síla podvědomí

Ano učení tzv. Precipitace (zhmotňování myšlenek) jsem věnoval dva roky studia a tytéž roky praxe a musím říc je byla to ze začátku velká dřina,sic předtím už jsem studoval duchovní zákony a Reiki a další. Osobně jsem se také zaměřil jen na jednu oblast a sice na studium na střední. Výsledek?Samé jedničky, a to sem byl ze začátku trojkař, Abych odpověděl i na otázku přání si lásky, tak sem si lásku přál a také dostal.Ovšem funguje to jako v těch pohádkách,musíte si dobře rozmyslet co si přejete. Já si přál prostě holku-ženu, s níž bych společně věnoval umění lásky. A tak tedy následovaly mé dva nejlepší roky života a lásky, opravdového učení, poznávání.Bylo to krásné a zároveň taky drsné a občas to bylo i zničující, ale nezapomenutelné. Ovšem taková láska, se spřízněnou duší, netrvá věčné, jen tak dlouho jak je nezbytné pro oba, takže prostě příde chvíle kdy pocítíte že je konec a i kdybyste se přetrhli víte že to tak má být i proti vaší vůli. Toť můj příběh. Už to bude rok co je pryč

Po jakém čase jste zaznamenali nějaké výsledky?

Ahoj, taky zkouším sílu podvědomí. Četla jsem knihy od Louise Hay, které mě nastartovaly a pořád jsou mojí "biblí" :), Murphyho a teď Dyera a musím říct, že můj život je podstatně šťastnější. Mnohem víc prožívám, najednou je každý den dobrodružství, mám víc peněz (zrovna minulý týden jsem "náhodou" dostala minibrigádu za nádherný plat) a začínám se vypořádávat s negativními věcmi ve svém životě. Zajímalo by mě, jaké máte zkušenosti s přáními týkající se lásky. Louise Hay píše, že si člověk nemá přát lásku určitého člověka, protože by to byla manipulace. Zkusili jste to někdy? S jakým výsledkem? A není manipulace i každý normální pokus někoho sbalit? Díky za odpovědi a hezký den!

Ahoj všichni. Věřím, že síla podvědomí funguje, zatím jsem se s ní ještě nenaučil dostatečně pracovat. Zatím jí praktikuji převážně ve sportu, kdy si stanovím nějakou hranici výkonu, které standartně dosahuji, ale podvědomě se přesvědčím o vyšším výkonu. Vlastně dělám všechno, jako kdyby to už byla jistá věc a když se do toho pak pustím dosáhnu původní hranice s větší pohodou a někdy se mi povede i něco navíc. Co jsem ale zjistil je, že onen vysněný cíl, at´už je to ve sportu, nebo kdekoli jinde, musí být přiměřený k mým aktuálním schopnostem. Takže cíl, kteréko chci dosáhnout, je jen o něco málo dál než skutečnost. A ve chvíli, kdy se k onomu vysněnému cíli dlouhodoběji přibližuji, opět si podvědomě posunu hranice. Postupně jsem zjistil, že to docela funguje a určitě i v jiných odvětvích. Knížku "" Moc podvědomí"" jsem ještě nečetl, takže dějuji za doporučení. Četl jsem od Murphyho "" Pro blahobyt a úspěch "" což je škola pozitivního myšlení a přestože nejsem věřící, dost mě to zaujalo. Znám pár lidí s opravdu pozitivním přístupem k životu a ve srovnání s ostatními mají opravdu něco navíc. Všechno jim jde nějak líp, mají všude otevřené dveře a svých cílů dosahují většinou mnohem dříve a snáz než okolí.
Mějte se hezky.

Co mají tyhle trapný reklamy společnýho s podvědomím, proboha?!?

7 denní kurz hubnutí zdarma - registrace na www.snama.cz/dieta NEJDE JEN O HUBNUTÍ ale správné stravování bez hladovění!

Děkuju, Milane. Zkusím to.

