Reklama

smrt syna

Petra (Čt, 9. 9. 2010 - 12:09)

Drahé maminky,
už jsem...Dobrý den, nedá mi nereagovat na Vás příspěvek, co se týče vzkazu od Vašeho syna a jeho odchodu do světla. Jsem také ateista, před rokem nám zemřel necelý měsíc starý synáček. Od té doby stále hledám různé signály toho, že je něco dál....a bohužel, doposud jsem nenašla nic, co by mne uspokojilo. Mohu se zeptat u jaké senzibilky jste byla? Ráda bych podobnou návštěvu absolvovala také, snad bych se pak s tím byla schopna lépe vyrovnat (jestli to je vůbec možné). Předem děkuji za odpověď (můžete na email [email protected])
S pozdravem, Petra

Jana (Čt, 9. 9. 2010 - 12:09)

Drahá Zdenko,
to co...Drahé maminky,
už jsem tady psala, že můj devatenáctletý syn zahynul při automobilové nehodě. 15 žáří tomu bude 5 měsíců.Po pohřbu jsem navštívila senzibilku a ta mi řekla, že se syn nachází v meziprostoru a nemůže jít do světla. Tak jsem vyhledala léčitelku a ta mi ho do světla odvedla.Protože jsem byla vždy ateista a chtěla jsem si ověřit tuto informaci, tak jsem znovu volala senzbilce a zeptala se kde se právě nachází můj syn a k mému překvapení mě sdělila, že už je ve světle a ještě mi řekla, že až to budu nejmíň čekat tak příjde člověk a vyřídí mi vzkaz od mého drahého syna. Neuběhly ani čtyři měsíce a do mé kancelaře vstoupila žena , která měla domluvenou pracovní schůzku s mým šéfem. Šéf, ale nepřišel a tak jsme si krátili čas povídáním. Pak jsme došli nějakým zbůsobem k smrti mého syna a ona mi řekla, že má vzkaz od mého syna. Byla jsem překvapena. Proto chci vzkázat všem maminkám,že naše milované děti jsou stále s námi. Slyší nás a vidí. Pokud se hodně trápíme, jejich duše se trápí třikrát víc a nemůžou jít dál do světla.

Nelly (Po, 6. 9. 2010 - 13:09)

Zdeni, dnes jsem se vrátila z nemocnice.Musím odepsat na mnoho mailů.Napíši i tobě, ale až asi pozdě večer.Jsem moc unavená a nejsem ještě v pořádku,ale napíši.Jenom ještě v rychlosti, k tomu psychiatrovi jdi.Zatím ahoj večer.

dáša (Ne, 5. 9. 2010 - 21:09)

milá marie já myslím že nezáleží na věku mému synovi by bylo v červenci deset svých narozenin se nedožil i když se na ně tolik těšil.když tady čtu vaše příspěvky tak zjištuju že ta bolest nepřejde nikdy je to jako kdybych byla napůl mrtvá,nic mě nebaví ani netěší připadá mi že ti na které jsem se spoléhala se ke mě otočili zády.člověk se jenom úzkostlivě rozhlíží a hledá pomoc ale toho človíčka nedokáže nikdo nahradit.máte pravdu že se nemůžete ani smát protože si to pořád uvědomujete a nejhorší je to v noci.ráda bych pomohla i všem ostatním co chodí na tyto stránknad jenom jedno mě trošku uklidnuje že se jednou setkáme a já už se nemůžu dočkat.

