Psych problem pri moceni

Jak to ctu a pozoruju na sobe, tak asi opravdu ten problem bude jinde nez v hlave. Zvlastni je, ze obcas citim, ze bych se vychcal docela v poho a nekdy, ze bych to nedal ani v klidu. A to zas tak moc nezalezi na tom jak mam plnej mocak. Ten reflex "pochcani" nejak nemam. Obcas mi sice prijde, ale to trva tak max 10vterin a pak to z neznamych pricin zmizi... Po ejakulaci je to docela pruser(tak pul hodky), reflex zmizi uplně a uvolnit se je skoro nadlidskej vykon. Nekdy to dam nekdy ne. Cas od casu se mi po ni objevi docela velky bolesti v brise(asi prostata) a sileny paleni. Neni to nejak casto, tak sem tomu moc pozornosti nevenoval... Je mi 18 a jestli by mi meli operovat prostatu, tak bych se asi hodne dlouho rozmyslel. Da se stim zit ale dost mizerne. Se sexualnim zivotem zacnu asi pristi tejden, jedem s pritelkyni do Prahy... Bude to pro me docela stresovy.Ja na to moc ohled neberu i kdyz dost trpim. Napsal bys mi dyztak tu adresu (kontakt)na toho urologa, ze bych se tam stavil a poradil se? A za jak dlouho ten uvolnovac sveracu zacne asi pusobit? Uzivam to treti den a zmeny zatim nepozoruju skoro zadny. Pritelkyne to prijala v pohode, ale nejak to nechape(nevidi v tom problem). To asi nikdo, komu to funguje normalne... A ja nikdy nepoznal co to vubec je, fungovat normalne - proste du na zachod dyz to zacne hodne tlacit a pak musim byt v klidu, soustredit se a vecinou to dam... Tak to asi funguje jen u nas ze? Kdyz uz se to naplni do extremu, tak je to podobny jak u tebe. Nevim jestli je to tema nervama... A kdyz se pak vyprazdnim citim jako bych prosel nejakym hororem... moc diky Johny za odpovedi a sry za sloh(nemam ted moc casu)... Diky tobe jsem konecne dostal nadeji :)

HM, tak to je fakt stejné, ale jak to popisuješ, tak to fakt vypadá na fyzický problém, ale dokud se tam někdo z urologů nepodívá zevnitř,jak to vypadá, tak jsi pořád mimo a budeš mít z toho jen nervy. Přesně vím co cítíš a jak ti ze všeho je. Úplně přesně popisuješ to s tím jak se někdo může pochcat, když my s tím nemáme problém...jo ale zase to nemůžeme v neklidu spustit, což je horší. Hele já jsem měl zkušenost s tím, když jsem po úraze měl tu cévku, tak potom nějakou dobu jsem chodil na WC normálně bez problémů. To mě dovedlo k tomu, že je to nějak stažené a my to musíme pracně uvolňovat, překonávat stažení svěrače. Chtěl jsem po urologovi aby mi tu trubici více uvolnil, ale on mi vysvětloval, že by to radši nedělal, pak bych mohl mít problém tu moč udržet. Jo ale po operacích, je to použitelné, sice ten držák je stále dobrý, nemám problém se počůrat, ale
ten pocit na silné močení, když je klid se dostavuje, je to proti tomu co bylo dřív, nesrovnatelné. Za to můžu jen děkovat tomu poslednímu urologovi, je to mladej doktor a používá ty nejmodernější metody, takže operace se provádí přímo močovou trubicí, což je jednodušší, pro hojení i pro vlastní výkon. A pro operaci si můžeš vybrat buď úplné uspání, nebo jen znecitlivění spodku a koukat se na to jak provádějí operaci.
No jinak, co se týká toho problému, tak je lepší to partnerce říct, neboj se s ní o tom mluvit. Pokud je to normální ženská, tak to pochopí a podpoří tě. Já jsem jí to řekl, ale už je to dlouho bývalka. Jo a rozumím ti, že je ti nepříjemné někomu říkat, že třeba jdeš se vyčůrat, když nevíš jak to dopadne, radši jsem to nikdy neříkal, aby nechodili se mnou, to by nic nešlo. Ale zase pokud to té své vysvětlíš, tak ti může pomoci. Řekni jí, že třeba když půjdeš někam na močení, tak že ti to může trvat déle,aby počkala a neznervózňovala. Před ní nemusíš močit, nechej si své soukromí, popojdi někam dál , kde jsou keře či něco jiného.