Ahoj Michaelo,
jak přát úplně všem,aby byli šťastni?
Jsme vnitřně všichni stejní? Nemám na mysli vnější tvary lidských těl,pohlaví,barvu pleti či věkovou hranici. Nemám na mysli ani psychickou úroveň jednotlivců /podmíněné myšlenkové projevy přejaté tradiční výchovou a vzděláním/.
V čem jsme tedy všichni bez vyjímky vnitřně stejní?
Každá živá bytost má v sobě vtisknutou přirozenou touhu po lásce, štěstí a harmonii.
Pokud tedy zažíváme tento stav,jsme bez obav,starosti a utrpení.
Je-li tento šťastný stav narušen vzniká nedorozumění,nesnášenlivost,vychytralost,
bezohlednost,krutost,války,bída,hlad a nesmírné trápení s utrpením.
Měli bychom si uvědomit,že na tomto světě nežijeme pouze sami. Naše životní postoje ovlivňují životní osudy ostatních, byť si toho nejsme vědomi.
Jaký máme vztah ke zvířatům,dokážeme vnímat jejich radost,smutek,bolest a touhu po přátelství a lásce. Jak člověk vnímá jejich životy,chápe to ,že i oni podléhají svému vnitřnímu vývoji a dokáže respektovat jejich přirozené právo na život.
Pokud máme ve svém srdci tuto lásku,nikdy bychom nezabíjeli a ani si nenechli zabít zvíře pro uspokojejí své chuti,ale našli bychom jiný způsob jak živit a léčit svá těla.
Pokud Michaelo vidíš smyslpnost toho, o čem se zde píše,pak přání štěstí všem by nemělo být v rozporu s životními postoji,které by měli odpovídat těmto přáním.
Mnoho lidí s tím může mít potíže z důvodů pověr,že tím trpí lidské zdraví, psychický vývoj člověka atd.
Rozhodnutí je na člověku samotném a záleží na tom, jak to kdo cítí. Rozhodně by o těchto postojích neměl být přesvědčován,nebo být do nich nucen. Vyspělá duše se rozhoduje vždy sama,protože to tak vnímá,cítí a chápe.
Pokud budeš přát úplně všem štěstí,dělej to osamotě v tichosti vlastního srdce. Verbální projev není zapotřebí,záleží jen na hloubce uvědomění a citovém rozpoložení. Nejlépe, těsně před spaním a brzy poznáš ve svém okolí změnu,ale zbytečně o tom nemluv.
Měj se také moc hezky.

Míšo, to vždycky nejde...

To zní krásně... Jak ale přát úplně všem, aby byli šťastni?

Ahoj Tamaro,
je dobré mít rozumná přání,ať se to týká základních lidských potřeb /bydlení,ošacení,stravu/,je dobré si přát vhodného milujícího partnera ne jen k vzájemnému porozumění,ale také pro výchovu děti,což není tak snadné v dnešním světě.
Dobré je přání rozvíjet vzájemnou lásku,přátelství a porozumění s ostatními.
A nejlepším přáním je nalézt podstatu života,zde je však jakýkoliv názor a představa vážnou překážkou k prožitku.
Pouhá povrchní zvědavost,vnitřní nevyspělost či pochybnost zda něco takového vůbec existuje,prožitek a poznání ruší /znemožňuje/.
Do našeho podvědomí se ukládají i ty pro nás nepatrné myšlenky, a jejich síla se nám projeví například v průběhu snu. Nikdy se nemá podceňovat sebenepatrnější impuls.
Opakování myšlenky zesilujeme její sílu a vlivem našeho temperamentu se začne uplatňovat v našich životech a ovlivňovat naší osudovost.
Měj se také pěkně.

