šéfka mne programově psychicky týrá

Třeba se s oblibou udělá takový podraz, že se jako s pracovníkem dohodnou slušné podmínky odchodu, pak se mu řekne ať zůstane doma a za pár dnů mu dají tzv. A a zruší mu pracovní poměr okamžitě. A ten člověk nemá šanci, pokud nemá informaci, že měl být doma písemně, případně nějakého svědka (kde vzít takového odvážlivce). A je vymalováno. Zkušenost mého známého. Od té doby každému radím, že pokud má odejít nebo chce odejít sám, tak všechny takové věci si nechat dát písemně.'

Tome, máte pravdu, nebyla sebemenší šance, že by to mamka ustála. Před chvílí jsem s ní mluvila a ona mi uplakaná řekla, že to rozštípla a podepsala.
Paní ředitelka se do likvidace její osoby pustila opravdu razantně - nedostala odpověď, jestli na nabídku kývne, v termínu, kdy požadovala, hned šáhla na prémie, takže jeden měsíc je mamka jen o základu...
což o to, to je prd - z těch peněz se nijak nehroutím. Tady jde o to, že jednání ředitelky nemá sebemenší úroveň a o slušnosti ani nemluvě.
Odborový právník sice radil, ať nic nepodepisuje, ať dělá mrtvého brouka, jenže tady už šlo o zdraví, nejdříve psychické a pak by se to svezlo i do toho fyzického... a za to žádná práce nestojí
Mámě spíš asi přijde líto, že takhle dramaticky si svůj odchod z firmy, kde byla 23 let, nepředstavovala.
Ještě jednou děkuji všem za podporu a rady.'

Tohle nemůže Tvoje maminka ustát. Věř mi. Je mi jasné, že je to těžké rozhodování, peníze jsou potřeba, ale taky by mohla skončit u psychiatra a být na dně až do konce svého života. To by musela mít dobrého rádce, třeba právníka, který by jí soustavně radil a musela by čekat na chybu šéfky. ale i tak moc šancí by v praxi neměla.
buď je maminka silná osobnost nebo ať jde od toho. Nějakou dobu bude mít podporu a má snad taky Tebě.
Tato bitva se nedá vyhrát. Je to tvrdé, co píšu, ale věř mi, že mám bohaté životní zkušenosti. Zákoník práce je často jenom kusem papíru a jediné, co se dělává, že po odchodu z takové práce tam člověk pošle kontrolu a dá udání na inspektorát bezpečnosti práce. Oni vždycky něco najdou.'

ano, dnes.
ja nevim, rikala jsem mamce, az po ni zitra bude chtit vyjadreni, at ji rekne, ze to je neco, co si musi promyslet a ze tak brzo ji odpovedet nemuze.
Ale umim si predstavit, s jakou neurozou bude chodit do prace nasledujici dny.
Strasne rada bych ji nejak pomohla a udelam pro to vse.
Holt srazka s blbem je tvrda a o to vic, pokud je ten blb ve vedouci funci...
dekujeme za podporu a snad to nejak zvladnem

A to jí řekla dnes? No jo, on je zítra konec měsíce. U nás tohle už taky někdo dostal, ale k tomu ještě odměnu ve výši odstupného.
Rozdíl je myslím v tom, že z odměny se platí pojištění, z odstupného ne.
Nejlepší by bylo se poradit s právníkem, myslím, že na pracáku byl měl být právník zdarma.
A co si nechat napsat marodní?
Všechno by oddálila. A lékaři jsou ještě pořád celkem vstřícní.
Víš, já nejsem žádnej stratég, moc si rady nevím, ale cítím s vámi.'

Danico, dekuju za Tvuj prispevek.
Bohuzel o odstupnem nemuze byt ani rec, nebot na to by mela narok, kdyz by se zrusilo jeji pracovni misto, ale to reditelka rusit nemini. Rekla ji, ze do konce cervence bude chodit do prace a od srpna do konce rijna pry bude doma, za plny zaklad a 90% odmen a do prace pujde jen kdyz ji povolaji...
Jejich reditelka ma nechutny jednani - reznickyho psa - cilene likviduje jednu osobu za druhou, ktera si dovolila podepsat jakousi petici proti ni a jejich nesmyslnym pracovnim postupum.
Je mi mamky strasne lito, rozhodla jsem site vsude, ale doba na nalezeni prace neni optimalni...