Já jsem se, ale za ten svůj problém styděl, protože jsem nevěděl, že to má ještě někdo jiný, urologové se na mě koukali jako na něco exotického a neřekli mi, že tím trpí víc lidí.
Jo a chtěl jsem se zeptat, jak jsi na tom, když by jsi nešel na záchod, měl v močáku plno a ejakuloval jsi? Já jsem v takovém případu nemohl močit i když bych měl naprostý klid. To se to totálně nejmíň na hoďku uzavřelo a potom to jen nesměle pouštělo a jen slabým proudem. No a taky, čím jsem měl plnější měchýř, normálně, tak to šlo hůř pouštět jako by se to naopak víc stahovalo a ne se moci počůrat. Ten reflex na močení úplně chyběl a to jsem nemohl vysvětlit urologům. Já jsem k vůli tomu, se vyhýbal společnostem, pokud možno jsem moc nepil, když už jsem někde byl, nebo pokud jsem měl někam cestovat. Do hospody jsem radši nechodil a jakákoli změna záchodu, třeba při změně zaměstnání,jsem šíleně trpěl, hledal jsem vždy nějaký dobrý záchod a ne vždy ho můj mozek schválil..takže bída a utrpení.
Pokud s tím půjdeš k nějakému urologovi u vás v Brně, tak si řekni o to, aby ti udělali vyšetření pomocí kamery v močové trubici, nenech se odbýt a klidně se odvolej na mě, že víš, že ten problém jde řešit a že znáš člověka, co mu pomohli operací. Musíš se bránit a nenechat se odbít, oni si ulehčují práci, ale fakt, ta možnost v dnešní době je a pokud se chceš toho zbavit, nebo to jen vylepšit, dokopej je tomu, aby to vyšetřili. Už to není jen psychický problém, jsou to problémy dva a jeden podporuje v negativním slova smyslu, ten druhý. Jo a ještě, jak jsi na tom v té sexuální oblasti, já na tom byl dobře a je to dobré i po té operaci, jen bez ejakulace. Nevím už jestli jsem se ptal, ale kolik je ti let? Mě je padesát pryč a do 48let jsem s tím trpěl, tak asi od patnácti let, aspoň co si to uvědomuju. Trochu podezřívám ten sex, že to začalo,jak se sex probudil a já jsem víc sexuálně založenej a probudil se nějak kolem dvanácti let. A navíc jsem byl vždy nervák. Zatím se měj a držím palce :-)
Tak pokud to budeš číst, tak zase něco napiš. Já docela závidím, že je ta možnost se o těchto problémech moci bavit zde, to jsem nemohl, nebylo kde, tak aspoň můžu pomoci jiným.

Hmm, tak ted nevim jestli mam rad(ze nejsu sam takovej exot)a nebo zoufalej. Tvuj popis presne sedi k mym problemu. Mam uplne stejny sny, plnost a bolest mechyre a reflex moceni nikde. Musim byt uplne uvolnenej a pak se normalne vymocim - zvladam to dokonce i na pisoarech kdyz tam nidko neni. Ale az tak se ovladat neumim - kdyz nekdo prijde tak uz se proste neuvolnim. Urcite v tom psychickej blok je, ale ze skoro neni reflex moceni, nebo uplne "prtavej" asi v poradku nebude. Mluvit o tom na internetu me vubec nevadi(dokonce na to i nekdy vtipkuju) a navic tim pomuzem mozna i dalsim... Na uvolnovani sveracu sem dostal Xatral 5-SR, dneska s tim zacinam. Tak doufam, ze se me bude chtit aspon normalne chcat, kdyz bude mocak na prasknuti. Protoze takhle je to hruza. Ten strach, beznadej...Citim se jak debil. Mam to od malicka, takze vlastne ani nevim jak takovej reflex moceni normalne funguje. Proto nechapu jak to nekdo nemuze udrzet?! To se de fakt pochcat?? A jeste takova drobnost. Vi o tom tvoje zena/pritelkyne?Nevim jestli to te sve mam rikat. Uz sem to nakous ale muzu z toho vycouvat. Netusim jak to prijme a jak bude reagovat. A pocit ze o tom bude vedet, kdyz se pred ni budu chtit vychcat, neni taky moc dobrej... Ja su bohuzel z Brna, ale pokud tu semnou nedokazi nic udelat, klidne cas obetuju a zajedu si k nemu. Diky moc za pomoc :)