Ahoj Sylvie,
to co jsem popisoval v předchozím příspěvku je snadné pro intelektuální pochopení,těžší je to žíti.
Proto,je pro začátek velice dobré ve svém srdci přát ostatním, aby byli šťastni. Pokud to z jakéhokoliv důvodu nejsi schopna v sobě vyslovit,příčina je v tom důvodu nevyslovitelnosti./Doufám,že rozumíš./
Tímto přáním dostáváš do svého podvědomí ušlechtilou myšlenku rozvíjející k ostatním lásku,projevující se porozuměním,soucitem a milosrdenstvím, což má blahodárný vliv na Tvou budoucí osudovost,ale také osudovost těch,které tato myšlenka zasáhné.
Toto přání nikdy před nikým nevyslovuj,leda by to byla dobře míněná rada pro ušlechtile smýšlejícího člověka. Nos jej ve svém srdci jako vzácný klenot,který časem k tobě bude přitahovat podobně smýšlející lidi.
Je skutečně velmi dobré naplňovat svou mysl šlechetnějším přístupem k životu,pak jde vše mnohem snadněji bez úsilí,neboť Láska povznáší ducha k takovým výšinám,kam běžný rozum nemá přístup. S polu s Láskou bude přibývat poznání a moudrosti pro ostatní.
Tento způsob života nevede k nadřazenosti,je cestou nesmírné pokory a život jakékoliv živé bytosti má cenu zrovna tak stejnou jako ten náš. Proto podle toho žijeme,bez ohledu na to, co si kdo o tom myslí.
Nejlépe se poznáváme v zrcadle vztahů k ostatním,vše co člověk na sobě uvidí v těchto vztazích je jen odezva minulosti,a proto když už to víme,můžeme s tím něco dělat a měnit se.
Správný postoj v sobě zahrnuje učení se o sobě a né odsuzování se. V učení poznávám, odkládám a měním se,kdežto odsuzování v sobě zahrnuje trest i jeho nepříjemnými důsledky.
Sylvie raduj se ze života,máš k tomu mnoho krásných důvodů.
Měj se opravdu moc pěkně,víš,že to moc potřebuješ už jenom kvůli svým malým dětem.
Co si dítě může víc přát,než šťastnou,zdravou a milující maminku.

Nemusíš myslet pozitivně...to je úplná blbost myslet pozitivně .....můžeš klidně myslet i negativně , prožij své pocity, prociť je .... a nech je být , nerochni se v nich........hlavně si neříkej -nic se mi nedaří- tím to totiž potvrzuješ a zhmotňuješ .......je to, jako by sis opakovala tu Tamařinu mantru .....jen se ti budou pocity zhoršovat a dostávat do podvědomí ....a že se ti nic nedaří??To je nesmysl.....vždycky se něco daří......jdi do přírody a dýchej a dívej se na zelený stromy a na řeku ,vylez na kopec, proběhni se ......pak si doma uvař něco dobrýho -to se podaří každýmu, otevři si krásnou knížku -další zážitek, nebo si kup tulipány a dej si je do pokoje....pokud tě tyhle věci netěší - život je složený ze samé krásy .....tak máš problém někde jinde.

Milane, věříš tomu, že když si něco budu představovat pořád dokala a mít to na mysli, že se to dostane do povědomí a potom i do skutečnosti?

Ahoj Milane,je to moc hezky napsáno,děkuju,opravdu z celého srdce děkuju.Obvzlášt?ten poslední odstavec mě dojal téměř k slzám,myslím ,že i já to tak nějak cítím.Nemoc mi přinesla jiný pohled na život,dala mi nový směr a i přes občasné strachy,které někdy prožívám,se jí snažím brát s pokorou a pochopením,že to tak mělo být,abych se dostala až sem.
Z tvých slov jsem si vzala k srdci,že se musím opravdu naučit žít přítomným okamžikem a neřešit minulost ani budoucnost a tak se osvobodím od svých strachů.Zatím se měj moc pěkně a ještě jednou děkuji.Sylvie

Otázka pro anonyma 15:59:14,
co je podvědomí, a jak se projevuje jeho síla?
Mohu Tě ujistit,že to co zde řešíme se Sylvií,vychází přímo z této tématiky.
Upozorňoval jsem na to,že někteří lidé mohou mít potíže to pochopit.

