Škola vs volný čas

No, já to mám taky tak. Jinak co se týká toho volného času, tak u nás teď děti tráví čas tím, že vyrábí ručně šperky. Je to super zábava. Jinak návody hledají na netu a komponenty, které potřebují, jim kupuju na https://www.koralek-obchod.cz/. Prodávaí tam na váhu, takže super.

Tak skola - dneska je to na nic... děti sedí doma. Když se něco naučí, tak je to úspěch... A volný čas? To se jim snažím maximálně věnovat :)

Hodně volného času musela dcera věnovat psaním diktátů, protože jí to ve škole vůbec, ale vůbec nešlo. Snažila jsem se jí s tím pomáhat, ale také to k ničemu nebylo. Pak dcera přišla s tím, že její kamarádka se učí podle videí primauca .cz, tak jsem to zkusila a je na tom mnohem líp.

Já tam byl, je to pecka,...Jen nežli a neveď trapný monology, prodejce!

To musím jít vyzkoušet dívala jsem se na jejich stránky a vypadá to opravdu zajímavě, a ani to není vůbec drahé :-)

Učil sve žáky na svahu v přírodě. Tam skrze jeji pozorování učil uvědomit si a chápat člověka jako její součást. Jak asi reaguje pes když má radost,když má vztek.Doporučuji postavit se před veterinu a pozorovat např. psy ....možná mne dáte za pravdu.....neviděl jsem žádného ,který by veselé vrtět ocasem.Pokud se tak stalo zkoumejte zda mel nějakou předchozí zkušenost. Přemýšlej. .....

Já tam byl, je to pecka,...většina z nás tady, co sem píšeme nemáme rádi reklamy. Takže co tady inzerujete, na to se.reme...

Já tam byl, je to pecka, doporučuji vyzkoušet pro ty co mají rádi adrenalin :-)

Myslíte tuto...Zase reklama? Takže asi tak- už z principu na tohle nepůjdu.

Myslíte tuto freestylekolbenka.cz, slyšela jsem o tom už od několika kamarádů, hodně si to chválí ale sama jsem tam ještě nebyla a ni nevím jak to funguje

Ahoj chodíte někdo ve volném čase na vnitřní sjezdovku v Praze?