To: HNTS, docela s tebou cítím a vím jak ti asi bylo. Já těch urologů za svůj život zažil asi deset a teprve ten poslední, je to sice černoch, ale kapacita a ten jedinej, mě za prvé vůbec poslouchal a přemýšlel co s tím udělat. Pak si mě pozval do nemocnice v Mariánských lázních a podíval se dovnitř do moč.trubice a udělal ten první operační zákrok, což byla docela změna..... já mohl jít na záchod a mě se konečně chtělo, měl jsem ten pocit na močení, to co jsem dřív vůbec neznal. Já nějak nechápal chlapy co říkali.... já už to nevydržím, já se pochčiju...tak tento pocit, kdy jsem cítil, že mám co dělat, abych to udržel a když jsem šel na veřejný záchod a ono to šlo, tak to jsem byl úplně mimo. Ten kdo toto nezná, asi to nikdy nepochopí, o čem že to píšeme. Jo, ty asi velmi dobře víš a znáš co to je, když můžeš na záchod, stojíš tam jako pako a vůbec nepřijde ten pocit, co to má spustit. I když je plnej močák, bolí to už jako sviňa, ale pocit na močení...nikde. Vůbec nemusíme kroutit nohama a pracně to držet, ono si to nějak drží samo, že mám pravdu? Já už míval a jen už sporadicky mám sny, kdy jdu ve snu na nějakej záchod, vždy je nějak nepoužitelnej a něco v něm brání v tom, abych se vymočil, nějak to prostě nejde, ten záchod nikdy není takovej klidnej, jako doma. Na jednu stranu je to dobře...kdyby to fungovalo, tak jsem mokrej až za ušima. Po operaci i prostaty, teď ve snu už to nějak jde, ale naštěstí je to jen sen a zůstanu suchej. Je to zvláštní, sice už můžu docela dobře chodit na malou, ale stoprocentní to není, ale pokud můžu do kabinky, což nejde vždy, tak když hodně zatlačím, tak to jde, i když tam jsou lidi a to dřív nešlo. A když jdu na záchod, kde nikdo není, tak už není vůbec problém, aby to spustilo a trénuju to i mezi lidma. Zjistil jsem, že když se ti to povede jinde než doma a zapamatuješ si, že to už aspoň jednou šlo, tak to je moc dobré znamení a příště je to lepší.
Jo, ale vím co to je a co to bylo u mě dřív, už jsem někdy měl na sebe vztek, že jsem takovej debil a nemůžu se normálně vyčůrat jako ostatní.

Hele, prosím tě, jestli jsi někde z Prahy, nebo poblíž Mariánských lázní, tak bych ti dal kontakt na toho urologa, fakt to je úplně něco jiného a myslím, že když pomohl mě, tak by pomohl i tobě. Jo a co, že jsi dostal za ten lék na uvolnění, já taky nějakej mám, je to Tamsulosin HCI Merck 0,4 mg.
Pokud by jsi to chtěl nějak vyřešit a zajímalo by tě to, tak mi dej vědět a něco s tím uděláme. Jo a pokud by jsi něco potřeboval a nechtěl to řešit tady veřejně, tak napiš na mail edmontek"centrum.cz Měj se a držím ti palce Johny.

To Johny: Jo byl to peknej kre*en. Sem tam prisel a von se na me dival jako na debila. Presne jak si to tu psal. Prej ze je to takovej handicap a prej at chodim do kabinek. No a kdyz sem mu rek ze mam plnej mocovej mechyr a nechce se mi chcat, tak se zeptal jak to prej poznam(jak to asi poznam ze? tlaci a boli)... Jako nakopat dopr*ele... uz toho mam az po krk. Nevzdelanost v tomto smeru nulova. Napsal mi cosi na uvolnovani sveracu, tak snad to stim bude lepsi. Nechtel me ani poradne vysetrit, prej tady tohle se neresi a konec. Ultrazvuk byl "kupodivu" v poradku. Takze s timhle problemem radsi k radobi urologum nechodte. Opravdu vas to pak nakopne do zivota... Diky Johny ze tu reagujes na prispevky :)

To HNTS:Jo tak to jsem zvědav, jak pochodíš u urologa? Kam jdeš? On není urolog jako urolog. Pokud jsou to ty, co nabízejí na chodbě šampusku na moč, tak tam to stojí za prd.

