Smíření se smrtí

Je mi 16 let a už rok jsem smířený se smrtí. Není to tím, že bych prožil nějaké trauma, či podobně. Myslím se, že za to může můj postoj, jelikož můj životní cíl je padnout za vlast buďto jako policista nebo jako voják. Těším se na smrt, nemám z ní strach.

ahoj všichni, na vlastní...Ahoj Tomasi,muzes k tomu neco vice napsat?Nedavno mi umrel ve spanku muj bratr,byli jsme dvojvajecni dvojcata,ja byl starsi o 10 minut,bylo mu 37 a hodne o tom vsem premyslim a nemuzu se stim vyrovnat.Dokonce sem ho par noci prosil,aby me vzal sebou...co o tom vis?Kde je?Za tri dny mame pohreb,chtel bych vedet.......

7 K tomu, v jakém stavu jsou mrtví, se vyjádřil i Ježíš Kristus. Mluvil o Lazarovi, kterého dobře znal a který zemřel. Ježíš svým učedníkům řekl: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout.“ Učedníci si mysleli, že Lazar si šel zdřímnout, aby se zotavil po nemoci. Mýlili se však. Ježíš jim vysvětlil: „Lazar zemřel.“ (Jan 11:11–14) Všimněme si, že Ježíš zde přirovnal smrt k odpočinku a ke spánku. Lazar nebyl ani v nebi, ani v ohnivém pekle. Nesetkal se ani s anděly, ani se svými předky. Lazar se rovněž nenarodil znovu jako někdo jiný. Odpočíval ve smrti, podobně jako když člověk upadne do hlubokého spánku, při němž nemá žádné sny. I jiné biblické texty přirovnávají smrt ke spánku. Když byl například ukamenován učedník Štěpán, Bible říká, že „usnul“. (Skutky 7:60) Podobně apoštol Pavel psal o některých lidech ve své době, že „usnuli“ ve smrti. (1. Korinťanům 15:6)

o smrti nevis vic, nez kristus

Ano, sahla

Prdlajz víš. Už sis na smrtšáhla? Tak nemachruj.

Smirit se smrti se neda. jsme stvoreni pro zivot a chceme zit. Pravda o vzkriseni bzdy pomuze. I vedomi, zeve smrti jsme v bezvedomi a nic necitime. Je to proste hluboky spanek

> Jen přesně nevím, jak...Brodský se zastřelil.

proč máš před sebou jen dva roky života? Vždyť to nemůžeš až tak vědět.

Petře, moc hezky to...> Jen přesně nevím, jak odešel Vl. Brodský...

Nezastrelil se?

Mrtvy uz netrpi, nic ho neboli, ani vas neprijde strasit. Kazatel 9 . 5?Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta. 6?Také již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem.

Knia Kazatel "lepe je na tom mrtvy, ktery uz ma klid." Ale take: "Lepe zivy pes, nez mrtvy lev"

Petře, moc hezky to píšeš, máš ve všem pravdu. Jen přesně nevím, jak odešel Vl. Brodský, já osobně se moc bojím, že to bude bolet, dlouho trvat a pod.
Kdybych se dostala do situace, že bych tu už nechtěla být, vůbec bych si nevěděla rady.
A zdravím Pampelišku i ostatní.

Já už delší dobu bojuji s...Ahoj Ester, tvé řádky mi připomněly dobu, kdy jsem začínal studovat VŠ a několik měsíců jsem zažíval velice intenzívní pocity, přesně takové, jako popisuješ ty ve svém příspěvku. Až jsem si skoro říkal, jestli jsem vůbec normální a jestli bych se neměl jít léčit... šli jsme třeba s kámošema hrát kulečník do společenské místnosti u nás na koleji a já po každém šťouchu myslel na smrt... šílený. Nikdy jsem se o tom raději ani s nikým nebavil, aby mě snad rovnou nezavřeli.. ;-)

Postupem času ale zjišťuju, že to není nic až tak neobvyklého a že v různých formách tyto myšlenky napadají asi většinu lidí. Určitě i ty tvé spoluvrstevníky, byť to třeba nedávají navenek nikterak znát.

