Přátelé a blízcí lidé dívek trpících PPP

Dobrý den, chceme Vás poprosit o pomoc. Do ZPRAVODAJE ANABELL píšeme článek (pokud by někoho zajímala předchozí čísla, jsou na http://www.anabell.cz/index.php/zpravodaj-anabell). Článek, se týká rodiny, partnerů a přátel, kteří mají dceru, partnerku,..., která trpí poruchou příjmu potravy. Hodně by nám pomohla jakákoliv odezva. Děkujeme za pomoc

Typ na krásnou postavu! :)

Já mam 162 , jsem štíhlounká, mám 50kg, jsem akorát, prsa akorát, a jím celý den uplně všechno ;-) . Samosdřejmě pár krát do týdne si zacvičím, takže mám zpevněné tělo. Ráno snídám, k obědu si dám klidně knedlo zelo vepřo, ke sváče jogurty, k večeři další pořádný jídlo, někdy si namažu i chleba se sádlem. Samosdřejmě to prokládám zeleninou, ovocem. Jsem zdravě štíhlá, mám hezký zadek, prsa. A chlapi po mě šílej. Naopak skoro žádný chlap nemá rád vychrtlý ženský, co jsou kost a kůže. Je to antierotický a antipřitažlivý.. A naopak, když budete hladovět, tak vaše tělo si bude vytvvářet tukové zásoby, protože neví , jak dlouho ho opět necháte hladovět, takže si vše co sníte raději uloží do zásob.. Ale pokud budete jíst pravidelně normální jídla, metabolismus se zrychlý a nemusíte se bát tloustnutí.. Naučte se mít rádi sami sebe a až když se přijmete, takové jaké jste, pujde vám i snadněji hubnutí. Doporučuji knihu : Miluj svůj život, Luise L. Hay (tahle kniha mi velice pomohla).

Jezte, sportujte a mějte se rádi!

užitečné rady

Hladověním a dietama si zbytečně odvápnujete kosti, ničíte celé tělo, ztrácíte minerální látky a vitamíny, tzn. vlasy, plet, zuby jdou do háje..Orgány též.. Pak jsou problémy s plodností.. Zažívací trakt je poškozený, nafukuje se břicho, vytváří se vředy, klesá hormonální hladina, začínají vyrůstat po těle chlupy.. Jezte, pijte hodně vody a sportujte.. Po dietních výrobcích se tloustne, protože naše tělo nedokáže zpracovat umělé látky (do dietních potravin se nedává cukr, ale chemie, kterou naše tělo nedokáže zpracovat a vyloučit, proto to ukládá). Když si dáte přírodní cukr, živočišný tuk, tak to ztrávite a odejde to z těla.. Ale uměliny ne..

to katerina: promin ale nevis o cem mluvis. cvicila jsme minimalne hodinu denne, behala kilometry ve tricetistpnovem horku a presto jsem za den snedla dva krajicky slunecnicoveho chleba a nizkotucny jogurt. kdyz jsem si dala strouzek pomerance znamenalo to cviky navic. ale vubec jsem se tehdy nepovazovala za anorekticku.

Ahoj, nepodařilo by se je přesvědčit, že je lepší cvičit než nejíst? Vysvětlit to logicky, že ztrátou svalstva nespalujou tuk, a s pohybem i roste chuť jídlu.

Ahojky, moje přítelkyně trpí anorexií a to už docela dost dlouho (přes 5 let). Moc bych si přál, aby se vylěčila. Ale nevím, jak bych jí mohl pomoci. Ona mi sice říká, že jí pomáhám už jen tim, že jsem s ní, ale podle mě bych mohl udělat víc. Bohužel nevím co dělat. Snažím se jí přesvědčit, aby jsme šli k lékaři, ale to se m taky nedaří. Hrozně se o ní bojím, když vidím, jak je jí často špatně. Poraďte mi prosím. Klidně mi napiště na maila. Díky moc. Pierre