Ahoj, je mi stejně jako tvé matce, nejsem sice personalistka, ale myslím, že musíš matku vyzbrojit radou - dohodu bez odstupného nepodepisovat.
Dnes jsou opravdu takové páky, že se dá člověk, který se znelíbí, dostat lehce pryč. Pokud by ale dostala aspoň odstupné, je to lepší, než setrvávat ve firmě, kde je nežádoucí a kde se nervuje.
Tak to aspoň vidím já.
Jestli má mamka dvě děti, může jít na rok na podporu a pak o dva roky dřív do důchodu.'

dobry vecer, pisu za svoji maminku, ktere je 56 let. Dnes mii rekla, ze ji reditelka dala "nabidku, ktera se neodmita" - tou je dohoda. Pokud na ni nepristoupi, budee ji zadavat nespnitelne ukoly, ktere povedou z propusteni z pracovniho procesu z duvodu neplneni prace. Rozhodnuti od ni chce do zitra. Pravnik i odbory ji rikaji, aby nic nepodepisovala, ale bojim se toho, ze psychicky tlak nevydrzi.
Je na tom psychicky spatne, bohuzel se dostala do stavu, kdy si pripada naprosto k nicemu. Situaci nenahrava ani to, ze v teto dobe je dost obtizne najit praci.
Poradi nekdo, prosim?

...taky jsem právě "v tom" - je to děsný...v 53letech se mi díky stresu totálně rozhasilo zdraví...jsem na PN...ale rozhodla jsem se zabojovat a nedat se!!! Na návrat nepomýšlím, ale všechny ztráty: čest, zdraví, úctu, sebevědomí... včetně financí chci nahradit a vrátit!!!!!Držte mi palce!! Pochopitelně zde o výsledcích poreferuji.....'

...taky jsem právě "v tom" - je to děsný...v 53letech se mi díky stresu totálně rozhasilo zdraví...jsem na PN...ale rozhodla jsem se zabojovat a nedat se!!! Na návrat nepomýšlím, ale všechny ztráty: čest, zdraví, úctu, sebevědomí... včetně financí chci nahradit a vrátit!!!!!Držte mi palce!! Pochopitelně zde o výsledcích poreferuji.....'

ahoj, mám podobný problém.Často jsem pomlouvána od jedné starší kolegyně.Ta všude rozhlašuje, že jsem tupá, že jsem jak malé děcko a když spolu máme směnu tak je to samé ježišmarja, bože apod. Vím, že nejsem jediná kterou pomlouvá a shazuje. Ze začátku bylo vše ok. Teď mě buď ignoruje, nadává nebo se tváří, tak, jakoby by byla pohřbu. Přitom nám neustále předhazuje, že se málo usmíváme na klienty a taky to řeší s šéfem. S kterým si přitakávají a stěžují si. A podobné věci. Prostě mám z ní divný pocit.Kamarádi mě uklidňují, že je to všude stejné. Prvně jsem si myslela, že je to ve mě. Ale byla jsem svědkem, že si dost nevybíravěje ulevuje i na druhých. Když jsem byla u toho tak se mi 3x obrátil žaludek a řekla jsem si, že ta ženská je pesimista, srab a naprostá kráva. A ani nevíte jak se mi ulevilo. Opravdu nerozumím tomu chování, ale nejsem typ, který si stěžuje a možná jsem moc pohodlná se s někým hádat. Známí mi říkají, že jsem flegmatik a že si nechám všechno líbit. Ale já prostě nemám náladu s takovým člověkem mluvit. Takže se spolu pouze pozdravíme ráno a při odchodu. A já jsem šťastná za to, že jdu dom mezi pohodové lidi. A vím, že jsem jí prostě nesympatická. To mě vůbec nesere, spíš mi vadí její chování k druhým a že neví jakou mají mezi sebou můru. Někdy je lepší odejít , nebo to prostě ignorovat a být vysmátý, aby věděli, že jsou vám jejich blbé nálady u prd...:)))))'

...chápu co prožíváte...10 let pracuji u firmy a bylo vše super...před rokem nastoupila do jiného oddělení kolegyně, která má psychické problémy a chce být nejoblíbenější, takže si našla oběť a pomalu si pracuje na svém písečku a strhává si lidi (vedoucí) k sobě...(kde jenom na to bere čas)?Já se nezastavím celý den a ona jen zbrojí...hledám si místo, ale je mi padesát a místo slušně placené ne a ne najít...'

Radím odejít dokud je čas. Něco podobného jsem také pár let prožívala jen s tím rozdílem, že šéf byl muž. Stále jsem si říkala, jak jsem silná a co vydržím. Dokonce jsem se párkrát ozvala a promluvila jsem si s ním. Řekla jsem mu všeco se mi nelíbí na rovinu a nic...Tak jsem se rozhodla odejít ale nemoc mě předhonila. Rakovina se těžce léčí a co dodat, snad všechny nemoce začínají narušenou psychikou. Moc, moc radím klid a pohodu i za cenu finančních ztrát. Člověk když onemocní spoustu věcí přehodnotí.'

