Reklama

Sobečtí pacienti

julie dospivová (St, 15. 6. 2022 - 22:06)

před deseti lety jsem měla rakovinu prsu. léčba chemoterapií byla hrozná, sotva jsem stála na nohou. pak následovaly ozářky - celkem 33. na radiologii byl jeden asistent, který neustále vyzvídal, jestli peču, vařím, ať přinesu vzorky, že si rád dá. obtěžoval tím všechny pacienty. já mu přeju, ať si jednou zkusí mlít z posledního a aby ho někdo obtěžoval s tím, že mu musí nosit dobrůtky.

Návštěvník (Čt, 16. 6. 2022 - 19:06)

Proč jste mu neřekla, že vás obtěžuje?

Marta (Čt, 16. 6. 2022 - 18:06)

To je fakt děs - měla jste si na něj stěžovat. To je obtěžování pacientů.

dělník (St, 9. 7. 2014 - 13:07)

souhlasím s tebou, je to...Milá sestro,na co si stěžujete?Když se vám vaše práce zdá být náročná,nikdo vás na oddělení nedrží.Běžte makat do kolbenky jako obyčejný dělník.Tam by jste teprve poznala co je těžká dřina.A za mnohem menší plat než máte v nemocnici.Myslíte že dělník co pracuje v zimě venku má lehčí práci než vy?

to pacient (Čt, 16. 8. 2007 - 07:08)

souhlasím s tebou, je to taky hodně o způsobu vedení personálu. Jako sestra jsem ráda, když třeba máme k ruce i studenty zdraovtnických škol, je to dá se říci velká úleva a tím jim patří velký dík. Ten stres si zažívají taky a od toho se možná odvíjí i holý fakt, že většina se pak do zdravotnictví nehrne.
Povolání učitele je hodně náročná profese, ty puberťáky, kteří nemají v sobě ani kousek slušného vychování bych dávala někam na převýchovu, ale je to prostě a jasně nesplněná úloha rodiče a s tím kantor nic neudělá. Napadnutí a šikana kantorů roste díky špatné výchově rodičů svých dětí.

Zdravotníci jsou taky jen lidé a jako lidé by se měli cítit a ne být zneužívání. Pacient ano se kolikrát bojí na něco zeptat, poprosit oněco, aby neotravoval, to potvrzuji, hodněkrát se mi to stalo a hodněkrát jsem na to přišla na začátku hospitalizace klienta, ale také pokud se ukážete jako ten hodný přívětivý človíček, který přiběhne, jak on zapíská, tak si koledujete o pořádný malér - poživačnost nezná mezí.
Nejhorší je a to tady bylo zmiňované - vedení personálu, když máte na starost jako sestra - sama bez nikoho 30 pacientů, z toho 6-8 ležících, které polohujete pravidelně,papíry, harmonogramy, telefony, nějaký příjem, úklid sesterny, lékařáku, doplnění materiálu, něco akutního, bilance, infúze, a zvonky, a občas bohužel úmrtí. pak mi něco vykládejte o zátěži

sestra (Čt, 16. 8. 2007 - 05:08)

