Rozchod a navrat - co vy na to??

Já si taky pořád přehrávám scénáře návrtatu, i když kluka, který se se mnou rozešel pořád miluju, bojím se toho že i kdyby ten návrat někdy přišel, že už to nebude jako dřív, chtěla bych ho zpět, ale rozum mi říká nech to být je to pryč, takže bych se už asi k němu stejně nevrátila, postupem času, to všechno uvidíš jinak nez teď na začátku.

Slepovaný hrnek možná chvíli bude držet ale časem se stejně rozbije.

Nevstoupis dvakrat do jedne reky! Pokud se vratis, uz nikdy nebudes tolik milovat, protoze nebudes duverovat. Uz nikdy to nebude jako predtim, ver mi.

Já si osobně myslím že nemá cenu se vraccet k něčemu co jednou skončilo. Je jen otázka času kdy se to stane znovu a kolikrát to chcete jěště prožívat?

Tak ja nevim, ja jsem asi divny. Rozesel jsem se s partnerkou, ktera me velmi miluje. Byly jsme spolu 5 let, z toho 3,5 roku jsme spolu bydleli. Nejlepsi je, ze jsem to inicioval, ale vzalo me to stejne. Bojim se samoty, toho ze mi uz neprijde pravidelna sms, budim se v noci a lapam po dechu. Stale ji miluji, prehravam si scenare navratu ale rozhodnout se nedokazu. Jinak duvod byl prosty. Je starsi o 10 let a chce dite, a ja se bojim uz ted "uvazat". No, moc charakterni asi nejsem co? Kazdopadne lide by si nemeli ublizovat, kdyz se maji radi.

Já bych hrozně chtěl, aby se vrátila!

Me pohladilo to co jsi napsal prvně, člověk si musí uvědomit, že život nekončí jedním zklámáním, že začíná něco nového a na to čekáme asi všichni, které trápí samota. Na světě je hodně samotných lidí, tak třeba jednou někoho takového potkáme a začneme mu zase věřit, že nás tentokrát nezklame a bude nás milovat bez výhrad.

To jsi vyjádřila přesně, Lucko,pohladilo mne to na duši a věřím,že je to všeobecně platné a náš život zase dostane ten správný směr a my budeme takovými, jakými jsme byli.

Franku souhlasim s tim co rikas, kazdy rozchod boli, ale kazdy z nas doufa, ze se objevi jeste nekdo s kym nam bude zase dobre a kdo si nas bude vazit pro takove jakymi jsme. To je to kouzlo lasky, ze prichazi necekana, nehledana a nezadana.

Lidé se opouštějí a dávají se dohromady,podvádějí se a usmiřují,nikdo není dokonalý a tolerance má taky své meze.Zdravím všechny, kdo se po rozchodu trápí a mohou si uvědomit, že v tom nelítají sami na tomto světě plném jak lásky tak, i nelásky,že ještě přijde spousta nových dní,týdnů,měsíců a let, kdy se nám podaří vplout do klidných a příjemných vod.Už nemohu slibovat,že se někomu položím k nohám jako most přes rozbouřené vody,ale věřím,že se neztratím a že se neztratíte ani vy.To si přeje Frank.

No, Mirku,když chceš rady-nepodceňovala bych názor Danulky.Je to velmi upřímná zpověď.Mluvíš o tom,že to oba s děvčetem cítíte velmi emotivně a fatálně.Bohužel musím z vlastní zkušenosti říct,že někdy se taky člověk ve svých úvahách o tom, jak to ten druhý cítí, dost splete.I já jsem si myslela,jaký máme s manželem super vztah-jistě,problémy byly,kde nejsou, no a pak jsem se dozvěděla,že celé dva poslední roky uvažoval o rozvodu.Zpětně pak člověk samozřejmě prozře a vidí všechny ty signály,ale v ten okamžik je prostě slepý...každopádně,hodně štěstí v rozhodování.