Kdo neví co to je za hroznou věc, asi nepochopí, jak to může komplikovat normální život a vyřazuje ze společnosti.
Jo, možná, že je to ze začátku psychické, ale pak to nějak přeroste ve fyzický problém. Já mám pocit, že to nějak souvisí se svěračem močové trubice, jako by byl moc silný a potom neochotně uvolňuje moč. Mohu jen říct, že po operaci prostaty je to o moc lepší a už se s tím dá žít. Takže držím pěsti, aby na urologii něco udělali. Nedej se odbít a trvej si na svém, když budou říkat, že je to psychické a že v moči nic nemáš.

Jo hlavně nedělej tu chybu, jako já, pokud ti dají šampusku, neber si jí a hlavně si nenos moč z domova. Já jsem jí nosil v lahvičce a nedošlo mi, že když jí naliju do šampusky..když to chtějí, takže vlastně asi ten problém není tak akutní, moč jsem jim přeci dal, takže nic nedávej. Prostě to nejde...

No tak mam asi podobnej problem... Sam su zvedavej co me zitra najdou u urologa, tak trochu doufam ze to bude zuzena moč. trubice, protoze uz fakt netusim cim by to mohlo bejt... Na zachod se mi chce tak ze citim tlak v mocovym mechyri a nic vic. Uvolnit se muzu opravdu jen v klidu. Mam to uz od malicka a dycky sem si myslel ze je to psychickej blok. Ale ze by az tak velkej?! Jestli se to povede tak to bude pro me snad zacatek "novyho" zivota. Vytrpel sem si stim hrozne moc, deprese, uzkosti, pocit menecenosti, zoufalstvi... proste hruza... Takze kdo se rozhoupava k doktorovi, nevahejte, nebo to preroste a zblaznite se z toho...

www.butlavavrba.dobrodruh.net

Ahoj Petře,
tak to jsi na tom lépe, než jsem byl já, jsi aspoň mladší a můžeš to nějak řešit, mě tehdy neuměl nikdo poradit a jen to zkoušeli po psychické stránce a tehdy jsem to asi ani neuměl použít. Jo mě už je přes padesát a ten operativní problém se řešil až ve 48letech. Ne, že bych já s tím něco nezkoušel, jen se teprve po tolika letech něco změnilo v našem státě a i se konečně dostali ke slovu i jiní doktoři s novodobými zkušenostmi. Je to totiž úplně jiný přístup, alespoň zatím, možná, že pak ten doktor zabředne do té rutiny a bude to zase trochu jiné.
S těmi problémy s močením jsem si vytrpěl celou vojnu a ani nevím jak jsem to vůbec přežil. Ty problémy si tak pamatuji asi také kolem těch 14let, to se totiž probouzí sex pudy a možná je někde i zde ten problém.