Ahoj Sylvie,
podíváme-li se na strach,můžem vidět,že sám o sobě neexistuje,jelikož může existovat pouze ve vztahu k někomu či něčemu.Projevuje se touhou po bezpečí,
po sebenaplnění a pokračování v existenci.
Tento strach je pouze jedno jediné vnitřní mentální hnutí projevující se nanenek v různých formách.
Samozřejmě vychází z našeho podvědomí,které je výsledkem nahromaděné minulosti ne jen z tohoto života,ale také životů předešlých,které utvářely naší osudovost se svými projevy v současnosti.
Skutečný strach prožíváme pouze v přítomném okamžiku při momentálním ohrožení našich životů a zdraví,například neuváženě vtoupíme do vozovky pod kola projíždějícího auta,nebo při nemoci ohrožující život /Tvá zkušenost/,nebo při nečekaném pádu z výšky atd.
Ale vzpomínka na tyto proběhlé strachy a nebo představa co by se mohlo stát v budoucnu,tvoří neskutečný psychologický strach jenž nám bere potřebné množství energie na regeneraci našich těl i myslí.
Z minulosti se člověk poučí a jde dál,proto se jí dál nezabývá a zbytečně neanalyzuje.
Pokud se chceš Sylvie,osvobodit od strachu,pak pochop,že dřív nebo později budeš muset odložit Své tělo. Víc než-li na délce pozemského života, by Ti mělo záležet na kvalitě jeho prožívání. Pokud chce být člověk šťastný, zažít a pochopit smysl života,měl by tento šťastný způsob života dopřát i ostatním,a žít tak aby nebyl příčinou utrpení. O těchto příčinách jsem psal v předešlých příspěvcích.
Štěstí ostatních, se pak stane také štěstím tvým a bolest námi způsobená druhým,nebo jen tolerovaná ze zvyku,se nakonec stává naší bolestí a utrpením. Jsem přesvědčen,že už to pomalu začínáš chápat,proto Ti bylo dopřáno a dovoleno ještě pokračovat v tomto životě,aby ses mohla něčemu naučit,ledacos pochopit a předávat to dál dětem i ostatním.
Měj se zatím moc hezky.

Milan, Sylvie: Nechcete si to řešit přes mail, odbočujete od původního tématu.

Ahoj Sylvie,
tento Tvůj strach je velice opodstatněný pokud Tě provází a ubírá na vnitřním klidu.
Proto je důležité se této otázce blíže věnovat,aby mohlo dojít k nahlédnutí příčiny onoho strachu a jeho pochopení.
Milá Sylvie,co napíši může být pro někoho dost složité nejen k pochopení,ale také k žití. Myšlení má v sobě tendenci dál mechanicky pokračovat ve starých mentálních návycích,které nemohou prolomit staré obrané mechanismy těla a psychiky.
Existuje strach sám o sobě, a nebo ve vztahu k někomu či něčemu?
Existuje více strachů,nebo se jedná o strach jediný projevující se v různých formách?
Jaký je rozdíl mezi psychickým a fyzickým strachem?
Zkus se prozatím trochu zamyslet,je to jednoduché,ale těžko realizovatelné pro člověka,který je závislý na názorech,lidech,knihách či jiných ideálech.
Když přichází smrt,toto vše stejně odejme.
Proto je dobré tuto závislost nechat zemřít již za živa,život pak dostává úplně jiný význam a smysl. Poté přichází svoboda,poznání,skutečná láska projevující se soucítěním se všemi živými bytostmi,pochopení osudovosti a lidmi nepoznaným štěstím. Toto vše Tě čeká,po překonání onoho strachu vlivem pochopení.
Zítra se o strachu rozepíši podrobněji.
Zatím se měj hezky.