a) to že si poctivý a děláš věci do školy znamená že jsi pitomec? právě naopak oni jsou pitomci, jestli ti to dávají najevo. Nebo je to jen tvůj pocit, a toho se zbav.b) výčitkami se netrap, buď se to douč, nebo to hoď za hlavu. Mně taky chybí plno "základů" z matiky ze základní školy a vždycky to nějak šlo. A když ti to trvá déle, ale umíš to? - no a co? hlavní je, že to umíš a dojdeš na to.c) buď rád za to, že můžeš nosit kont. čočky - já nosím brýle od malička(kont. čočky nemůžu, protože mám nějak vychýlenou rohovku, takže by se nesměla ta čočka v oku pohnout, jinak bych neviděl - a to nejde). Dřív mi taky vadily (hlavně proto, protože jsem dřív měl takové hnusné, nepěkné a velké), teď mám pěkné a je to vpohodě. A tím učením do školy se ti zrak samozřejmě zhoršit mohl, přítelkyně studuje medinu a zrak se jí zhoršil z dlouhého častého učení.d) výčitky jsou nanic, jen tě oslabují. Minulost už se stala, s tou nic nenaděláš, soustřeď se na přítomnost a budoucnost. Docela ti závidím, že máš takový koníček jako programování - věnuj se mu, zdokonaluj se v něm. Dodělej střední, a můžeš jít dělat programátora. V tomto oboru se nehledí ani tak na vzdělání, ale na to, že umíš. A když umíš, máš dveře otevřené (samozřejmě je tam víc faktorů-slušnost,vstřícnost,dobré vystupování,jednání s lidma).e) jestli tě to baví a umíš to(stačí průměrně-zbytek se doučíš v průběhu a v praxi), tak na to máš. f) ano, škola tě nic nenaučí, jen být důsledný, a učit se (a poslouchat). Na vysoké škole už je to o hodně volnější a zaměřené na to,co chceš dělat (na většině). Poradil bych ti snad jedno - dodělej střední a jdi na výšku třeba do brna(tam je to hodně těžké) nebo do ostravy (tam je to docela easy a pohodové prostředí-vlastní zkušenost:)Ono celý život je o tom zvolit si priority. A na těch pracovat, a ty ostatní věci udělat "jen tak" aby se neřeklo, a nebo je i dělat poctivě, ale ne na úkor těch prioritních. Řeknu ti ve zkratce můj příběh, a hned pochopíš, proč ti "závidím". Na základce vpohodě, něco jak ty, učil jsem se, protože jsem prostě musel, a docela mi to šlo. Jedničky, dvojky, max nějaká trojka. Od páté do deváté třídy jsem přestoupil do vedlejšího města na školu. Neměl jsem moc kamarádů,byl jsem takový tichý,uzavřený. Známky jsem měl dobré, jedničky, dvojky - byl jsem něco jako šprt, ale ne že bych se furt učil, asi mi to šlo docela dobře i s menší námahou než jiným. No a pak jsem se hlásil na střední - absolutně jsem nevěděl, kam jít. Neměl jsem žádné velké zájmy, nic, co by mě bavilo tak,abych řekl - jo,tam chci jít (rozuměj, zájmy jsem měl, ale asi takové jako dinosauři, ufo, záhady, kosmonautika - to uznáš není moc ideální pro volbu střední školy :). Ale budiž - řekl jsem si, nedaleko bydliště škola zaměřená na informatiku a počítače, slibný obor, zkusím to. Měli jsme doma pc, tak jsem si asi myslel, že když na něm hraju dooma1a2, wolfa 3d,little big adventure,cosmos a další, tak že mě to bude bavit. No a tak jsem zápolil s programováním v pascalu, pak i v céčku, trochu toho 3dmaxe, ale furt jsem tomu nepřicházel na chuť - nebylo to pro mě. Ale kolektiv třídy byl fajn, tichý a ušláplý jsem byl pořád. Učení mi šlo pořád jakš takš, jedničky, dvojky, občas nějaká trojka. To byly tak prvák,druhák, pak jsem se vyšvihl a 3a4 ročník jsem měl pěkné výzo - dokonce vyznamenání. Ale co mi to bylo platné, když mě programování vůbec nešlo, ani nic jiného s elektronikou. Jediné,co mě opravdu bavilo byla angličtina a možná ještě čeština(literatura) a trochu historie. No a tak jsem se probral 4 lety střední, odmaturoval s vyznamenáním a co teď. Programovat jsem neuměl, počítačům nerozuměl - tak jsem si dal přihlášky na výšky - a všechny s informatikou :-) Nikde jsem neudělal přijímačky - ale měl jsem pojistku - výšku kde brali bez přijímaček,když jsi měl maturitu z matiky. A tak jsem nastoupil. A plácal jsem se v tom znova - programování, logické obvody(hnus), elektrotechnika, základy algoritmizace, diskrétní matematika(nikdy jsem ji pořádně neuměl),logika a další věci. Měli jsme i angličtinu, kterou jsem vždycky miloval a i na výšce to pro mě byla oáza klidu :) A taky psychologii - volitelnou,ale nic nového jsem se tam nedozvěděl(psychologie mě bavila,dokonce jsem uvažoval, že půjdu na výšku psychologie,ale pak to vyšumělo),chtěl jsem víc. No a tak šel čas, nějak jsem prodlužoval, kvůli nedodělaným předmětům, opakoval, přetahoval do dalších semestrů nedodělané přeměty, až jsem byl nucen studium ukončit, ale znovu jsem nastoupil zpět do třeťáku(hned po ukončení) s tím,že mi všechno uznali a že dodělám co mi chybí. Ale pořád jsem neuměl programovat, z počítačů jsem neuměl skoro nic, a to jsem byl ve třeťáku v druhém semestru na bc studiu. Prostě jsem věděl, že to není pro mě - ale byl jsem tam. A na konci srpna to skončilo - chybělo mi pár předmětů(těžkých) a bakalářka. A to je můj "krátký" příběh. Tím jsem chtěl říct, že ty máš tu úžasnou výhodu, že tě to baví a jde ti to, tak toho sakra využij, nauč se pořádně programovat a prodej se nějaké firmě a budeš mít plno peněz. Dnes se cení dobrý informatik(programátor) zlatem. Vím o čem mluvím.

Na zážitky a zábavu jsou přece dobré a přehledné weby na internetu. Já objevila jeskyňářský zážitek na www.zapakatel.cz. Je to asi spíš pro ty, kteří se nebojí a nemají závratě, čili pro mě :-)

