010 - 22:06)

nemohla by mi nějaká...ozvi se mi prosím na [email protected]

Kiki (St, 9. 6. 2010 - 20:06)

Ahoj kiki, je to nemoc a...Pritel me podvedl s hodne vychrtlou slecnou..a nakonec mi rekl, ze se mu to i libi, tak jsem nad tim zacala premyslet a mrzelo me to ...tak to u me zacalo..zdravy clovek se timhle asi nenecha rozhodit, asi jsem nebyla dost silna...dneskem mam 45 kilo a rada bych prestala, ale uz nemuzu, muj zaludek nesnese jidlo a nejhorsi je ten spatny pocit, ze jsem neco snedla, ani uz nevim, jestli mi chutna....:-(

korana (Čt, 27. 5. 2010 - 22:05)

nemohla by mi nějaká...ahoj moniko, co tě vede k tomu abys zvracela jídlo, kdybys o tom chtěla pokecat napiš.

korana (Po, 24. 5. 2010 - 15:05)

Dobry den, rok tak nejak...Ahoj kiki, je to nemoc a skončit s tím je opravdu těžké. Proč jsi stím vůbec začala?

korana (Po, 24. 5. 2010 - 15:05)

Ahoj, já už mám bulimii 14...ahoj, třeba si o tom jen potřebuješ s někým povídat

Monika (Po, 10. 5. 2010 - 19:05)

nemohla by mi nějaká bulimička poradit, co mám dělat, když mi pořád nejde se na silu vyzvracet?Vždycky si musím aspon 5x strčit ruku do krku, a pak vyzvracím jenom takovou trošku, že je to jako jenom když třikrát plivneš...zkoušela jsem si do krku nacpat vařečku, opačný konec od lžičky, brčko.. a pořád nic, poradíte mi někdo?Děkuju

Kiki (Pá, 23. 4. 2010 - 17:04)

Dobry den, rok tak nejak zvracim jidlo, nemam pocit, ze bych jedla malo, proste se jen nepreziram a sem tam jidlo vyzvracim. Za ten rok jsem zhubla z 58 na 48..coz mi po roce tez neprijde tak drasticke. Akorat porad mam vycitky a v posledni dobe vsechny penize utracim za jidlo, dojdu si nakoupit treba za 500 stovek a cele to sporadam a pak samozrejme vyzvracim. Pribrala jsem na 50 kilo..potrebuju poradit, nevim, jestli to je nejaka nemoc nebo ? Na to ze mi je 23 let je to asi stupidni otazka, ale ja vazne v posledni dobe nevim, co se sebou a co je spravne a co spatne....

xxx (Ne, 18. 4. 2010 - 20:04)

jste kravy

Katka (St, 7. 4. 2010 - 00:04)

Ahoj, já už mám bulimii 14 let. Ze začátku jsem nezvracela, nešlo mi to. Tak jsem místo toho neustále cvičila a snažila jsem se nejíst. Období bez jíádla jsem prokládala záchvaty, kdy jsem snědla úplně cokoli. Toto období skončilo, když jsem poznala partnera,kterému bylo jedno, jeslti budu tlustá nebo hubená. Z 4 roky s ním jsem si na bulimii ani nevzpomněla a kupodivu jsem dokonce i zhubla a měla jsem lepší postavu než v mém bulimickém období. Pak přišel nový přítel. Ze začátku vztahu měl zval stále na večeře a obědy, já trochu přibrala, on to začal řešit a bulimie vypukal nanovo. Jenomže tentokrát jsem se naučila zvracet. To trvala 2,5 roku. PO něm přišel můj souičasný přítel, který opět můj vzhled neřešil. Bulimie zase jako zázrakem přestala, žádné zvracení. Postava úplně super, nejlepší, jakou jsem kdy měla - při 171 cm 54 kg a to bez bulimie. A pak jsem se před rokem zamilovala do svého trenéra, ve sportu, který dělám, a ten ¨pronesl mezi řečí něco o tom, že když budu správně dělat některé cviky, tak mi zmizí i tukový polštářek na stehnech. A od té doby je to úplně strašné. Napřed jsem začala extrémně cvičit. Napřed každý den, pak 2x denně, pak 3x denně. Pak každý den zvracet. Už je to rok a já mám stále strach, že přiberu a nebudu se trenérovi líbit. Denně (i několikrát) zvracím, stále se vážím a měřím obvod stehen. Píšu si statistiku toho, kolik který den vážím. Mám strach, že se mi zkazí zuby, sklovina už trochu praská, ale nedokážu nezvracet. Vždy to začne tím, že mám chuť na sladké. Trochu si vezmu, pak ještě trochu a taž toho sním strašně moc, tak pak dostanu strach, že přiberu a ten převáží nad mým odhodláním, že nebudu zvracet. A přitom mi větěina mužů v okolí říká, že jsem měla pěknější postavu, když jsem měla o pár kilo víc. Ale já mám stále zafixované, že trenérovi se víc líbí hubëná stehna a strašně moc mi záleží na tom, abych se mu líbila.A i když se ostatním líbím víc tlustší, myslím si, že čím víc jsem hubená, tím jsem hezčí. Vím, že chyba je v mém myšlení. Jsem přesvědčená, že hubená jsme krásná a při tom miluju sladké. Tak co mám dělat?