pro bratra:doufám,hybride,že ty učitelem nejsi a nedej Bůh ,snad zdravotníkem.Byly by chudáky jak děti,tak i pacienti.Tvá arogance a vulgarita/viz oslovení,/mi stačí.Jako sestra pracuji již 20 let.Poznala jsem práci na interním oddělení nemocnice,nyní v ordinaci.Přesto mě má práce BAVÍ a ani po létech jsem neztratila SOUCIT s nemocnými lidmi.Chtěla jsem jen připomenout svou práci a to z důvodu,který zde někdo nadhodil,že někteří pacienti,někdy i lékaři si sestru pletou se služkou a mají tendenci její práci podceňovat.O finančním ohodnocení se zde zmiňovat nebudu.Je pravdou,že když se doktor vykecává s pacientem o"nesmrtelnosti chrousta",pak musím sedět na prdeli a ještě "na trní",protože za mnou je plná čekárna,nabitá nervozitou nespokojených pacientů,kteří musejí čekat a často si svou nespokojenost vylévajících na mě,neboť pana doktora si přece nerozházejí.Také při tom čumím doblba a snažím se zachytit,zda pan doktor,při tak důležitém rozhovoru,mezapomne pacientovi vypsat žádanku,recept a pod.Navíc se ještě také snažím sama nezapomenout na recepty,o které mě požádali jiní pacienti,kteří se nemohou z pracovních důvodů dostavit do ordinace,abych jim je při cestě domů zanesla.Nestěžuji si,dělám to ze své vůle a ráda.Bydlím v malém městě a na své pacienty si zase tak moc stěžovat nemohu,i když najdou se vyjímky.Jsou prostě zdravotníci dobří,špatní a i něco mezi.Stejně tak je to s pacienty.Já mám spíš potřebu hájit sestry,protože v péči o pacienta se podílí stejnou mírou ,jako lékaři.Bohužel,společnost to nevidí,tak jí to musíme připomínat.Práci učitelů neznevažuji,ale ani jejich zásluhy nepřeceňuji.I ti středoškolsky vzdělaní/MŠ/,jsou lépe placeni ,než sestra a navíc mají dostatek volna k relaxaci.

Pacient (Čt, 16. 8. 2007 - 02:08)

Myslím, že to je nejen ve zdravotním personálu, ale také ve způsobu vedení toho kterého zdravotnického zařízení.
Osobně mám velmi špatnou zkušenost s jednáním se mnou coby zdravotně postiženým pacientem ze strany lékařů na odd. ORL FTN v Praze - Krči. A ještě mne dorazilo, když na moji písemnou stížnost mi značně arogantně odpověděl MVDr.! Havelka, vyřizující tam stížnosti pacientů. Dá se markantněji vyjádřit, jaký tam asi mají přístup k pacientům?
Na opak jako v Jiříkově vidění jsem si připadal před čtyřmi lety při své hospitalizaci v U´stavu hematologie a krevní transfůze v Praze. Tak přívětivé a ochotné jednání všech od ukrajinské uklízečky, přes tehdy ještě civilkáře, sestřičky a ošetřující lékařu až po primáře při vizitě bylo opravdu úžasné. Např. sestřičky mi za jakýkoliv sebemenší projev spolupráce z mé strany vždy poděkovyly. To se to pak spolupracovalo. Oproti FTN to tam byl vyloženě diametrální rozdíl.

Rob (St, 15. 8. 2007 - 22:08)

milé tečky: ano, jsou oddělení, která doslova vysávají z personálu sílu a elán. A těchto sester je mi líto, ale nevím, co bych pro ně mohl jako jednotlivec udělat, když pro to nedělá nic třeba ředitel nemocnice. Na druhou stranu, tento personál po nějaké době nabere určitou jednotvárnost a řada problémů jde na jejich vrub. A napiš, jaké procento pacientů se chová špatně? Já jsem si na internách a chirurgiích něco proležel a vím, že 90% pacientů je před vámi v hlubokém předklonu a někdy se i bojí o něco požádat.

..... pro Bratr (St, 15. 8. 2007 - 21:08)

Víš, co je to zachránit někoho, když ti odchází pod rukama?
A další otázka, ty si myslíš, že všeděkování si zaslouží pouze doktor?

