Potřebuju kluka...

!!!!!!!!CHCES HOLKY JA CHCI KLUKA KOLIK TI JE ME 13

!!!!!!!!

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

... a chuť mi zase vrátil web www.qark.net
Protože kdo se chce dopracovat nějakého výsledku, musí na sobě neustále pracovat. A kdo chce na sobě pracovat, nápadů a podnětů k zamyšlení nad sebou samým tam najde dost.

Potřebuju holku.

Koukám, že je nás tu hodně podobných, jak kdyby nás někdo dělal přes kopírák. Mně je 30, v mládí jsem taky příliš průbojný nebyl, ale potlačoval jsem to zvýšenou pracovní aktivitou. Za deset let, kdy jsem pracoval mezi lidmi od rána do večera sice za sebou vidím kus práce, což mi zvýšilo sebevědomí, logopedický problém, který se za mnou táhnul jako stín, se mi podařilo vyřešit během měsíce. Nedělá mi problém jet na dovolenou, nebo do divadla sám, vybudoval jsem si i solidní zázemí, mám byt a v něm dokonce pořádek, občas píšu i do novin. V dopisování, např. i na seznamce bych si dokonce troufnul se označit za atraktivní typ s důvtipem. Ale přesto, zpravidla to u těch pro mne ¨atraktivních¨ (tj. nebarových typů) skončí u první schůzky s tím ¨jsi fajn, ale nejsi můj typ¨... Někdy pak mívám pocity, že jsem jen prázdná schránka, která ani nemá ánung o tom jak žít ve dvou, schází mi takový ten cit pro situaci a následné prohloubení sympatií. V podstatě po 10 letech práce na sobě si připadám jako naprosto fungl zgenerálkované auto s maximální výbavou, ale pořád se stejnou závadou - nejde nastartovat...
Chuť do života mi vzal poslední případ, kdy jsem ¨nebyl typ¨ pro jednu fajn holčinu, která se mnou měla společné snad nejvíc - a to od zdravého způsobu života (dokonce byla vegetariánka), přes zájmy, věk i pohled na svět. A čím je člověk starší, tím si své prohry víc bere, a tím míň má chuť pokračovat dál...

sakra,co blbnes,partner se hleda cely zivot.mozna i dyl...

Znam, tez bych rad sel s nejakou do kina, na prochazku, samotneho to me nebavi, neni to ono. Ale mnohdy holky nedaj ani sanci cloveka poznat, podivaj se na fotku a konec. Vyberou si treba simpatickeho cloveka, ktery je pak zacne mlatit, tak na jednu stranu to zamrzi, na druhou dobre jim tak!

Bee: Tak jsem před dvěmi hodinami vztal z postele, jelikož jsem po noční. Musím říct, že jsi dobrá psycholožka. Děkuji ti, moc mi tvoje rady pomohly, zkusím to, jak ty radíš.
Měj se fajn.

Osobně si myslím, že moc nejde se pohotovost v řeči naučit - spíš nějak se s ní sžít, přijmout ji jako svoji součást. Mě se to docela povedlo, mám, nebo teda spíš měla, jsem s tím taky problém. Vždycky jsem si nadávala, jaké to jsem pako, jak jsem se ztrapnila, styděla jsem se za sebe. Dneska mi to je jedno. Vím o svých kvalitách mezi které výřečnost rozhodně nepatří a je mi fuk, jestli si o mě někdo myslí, že jsem trapný, nezábavný, tichý suchar. Moji nejbližší ví, že to není pravda a nejdůležitější je, že to vím já. Vždyť je to fajn, že jsou lidé různí. Vyčítáš si svou nesmělost, Jirko? Já jsem vlastně taky taková pomalá introvertní osoba, tak vím, jaké to je, lepší neříct nic, než nějakou pitomost, že? Řešením je opravdu to přijmout jako součást sebe a netrápit se tím.
Ptáš se, jestli by některá chtěla nekomunikativního kluka - ale vždyť ty jsi komunikativní, hezky píšeš, umíš popsat svůj problém, nedělá ti potíže komunikovat - co na tom, že to zatím není verbálně? Myslím, že jsi schopen být komunikativní s někým, komu důvěřuješ a kdo ti je blízký - nebo se pletu? Možná je opravdu řešením poznávat někoho nejdřív skrz psaní, co ty na to? že nevíš o čem psát? Určitě tě zajímá spousta věcí a určitě nestojíš o jednoduchou holku, s kterou se nedá o ničem bavit, ne? Vsadím se, že na tebe nějaká ta holčina někde čeká, holt je jedna z mála, tenhle svět je pro výřečné extroverty, ale určitě každá nebude koukat jen na to, jak pohotově a vtipně umíš zareagovat. Ale je potřeba, abys dal šanci nejdřív sám sobě tím, že se nebudeš trápit svou povahou a pak udělal co nejvíc proto, aby měla ta holka možnost tě poznat, třeba právě nejdřív tím psaním, když ti to jde líp.