Já tu cévku měl poprvé, když jsem měl 23 let, to už jsem to konečně začal nějak řešit a jednou při problémech po chřipce jsem se nemohl ani doma pořádně vymočit, tak jsem to říkal svému doktorovi a ten mě poslal na urologii a tam po pokusech s léky, mi jednou musel dát cévku, protože to nešlo normálně a on chtěl mou moč, podotýkám, že ten urolog, byl pěknej blb. Pak jsem chodil na psychiatrii, k vůli tomu, že jsem měl jít na voj. cvičení a to už jsem nechtěl a jediné řešení byl psychiatr a dostal jsem se i na skupinovou terapii, ale byl jsem moc mladej a nějak jsem si z toho nevzal to co by bylo potřeba. Prošel jsem pár psychologů, ale zase nějak mi to nepomáhalo, asi trochu můj problém se umět svěřit a říct o sobě vše. Byla i jiná doba a nějak to bylo vše na mě moc složité.
Další cévku jsem měl v nemocnici, po operaci píštěle na zadku a tam jsem nemohl močit, zkoušel jsem to jak se to jen tam dalo, ale nešlo to, tak přišla na řadu cévka. Bylo mi tehdy 28let a byl jsem čerstvě ženatý. Pak po několika letech jsem byl nějak nachlazenej a pak se mi to doma zhoršilo, už ani doma mi to nešlo, bylo to problematické a tak mi zavolali doktorku z pohotovosti, dala mi nějakou injekci, ale ani to nepomohlo, tak jsem musel na pohotovost na Bulovku, tam mě vezl švára, ale to už byl měchýř pěkně plnej a cesta tam byla docela hodně nepříjemná. Tam jsem měl další cévku, potom to bylo konečně dobré, dostal jsem domů nějaké léky, docela to šlo, ale na cizí záchody to ještě nebylo.
No prostě nějak jsem se s tím plácal celou dobu, občas jsem to zkoušel na jiných urologiích a i u psychologů, ale nějak se to díky zadržování moči dostalo do takových stavů, kde se to asi nějak dostalo z psychického do fyzického stavu, kdy to už bylo asi jediné možné odoperovat a to opravdu pomohlo, aspoň tak, že už můžu chodit i do společnosti, což dřív bylo nemožné, nebo hrozně nepříjemné a já se vždy bál někam jít...Kam půjdu na záchod? A ten strach byl dost silnej, že pro mě každá cesta někam jinam než být doma, bylo úplné trauma, tak jsem radši nikam moc na dlouho nechodil a moc nepil. Stále jsem se musel vymlouvat že tam a tam nemůžu jít, což bylo docela blbé.

Tak a teď k tomu co se ptáš. No pokud půjdeš k tomu urologovi do Čumpelíkovi polikliniky, tak to bude dobré a vůbec nemusíš mít strach, nebude tě mučit a nebude tě tam cévkovat. On tě bude chvíli zpovídat, aby zjistil co s tebou má vůbec dělat. Udělá ti sonografii, to je ten ultrazvuk a to je úplná brnkačka. Na břicho ti dá takový gel a bude jezdit takovým jako mikrofonem po břiše a bude vidět jak na tom je močák a prostata. Jen asi budeš muset zajít na záchod a vymočit se, aby viděl, zda se vyprázdní měchýř. Pokud toho nebudeš schopen, tak se neboj, on už ti řekne co a jak a nebude to nijak bolet. Řekl bych ti jméno, na které se můžeš odvolat, on mě zná, ještě k němu chodím a aspoň by věděl co a jak. Ale to jméno tu nechci dávat sem, dal bych ti ho na mailu. No a když by ti řekl ten urolog, že po fyzické stránce jsi OK, tak potom by jsi určitě měl zajít na tu www.psychosomatika.cz a tam se domluvit s doktorem přes psychiku, jsou tam fakt dobrý. Můžeš se domluvit po telefonu. Sice je tam nějaký poplatek, ale zase mají zájem s tebou něco udělat a ne jako u běžných doktorů.
Tak snad jsem ti naspal vše, co chceš vědět, pokud by jsi chtěl vědět víc, tak mě kontaktuj na mail. Měj se.

Johny, díky za kontakt na tebe, jsem docela otevřený člověk a nedělá mi velké problémy vzhledem k tomu že je internet "anonimní" médium zde hovořit o tomto problému a vzhledem k tomu že na netu o tom zatím moc nápsáno není tak aby si o této problematice mohli přečíst i ostatní, je mi 24 let a jak tady vesměs všichni popisují výše zmíněné problémy se u mě začaly objevovat asi ve 14 letech, ne cévku jsem nikdy neměl (ale často si říkám, že když jsem někde ve společnosti tak by se mi docela hodila), trémista ani nervák moc nejsem, ale mám přirozené obavy z néznámého, zajímalo by mě jak dané vyšetření u urologa s tímto problémem probíhá, prosím o co nejvěžší konkrétnost, takže myslíš že jako první krok by bylo nejlepší navštívit urologa abych se ujistil že jsem po fyzické stránce v pořádku a pak případně navštívit psychiatra?,

