PROČ MÁM HNED SLZY V OČÍCH?

jenže to se ubrečíme:-(

Zdravím, tak to jsem také ráda že v tom nejsem sama. Asi můžu říct, že vím kdy jsem začala být tak strašně lítostivá. V 15 mi zemřela mamka a v tu dobu to začalo. Když jsem si dnes pročítala všechny ty odkazy tak jsem měla zlzy v očích. Přítel to moc nechápe, že začnu brečet kvůli každé blbosti. Jo stačí mi i nějaká smutná relama. Ale radu na to také žádnou nemám:o( Prostě někam zalézt a vybrečet se.Tak držím palce všem ať zvládnete. pa

takn neřvi..mysli na něco hezkého

Tak teď aspoň vím, že v tom nejedu sama! Já mám slzy v očích a kolikrát nemám důvod! Nejhorší je to když se zeptá přítel copak je? To se rozbrečím naplno. A kvůli němu mě to strašně mrzí. On si myslí, že mě něco trápí a je smutnej taky! Ty slzy mi fakt překáží! Co s nimi?

..a co takhle hypnoza?...pomohla by?

...jéje..nejsem v tom sama...ale rada tu koukám není žádná:-(

Jsem v tom také,mám s tím problémy v partnerství( slzičky, že na něj neplatí) i v práci (kde je za psychicky labilní, jen mi někdo cokoli vytkne- jsem ve znamení panna,takže celkem puntičkář, čili si dost zakládám na kvalitně odvedené práci a pokud přijde někdo s nějakou výtkou, hned přijde sebelítost,koušu se do tváře, jazyka, abych se nerozbrečela hned,když tam káratel stojí, málokdy to zvládnu, hrozně mě to štve, že to nedokážu uhlídat a pak se někde v koutku vyplakat...je to trochu peklo..zajímalo by mne jak už tu někdo zmínil zda by na to pomohla hypnoza

já také ne, jenže jak se s tím poprat?

nechci být ani měkkota,ani tvrďák

to je pravda, že je druhým extrémem zase přílišné tvrďáctví, myslím, že to je nebezpečnější, to bych také nechtěla, ale ráda bych se ustálila někde mezi, slzy klidně,ale když si je dovolím někde třeba v ústraní a ne hned všem ukázat svou slabou stránku.Neobstojím v žádné větší slovní výměně( hádce, či obhajobě svého postoje či názoru) , protože se hned rozbrečím, čímž sice některého protivníka odzbrojím,ale některého naopak vyšponuju v můj neprospěch:-(..jak z toho ven , vážně nevím

Jsou lidi co nebrečí vůbec a neprožívají vůbec žádné emoce, to je pak možná asi větší problém.Tvrďáci až na kost.

Milé dámy, mám ten samý problém jako vy a dost mi do komplikuje život. Navštívila jsem psycholožku a ta mi řekla, že problém je v mém nízkém sebevědomí a v přecitlivělosti. Byla jsem u léčitele a ten mi řekl, že je to hormonální nerovnováhou, že se tak chovají ženy po porodu, co mají laktační psychózu. A asi na tom něco bude, protože ty stavy, co mám teď, jsem opravdu měla i po porodu. Jdu na to přírodní cestou a oproti předchozím týdnům, kdy jsem brečela téměř v jednom kuse, cítím úlevu. A taky to chce pročistit tělo nějakou detoxikační kúrou.

To je sice fakt, toto mi také nevadí, spíš mi vadí, když třeba někdo má ke mně výhrady,tak se nějak tvou lítostí sesypu, a to je problém, když své city neudržím na uzdě

To je sice fakt, toto mi také nevadí, spíš mi vadí, když třeba někdo má ke mně výhrady,tak se nějak tvou lítostí sesypu, a to je problém, když své city neudržím na uzdě

Brečím docela často, stačí film, vzpomínka, někdo mi něco řekne apod., ale nevidím v tom problém, prostě to ke mně patří. Jen si představte, že byste nic necitily/i, to by byla hrůza :o)

zkus Gynex

no právě...ale jak na to?:-(..mám velmi pozitivní přístup k životu,ale rozbrečí mě i maličkost - radost,ale i výtka...

nesmíte bejt hned tak ze všeho naměkko,budte drsnaci a nubulte furt,kdo se na to ma koukat

to je pravda, že se kolikrát cítím jako slaboch, snad je v tom i pocit ponížení,když mi někdo vytýká nějakou chybu, znesnadňuje mi to jednání s lidmi..o tom , že bych byla nezralá nevím, jsem veselé , flegmatické povahy,ale zkrátka ty slzy nedokážu potlačit...:-(

Psycholog mi řekl, že je to známka emocionální nezralosti a nemám se snažit emoce potlačovat. To se moc pěkně říká, ale v životě je to těžké. Člověk vypadá jako srabík a slaboch.