Moc děkuji,Milane,je opravdu zajímavé,co píšeš a určitě mě to přivedlo ještě k většímu zamyšlení.Myslím,že můj strach je v této chvíli neopodstatněný,přesto uložený někde v podvědomí,je to strach ze smrti nebo možná i spíše z utrpení před ní,kterému jsem musela čelit před 2 lety při léčbě onkologické nemoci,která nebyla bez komplikací a jelikož mám dvě malé děti,tak jsem si nedokázala představit jinou alternativu než že se uzdravím,přesto jsem se hrozně bála.Přesto mi nemoc přinesla i pozitivní změny,především duchovní růst,za to jsem moc vděčna.Snad to nebude znít nějak neskromně,ale myslím že jsem ušla za ty dva roky ve svém životě velký kus cesty,ale přesto nejsem tak vyrovnaná,jak bych si přála.Chtěla bych nalézt ještě většího vnitřního klidu.Myslím ,že jsem pochopila čemu mě měla nemoc naučit,tak proč ty strachy,jak se jich zbavit,možná jsou pro mě hnacími motory,abych na sobě ještě více pracovala.
Měj se moc hezky a ještě jednou děkuju.Sylvie

Milá Sylvie,
vidím,že svůj život začínáš velice dobře chápat. Ano, jde o proces učení jenž je vždy individuální záležitostí jednotlivce.
Tato nemoc ti skutečně přišla na pomoc,jak sama dobře víš. Píšeš,že ti zanechala v srdci jakousi bolest a strach. Z čeho vyvěrá ona bolest /psychologická/ a strach? Co je to za obavu?
Ptám se proto,aby z tvé strany vlivem naší vzájemné komunikace došlo k hlubšímu uvědomění oněch příčin,které mohou být poté správně nahlíženy,pochopeny a vyřešeny.
Klidně dej svým emocím volný průchod,jde o nevýřešené vnitřní konflikty a dilemata,
které se tímto uvolní,vyplavou na povrch přestavajíce škodlivě působit na tvé duševní a fyzické zdraví.
Pak je lépe vidět na příčiny emocí ukazující vnitřní zavislost, od které se tímto způsobem můžeme osvobodit,a to do života vnáší novou kvalitu porozumění pro problémi ostatních.
Ono hluboké pochopení uklidnňuje hladinu mysli,probouzí přirozenou laskavost,
šlechetnější způsob života,vznešenější pohled na útrapy ostatních a rozvíjí v pravém slova smyslu lidskost,která přitahuje ostatní lidi, jimž je tento vnitřní postoj blízký.
Každá myšlenka vyvolává v nás určitou představu nebo přesvědčení,což ovlivňuje chemii těla /vytváří chemické substance/, ovlivňuje určitým způsobem tělesné organy.
Tak můžeme velmi snadno pozorovat, jak v hněvu nám stoupá krevní tlak s projevujícími se příznaky atd.
Proto je důležité, vidíme-li nebo zažíváme-li
jakoukoliv životní situaci,aby došlo k správnému pochopení a přijetí. To vnese tolik potřebný vnitřní klid,ve kterém se řeší veškeré vzniklé problémi.
Velice důležitý je vnitřní postoj, vztah k ostatním lidem,zviřatům,ale i životnímu prostředí.
Abychom chápali naše vztahy k ostatním,je třeba se učít v zrcadle vztahů,kde se vše v každou chvíli odhaluje, pak už záleží jen na naší ochotě to chtít vidět takové, jaké to ve skutečnosti je, a neutíkat do forem ospravedlňování či vysvětlování,proč takto jednám.
Je to, jako kdyby člověk se sám postavil na pranýř. Proto nejsou potřeba žádné regrese, naše minulost nám vstupuje do života každým okamžikem,kdy máme možnost vnímat to co nás utvářelo a vlivem tohoto poznání, to odkládat. Tím se osvobozujeme od minulosti a začnem pociťovat štěstí jenž je zdrojem našich životů. Starosti a strádání přijímáme tradiční výchovou a vzděláním.
To vše,je jen starý mentální návyk,který je poznán,pochopen a odložen. On překrývá ono štěstí,jenž není smyslovým uspokojením,po kterém ostatní tolik nevědomě touží.
Měj se zatím hezky.