SAMOTA

Přeju ti moc štěstí, ať se to zlepší, já se cítím podobně, celý život mne trápí osamělost a nejvíc, když jsem pohádáná s rodiči, s kterými prostě nevyjdu, to je důvod. Jsem sama s roční dcerou a šílím, nemůžu nic udělat, pořád se na mne věší a vyžaduje pozornost, a do toho ta děsná samota, protože jsme samy, jak z toho ven?

tebe ano,ale jiný lidi né,...takže si yosarinda. nechápu, proč na mně reaguješ - léčíš na druhých, jako na jiných tématech lidem v tísni, v nouzi zle, jedovatě odpovídáš

mne by někdo takový právě...tebe ano,ale jiný lidi né, proto se nechytáš ...skuhrýýý

tak jestli každýmu...mne by někdo takový právě zajímal. Nejsi ty Yosarinda ranařka? Slovo skuhrat používá často.

hledám osamělou...tak jestli každýmu vykládáš o svých strastech, tak se nevid , že se s tebou nikdo nebaví, lidi chtěj žít a ne skuhrat ....

hledám osamělou kamarádku/y,bezdětnou, znající vážnější deprese mj.z osamělosti, co taky znají osamělost, deprese, jsou bezdětné. Mám vážnější psychické potíže - osamělost, z toho deprese větší, děti si nemůžu dovolit. Přitom mi rodinný život chybí, někam patřit... Děctví jsem prožila hodně v deprivaci, osamělosti, depresích,v rodině byly vážné potíže, nešlo mi to pak dál ve vztazích, ve špatných stavech jsem dochodila školu, pracovala s přemáháním, nezvládala to. Pět let mám částečný invalidní důchod na tyto potíže...pracuju na chráněném pracovišti, tam se mi líbí. Chybí mi kamarádky s podobnýma potížema, strastma na povídání (nejen)o tom, sdílet se, setkávat se, mírnit tím osamělost. Je mi 35 let, jsem z Prahy. Lze mi napsat na [email protected]

Janko, prober v duchu všechny příbuzné, především matku a otce a snaž se zjistit, jestli to máte v rodině. Můžeš navštívit psychologa, který ti jistě dobře poradí.
Mně se stalo něco podobného, ale až po tom, co jsem prodělala vážnou nemoc. Předtím jsem byla extrovert, kterého bylo všude plno, teď jsem introvertní a uzavřela jsem se i před rodinou. Hodně mi pomáhala práce, jsem dost workoholik, ale o tu teď přijdu. Vůbec nevím, jak budu žít dál, jestli nenajdu jinou - a je to pravděpodobné, že nenajdu. Pomalu si zvykám na myšlenku, že budu muset vyjít z podpory, je to nepříjemné, ale mám štěstí, že jsem při vší uzavřenosti optimistka. Jestli ti můžu poradit, okolí tě bere tak, jak ty sama se cítíš. Jestliže uděláš něco pro to, abys měla ze sebe dobrý pocit, po čase to postřehnou i tví známí a přijmou tě mezi sebe. Jen si nejsem jistá, jestli o to vůbec stojíš.
Krásná změna je zamilovat se, ale na povel to nejde. Hledej, a jistě najdeš.
A piš o svém problému třeba sem, bude ti líp.'

ahoj janko. pokud chces,, napis na muj mob. neco vymyslime. petr. 722605243

dobrý den, téma je Samota, ale je Samota (bydlím sama, nestýkám se lidí, jsem samotář..), u mně je ale to jiná Samota. (myslím, že to už asi hraničí se Sociální fobií- alespoň co jsem si o tom přečetla.). Já žiju normálním společenkým životem (chodím mezi kamarády,v kanceláři v práci jsem taky mezi lidmi celý den.. atd.) Přesto,se cítím hrozně osamělá. Tedokážu se nějak zapojit do hovoru, většinou jen poslouchám co si ostatní povídají a přidám občas nějakou větičku. Spíš mlčím... Nedokážu sama bavit kolektiv nebo prostě nahodit nějaké téma.. Taky pozoruji, že mně prostě nebaví povídat si o blbostech. Raději mlčím a přemýšlím o svých věcech. Jsem prostě totálně nespolečenská a vyhledávám samotu. Do společnosti se prostě nutím chodit. Jsem ráda sama, ale problém je v tom, že žiju s rodiči. Přítelem nemám a seznámit se s někým je problém. Protože většinou sedít někde v koutku a pozoruji okolí. Takže si mně sotva kdy někdo všimne. Ach jo...'

Ti kápla na maják :-)'

Ti kápla na maják :-)'

hustá šťáva z bédových gulí.'

Docela hustá po ránu :-)'

Docela hustá po ránu :-)'

radvap-ty si typický chlap,vůbec nevíš čí seš a co chceš,z takovvých mám husí kůži a vyhnu se jim obloukem,hele,já mám jasné a pevné požadavky a vím co chci a když mi to okolnosti,nebo chlap nemůžou splnit,poznám to napoprvé,nebo po prvním rozhovoru,tak tu situaci,nebo člověka ignoruju a když nevím,co chci,tak jsem sama,nebo sedím doma na prdeli.Svoboda,samota,rozjímání-tomu se žádný chlap nevyrovná,nu,šukání chybí,ale už se s tím lehce vyrovnávám,to víš,samej aids,proč riskovat...'

samotu , nudu --
to si děláme my samy .
Nemyslíte ?
Vždy se najde něco , někdo , kdo pomůže .Nesmíme odmítat podanou ruku a rady od kohokoliv . Nebudme taky líní a cvičit , chodit na výlety .Pořídit si psa , zahrádku .Ane sedět pouze u televize z haldou jídla , cigár a kafat ...'

Je mi 40 .Jsem osm let rozvedený.A mám strach,že už jsem ztratil zájem hledat partnerku.Pravda je,že aparát zaobírající se alimentační poviností moc na chuti zakládat nový vztah nepřidá.Přesto věřím ,že život nemusí být prázdná skořápka.Má někdo zkušenost s tímto stavem ? Většinu času trávím doma.A když mám jít mezi lidi,jsem z toho otráven.Na jaře holky nosej krátký sukně a dělá jim dobře,jak blbnou hlavy svým protějškům.Připomíná mi to období,kdy jsem se také nechal zblbnout a zkazil si život.Nechci naříkat.Za vše si jistě mohu sám.Jen bych rád požádal o radu jak se dostat z vlastní apatye.'

Cítim se hrozně sama.....Ahoj Lenko, taky jsem pořád sama. Mám ke všemu sociální fobii. Kolik ti je let?

..jsem tady byla,idioti,co sem lezete?

přelož,tot,u,budečůzo bůžo