Sex a kopřivy

Týjo, to vypadá, že se v nich vyznáš ;) Rozeznáváš i jednotlivé rody? U nás by měli růst kopřiva dvoudomá, žahavka a na jižní Moravě i lužní. Tak žahavku sem viděl, ale na sobě nezkoušel. Takže asi většinou najdu tu dvoudomou, ale myslím, že i tu lužní jsem už testoval. Jenom jsem asi nevěděl že se jedná o jiný rod. Včera to byla po dlouhé době moc paráda! (no natrhal jsem 5, ale chtělo to víc)
Zkoušel jsem ale i jiné metody, taky moc vzrušující. Jenom nejsem tak úplně extrovert, tak kdyby tě zajímaly můžeš napsat na el.poštovní adresu "cestovatel časem" (psáno anglicky se dvěma "L" - jednoslovně všechno malým) a pak už jenom zatočená ryba a nejběžnější český poštovní server (tak mě napadá, jestli náhodou neznáš film "faq about time travel").
Já se vždycky snažím nespěchat, ale to víš, pro mě (a myslím i pro hodně chlapů) dost těžká věc, zvláště když je to tak intenzivní!! Když postupuješ tak pomalu, nebolí to?

Jo a abych ti odpověděla. To víš, že to bolí. Šíleně to pálí. Svoje tělo znám dokonale a přikládám kopřivy na místa, kde muka budou největší. Nejsou to kupodivu místa mezi nohama, ale už jak jsem zmínila nahoře boky stehen a pod zadečkem zadní stehna. A nejvíc bolesti způsobí okopřivovaná kolena. Pěkně ze všech stran přikládat kopřivy, hlavně z boků a zezadu v jamce. Stehna a kolena, to je prostě moje. Toto vždy dělám ráno před školou nebo brzy dopoledne. Ta muka a trápení jsou dost velká, takže dělat to před večerem, tak bych neusnula.

Nejprve začínám zadečkem. V pokojíčku na ručník narovnán dvě řádky kopřiv a postupně na ně sedám. Jsou to ale muka. Pak v lehu se otáčím a důležité je zabrat i boky stehen. Musím se pořád otáčet protože ta bolest je úplně na hraně. Důležitý jsou fakt ty stehna a i zadní aby trochu chytly. V následujících hodinách způsobují nejvíc trápení. Takto na zemi jsem asi deset minut. Pak už na pohovce se věnuji předku. Nejprve začnu hrází- je to jen malý kousek, ale šíleně při přikládání kopřiv pálí. A pomalu postupuju výš,kde dám zabrat nejprve stehnům v rozkroku a pomalinku se soustřeďuju na okraj pysků. Ty pak dostávají zabrat už pořádně.

Po půl roce jsem s tím zase začla. Prostě nedalo mi to. A psát jsem přestala, protože vše, co jsem chtěla, tak bylo ode mne řečeno. Takže teď zase začínám, je to takový můj rituál, nejdřív zadečkem a pak zpracovávám předek.

Já bych to teď fakt nedala. Když, tak ještě ten zadek, ale jinak nic. Nedávno jsem nedokončila stehna v rozkroku a pysky už vůbec ne. Když si vzpomenu jak jsem ty nejžhavější listy přikládala komplet na pysky, do každého zákoutí na nejintimnější místečka co mám, na poštěváčka, tak málem tomu ani nevěřím. Co vše jsem zvládla. Takže teď se už těším na postýlku až se natáhnu a pomalu bude končit den.

Naprosto s tebou souhlasím!

Dnes mám volný den díky jakési stávce. Tak před půl rokem bych již někam běžela natrhat kopřivy a doma se pak jimi zpracovávala. Byla jsem pak proto pořád vzrušená, nadržená, což mi dnes třeba chybí. Ale zbavila jsem se svědění a nemožnosti do půlnoci usnout a tak dál. Ale byla to dobrá zkušenost.

Vendi, píšeš žes byla pořád vzrušená, nadržená. To už teďka nejsi když se netrápíš kopřivami? Prozradíš jak to máš se sexem? Řek bych, že všechny dívky v tvém věku myslí jenom na to, ať už se kopřivují nebo ne.

Kdybych nebyla sexuálně hladová (to je škaredej výraz) tak bych to trápení kopřivami nevydržela. Takže už takový 3 dny předtím bez sexu a pak v průběhu mučení třeba i přes týden, nebo až pominulo to největší svědění a to hlavně v noci. Takže teď, když jsem si od toho dala oddych, jsem zase normální. Zatím nikoho nemám a potřebuju to tak třikrát týdně.

Vendi a používáš nějaké pomůcky k tomu? Je tě hodně slyšet když to na tebe přijde? Přiložila by si zase kopřivu mezi nohy při tom, když si děláš dobře?

Nikdy mě nějaké pomůcky moc nelákaly i když někdy bych snad něco chtěla zkusit. Ještě před půl rokem jsem na prstě měla list kopřivy a udělala jsem si to. Teď bych to už nezvládla. Není mě skoro slyšet a to i když doma nikdo není a nemusím se na nikoho ohlížet. Akorát to dýchání po. To mě trvá nějakou dobu než se uklidním.

Změna je život.. Tak to už se tvé popsané zkušenosti z holinkami jistě nedočkáme.. Ono ledacos stojí za zkoušku ale ne vždy to člověku vydrží celý život.

S těma holínkama mám dluh. Slibuji, že to s nimi zkusím. Jde jenom o nohy, tak to půjde. Teď je skoro půlka listopadu, tak do jeho konce to dám. Ale musím opatrně, postupně, přes ponožky nejdřív. Přísahám.

Tak to samozřejmě nemusíš. Pokud se na to již necítíš a nemáš tu potřebu, tak se do toho nenuť. O nic nejde. Preci jen si rikala, že holinky už téměř nenosis. Tak třeba už by ti ani nemusely padnout na nohu..

Tak jsem to konečně zkusila s holinkami. V sobotu jsem objevila parádní kopřivy a doma je na chvíli dala do trouby, neboť byly mokrý, či namrzlý. Po dvou minutách kouknu a byly na troud spálený. Podruhý už to vyšlo. Takže musím říct, že už nejsu tak odolná jak jsem bývala. Nejdřív jsem si nechala ponožky, ale vcelku nic jsem necítila. Jen takový jehličkování. Bez ponožek to už pak byla hrůza. Tak šílený pálení jsem nezažila ani když jsem v létě kopřivami trápila třeba na těch nejcitlivějších místech. V holinkach jsem to vydržela pár minut a i po sundání jsem svědění cítila nejen po té, ale i v noci a mírně i na druhý den. Takže už snesu opravdu málo. Zatím čau.

Takže holinky byly nejspíše poprvé a také naposledy, když si pak měla nožky v jednom ohni... Pozor na to, az je zas nekdy obujes i bez kopřiv, nejspise budou stale pálit, když by si je vzala na bosé nožky. Takže sis to potom ani nejspis nedělala. Jen ses potrápila. Ahoj.

Nemuselo to být naposled. Zkušenosti s kopřivami mám dosti značný a kdoví, třeba mě to zase někdy chytne. I teď když jdu tak hledím po kopřivách a hodnotím je. A říkám si tak tyto by byly suprový. Ale chtělo by to být na ně připravená tak ty tři, čtyři dny předtím a neužívat si.

No tak uvidíš, třeba to zopakuješ nebo už taky ne. Tak se měj. Ahoj.