Marie (Ne, 5. 9. 2010 - 17:09)

přestane to vůbec někdy...
Milá Dášo a všechny maminky, které jste přežily smrt svého dítěte, vím jaké to je, neboť i já a vlastně celá rodina jsme ztratili milovaného syna při dopravní nehodě. Bylo mu teprve 24 let. je to přesně 1 rok a 4 měsíce a nebyl zatím ani jeden den kdy bych neuronila slzy. Zcela se mi zhroutil svět, je to hrozná bolest, beznaděj. prožívám každý den částečně stresově. kamarádkám říkám, že si připadám jako hysterka, hned je mi do pláče, hned bych se ráda smála, ale když si uvědomím, co se stalo, co už se nedá vrátit je mi zas do breku. A tak je to každý den. Dříve jsem byla veselá, zábavná a teď... Pořád čekám jako Vy všechny maminky, že přeci jenom se otevřou dveře a tam bude stát můj syn. Pořád ho vidím před sebou, vidím jeho obraz ale to je všechno co mám, už na nás nepromluví, už neuvidím jeho stálý úsměv na tváři a neuslyším jeho vtipné odpovědi na moje "blbé" otázky. Razil v životě heslo:Přemýšlej zaplatíš a sám zaplatil.

dáša (So, 4. 9. 2010 - 20:09)

pořád se vracím na tyto stránky a vidím kolik bolesti je na tomto světě přeju všem maminkám hodně síly i když vím podle sebe že u mě to mc nezabírá

Zdenka (Pá, 3. 9. 2010 - 22:09)

Drahá Zdenko,
to co...Leni,Citalon beru již 8 měsíců.Brala jsem 5mg,nyní 10mg.
Myslím na všechny maminky,tolik toho máme společného.
Slova PROČ? a KDYBY,tak ty se nesmí v naší rodině vyslovit!(už 2 měsíce).Neustále nás to vracelo zpátky,mám strach z vánoc,nedovedu si je představit bez syna!

Lenka (Pá, 3. 9. 2010 - 21:09)

Drahá Zdenko,
to co popisuješ je přesně můj případ. Nevím jestli je to tím, že je to jen 4 týdny, ale stále čekám, kdy otevře dveře.
Na ulici se rozeběhnu za mužem stejné postavy, než si uvědomím, že to přece nemůže být on.
Psycholog mi nepomohl, ale psychiatr mi dal po pohřbu antidepresiva Citalon s dlouhodobým nástupem, takže začínají působit až tento týden a je to podstatně lepší, ale obávám se co bude až je jednou přestanu brát, zda se mi nezhroutí zbytek toho co mě drží pohromadě.

Zdenka (Pá, 3. 9. 2010 - 21:09)

a knížku R.Moodyho O...Život před životem,ŽIVOT PO ZTRÁTĚ,ŽIVOT PO ŽIVOTĚ .jsem už přečetla.Věty jsem před 7 měsíci vůbec nevnímala,čtu je opět,teprve nyní si uvědomuji smysl těchto knih!Knihy mě přesvědčily,že syn tu je s námi.
Dnes mi přišla na praxi dívka,která se synem chodila(kamarádila),znovu se vše tak silně vybavilo,že jsem musela učeňku přeřadit na jiné pracoviště,abych jí neviděla(ona se ten osudný den s ním rozešla,ale nemělo to vliv na nehodu,v ten osudný den se stalo moc věcí pro 18 kluka najednou).
Máte někdo prosím zkušenost s psychiatrem?
Psycholog nepomáhá,mám dopor k psychiatrovi,jdu hned v pondělí.
Nelko,pokud jsi na této stránce-poraď mi,prosím.
Maminky,zkoušíte to zvládat sami,nebo chodíte na nějaké terapie?
Můj rozum ještě asi nepřijmul tu informaci,že syn zemřel.Dělám pořád úkony jako předtím-sleduji čas ,kdy má přijít ze školy,nakupuji jídlo,které měl rád,sleduji podobná auta,.........
Čekám kdy otevře dveře a řekne ,,MAMI JSEM UŽ DOMA".

helena (Pá, 3. 9. 2010 - 14:09)

a knížku R.Moodyho O životě po životě, také o výzkumu NDE (zážitky z blízkosti smrti - že smrtí život nekončí)

helena (Pá, 3. 9. 2010 - 13:09)

Přečtěte si knížku Chatrč od P.Younga, je to o ztrátě malé dcerky podle skutečné události-dá se ještě koupit. Také jsem prožila tragédii - smrt nejbližšího člověka, kterou jsem zavinila. Je to 5 let, ale nevyrovnala jsem se s tím, život už je naprosto jinde, než býval. Člověk to musí přijmout.

