Proč je DUCH odolný vůči inteligenci?

VANOCE VANCE PRICHAZEJI,
STASTNE A VESELE...

Pro Klementinka:
kde je problem? strach jiste neprestane vlivem nejakeho carovneho prostredku, ktereho bychom mohli v individualnim meritku pouzit k /nasemu/ obstastneni. pointa je ale jinde. v jasnem rozeznani CO je tim, co je strachem dotceno a v rozhodnem odtotozneni se od toho. jakkoli, vede k tomu jedine sebezkoumani v atma-jogickem smyslu. nebot kazdy rika ja to a ja tamto... nikdo ale neumi rict, co tim ja ale v konecnem dusledku je. pokud nevi, strach ho provazi kam se hne. zije na vlne, ktera je pohybem bez ustani a neni tam pevneho bodu. kdyz pozna, co za princip vezi za ja, pozna svou nesmrtelnost a take, svou nezrozenost. cely problem vsak vyzni smesne, kdyz prijde na to, ze je to cele jen veci falesne totoznosti. pak plati i v ponekud prenesenem smyslu, co je dovolene Jupiterovi, neni dovoleno volovi. Jupiter si hraje se zalezitostmi, ktere volum nahaneji hruzu. nejprve tedy zjistit CO JSEM. Pak, je veci /zenske prace a detske hry/, realizovat to...

Včera jsem měl na oběd fazole.
Dneska jsem v kanceláři vypustil takového ducha,že to byl smrad,jako když rozpárají žida!

díky za příspěvky o strachu,
kéž bych to dokázala ....

problem strachu je dulezity, protoze nuti k vselijakym posetilym cinnostem, ktere jinak nemaji zadneho smyslu. podujmem se ho ale resit primo jako strach, my jako strachem postizeni, muzme ho vyresit? zkusenost rika ze ne, posetilost ze ano. jiste je mozne se otuzovat tim zpusobem, ze se budem cvicit v situacich, ktere budi hruzu a mozna se na cas podari nad nekterym konkretnim strachem zvitezit. strach o sobe, jako takovy tim se ale neresi. stale povstane, dokud neutneme koren. strach je dite nespravneho nahlizeni. zmenime li nahlizeni, strach nemuze prezit. nutno se ptat znovu a znovu, co je korenem. bez ceho neni schopen strach prezit? ptat se sebe sama, jestli se beze strachu docela klidne neobejdem. povim vam jednu zarucenou vec, tu si ovsem kazdy odkodujte sami pro sebe jak dovedete. /myslim, ze jsou chytri lide, kteri to pochopi./ existence je nezrusitelna. z nevedomosti, z docela naproste nevedomosti to tom, vyvera i strach, i cokoli determinujiciho, co zpusobuje utrpeni. bud tomu docela uverite, nebo si to empiricky overite. jsou jen tyto dve moznosti. pak, kdyz bude zrejme, ze nelze zrusit Byti, zrusili jsme koren strachu. timto ostatnim, se vsechno ostatni da samo do poradku. veci se sami rozhybaji spravnym smerem a uz to nebude na vas. cokoli vas potka, nevzbudi to ve vas strach.
jit na to z jakekoliv jine spekulativni strany, neprinese kyzeny ucinek.

Vítam tě Q

ahoj,
bojím se do lesa, nechci tam, ale musím... chápete? asi ne... co se v lese děje...
vy si hrajete se slovíčky.. ale neznáte to..ztratíte v lese vědomí.. a musíte tam znova... neznáte to... myslíte si, že víte.. ale tohle je jinde

Milý starý dobrý příteli :)
Strach vzniká z nevědomosti toho, že i když se cokoli děje, neděje se vlastně vůbec nic. Nejsme prosti strachu, protože nevíme, že vše je pouhá iluze, a protože iluzi pokládáme za skutečnost.
:)

wo,
neporozuměla jsi mi. :)

schvalne, z ceho vznika strach, ptam se znovu. popisovani symptomu vyskytujicich se v biologickem smyslu pri ohrozeni neni odpovedi.
jiste, z nevedomosti.
zeptam se vsak znovu jinou vec. jak je mozne, ze kdyz nevim, co je to zemetreseni, i tak se budu bat? pritomna je tady nevedomost o zemetreseni a taky o jeho nicive podstate.
zjevne odpoved nevedomost neni dostatecna, pokud nam neni jasno, /nevedomost ceho/ by to mela byt. existuji stovky druhu vedomosti, ale preci lide nejsou prosti strachu...
co pojem /nevedomost/ obsahuje? je to nevedomost neceho konkretniho?
kdekoli vznikne strach, je to vlivem urciteho vymezeni a omezeni. bytosti se instinktivne vymezuji a vytvareji si o sobe urcity vymezeny obraz. kdyz je pak ten obraz urcitym zpusobem ohrozen, vznika strach. co je pojivkem mezi neohrozenosti stavu nevymezenosti a ohrozenosti omezenosti?