Syslíku, mám čisté svědomí, protože jednám čestně a nesnížila jsem se na jeho úroveň. A čisté svědomí není o tom, že "já na tebe ty na mě" nebo "když já ne, tak kolega taky ne".'

Moc vám držím palce,prožila jsem to na vlastní kuži a je to hrozné.Provinila jsem se tím,že jsem byla svobodná matka.Moje šéfová byla stará tlustá krabice a nejvíc jí vadilo asi to,že jsem i po děcku byla štíhlá.Když jsem se dozvěděla od kolegyně,že o mě rozhlašuje cosi o děvkách tak mi jednou ruply nervy.Ve vzteku jsem jí odsekla, že až budu dělat děvku tak si vydělám 10xvíc než u ní.Málem to s ní seklo, přestala se do mě navážet,ale poslouchala mi telefony atd.Nakonec jsem odešla vdala se a mám druhé dítě .'

Nevzdávejte to řekněte mu to do očí a ponižte ho že není žádný genius .Stačí pouze nahraný záznam abyste ho usvědčili není to protizákonné tito lidé většinou kteří provádí mobing jsou duševně nemocní protože doma jsou jak si pod pantoflem a tak si vylivají vztek v práci .Hledejte jeho nejslabší stránky a ponižte ho a pokud Vám dává nesmyslné úkoly tak mu řekněte jestli ví vůbec co vydal za nesmysl a zaútočte na něj slovy k podrobnému vysvětlení a zjistíte že neví si s tím úkolem sám rady co vlastně zadal.Tím jste ho dostali do úzkých a máte ho v hrsti.a jste nad věcí'

Nevzdávejte to řekněte mu to do očí a ponižte ho že není žádný genius .Stačí pouze nahraný záznam abyste ho usvědčili není to protizákonné tito lidé většinou kteří provádí mobing jsou duševně nemocní protože doma jsou jak si pod pantoflem a tak si vylivají vztek v práci .Hledejte jeho nejslabší stránky a ponižte ho a pokud Vám dává nesmyslné úkoly tak mu řekněte jestli ví vůbec co vydal za nesmysl a zaútočte na něj slovy k podrobnému vysvětlení a zjistíte že neví si s tím úkolem sám rady co vlastně zadal.Tím jste ho dostali do úzkých a máte ho v hrsti.a jste nad věcí'

Nevzdávejte to řekněte mu to do očí a ponižte ho že není žádný genius .Stačí pouze nahraný záznam abyste ho usvědčili není to protizákonné tito lidé většinou kteří provádí mobing jsou duševně nemocní protože doma jsou jak si pod pantoflem a tak si vylivají vztek v práci .Hledejte jeho nejslabší stránky a ponižte ho a pokud Vám dává nesmyslné úkoly tak mu řekněte jestli ví vůbec co vydal za nesmysl a zaútočte na něj slovy k podrobnému vysvětlení a zjistíte že neví si s tím úkolem sám rady co vlastně zadal.Tím jste ho dostali do úzkých a máte ho v hrsti.a jste nad věcí'

Wendy: a co treba moralni a eticke hledisko? Jak muzes mit cest a ciste svedomi, kdyz tenekdo ocividne vyuziva a ty se nechas. Ty mas prece jista prava. On ma pravo urcit co si k nemu muzes dovolit a ty mas to same. Mozna se mi to rika, protoze jsem mladej a jsem v uplne jiny situaci. zrovna ted si take neco resim, i kdyz to neni tyrani. Proste me to v praci stve a chci to resit. Kdyz to nepujde jinak odejdu, ale ne na kolenou. Prastim dverma tak, aby se to vedelo az napude (ve sklepe).
Bozi mlyny. Hmmm pocitam, ze tento vyraz vznikl nekdy za nevolnictvi aby "majetek", tedy lide, vrchnosti mel cemu verit, neco co jim davalo nadeji.

prožívám něco podobného, ale bohužel už mnoho let. Výpověď jsem nedala, protože nechci odcházet jako ten, kdo prohrál a věřím, že boží mlýny melou a každému se dostane jeho "odměny". Můj šéf mne potřebuje na práci (proto mne nevyhodí), ale na odměny má jiné kolegy, hlavně ty, kteří protelefonují soukromě půl pracovní doby a zbytek vrtí před ním zadkem a v případě mužů ho chodí žádat o práci a lezou mu do pr. Svým způsobem cítím jisté zadostiučinění, že jsem ve svém věku (55) a po tak dlouhé době nepodlehla jeho "pracovní" metodě a mám svou čest a dobré svědomí. No, ale stojí mne to zdraví. A peníze. Jen loni mi bezdůvodně zkrátil prémie o 10% a ani neměl odvahu mi to říct. Srab podělanej anglickej.'