Katka (Ne, 14. 3. 2010 - 14:03)

Ahojky holky! Píšu bakalářku o využití Warteggova kresebného testu u anorexie. Chtěla bych poprosit, pokud je někdo ochotný anonymně vyzkoušet tento kresebný test (nejedná se o nic těžkého), aby mne kontaktoval. Je to velmi zajímavý test, který ovšem u nás zatím není stadardizovaný a to se právě snažím změnit. Později by se měl dát využít při screeningu a byl by tak jednou z metod včasného odhalení anorexie. Je možnost se se mnou sejít v Českých Budějovicích, Plzni a Praze. Předem děkuji za pomoc a veškerou komunikaci i případné dotazy směřujte na mail: [email protected]

Anonime!!! (Čt, 4. 4. 2013 - 13:04)

Anorexie je psychiská porucha. Podle tebe asi rozmazlenost. Pak by se taky dalo říct, že naopak skromnost. Anorektička nejí nic, nebo jen velmi málo. Co se týče jídla, je vlastně nenáročná. A když už tak zaujatě odsuzuješ psychický poruchy, tak si uvědom, že mlátit někoho, jak mile se ti něco nelíbí je chování na úrovni tříletýho rozmazlenýho fracka. Mimo jiné taky psychická porucha. "Zjednodušeně osobnost diktátora." Ty bys tu namyšlenost a nadřazenost potřeboval vymlátit z hlavy!

!!! (Čt, 4. 4. 2013 - 10:04)

Spíš by potřebovala zjezdit zadek, až by si na něj nesedla! To je ale vaše chyba, že jste k tomu nechaly dojít!!

lea (St, 3. 4. 2013 - 14:04)

Děkuji za podporu, našel...Papežová a Krch jsou dva největší čeští odborníci, ale specializují se na děti. Nejsem si jistá, jestli ti vůbec odpoví, je u nich dlouhá čekací lhůta. A často holky hospitalizují a jídlo do nich cpou. Pak je pustí a vše pokračuje

Krch je autorem mnoha publikací,seženeš je běžně ve slušném knihkupectví. Anorexie, Poruchy příjmu potravy, Bulimie. Popisuje tam metodiku: jíst i bez hladu a naprosto pravidelně, psát si dení- záznam, jak probíhal den ohledně jídla a selhání. Jak říkám, je to zaměřeno na mladé holky. Ale určitě si něco z toho kup.

Tvoje dcera by potřebovala nejen psychoterapii odborníků na PPP ( je jich v Praze spousta), ale možná i antidepresiva od psychiatra. Kombinace AD a terapie je v dospělosti nejlepší

KM (St, 3. 4. 2013 - 12:04)

Děkuji za podporu, našel...prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.
Prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. se od počátku své profesionální kariéry zajímala o problematiku duševních poruch.
Nejprve se jednalo o široký rozsah obecné psychiatrie. Své zkušenosti rozšířila v rámci zahraničních pobytů především
na univerzitách v USA. V posledních více než 10 letech se zpočátku pod vedením svého učitele doc. Faltyse zaměřila na
oblast poruch příjmu potravy. Převzala vedení tohoto specializovaného oddělení na Psychiatrické klinice v Praze. Jeho
program však zásadním způsobem rozšířila o denní stacionář, rozvinula nové léčebné metody včetně internetových a
podpořila další ambulantní služby. Dovedně vede multidisciplinární tým, který sama založila a organizačně zabezpečila.
Na poli poruch příjmu potravy se stala uznávaným odborníkem nejen v naší zemi ale i mezinárodně. O této skutečnosti
svědčí kromě jiného ten fakt, že letos pořádá již 6. mezinárodní monotematickou konferenci, které se zúčastňuje celá
řada předních expertů jak z Evropy tak ze zámoří. Je českým koordinátorem a úspěšným řešitelem celé řady národních i
mezinárodních projektů zaměřených na problematiku poruch příjmu potravy. Je aktivní členkou Psychiatrické společnosti
a zakladatelkou a předsedkyní odborné sekce pro poruchy příjmu potravy.
Je autorkou více monografií, učebnic a dalších výukových pomůcek. Publikovala se spoluautory 25 prací v
časopisech s IF, její citovanost dle SCI je 181. Za svou vědecko-odbornou činnost byla opakovaně odměněna např.
cenou V. Vondráčka, prof. Kuffnera, Hanzlíčkovou i Janssenovou cenou. Od r. 1986 je prof. Papežová pedagogickým
pracovníkem 1. LF UK. Je zapojena a organizuje jak pregraduální tak postgraduální výuku v českém i anglickém
jazyce. Její kursy o poruchách příjmu potravy jsou mezi studenty velmi dobře hodnoceny. Je členkou oborové rady
Lékařská psychologie a psychopatologie postgraduální vědecké přípravy na KU. Je školitelkou více postgraduálních
studentů, z nichž 3 již obhájili titul Ph.D. Prof. Papežová vyzrála v mezinárodně uznávanou osobnost české psychiatrie
i celé akademické obce. Její dosavadní životní linie dává dobré předpoklady, že bude i nadále rozvíjet tuto stále ještě
stigmatizovanou, ale velmi důležitou oblast medicíny

KM (St, 3. 4. 2013 - 12:04)

Počítej s tím, že reakce...Děkuji za podporu, našel jsem specialistku prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. a tak jsem ji napsal jestli mi stím pomůže? Uvidíme.

lea (Út, 2. 4. 2013 - 22:04)

dík, zkusím to. není co...Počítej s tím, že reakce dcery bude zlá, ale když se zadaří jí pomoci, bude ti vděčná. Je nás spoustata takových dospělých, co b ychom s vděkem přijali takového tátu.

Hledej na známý lékař tak, aby měl s PPP nějakou znalost. Dále je spousta psychologů, placených odborníků na PPP. Různé neplacené skupiny se zabývají hlavně holčičkami

Hlavně svou dceru neshoď a neříkej to nějaké jiné třeba interní nebo praktické MUDr, mohl by ses setkat s až odporem. Doba se s tímhle prostě neumí poprat

Reklama

Přidat komentář