Sisi, ja Ti musim oponovat...Vis, Janinina kamaradka se zachovala osklive. Prestoze to s ni treba nebylo k vydrzeni, tak to nebylo hezke. Je tady spousta faktoru, co bylo a nebylo fer, to je jasny...Ale muzu Ti rict, ze moje nejlepsi kamaradka je bulimicka a ja bych ji NIKDY, proste NIKDY nenechala napospas svemu nestesti.Tim ale nechci rict, ze Te za Tvuj nazor odsuzuji, to v zadnem pripade. Vis, ja jsem mozna ovlivnena tim, ze jsem sama jednou z tech, ktere trpi ppp. Nejdriv to byla anorexie, pak bulimie...No a ted? Ted jsem se vyhrabala z bulimie, ale nesu si nasledky-nadvahu (lehkou, ale prece), a tak mam mysleni a obcasne chovani anorekticky.Moje kamaradky se mnou maji svatou trpelivost...Jen jedna, jedna uz to neunesla a me to hrozne mrzi. Sama totiz zapasi s kily navic a asi neunesla moje stale narky, kdyz ma sama delat co se sebou. Ale ja bych ji taky pomohla! A jak muzu, tak ji jak ten blbec pomaham a ona uz me ani nevyslechne...No je tohle fer? Nekteri pratele to nechapou a nechaji to byt...Nekteri to nechapou a rypou do me (za coz bych jim zakroutila krkem, hrozne me tim stvou, ale na druhe strane si rikam, ze je musim pochopit-preci jen jsou "normalni" a ja ne).Nekteri to nechapou a ani nechteji pochopit, rovnou to odsoudi jako rozmar nafoukanych rozmazlenych slecinek a chovaji se ke mne tvrde a prisne. Jo, nekdy to zapusobi, ale tak, ze si pripadam jak prasivej pes a utapim se v depresi, kterou mimochodem musim lecit (bohuzel ji mam ve stadiu, kdy je lecba nutna)A nekteri si se mnou o tom povidaji, snazi se to pochopit, reknou mi vse narovinu, obcas mi vynadaji, obcas si ze me udelaji legraci - ale nejdulezitejsi je to, ze SE ME SNAZI CHAPAT, KDYZ JE MI ZLE, TAK JSOU SE MNOU, KDYZ POTREBUJU, SEDNOU DO AUTOBUSU A JSOU V MZIKU U ME, ABY MI MOHLI "POFOUKAT BOLISTKU"... A timhle bych chtela poslat radu divcine, ktera tuto mistnost zakladala: jestli mas na to silu a dostatek lasky (coz mas, protoze jinak bys tuhle mistnost nezakladala), tak kamaradce naslouchej, neodporuj ji (zezacatku), ruzne se ji vyptavej - ale neskakej ji do reci a neoponuj ji...Zprvu JEN naslouchej...To muze nakou dobu trvat. Pak k Tobe bude mit stoprocentni duveru.Po nekolika tydnech zacni take vice oponovat (ale stale s pochopenim k jejim pocitum) a davej najevo, ze Te jeji stav moc mrzi.A kdyz dojde k necemu neprijemnemu (napr.spolecne stolovani), tak delej, ze se nic nedeje, kdyz kamaradka vrati celou veceri. Proste to ignoruj.Ona pochopi, ze Te to mrzi, a proto to nechces komentovat.Mne takhle pomohli kamaradi z pocatecni anorexie (minule leto -cerstve vylecena bulimicka a zase jsem padala do kruhu anorektiku).Drzim Vam vsem palce a taky holkam z "meho kraje", kraje poruch prijmu potravy...Je to s nami tezke, ale prosim - BUDTE S NAMI, MY VAS POTREBUJEME...

Janino, uvědom si, že pro kamarádku to už muselo být únavné, pokud jsi nedělala žádné větší pokroky. Anorexie je podle mě hnusné sobectví, protože vychrtlostí trápíš svou rodinu, která má o tebe strach. Vím o čem mluvím, moje ségra taky nejí a má pocit, že s kily se zbaví i všech špatných myšlenek co má! Mamka kvůli ní probreční celé noci. Ségra to ví a nic s tím nedělá, protože by prý "vyhrála" mamka a ona by prohrála. Je to hnusné a nedivím se tvé kamarádce.