Ahoj Mirku, když to čtu, jako by to psal můj přítel. Je starší o 19 let, prošli jsme v podstatě něčím podobným, jen ty časové údaje se trochu liší. Nakonec se rozvedl a začali jsme žít spolu. Konečně! Někdo nám to přál, někdo ne, jeho bývalá dělala dost problémy s dětmi (nesměl se s nimi stýkat v mé přítomnosti), zapadli jsme do běžného života. On se chtěl pořád ženit, já vdávat zatím radši ne. Chtěla jsem ještě počkat. Zkrátím to - dnes už spolu nejsme. Co se stalo? Vždyť jsme byli podobně jako vy "jedno tělo, jedna duše". Představ si, že mi začal vadit jeho věk. Romantika pominula, on je strašně hodný, pořád se snažil, ale překážky padly, mohli jsme být spolu pořád, začala jsem si uvědomovat, že má staré tělo. Já vím, že to není jen o tom, jenže by mě nikdy nenapadlo, že mi to začne vadit. Jeho vrásky, pomalu mizející vlasy, určitá ochablost, některé protivné zvyky z minulého života a neochota se změnit nebo přizpůsobit. Asi jsem ho dost potrápila, je mi to strašně líto, nedalo se s tím nic dělat. Najednou tu byl vedle mě chlap jen o rok starší než moje maminka, naše zájmy se začaly rozcházet, pryč bylo toužení na dálku. Dokud jsme tu odvahu k rozhodnutí hledali, náš vztah jen jiskřil. Jsi případně připravený i na takovou možnost? On rozhodně není žádný stárnoucí zanedbaný typ, vypadá velmi dobře, ale ty roky se prostě neztratí. Myslím, že dnes lituje a já lituju taky. Několik let jsme se scházeli a rozcházeli, trápili a byli v euforii, bojovali proti celému světu a hořeli, až...dohořeli. Jsem hodně zklamaná, nechci nikoho vidět, s nikým chodit. A on se pak chtěl vrátit domů, jenže tam už bydlí jiný a jeho exmanželka má svůj nový život. Stálo to mě i jeho pár let života. dost trápení i ubližování jiným. Nevím, jak on, ale já si nikdy neřeknu - jsem ráda, že jsem tak šílenou lásku prožila.

Konečně se rozveď ať může manželka taky začít nový život... Potřebuje to razantní zásah nebo se z toho nevymotáš... Až se rozvedeš tak si uděláš pořádek v hlavě a začneš taky nový vztah s někým úplně novým... Toto se podle mě slepit zpátky nedá... A děti ti stejně taky úplně dneodpustí, žes je opustil, taky nejleoší je rozvod a nový začátek.

Holky, trochu Vám do toho skočím. Schválně si poslechněte, jak se na to dívá chlap a co právě prožívá. Po dvaceti letech manželství jsem odešel od rodiny. Dnes vím, že příroda to tak má zařízené. Krize středního věku je prostě fakt a nikdo s ním nic nenadělá. Odešel jsem z funkční rodiny, mám syny 21 a 17 let. Neměl jsem s manželkou žádné zásadní problémy nebo neshody. Rozuměli jsme si, věděli o svých potřebách a o tom, co komu vadí a co vyhovuje, byli jsme na sebe zvyklí, společné štěstí však vypadá jinak. Manželka je ve znamení panny já střelec. Podle hvězd jsou v tomto spojení neshody pravděpodobné a skutečně to tak bylo, ale asi jsme se s nimi naučili žít.
Přesně podle scénáře možných vyústění krize středního věku,

Dělejte ,tak ,abyste vy byla šťastná. Život je krátký.

Kamco vis ja nevim, kdy mi zase bude lip, jestli to tak vubec bude, hrozne se bojim, ze ho budu milovat navzdy a uz nebudu schopna nikdy navazat normalni vztah. Bojim se ze ta prazdnota proste nezmizi. ale snazim se hrozne moc se snazim, rikam si ze kdyz on dokaze zacit novej zivot beze me, treba to zvladnu i ja. On se taky netrapi.

Slepovaný hrnek fakt za nic nestojí, nicméně si dovedu představit, že může po určitým čase dojít ke znovuzamilování partnerů - a vztah pak může pokračovat - i když jde de facto o vztah nový.

Luci ja te obdivuju ze si rikas ze to bude lepsi a ze rano bude lip..citim se spis jak Evca, mam pocit ze lip nebude..vzdyt je uz to mesic a porad si pobrecim..rano se mi ani nechce vstavat z postele, nejradsi bych vsechno prospala..
a Evko, myslim ze to neni pravny postup, kluk ktery se objevi, prave nesmi byt nalepka na toho predesleho, jinak to nemuze vyjit..nejprv se z toho budes muset vzpamatovat a pak mozna..ale otazka je kdy prijde to zlepseni ze..no ja uz jsem byla zklamaná víckrát a mam pocit ze uz nikdy nebudu nikomu verit, nechci to zazit znovu..:(

Nema to cenu,slepovany hrnek nema stejnou kvalitu. Z vlastni zkusenosti ,nakonec jsem se stejne rozvedla

Těším se na to, to jo.Ale právě se bojím, že líp nebude.Protože už dva měsíce se v tom motám.A vypadá to tak, že to přebolí, až se na obzoru objeví jiný kluk.Ten, který bude náplastí za něho a bude "lepší" než on.Jenomže momentálně mi připadá, že lepší nebude žádný.