ahoj petr,ked som si citala tvoj prispevok,bolo to skoro ako keby som ho pisala ja sama..az na to ze ja sa ucim dobre uz od prvej triedy zakladnej skoly..teraz som stvrtacka na gymnaziu,na poslednom vysvedceni som mala tri dvojky..som rada ze to neflakam,ale ak mam pravdu povedat,stalo ma to vela stresu a naozaj vela casu..podla mojho nazoru v skole sa uci velmi vela nepotrebnych veci,profesori chcu naspamat odrecitovane poucky,ale co ja z toho mam,ked to aj tak po case zabudnem??a nikto mi nezaplati za to ze mu vymenujem filozofov 19.storocia...v lete som bola pracovat v anglicku v pekarni,ta anglictina ktoru ma naucili v skole mi bola uplne nanic,lebo nas bifluju naspamat slovicka a casy miesto toho zeby nam davali viac odposluchov a rozpravania..a im tam bolo uplne jedno aku mam skolu,nemyslim teraz len v pekarni,celkovo svet potrebuje mladych sikovnych ludi, ktori sa vedia obracat a vedia sa sami o seba postarat..keby som tam nemala kamarata tak neviem ako by som tam prezila,ved som si nevedela ani vlastny ucet vybavit,ubytovanie a vsetko okolo toho,o zivote v cudzej krajine a o tom co mas robit ked obcas nie je ani na jedlo.o tom,ako si vybavit pracu cez agenturu,co vsetko mi treba.ale toto ma v skole nenaucili,nepripravili na to,co vsetko "zivot dospelych" obnasa....bohuzial neviem ani varit,vzdy som si hovorila ze sa radsej idem nieco naucit,ved varit sa niekedy naucim,ale to ze som vedela poucku z fyziky mi tam pri vareni moc teda nepomohlo!!.nechcem tym skoly odsudzovat,len moj osobny nazor je ze je tam zbytocne vela ucenia a malo praxe..to je cele...a trojmesacny pobyt v cudzej krajine mi dal omnoho viac ako doterajsie tri roky na gymnaziu..uspech nie je ziskat lepsiu znamku ako spoluziak,,uspech je nevzdat sa aj napriek padom a vediet sa o seba postarat!!ked clovek vie co chce, ide to lahsie..uvazujem, ze sa po maturite vratim spat do anglicka,viem sice ze pri tych 12.hodinovych pracach denne v pekarni sa narobim,ale aspon budem mat zo seba dobry pocit, ze nemusim pytat peniaze od rodicov a viem si na seba zarobit..samozrejme zeby som tam nezila len tak,nasla som si tam uz dobry celorocny kurz anglictiny a na vysoku by som mozno isla tiez tam..nemaju tam tak vela ucenia a napriek tomu ich vysoke skoly maju vacsiu hodnotu ako nase..tot moj nazor..papa

