Rozchod a navrat - co vy na to??

Ahoj, tak jsem přežila další noc, no už alespoň dokážu spát. prvních 6 týdnů jsem skoro nezamhouřila oko a když, tak mě budily noční můry, kde mi vyčítal všechno co vyčíst šlo a ukazoval mi, jak je jeho nová slečna lepší a dokonalá. Fůj, byl to děs. Vím, že jsou daleko horší věci na světě, také se nechci litovat. Pravda, mám úžasný dítě, dobrou práci, přátele. Asi je to příliš čertvé na to, abych se cítila líp. Jak dlouho to může trvat, než člověk dokáže trochu zapomenout?

Nejdřív se omlouvám, že jsem popletla svůj vlastní nick.
Smutná, právě pro tu malou stojí za to se znova postavit na nohy a začít zase žít.
Víš, nechci tvou situaci zlehčovat, sama vím, jak to bolí, ale mohla bych ti vyjmenovat min. 10 věcí, které by byly mnohem horší než rozchod.
Tak se, holka drž, a když budeš mít potřebu, napiš, rádi tě podpoříme.

Chci vám poděkovat za příspěvky. Cítím se pak trochu líp, když mi někdo řekne, že to bude lepší. Moc jsem ho milovala. Taky bych teď neměla ani na Pitta. Pravda je, že dcera je to nejcenější, co mám. Možná to je jen smutek ze zamřených snů a rozšlapané důvěry. Myslela jsem, že on je můj nejlepší přítel, mýlila jsem se.

Já mám dole za ty blbý dva...Smutná - Molly má pravdu, je to jen přechodný stav a třeba si potom lépe uvědomíš a prožiješ, až budeš zase šťastná.
Mně tehdy to zhubnutí moc prospělo, nakoupila jsem si nové, pěkné oblečení a všichni mi říkali, jak mi to sluší.
Taky se množily od mužů všelijaké nabídky, ale tohle mi nikdy nešlo.
Tak ještě chvíli vydrž, a jestli můžeš, udělej si radost sobě i malé, a buď ráda, že máš hodnou zdravou holčičku, to má v životě tu největší cenu.
A neboj, zas bude líp.

Já mám dole za ty blbý dva...krize středního věku je hrozná - a když si někdo myslí, že se ho to nedotkne, tak bohužel.. i když je to fakt smutné - a hlavně je vždy překvapen ten partner, který měl pocit, že je relativně všechno v pohodě.
Ano, pak se dozví, že už ten druhý necítí žádné libé podněty, že to a to...prostě jako kotě, kterému sebereš provázek na hraní a najde si jiné klubíčko.
Ale neboj smutná, dostaneš se z toho a jednou bude možná smutný ON, že odešel.
A ty - smutná nebuď, bude dobře, uvidíš.

Já mám dole za ty blbý dva měsíce už 20kg, no, má to své výhody, jsem štíhlá jako laň :-). Holka už je zase v pohodě, to je opravdu štěstí, asi ji nejvíc sebralo to, jak to udělal. Ještě, že je tak zlatá a rozumná. To co řekl mně bylo tedy taky terno, že ho táhnu do nějaké černé díry a tak. Zírala jsem jako opařená, ještě týden před tím, tu žádná černá díra nebyla, no asi se černé díry prostě objeví jen tak, jako ve vesmíru. Doufám, že se tomu jednou taky budu moct zasmát.

Jo, a nevěř tomu, že znal slečnu týden, to spíš ses o tom dověděla dost pozdě.
Ale ztracené to není, ten můj potom opustil mladou proto, že nesnášel její dítě - i tohle je varianta.
Jestli jste ve vztahu neměli nějaké vážné problémy, pravděpodobně vystřízliví a vrátí se.
Ty na to ale nespoléhej a žij tak, jako by nebyl, kdybys potkala třeba někoho... ovšem v tomhle rozpoložení bych já mohla potkat třeba Brada Pitta a byl by mi fuk.

Smutná - já byla tenkrát ještě celkem mladá a trvalo mi asi tři měsíce, než jsem se z toho dostala (zhubla jsem 12 kg) a když jsem se s tím vyrovnala, tak se vrátil.
Zato před rokem se se mnou rozešel někdo, koho jsem moc milovala, (nezhubla jsem nic)a dodnes vyrovnaná nejsem.
Víš, ty řeči co vedou chlapi nesmíš brát moc vážně, oni jsou v této fázi tak trochu jako opilí, prostě mimo realitu. Moc dobře si pamatuju, co vyváděl můj muž, co mi říkal a tak.
Dnes vidím, jak byl směšný.
S tebou cítím a tvojí holčičky je mi líto.
Ale neboj, zas bude líp.