Petře, jako bych to popisoval já, přesně vím co a jak cítíš, také jsem to zažíval přesně tak jak píšeš, jen jsem si vždy myslel, že jsem jen já takový exot a úplně odlišný od ostatních, co třeba mohli společně pomočit a uhasit třeba ohýnek, to já jsem nemohl, tedy nešlo by to. Dřív nebyla taková možnost jako je teď pomocí Internetu. Možná jsi to tu psal, ale teď nevím kolik je ti let?
Hele, já jsem odzkoušel kde co, spoustu urologů a tam jsem se jen setkával s nepochopením, třeba, když mi sestra na chodbě dávala šampusku na moč a já se jí marně snažil vysvětlit, že jsem tam proto, že se jinde než doma nemohu vymočit...ona na to...ale jak vás máme léčit, když nám nedáte moč? Takže takhle jsem nějak vždy končil na urologiích, kdy mě i po vyšetření říkali, že jsem po urologické stránce v pořádku, že je to spíš psychické. Ale nikdo mi nedovedl pomoci a tak jsem se s tím trápil skoro třicet let a sám víš, jaké to je. Člověk se odřezává od společnosti a normálního života.
Problémy s tím jsou všude, třeba jen jít do nové práce a hledat tam záchod, který náš mozek vezme za dobrý.
Já díky tomu urologovi z Čumpelíkovi polikliniky jsem se dostal do jeho péče, tam po mě hned nechce nikdo moč, tu si vezme až on sám bude potřebovat. Má v ordinaci sonograf a hned ti udělá snímek a vidí co a jak tam vypadá.Mě při kontrole uvnitř močové trubice (v nemocnici v Mariánských lázních)zjistil, že je tam zúžení a rovnou to upravil a hned to bylo o něčem jiném.
Jo jen se zeptám, měl jsi někdy cévku? Já jo a měl jsem jí po úraze deset dní. Tělo si nějak i po vytažení pamatovalo to roztažení a bez problémů jsem v nemocnici chodil na záchod a bylo to úplně v pořádku, ale za nějakou dobu se to vrátilo k tomu co předtím. To mě vedlo k tomu, že tam je něco co brání tomu volnému průchodu moči, vždy je potřeba to vlastně nějak přemoci, aby se uvolnil svěrač, prostě na to strašně myslet a úplně celé tělo uvolnit, jako by z křeče. Vždy pro vymočení potřebuji naprostý klid, nikoho vedle sebe, nejlépe jen sám na záchodě. Tělo se nějak víc uvolní a až potom to může spustit. Jakmile by tam někdo vstoupil, samo se to sevře a zastaví močení. Ale byly i případy že jsem byl někde sám na WC, ale mozek ten záchod neschválil a tak to nešlo. Už jsem si připadal jako kretén, nedovedl jsem to nějak pochopit, ale ono si to dělalo co chtělo samo.

Tedy dnes po operaci i prostaty je to o něčem jiném, už můžu chodit i s lidmi do restauračky a potom i na záchod, sice to není stoprocentní, ale dá se to, třeba když víc zatlačím, tak to jde i mezi lidmi, ale ještě tam trošku je to přemáhání svěrače, který funguje naprosto spolehlivě a nedochází tudíž k pomočení, ani při přeplněném močáku. Nevím jak ty, ale já dřív neznal to, jak někdo říkal, já už to nevydržím, já musím honem na záchod...
Mě by radši praskl měchýř, než bych se měl pomočit, ani totiž ty pocity, které jsem poznal až po operacích jsem dřív neměl, nemusel jsem křížit nohy a držet to, nějak se to zařídilo samo a také to potom nechtělo spustit i když jsem už byl sám, musel jsem to pracně uvolňovat.
Takže bych ti radil, neboj se toho urologa, tu operaci stejně musíš sám odsouhlasit, ale myslím, že by bylo vhodné se mu svěřit s tímto problémem a on už bude vědět jak ti pomoci. Aspoň,když tak budeš vědět na beton když nic nenajde, že jsi v pořádku, i to je dost důležité. A toho psychiatra skus také, myslím, že budeš asi také nervák a asi i trémista, (já byl) tím nic nezkazíš. Pokud by jsi chtěl něco víc vědět a nechceš to ventilovat zde, tak mi napiš na: edmontek"centrum.cz Ahoj Johny