Zdravím všechny,Už dlouhou dobu se rozhoduji, zda mám svůj problém konečně vypustit ven a nebo jej dusit v sobě. Budu rád, když napíšete jaký máte svůj názor na řešení mého problému, pokud budete mít chuť mi pomoci či poradit.Nemusíte číst tento dlouhý příběh a můžete přeskočit až na konec článku, kde jsem vypsal všechny mé problémy a trápení.Na základní škole jsem byl mezi 5. a 8. třídou celkem zlobivé dítě. S partou klukůze třídy jsme dělali občas bordel, nadávali na ostatní, nechtěli jsme se učit atd., no prostě hrůza. Pak došlo ke zvratu, kdy mě moji rodiče donutili k poslušnosti. Úplně jsem se změnil, několik trojek z pololetního vysvědčení, se ""proměnilo"" na vyznamenání na konci 8. třídy. Opravdu jsem nečekal, že se dokážu takto zlepšit. Z třídního bordeláře se stal jeden z nejlepších ve třídě. Na ZŠ jsem učení a své zájmy mimo školu zvládal v pohodě. Pak přišla střední škola. Začal jsem chodit na Střední průmyslovou školu (zaměřená na počítače,elektrotechniku atd.). 1. ročník byl hodně stresující (to asi pro každého :-)) a přišlo zároveň plno učení. Snažil jsem se stíhat úplně vše. Do noci jsem dělal věci do školy, někdo by šel dávno spát, ale já jsem nechtěl dostávat špatné známky a nechtěl jsem být jako 90% naší třídy (tzn. kašlat na školu :-)). Volný čas nebyl přes týden žádný. Doba, kdy jsem se neučil vůbec, bylo pátek odpoledne. Bohužel sobota a hlavně neděle, to bylo opět učení a příprava. Na pololetí byla trojka z matematiky a na konci prváku jen tři dvojky. Dalo by se říci, že jsem si na tlak školních povinností zvykl, a nedělalo mi problém učit se 4-5 hodin bez přestávky. Navíc si ve třídě zvykli používat přezdívku, kterou jsem nesnášel a dělali si ze mě srandu. Jako šikanu jsem to neviděl, jen mi vadila ta přezdívka. Omlouvám se za rozepsání, ale já to prostě musím někde napsat, ať mám klid a nechci se pořád trápit. Pak přišel druhák na SŠ. Kolotoč začal znovu. Zase jen škola, škola a škola. To, že jsem dostal nějakou tu špatnou známku jsem bral už lépe. Na pololetí jsem to utáhnul na samé jedničky, nevím ani proč jsem tak dřel, vždyť to jsou jen známky, nic víc. Koníčky a mé zájmy byly pryč. Například mě hrozně bavilo programování. Začal jsem s ním v nějakém kroužku, když jsem byl na ZŠ v 9.třídě. Ale jak jsem již psal, postupně začala škola převažovat nad volným časem, a to s přechodem na SŠ. Chtěl jsem být úspěšný ve škole a zároveň se věnovat programování. Mám cíl se programováním zabývat ve svém budoucím povolání, a tak jsem s tímto koníčkem začal těsně před SŠ. Ale být úspěšný ve škole a zároveň se snažit věnovat svému koníčku naplno, prostě nelze (alespoň já to neumím). A tak jsem se k programování dostal, když jsem měl zrovna chuť, ale štvalo mě, že nemám více volného času. Nebudu dále zdržovat, chci ještě napsat pár vět, a vím, že je neslušné, psát zde nějaké bláboly o ničem. Zkrátka od konce prváku do třeťáku jsem zatím prošel vždy s vyznamenáním. Měl jsem radost, kdo by neměl. Je mi 18 let, teď půjdu do 4.ročníku na SŠ a začínají výčitky: a) do dneška mám pořád nějaký pocit, že mě všichni ze třídy považují za pitomce. Prostě ten, který má vždycky všechno hotové a učí se.b) do dneška mám výčitky z toho, že mě učení na ZŠ nebavilo (nepočítám konec ZŠ), byl jsem hajzlík atd. A teď na SŠ jsem naopak jeden z nejlepších ve třídě, a rozumím většině věcí. Paradoxně ale nezvládám některé věci ze ZŠ (třeba některé věci z matematiky). Za to však může má nezodpovědnost. Zvládám analytickou geometrii, logaritmy, diferenciální a integrální počet apod., ale jakmile chcete nějaké dělitele čísel, nebo počítání se zlomky, jsem pak za blbce. Neříkám, že to neumím, ale prostě mi to trvá déle.c) zhoršil se mi zrak (nosím kontakt. čočky nebo brýle). Rodiče říkají, že krátkozrakost, kterou mám, je dědičná, já si myslím, že jsem si to způsobil častým učením do školy. Další zajímavost: moje sestra (12 let) začala nosit brýle nedávno potom, co jsem je začal nosit já.d) do dneška mám výčitky z toho, že jsem se nevěnoval raději svému koníčku, a to programování. Prostě lituji toho, že jsem se více věnoval škole. Samozřejmě, že jsem se programování věnoval, ale jen když na to byl čas. Přes školní rok někdy, o prázdninách více. A teď to nejhorší. Když jsem o některých letních prázdninách chtěl programovat, neměl jsem na to náladu. Ne, že jsem nechtěl, ale nemohl jsem někde na to nabrat sílu. Pak posledních 14 dní prázdnin, jako by do mě uhodil blesk, a já začal programovat, procházel internet, učil se zase něco nového z mého koníčku. A to stejné se mi stalo tyto prázdniny. Zrovna před týdnem mě to chytlo :-), jako kdyby se můj koníček vrátil. e) do dneška se bojím toho, co budu dělat po škole. Chci být programátor a nevím jestli na to vůbec mám. Já vím už z toho asi blázním. f) Toto je poslední věc, kterou nechápu a trošku mě i trápí. Ve třídě patřím já a pár dalších (jsme asi 4 :-)) k nejlepším. Ale někteří na školu kašlají úplně. Oni mají třeba čtyřky, ale jim to jakoby nevadí, vždycky nějak prolezou. Oni jsou bez starostí, jsou pořád veselý a nic neřeší. Já nevím, čím se budou zabývat po škole, ale třeba jsou to zrovna ti, kteří dali přednost svým koníčkům a zájmům před školou a vzděláním. Třeba bych mezi nimi byl i já, kdybych se svému koníčku věnoval denně a školu neřešil. Co tak čtu na internetu nebo slyším. Někdo říká, že škola tě nic nenaučí (třeba VŠ), zabývej se svými zájmy a tím co tě baví. Někdo zase říká, že vzdělání je důležité a je potřeba jej nepodceňovat. Já chtěl dosáhnout obojího, být úspěšný ve škole a zároveň se naplno věnovat programování. Asi jsem hloupý, bláznivý já nevím. Taky se prý říká, že nikdy není pozdě, ale to je relativní. Jestliže jste získali dojem, že jsem byl šikanovaný ve třídě za můj kladný přístup ke škole, tak to ne. Snažím se jen nedělat druhým to, co nechci, aby dělali mě. Ne, žádná šikana, to tam nehledejte. Tak to byl můj příběh, moje problémy s tím, jak se postavit ke škole a k volnému času, svým koníčkům.Předem děkuji za Vaše názory a rady