Smutná - a jaká je reakce...Děkuji za odpověď. No, reakci jeho dítěte neznám, neviděla jsem ho od té doby. Nebyl u toho, zato moje dcera se z toho sesypala pěkně. Bylo mu to naprosto jedno a jen se na ní podíval a povídá: Takovej je život, když se s tím neumíte vyrovnat, za to nemůžu. Málem jsem se pozvracela, když mi to holka řekla. Ta slečna je taky mladší. Můžu se zeptat, po jak dlouhé době se manžel vrátil? Můj ex taky už nechtěl děti, máš pravdu, měl to být signál. Ty Vánoce byly opravdu síla. Tak snad Velikonoce už budou lepší.

Děti máme, ale ne...Smutná - a jaká je reakce jeho dítěte?
Stalo se mi kdysi něco podobného, taky máme děti z předchozích manželství a spolu žádné, protože manžel nechtěl.
Asi ti to nepomůže, ale dnes vím, že to byl nějaký signál. Chlap, který se bojí mít se ženskou dítě, není tak docela o.k.
Když si ale ten můj našel mladší ženskou, tak jeho dítě se postavilo na moji stranu a on se vrátil.
Hodně jsem o něj bojovala, ale dneska vím, že jsem ho tam měla nechat.
K tomu ale člověk musí dojít časem.
Tak se snaž neztratit humor, zase bude líp. Jen nechápu, proč si muži vybírají dobu odchodů před Vánocemi, to není fér.

pokračování:
Soudím, že...Děti máme, ale ne společné, každý z jiného vztahu 1 (stejně staré). Vážnější povahy jsem nebyla až do teď. Já vím, že to přežiju, co mi taky zbýva, že. Četla jsem tady příspěvky a je mi jasné, že nejsem sama, komu se něco podobného stalo. Blbý na tom je, že se cítím tak mizerně. A při představě, jak je můj ex happy se mi skáče husí kůže a brečet, to mi prostě nejde. Asi by se mi ulevilo, ale prostě to nejde.

pokračování:
Soudím, že jsi vážnější a hlubší povahy, proto jsi tak smutná.
Neboj, nejsi v tom sama.

Pro Moniku: [email protected]
A pro smutnou: Určitě to nakonec jako všichni ostatní zvládneš, ale je to běh na dlouhou trať. Snaž se všechno prožívat co nejvíce intenzivně, třeba i plakej, protože pláč hodně odplaví. Doopravdy se uzdravíš asi až s novým vztahem, ale dokud tenhle neodplyne, asi nový nenavážeš.
Hodně pomáhá práce, případně kamarádi, taky vypsat nebo vypovídat se je dobře.
Můžu se zeptat, jestli míte děti?

Nevím, jaký jsi typ, ale soudím, že

Ahoj všem, taky se plácám ve svém peklíčku. Po 11ti letech mě partner před 2mi měsíci jen tak oznámil, že má někoho jiného (slečnu znal týden), jeví se to jako klasická krize středního věku. Sesypal se mi celý svět jako domek z karet. Bylo to jako noční můra. Do měsíce jsem se odstěhovala, nemohla jsem snést, jak se dívá skrz mě. Měli jsme vztah, kde byly i problémy, ale kde nejsou. Jinak vše fungovalo, věřila jsem mu. Taky si myslím, že bych to chtěla vrátit, ale každý den, který přežívám cítím, jak se vzdaluju. Pořád to moc bolí, ale otázkou je, jestli by šlo zapomenout. Myslím, že ne. Odpustit se dá, ale zapomenout ne. Zajímalo by mě, jestli to někdo z vás zvládl.

Mandy prosim mohla bys mi tu hodit svuj mail a ja bych odepsala?prosim

a toto nesouvisi, ani by to ten muj dotycny neudelal, nechapu co o je za nazory.

Mnohý chlapi by sa radi...Omylom som to pridal.Som síce muž,ale zo svojho okolia poznám takýto prípad.Dobre si užil a potom sa na ňu vykašlal.

Mnohý chlapi by sa radi vrátili.Ale žene medzi nohy,aby si užili.Som síce

Ach jo, vrati se? Nemuzu bez nej byt.

Hm mozna, ale i vyjimky existuji

Tady je vysvětlení, jak funguje mozek, a je to jasný a pravdivý. :-)
http://www.youtube.com/watch?v=SUmCRrKYwBQ