..... (St, 15. 8. 2007 - 21:08)

toto téma je dobře nazvané. jsem sestra a kolikrát si říkám, co mě k tomu vůbec vedlo, že jsem se na toto povolání dala a pak se kolikrát podívám do očí těch lidí a ty říkají - ty jsi má naděje a už to vím. Ale je tady jedno velké ale. v jednom filmu zaznělo. pamatuj si: ač sloužíme lidem, nejsme jejich služebníci. A to by si především měli uvědomit i pacienti. Kde se podělo slušné chování, když se uléhá na nemocniční postel: dobrý den, děkuji, prosím, mohl/a byste se, nashledanou, jste hodná? kde to je?
Teď slýcháváme podejte mi to ne-li podej mi to, zavřete dveře, nalijte mi čaj, zavolejte doktora, chci to, dejte to sem. Chápu, že lidé jsou nemocní, ale kde je jejich smysl pro korektnost v jednání?
Zkuste si všimnout, jak sestry vypadají na frekventovaných odděleních - chirurgie, specializované jednotky, interna, psychicky náročná dětská oddělení a pak říkejte, kdo je sobecký.
Zaastávám se zdravotníků, protože ti nemají kolikrát ani čas se jít napít a pokud někdo zrovna vidí sestru sedět a mít nohy nahoře třebas na interně či neurologii, a vypustí z pusy slova, že nic pro ně neděláme, tak se na mě nezlobte, ale to jsou pro mě sobci a nevděční lidé, jelikož zdravotníci jsou zdravotně na tom mnohem hůř než samotní pacienti.

Bratr (St, 16. 5. 2007 - 18:05)

Vy dvě hybridy co si tu vylejváte srdíčko, šly jste studovat zdravotnickou školu a víte,že zdravotnictví je především poslání a je to práce s lidmí a nemocnými s lidmi.To že se profese jak doktora tak sestry dostala do takové pozice souvisí s celkovou náladou ve společnosti. Takhle si můžou a daleko více stěžovat učitelé,protože co si dnes k nim dovolí parchanti a rodiče se jich ještě zastávají to je do nebe volající.A když tam pacient rozebírá pěstování kaktusu,tak ty tam sedíš na prdeli a čumíš do blba, maximálně zvedáš telefon. Stejně tak ten chytrák co tam pše o spoustě zachráněných životů.No doufám,že šel studovat medicinu,že ty životy bude zachraňovat a ne že bude omylem zabíjet.To jsou teda názory elity národa. To je úžasný. Abychom teda vůbec byli rádi a doktorům poděkovali, že ty hospitalizace vůbec přežijeme.

sestra (Út, 15. 5. 2007 - 20:05)

Luciano,naprosto s tebou souhlasím.Velice často mám pocit,že práce sester je hodně podceňována.Všichni by chtěli,jen aby byla milá,ochotná,chápající,přesto,že sami pacienti se někdy chovají hrozně.Pracuji v ordinaci a někdy toho mám ,tak "akorát".Nikdo nevidí,co vše musí sestra udělat,pohlídat,připomenout,zapsat,vypsat,zajistit,několikrát zopakovat,být "diplomatem" mezi pacientem a lékařem,doufat,že mezi klepáním na dveře a zvoněním telefonu,se jí podaří nabrat alespoň 10ml krve ze žíly,vzhledem připomínající vlásečnici,nese vinu za to,že pacient objednaný na 9.10 přijde na řadu až v 9.50,neboť ten předchozí začal s lékařem probírat vedle svých zdrav.problémů i "zásadní kriteria v pěstování kaktusů" atd.,atd.Svou práci se snažím dělat poctivě,na pacientech mi záleží,ale chování a poznámky některých,mě dokáží rozhodit.

Luciana (Út, 15. 5. 2007 - 12:05)

Nejlépe je vidět ta nespravedlnost v tom,jak se mediálně propírají všechny ty hnusné kauzy ( ano stalo se a ne jednou, že se lékař zachoval špatně a nebo že se mýlil), ale už nikde se nemluví o těch zachráněných životech a leckdy, je záchrana vykoupena pořádnou dřinou a stresem zdravotníků. Pracuji ve zdravotnictví a musím říct, že jak se někteří pacienti chovají je skoro neúnosné...ta donebe volající arogance, když se sestrama jednají jako se služkama. Přitom dost sester má vysokoškolské vzdělání a mohly studovat něco jiného, jenže chtěly pomáhat. No myslím, že po roce ponižování a šikany ze strany jak lékařů tak pacientů je veškerá dobrá vůle přejde.