Prolistoval jsem tehdy různé knížky o psychologii (internet byl u nás teprve v plenkách) a zjistil jsem, že v životě člověka je několik krizových období. První právě kolem 20-ti let, kterým teď procházíš, další pak krize středního věku (cca 40 let) - to je zase můj nynější problém, a potom období odchodu do důchodu.
Ty teď prostě dospíváš, přestáváš být dítětem a naplno si začínáš se vším všudy uvědomovat, co život obnáší.. Chtěl jsem ti jen říct, že u mě to tenkrát trvalo asi 1/2 - 3/4 roku a poté zase přišlo období, které zpětně hodnotím jako více méně šťastné. A těmito myšlenkami jsem se už zdaleka potom tak často nezaobíral.

Také mi připadá jako kdyby se snad člověk časem se smrtí přece jen částečně srovnával. Někdy myslím na své vrstevníky, kteří tu už z různých důvodů (většinou dopravní nehody, sebevraždy, nemoci) dnes nejsou a kteří tak třeba neměli tu možnost prožít to, co jsem prožil já...

Tak se drž, snaž se užít si každý jednotlivý den, který ti byl dán a žij tak, abys jednou na LDN-ce měla na co vzpomínat! ;-) (A kdyby ses jí snad chtěla vyhnout, tak je tu vždy možnost odejít jako pan Brodský)

P.S.:
"..a navíc nemůžeme nikdo přesně vědět,kdy přijde náš čas"
A dokážeš si představit, co by to bylo za peklo, kdybys to věděla...?!

...tak tohle je přesně můj...Zabrousila jsem teď do této diskuse nějakou náhodou a tak tě mohu Pampeliško alespoň pozdravit a říci ti, že byť tvůj příspěvek je už z listopadu přidávám se k němu dnes a i já říkám, že představa toho, čemu nevěřím, ale paradoxně se toho stejně bojím-co kdyby něco po smrti přeci jen bylo,to mne děsí více než myšlenka konečnosti. Vždyť je to i Hamletovská otázka...
A k Ester se přidávám kv tom, že u mne téma nemohoucnosti s přibývajícím věkem je stále hrůznější a naléhavější než sama smrt.

...tak tohle je přesně můj...Já už delší dobu bojuji s tím strachem,že je smrt nevyhnutelná a že přijdu(přicházím) o své blízké.
Bojím se toho, že není kam uniknout,že není žádná možnost volby,nebo kam se před ní schovat (schovat své blízké).Prostě to musí být a i kdyby život po životě byl..,nepamatujeme si z něho nic..Pořád se snažím usilovně si vzpomenout,ale mám jen jedno veliké černé temno asi tak okolo 3-4 let mám první vzpomínky..
Moc se bojím toho okamžiku, kdy "to" přijde a celkově mi dělá problém i stáří..Strach z toho,že skončím nemohoucí a budou mi mé děti, muset utírat zadek.Každý mi říká: "vzpamatuj se vždyť je ti teprve dvacet"..,ale zkuste si tak přebrat jak rychle ten čas utekl..byl to jen okamžik..a zůstalo nám pár vzpomínek..a navíc nemůžeme nikdo přesně vědět,kdy přijde náš čas..a to mě hrozně děsí..až tak,že nedokážu usnout a musím brát léky na spaní..Někdy lituji,že jsem taková přemýšlivá..a věci mě nenechají klidnou..Kdybych byla jako někteří mí spoluvrstevníci,mohla bych být mnohem klidnější..

ti má odpovědět? Když...komu píše, pokud ho oslovuje Ahoj osobo. Nick osoba tu má jenom jeden člověk.

Ty snad znáš pravdu ? ti má odpovědět? Když klikneš na "reagovat" je jasné, komu píšeš.

" popírajících fakta o tom, co JE po smrti."

Tato věta bohatě stačí, aby soudný člověk vůbec s někým takovým diskutoval.

Hodně mi to tou argumentací připomíná třeba zastánkyně v debatě chemtrails.
Prostě fakta jsou fakta.

Ty snad znáš pravdu ?