Elíz (Út, 31. 8. 2010 - 16:08)

Milé maminky,všechny Vás objímám a z vlastní bolestné zkušenosti,která trvá už skoro pět let Vám dám tak potřebnou naději.Ta ukrutná bolest se zmírní,protože jinak by to Vaše srdíčko nemohlo vydržet.Je to opravdu dlouhá cesta peklem,ale určitě musí být líp.Vaše děti s Vámi stále zůstávají v srdíčku,vím je to strašně málo,ale hlavně kvuli nim musíte jít dál.Myslím na Vás a posílám moc a moc síly.

dáša (Po, 30. 8. 2010 - 23:08)

Má bolest je již 7...přestane to vůbec někdy bolet

Zdenka (Čt, 26. 8. 2010 - 20:08)

tak to máš pravdu je to...Má bolest je již 7 měsíců,bolí to tak moc,že bych nejraději odešla za svým synem.Celý svět se nám zhroutil!!!
Leni ,prázdná náruč, bolavé srdce,mozek nepracuje,......nevím co si počít!
VŠEM MAMINKÁM PŘEJI HODNĚ SIL

dáša (Út, 17. 8. 2010 - 20:08)

tak to máš pravdu je to strašná bolest

xava (Út, 17. 8. 2010 - 03:08)

nejhorší je, když matka a otec ztratí své dítě. Když jim zemře. Proti tomu, když zemře partner, je to ještě o hodně větší bolest. Větší bolest a smutek neexistuje. A je úplně jedno jak dítě odejde ani kolik je mu let.

dáša (Čt, 12. 8. 2010 - 19:08)

ahoj lenko přeju ti hodně moc síly protože jí potřebuješ já vím jak to bolí jsou to dva měsíce a je to strašný můžeš mi prosím napsat co se mu stalo

Lenka (Čt, 12. 8. 2010 - 18:08)

Přišla jsem o syna minulý týden na jeho 25 narozeniny. Mám sice ještě jednoho syny, kterému je 23 roků a kterého nesmírně miluji, ale v srdci matce stejně zůstane otevřená, nezahojitelná rána, kterou prostě již nic nezacelý. Dokud se mi toto nestalo na vlastní kůži a pouze jsem o tom četla v knihách, tak jsem si nikdy nic tak velmi bolestivého nedokázala představit ani přibližně. Snad stokrát jsem za ten týden řekla, proč jsem to raději nebyla já, neboť horší bolest si nedovedu představit a nevěřím, že by někdy mohla i jen na chvilku polevit. Soucítím s ostatními ženami, kteřé prožily tutéž bolest, protože ta která neprožila nemůže nikdy pochopit bolest matky s prázdnou náručí.

dáša (Pá, 6. 8. 2010 - 23:08)

Elíz je mi hrozně strašně mi chybí moc se mi po něm stýská čím dýl to je tak si víc uvědomuji že tady není a já ho nemůžu pohladit je mi hrozně a nejhorší je to v noci mám na sebe vztek že žiju a on tady není vůbec nevím co mám dělat nic mě nebaví připadá mi že všem jenom ubližuju už nevím jak to zvládat a tvářit se že mi nic není a přitom bych se nejraději roztrhala jak se cítíš ty

Elíz (Pá, 6. 8. 2010 - 07:08)

Milá Dášenko,co Tě to napadlo,to vůbec není pravda!!!!!Mám strašně málo času,nestíhám a snažím se aspoň občas napsat.Moc na Tebe myslím jak vše zvládáš.Posílám pohlazení a sílu a piš!!!!!!!!!!!!!

Reklama

Přidat komentář