Honza (So, 20. 5. 2006 - 20:05)

Prošel jsem několik nemocnic a zdravotních zařízení, z toho i jednu fakultní tak myslím můžu srovnávat. Narazil jsem na lékaře vstřícné i schopné a stejně tak na lemply, kteří měli jen arogantní poznámky k pacientům a způsobili mi víc problémů, než jsem měl. Narazil jsem rovněž na sestry ochotné a trpělivé a na takové, které bych z fleku z oddělení vyrazil, poněvadž tam se svým přístupem nemají co dělat. Vždycky jsem si myslel, že lékaři mají zpracovaný nějaký technický léčebný postup, metodiku řešení problému, která se jen drobně odlišuje v jednotlivých případech. Ale to, jak jedni lékaři nechápavě kroutili hlavou nad nesmyslností zákroku jiných lékařů to mne opravdu zarazilo. Od té doby mám pocit, že doktora může snad dělat kdokoli a zvolit si metodu i absurdní a nefunkční která místo léčby například způsobí naopak zánět. To že se z dotyčných léčebných postupů nevyvodily nějaké závěry přičítám vzájemné vnitřní kolegialitě lékařů před pacienty. Ale nikdy nezapomenu na úžas jednoho fakultního lékaře, který jen nevěřícně kroutil hlavou nad naprosto absurdním zbytečným a nefunkčním zákrokem kterému mne podrobil předešlý doktor. Kdybych před daným léčebným zákrokem měl možnost svolat dejme tomu tři různé lékaře z různých nemocnic, co navrhují za řešení mého problému, pak bych věřím buď si vybral správné řešení nebo vůbec na operaci nešel. Bohužel jako pacienti máme jediné právo svěřit se do rukou doktora a jen se modlit a tiše doufat, že svému oboru rozumí. Pravda, můžeme si lékaře vybrat sami, ale jak si mám vybrat sám doktora, když nerozumím svému zdravotnímu problému a neznám názory jiných doktorů? To máme před každým léčebným zákrokem objet třeba čtyři nemocnice a ptát se čtyř různých doktorů? Myslím že nato nemá nikdo nervy a ani by se s námi nikdo nebavil. Takže po svých zkušenostech musím bohužel dnes říci"veškerá léčba a svěření se do péče doktorů je krok naslepo. Bohužel až po tom kroku vidíme, jestli jsme natrefili na znalce nebo lempla. A není to jen má zkušenost. Spousta pacientů mi to potvrdila. Je mi jen nepochopitelné, jak takový stav ve zdravotnictví může existovat? Když prodavačka špatně naváží rajčata, dostane kapky. Když zedník křivě vyzdí zeď, ukáže se to a vyhodí ho. Ale jaktože to ve zdravotnictví stále funguje? Tomu nerozumím.

milka (So, 20. 5. 2006 - 19:05)

Ona drtivá většina příspěvků, které si tady čtu je vytvořena na základě dezinformovanosti jejich pisatelů, kteří mnohdy přetékají předsudky anebo mají zprávy z padesáté ruky a vůbec nikdo se nepozastavuje nad tím, že do toho problému ve skutečnosti vůbec nevidí. Joker má pravdu, když vás někdo operuje, musí to potom chvíli bolet, máme na to jistě léky, ale po žádném zákroku nikomu nebude nikdy hej, dokud se nezhojí a to chce trochu času.Lidské tělo je neskutečně složité a jeho reakce na jakýkoliv léčebný zákrok mohou být nejrůznější. Za komplikace nemohou doktoři, ale příroda. Tělo se ozývá, reaguje. Nelze čekat, že nám v nemocnici opraví rozbitou část těla jako mašince na běžícím pásu. Všechno je to práce s živými tkáněmi, s miliony buněk a s neskutečně složitou biochemickou sítí. Medicína 21. století ještě zdaleka nedokáže všechno to nemožné, co se od ní očekává. Dokáže hodně, ale čekejte to dosažitelné. A na závěr radu, chcete-li se jakkoliv, a především kriticky vyjadřovat k jakékoliv problematice, zkuste ji řádně nastudovat. Ale ne z populistických zdrojů, zkuste to z medicínské literatury. Na pár prvních stránkách si uvědomíte jak složitou strukturu s řadou dalších návazností každý medicínský problém má. Ony ty informace na internetu jsou napsané hezky zjednodušeně, aby je lidé pochopili, ale jsou to stále jen informace kusé a bez souvislostí, uvědomte si to vy všichni, kdo se o ně opíráte a pak máte pocit, že víte všechno.