Bee: Opět jsi se ztrefila, často si hlídám, to co říkám a sociální fobií jsem si v dospívání prošel taky. Ta neprůbojnost neni jenom kvůli nesmělosti, ale teďko spíš i proto, že neumím dost pohotově reagovat, vždycky jsem byl takovej pomalejší typ i když se to už hodně zlepšilo, prostě nevim co v dané, často nečekané situaci říct, navíc jsem měl zčásti a mám pořád někdy logopedické problémy s řečí, na tom taky pracuju, chodím k logopedce a trénuju. Máš pravdu, že dopisování by bylo možná dobré řešení pro začátek, zase ale nevim co jim mám psát, nikdy jsem si s žádnou nepsal, vlastně tahle diskuse je jediná, kam něco píšu. Jinak jsem také chodil ke kinezioložce, to mi hodně pomohlo, občas v sobě mám nějaký blok, který mi pomůže odblokovat. Často jsem o sobě i pochyboval, jestli by tak nekomunikativního a nespolečenskýho kluka, nějaká chtěla.

Ale Jirko, nebuď k sobě tak sebekritický, nestyď se za chyby, každý je dělá, když ne pravopisné, tak jiné. Každý dělá spoustu různých chyb, důležité je s nimi něco dělat, ne se za ně stydět, to ti jen sráží tvoje sebevědomí. Vždyť chyby jsou lidské.
Já jsem chodívala po češtinářských olympiádách, pravopis levou zadní a dnes občas někde utrousím takovou hrubku, až si říkám, jestli to vůbec jsem já :-) A je pravda, že to je vždy, když píšu rychle na počítači, ručně se mi to nestává. Takže vidíš, že nejsi sám a že se to prostě stává.
Jeden můj kamarád trpí těžkou sociální fóbií, je vlastně extrém v neprůbojnosti a nesmělosti, nedokáže se uvolnit. Řeší to tak, že si hodně píše s holkami přes internet, protože tak dokáže projevit, co v něm je. Stejně se ale snaží se s nimi sejít co nejdříve osobně, i když potom většinou zůstanou kamarády. Ale bojuje statečně a zdá se, že se mu možná rýsuje nějaký vztah. Nebylo by i pro tebe tohle řešením? Tu neprůbojnost důležitou v prvních okamžicích známosti trochu obejít přes psaní, potom by to jistě šlo lépe... Já s tím měla taky problémy, když mě někdo oslovil, nedokázala jsem vydat smysluplnou větu trémou a přišla tak o šance protože jsem prostě byla nesmělá. Pokud se ten kritický začátek obešel psaním, šlo to potom už mnohem lépe.
A zkus se zamyslet nad tou svou sebekritikou - nejsi na sebe moc přísný? Nebrání ti to v tom, aby ses uvolnil, nehlídáš příliš, co řekneš?

Já se tak stydim, ten můj pravopis, když píši ručně, tak takové chyby nedělám.