Ahoj!Jak se cítí anorektička?Já už mám období totální anorexie za sebou, zato teď se plácám v bulimii, pokusím se ti nastínit pocity, které si pamatuju...Myslela jsem, že to co dělám je to nejlepší, že budu krásná, obdivovaná za svou pevnou vůli, že všechny problémy rázem zmizí,jen až zhubnu.Taky jsem se chovala podivně. nikam jsem nechodila,to už máš pak ten mozek tak zatemněnej tou nemocí, že je ti to jedno, hlavně že si můžeš dodržovat svůj jídelní režim.A taky na to nemáš energii, není z čeho.Měla jsem kamarádku, která mi hodně pomohla, a to tím, že se mnou jen tak byla.Jasně že jí to strašně žralo, že hubvnu a že se ničím, ale s tím kámoška fakt nic dělat nemůže, snad jen když je ta dotyčná ještě mladá-třeba 13 -15 let,tak zajít za rodičema a promluvit s nima "ta Klára je strašně hubená, myslím že má anorexii, neměli byste s ní zajít k psychiatrovi?Když už je starší, tak jí nikdo, ani rodiče, ani doktoři nemůžou nic nařídit, je to jen na ní. Důležité je, aby ji neopustili, aby jí nezatratili a podporovali jí, dávali jí najevo, že s nemocí nesouhlasí, ale že jí mají opravdu rádi a že jí nenechají samotnou.Když už jsem s nemocí bojovala, byla jsem vděčná, že se mě snažila kámoška vytáhnout trochu mezi lidi a že se ke mě chovala úplně normálně.Bohužel dopadlo to tak, že po dlouhé době mé nemoci už neuneskla mojí bulimii a řekla mi, že se spolu můžeme d¨ál stýkat až se uzdravím, a že mě do té doby nechce vidět. To mě strašně sebralo a už je přes rok, pořád se mi o tom zdá a nemůžu na tu křivdu zapomenout...Kamarádily jsme spolu 11 let, byly jsme si hodně blízké a věřily si.

Dulezita je neselhavajici podpora a ujistovani o naklonosti k nemocne osobe.Musi mit pocit,ze ji neobvinujes a mas ji rada i pres jeji nemoc.Muze byt hodne zla, muze te odhanet, muze rikat veci,ktere hodne boli a ktere nemaji zadne opodstatneni,nejsou pravdive...i presto ji nesmis opustit...opustit je nejhorsi vec..jen se utvrdi v tom,ze si nic nezaslouzi ani jidlo ani lasku,pratele...zivot...Samozrejme ale nemas jeji jednani schvalovat nebo delat jakoze se nic nedeje,ale trpelive,vytrvale,dusledne,presvedcive ukazovat na logicke duvody, proc se anorexie zbavit, jak ji anorexie ve skutecnosti nici a ovlada, nabidnout pomoc....Ten kdo chce byt anorekticce oporou musi mit neuveritelnou vnitrni silu...Nicmene, pokud se sama nerozhodne a nepresvedci o tom,ze ji anorexie znici a nebude se chtit uzdravit, nepomuze nic...To neznamena,ze je ta veskera zodpovednost na nemocne - to by bylo jako bychom na nemocneho se zapalem plic nalehali,aby prestal kaslat - ale musi se chtit uzdravit...musi vedet proc a co ji skutecne prinese anorexie a co ji prinese uzdraveni....

AHOJ NIKITO kamaradka ma stesti ze Te ma.Jako anorexic jedine co mohu rict,ze nejhorsi je kdyz lide do nas huci sem tam nam nebo lepe receno me pripadne,ze z nich mluvi zavist,sem tam jen ve vetsine pripadu chci aby me nechali na pokoji.Muzes ji nabidnout at se prida sem k nam do ppp holky jsou fajn a vi o cem mluvi(bez urazky)Nevim jak na tom Tva kamoska je,jestli je opravdu opravdu hubena mozna je cas upozornit rodice,ale vem v uvahu ze na cas muzes prijit oi kamaradku.Ona se pak vrati Ale fakticky nevim jak na tom je takze doufam,ze se ti ozve nekdo z vice zkusenostma.J

Ráda bych znala váš názor, jak vlastně mohou přátelé nemocným pomoci. Co dělat, když mě neustále kamarádka od sebe odhání? Mluvit s ní o váze? Domlouvat jí? Hubnout s ní a tím se do ní lépe vcítit? Říci to rodině? A když rodina selhává tak komu? Jak ji přesvědčit, že má vyhledat lékaře? Jaké pocity zažívá anorektička, když do ní neustále někdo hučí? Co dělat, když se kamrádství hroutí právě díky jídlu? Zkusí mi někdo odpovědět? Vyzývám všechny touhle hnusnou nemocí polapené i jejich blízké! Díky