Joker (Út, 12. 4. 2005 - 21:04)

Byl jsem dvakrát krátce za sebou ve FN v Krči. Jednou na angioplastice a podruhé na operaci s kýlou. Byl jsem předem varován, co tam vše mohu zažít.Jenže jsem byl podvakrát mile překvapen jak zdravotní péčí, tak přístupem všeho personálu k pacientům. Když se mi lékař hrabal sondou v srdci, díval jsem se na obrazovku a bylo mi jasné, že teď ten doktor nesmí udělat chybu. Neudělal ji, a proto sem teď mohu psát.Jenže tady je to jádro pudla. Když já udělám chybu jako správce sítě, budou se uživatelé rozčilovat, ale všichni to přežijí. Za naše chyby ve většině povolání nepřichází větší trest a ještě si je odpouštíme. Jenže jak se postavit k tomu, když tu chybu udělá lékař a následek je tragický? Co když se musel rozhodnout v okamžiku mezi několika variantami a zvolil tu horší? Odborná komise pak rozhoduje v klidu, případně s pomocí odborné literatury. Laici jsou s názorem hotovi hned, neboť nejsou zatíženi nějakou odborností.Uvědomoval jsem si, že jsem v nemocnici a ne na hotelu. Mě bohatě stačilo to, že odcházím po svých a relativně zdráv. Mohl jsem dopadnout daleko hůř. A vo tom to je

katy (Út, 12. 4. 2005 - 16:04)

Promiň, ale mnozí lékaři jsou arogantní blbci a to mezi nimi mám přátele, právě proto vím, jak o pacienteh a o práci mluví.Kamarádka byla lékařkou, byla milá, moc fajn, byla milionový chirurg, brala práci normálně a vážně a přitom si nedělala z lidí roboty, lae brala jako duši a tělo. Jenže jednou asistovala na transplantaci plic a sestra jí podala uvolněnou svorku. Ona si to neuvědomila, neskontrovala to, mysela na něco jiného a pak jim ten kluk málem vykrvácel. Čí to byla chyba - sestry, její...? Asi obou, byla z toho hodně moc špatná, byla na dně, málem toho chleapečka zabila, lae naštěstí to dobře dopadlo. Díky tomu umím vidět obě strany. Mě vadí lékaři, kteří z tebe dělají blbce, chovají se k tobě hnusně, ani tě dobře nevyšetří... - a těch je opravdu hodně

Olga (Po, 11. 4. 2005 - 13:04)

"Veškerá péče" mi byla poskytnuta v nemocnici Privamed v Plzni. Přežila jsem to snad jedině zásahem vyšší moci. Za to mám být jako vděčná?

kacka (Po, 11. 4. 2005 - 13:04)

..kdyz uz jsme u Brna a neurologie, neurol. odd. na poliklinice Zahradnikova taky "stoji za to"!!!

dědek (Po, 11. 4. 2005 - 13:04)

***Zajímal by mě názor na pacienty,kteří i přes veškerou péči,která je jim poskytnuta si na lékaře již ¨snad ze zásady stěžují ***Hmmm....přál bych ti, aby ti tato "veškerá péče" byla poskytnuta třeba takovou neurologickou klinikou na Pekařské v Brně. Pokud bys do toho oboru viděla a přežila to, tak si budeš stěžovat taky.

Reklama

Přidat komentář