Bee: Ano, mám chvíle, kdy jsem i sám se sebou spokojený, máš v tomhle pravdu, jen že mě právě k tomu štěstí často ta partnerka chybí a bohužel jsem typ, který by rozchod po delší známosti nesl těžce, ale život si má člověk užívat a vidět ho v tom lepším světle a být vděčný za všechny krásné chvilky. Asi opravdu záleží, jaký k tomu má člověk přístup. Já nemám v podstatě žádné skušenosti s holkama, nikdy jsem s žádnou nechodil, právě kvůli mím vlastnostem, mé nesmělosti a neprůbojnosti, ale vim, že o mě zájem byl od holek o které bych velmi stál, ale hodně jsem tenkrát chyboval a nevyužil jsem šancí a ony o mě zájem ztratily, bylo to ještě na škole, tam ještě příležitosti byly, teď už je to horší. Vím, že už nikdy nesmím stejné chyby opakovat. Já jsem velice vděčný za jakýkoli projev náklonosti od holek i za hezký úsměv.

Vlku samotáři, ale tobě ty holky ukradené nejsou, když tě štvou. Já znám ty stupidní plky o ničem, taky jsem chodila do školy :-)
Nestarej se o ně, nech jim jejich život, vyhovuje jim, ty máš přece jiný život. Ubližuješ tím jenom sám sobě a to je škoda, ubírá ti to energii, jsi možná naštvaný a nešťastný a ono to nějak působí na fajn holky v tvém okolí, víš?

Jirko, nemyslím si, že spokojenost sám se sebou ti vezme touhu po partnerské životě - ta je v samé podstatě člověka. Spíš jsem to myslela tak, že člověk by měl být schopen si život užívat i sám se sebou, umět být sám a být přitom šťastný. Vztah s druhým člověkem už je potom další obohacení, ještě větší štěstí, ale ne smysl života. A je to tím hezčí, pokud se nemusíš bát, že se rozejdete a tobě se zhroutí svět. Pokud to cítíš jako svobodné, nenásilné a spokojené soužití. Víš jak to myslím?
Je v pořádku, pokud máš chvíle, kdy nepotřebuješ hledat vztah - cítíš se i přesto šťastný? Pokud ano, tak je to správně - jde přece o to být v životě šťastný, ne?

Omlouvám se za gramatické chyby. Když píšu "od srdce", pravopis mi trochu uniká.

Vlku samotáři, znal jsem to také ze školy.

Marcelo, možná to změnit nechtěl, přijde mi to jako kdybys nás házela do jednoho pytle. Člověk jako osobnost se vyvyjí, já to pozoruji sám na sobě, v dětství bylo moc zle, moc, ale postupně je to jen lepší, člověk se mění a vyzrává a uvědomuje si více sám sebe a souvislosti. Asi do toho ten tvůj bývalý zase spadnul, mě se to občas také stane, je to v podstatě deprese, život se nedaří, tak jak bychom chtěli, já to znám, nespokojenost v práci, nadměrnej stres z rodinných a jiných problémů, kterými jsem si prošel, z toho je člověk unavenej. Pořád něco řešim, proto jsem si ani partnerky hledat nechtěl. Teď už se snad ukazuje že i v zaměstnání dojdu lepší změny a věci kterými jsem se zabýval: opravy baráku, chaty atd.které za mě nikdo neudělá se také chýlí ke konci. Mohl jsem si před pár lety vybrat, na všechno se vys... (ať mi barák spadne na hlavu, máma nemocná, bratr je v tomhle k ničemu) a žít si "svůj život" a nebo se s tim poprat. Vybral jsem to druhé jakožto starší syn, který měl doma vždy odpovědnost za stav věcí, jelikož otec od dětství u nás nežije(zaplať pánbůh), takže ve mě zrál pocit odpovědnosti, k těmto věcem.
A teď nastal čas k změně v osobním životě, chci být štastný, mít čas na své koníčky, které jsou bohužel dost finančně náročné a samozřejmě se dostat k partnerskému životu.

Jinak aktivit mám v celku dost, ale často už mě prostě nebaví provozovat je sám.

Bee asi by ses s nimi potřebovala 5 minut bavit abys pochopila proč jsem to tak napsal :o) A asi jsem to nenapsal dost výrazně že je to nadnesený. Mimochodem mě nezajímá jestli mě chtějí nebo ne, jsou mi ukradený, ale pořád s nima chodim do třídy. Často je to hodně tvrdá zkouška nervů.. když chytnou "slovní průjem" tak se rači pakuju pryč..