no, dalo by se mluvit o spoluvytvareni nejake situace, pokud by se dalo stanovit, kdo konkretne je ten, o kom se rika, ze je spolutvurcem. je vsak ale tady nekdo, kdo by se dal pevne a nezpochybnitelne vymezit?
muzeme sice skladat oslavne verse na svobodu vule, no prece jen je svobodna vule uzce spojena s predpokladem, ze je nekdo, kdo by mohl mit svobodnou vuli. kdyz tedy rikate, ze jsme tvurci situaci a nikoli jen soucasti situaci, ktere jsou zrovna tak mechanicke a dopredu dane, pak musite stejne presne umet stanovit, KDO je tedy ten svobodny cinitel, ktery svobodne voli a kona. nez stanovite, /kdo/ nemuzete s vaznosti mluvit o svobode vule.

predstavme si, ze jsme kouli, padajici dolu po strmem a kluzkem svahu plnem ruznych kopecku a dir. to, na ktery kopecek nas to vytahne, nebo do ktere diry spadnem, je na nasi svobodne vuli, nebo to zaridi jine faktory? kam nas to pripadne takovymto pohybem dovedlo, je dilem svobodne vule, nebo jsme jen nemeli na vyber?

lide v techto vecech nemaji na vyber. i to, ze pokladaji svobodu vule za jasnou vec, je predem dano mechanickou predpodminkou, kterou je nerozeznavani a omyl, vlivem ktereho pokladaji cely slozity komplex spolupusobicich a zavislych slozek za navzdy platny a svebytny celek. to je vsak veci nedospelosti vnimani, dezorientace ohledne moudrosti, nikoliv moudrost, nebo dokonce svobody.

svoboda, ta je jen v pripade rozreseni zakladniho problemu vseho ziveho: jestli, pokud se jedince pozna, zbyde prostor jeste na reseni problematiky svobody vule, nebo na prezentaci tzv. svobodne vule jak je zvykem u nabozenstvi a duchovnich krouzku.

poznal se-li nekdo skutecne do zakladu sveho nezrozeneho byti, neuzna ani svobodu ani nesvobodu jako skutecne determinujici faktory.

Evelyn, nejsem zastánkyní takové pasivity.
Nejsme oběti událostí, ale jejich spolutvůrci, to mně aspoň říká zkušenost.
Řídím se jen zkušeností, vždy jsem se vyhýbala tzv.duchovní literatuře./POznání je dobrodružství./ Zkušenost mi tedy říká, mám-li strach, jednám tak a tak. Událost se nemusí stát, když budu jednat tak, aby se nestala.Vždyť je to jasný!

wo,
varování a tušení je otázkou intuice. Strach se dostavuje, když nevíme, co nás čeká nebo naopak víme a bojíme se utrpení, bolesti. Může však strach nějak onu událost ovlivnit? Stane se událost naprosto stejně bez ohledu na to, zda máme strach či ne? Určitě ano. Jen to, že máme strach ovlivní naše zdraví, náš stav v nitru. Je tedy lepší vědět, že strach je zbytečný, nic neřeší. A budeš-li vědět, že věci se dějí tak, jak se dějí proto, že...pak je strach také zbytečný. Varuje nás vědomost o něčem, nikoli strach.
:)

Strach je reakce na nebezpečí a má své důležité místo.Naslouchat strachu.Proč je, kdy je, s kým je...? Strach není z nevědomosti, je to tušení...varování...

Z nevědomosti.
:)

kdo se boji, nesmi do lesa...
z ceho vznika strach?

proč někdo, ojediněle, vytvoří téma a pak nepříspívá? Jenom ze zvědavosti?
Problém je v tom, že když někdo umře a je z něj "duch", tak je pak poněkud skoupý na slovo....

[10. 12. 2006 22:32:52, DUCHodce
roč DUCH nikdy nemůže dospět k OSVÍCENÍ?

Máte ňáký nápad?] -

- zakladatel tematu se distancuje od tohohle vyroku. Po case kouknul na intelektualy a helemese nekdo imituje DUCHodce...

tento muj vstup je ojedinely, upozornuji ze sem neprispivam, jen jsem zalozil tema. Nekteri se ovsem vyradili, no nevedi, ze na fantomu. A kdyz si ho vytvorili sami aby se mohli -blysknout-, pak to rikam jen pro ty ostatni ...

mozna na tom osocovani DUCHA a jeho pratel neco bude, protoze to vypada tak, ze nejsou stastni kdyz tady neni jejich vyprojektovany Nepritel Q... a ze se vyskytne nekto kdo se chopi prilezitosti prijmout za sve cestne jmeno DUCHodce, to jsme davno vedeli, vidte,

...lidi...

Vše je v duchu,z Ducha se všechno rodí a do Ducha vše vchází.
O tom tu píšeme,rozumíme si.

to nemá cenu. nikdo tu se mnou nemluví a já nevim o kom o čem to tu všichni píšete a vy víte..ale rozumim vám..