Johny: díky za info, o tom urologovi jsem přemýšlel, dokonce jsem si už vyhledal kontakt do těch Kobylis, myslím si ale že můj problém je spíše psychického rázu, určitě ja také pravda že z toho uřologa mám trochu strach, ale nepříjemné zážitky s tímto problémem mě nutí s tím něco dělat, můj problém je: velké obtíže či nemožnost se vymočit mimo domov v případě že někdo ví že jsem na toaletě, nepředstavitelné je pro mě močit do pisoáru, kabinka je lepší a ještě mi pomáhá když močím vsedě, proto jít např. na WC a vymočit se v hospodě kde jsou mí přátelé a hromada jíných lidí, kteří ví že jsem šel na WC je nepředstavitelná, zajímavé je, že když budu na nějakých veřejných WC a nikdo kdo mě zná tam nebude tak je to o dost lepší, tak nevím jestli mám navštívit urologa nebo psychiatra nebo oba?

Jo a když tak se koukni na www.psychosomatika.cz a tam si můžeš zvolit psychiatra i psychologa, je to na Praze 6.

Jo já mám zkušenost, ale psychiatr mi zrovna nepomohl přímo, spíš jsem díky němu dostal modrou knížku, sice už po vojně, ale nemusel jsem už chodit na vojenské cvičení. Ale psychiatr může dávat léky a dneska jsou ty léky na dobré úrovni a doporučí ti psychologa a nebo skupinové terapie. To je taky dobré, ale chce to spíš ten denní stacionář, na což je potřeba neschopenka. Ale vůbec se neboj toho, jít k psychiatrovi, chodí tam spousta lidí i mladých, je to v pohodě. Ale zkusil bych urologa, v Kobylisích v poliklinice Čumpelíkova je dobrej urolog, je to černoch, ale fakt dobrej, mluví dobře česky a je to přednosta na urologii v Mariánských lázních. Tady v Praze je jen v pondělí od 7 do 16hod.
Může ti naspat léky, které uvolňují svalstvo svěrače, kterej to právě zadržuje. Pokud to zkombinuješ i s psychiatrem a psychologem, tak to může mít dobrý výsledek.

máte někdo zkušenost s tím psychiatrem? jaké byly výsledky? potřeboval bych na nějakého kontakt, nejlépe v Praze, z prvu mi to bylo proti srsti, ale už jsem se rozhodl, že takhle dál žít nemohu (tak moc to omezuje nejen můj osobní život) a musím to řešit, díky za info

Ano platí to zatím ještě pořád pojišťovny a myslím, že jsem ten lék měl bez doplatku, ale i kdyby tak doplatek není velký, myslím, že u nějakého podobného léku to bylo do dvou stovek. No a povaleč se ze mě opravdu nemohl stát, asi bych to nezvládal s tím WC, takže alkohol piju, ale v rozumné míře.

Petře, napiš mi na laars"seznam.cz, jestli chceš, ale nevím, jestli to má cenu. Ten můj doktor ordinuje na menším městě a je dost nepravděpodobné, že to bude zrovna blízko tebe. Je to úplně běžná psychiatrická ordinace, kterých je všude plno, stejně jako zubařů (no, to možná trochu přeháním :)). K objednání k psychologovi nebo psychiatrovi nepotřebuješ doporučení od praktického lékaře. Stačí, jestli jsi si jistý, že tvé problémy jsou psychického původu a ne třeba urologického. Já jsem si o tom předtím něco trochu zjišťoval, a tak jsem věděl, že musím zamířit rovnou k psychiatrovi, ne k psychologovi, protože ten nemůže předepisovat léky. Usoudil jsem, že pouhým "povídáním" se moje problémy nevyřeší. Nakonec jsem litoval jen jediné věci - že jsem se k tomu neodhodlal už mnohem dřív. Jediný problém je v té ceduli "psychiatrie", které se dnes pořád lidí bojí nebo stydí...

Ještě bych se zeptat (nemám zatím vůbec s odbornými lékaři zkušenosti) - hradí návštěvu této polikliniky všeobecná zdravotní pojišťovna? Doplácí se hodně na lék Tamsulosin?

Děkuji, jakmile budu v Praze na koleji, tak se na tu urologii objednám. Jen je škoda, že ordinuje pouze v pondělí :-(

Když už jste zmínil v prvním příspěvku ty "výhody", tak mě ještě napadá ta, že se z vás při takovýchto problémech nestane hospodský povaleč ani žádný pijan.

Tak ten lék se jmenuje Tamsulosin HCI Merck 0,4 mg.
To jsem dostal od toho urologa.