spolek utrápených tchýní-SUT

neubližujte si, i když je fakt, že za sto let nebudete žádná vědět, že jste nějakou tchyni měly. Nebo snachu. Je to jedno a dobrou noc.

Bydlení dvou generací...Děvčátka ještě jste si žádná neuvědomila že ta nenáviděná tchyně Vám toho synka vychovala?Ta nenávist co ted v sobě máte se Vám vrátí ....

Když to tu čtu jsem...Bydlení dvou generací dohromady nedělá dobrotu nikdy...I kdyby tchyně a tchán byli ze zlata...:(((

Já neházím všechny...Když to tu čtu jsem strašně ráda že nejsem jediná kdo má tenhle problém,i já jsem bohužel svolila před lety ke společnému bydlení a dnes už toho doopravdy lituji...díky mé nenávisti ke tchyni se nabourává i náš vztah s přítelem který se to ještě snaží zachránit proto bych chtěla odradit všechny páry které nad podobným plánem uvažují.Samozřejmě nemůžu nařknout všechny tchyně jsou i rodiny kde společné soužití klape ale ve většině rodin je to spíše naopak

Když v manželství něco neklape, bývá chyba většinou na obou stranách. Na straně manželky i na straně tchyně.

Srana Usurpátorských...Ti synkové a dcerky budou dřív nebo později ve většině případech taky rodiči. a pak už je jen krůček k tomu stát se tchýní a tchánem. to taky budou chtít vyplachovat mozky svým dětem? Podle tebe asi ano

Co kdo zaseje, to sklidí.

Milá Magdaléno, přečetla jsem si tvůj příspěvek a při čtení,že vnuka mamce ukradneš,bylo naprosto jasné, jak to myslíš.Nechci nějak urazit tvoji snachu, ale připadá mi hodně jednoduchá,jestliže tato slova,žertem vyjadřující v podstatě lásku babičky, nepochopila.Nebo nechtěla???
Nechápu matky, které připravují svoje děti o prarodiče.Vždyť na milující babičku člověk vzpomíná celý život.
Když jsem byla malá, měla jsem kouzelnou babičku,úžasného dědu,tety a strýčky ke kterým jsem jezdívala na prázdniny.Je mi něco přes šedesát, ale dodnes s láskou na ně všechny vzpomínám.A až teprve v dospělosti jsem se dozvěděla, že čas od času mezi nimi nepanovala jenom shoda a měli spolu i problémy.Ale nás děti do toho nikdy nezatahovali.

Skratka SUT nejšpíš...Milá paní, ani neumíte čestinu a jste hrubá. Vy budete zajisté tou nejhorší tchýní.

Žiji se synem a snachou na vesnici v domku.Při opravě domu se myslelo na to ,aby mladí měli samostatný vchod a byt.Když nechcem tak se ani nepotkáme.Mám svoji snachu velmi ráda a mám o ni starost.Nechce našeho vnuka nikomu dát.Je stále s ním.Chtěla bych si ho vzít ven,něco s ním podniknout - nesmím.Snažila jsem se přijít na to proč.Prý ,když se narodil jsem řekla něco v tom smyslu,že ji ho ukradnu.Já tím,ale myslela,že až bude větší tak ho mamce vezmu a pujdeme ven a budeme blbnout.Mamka bude mít chvílku čas.Jak z toho ven?

Tohle je obehraná...Cokoli by tchýně či matka řekla neznamená hned strkat do něčeho rypák. Naše dcery a synové jsou i nadále našimi dcerami a syny a
potom tedy také strkají "rypák" do nás. To je furt mami, proč tohle a proč tohle, co to nosíš na sobě,proč to děláš, že se na to nevykašleš, proč nikam nechceš jít apod. Mně to nepřipadá strkání rypáku, prostě se bavím normálně s dcerou jako dřív. Když mne naštve, řeknu jí to, když jí naštvu já, řekne mi to. Ta klišé o tchýních a nebo mladí-staří se uplatňuje i tam, kde není důvod.

Nemají strkat rypák do...Tohle je obehraná průpovídka.Nevidám důvod,proč by se měly obě generace navzájem ignorovat.A už vůbec ne,pokud to mezi nimi klape.Samozřejmě nemluvím o tom,když se doslova pletou jeden druhému do soukromí bez špetky taktu (a to může být vzájemné,i děti mají někdy sklony řídit život svých rodičů).Ale nevím,proč by měla vadit dobře myšlená a ničím nepodmíněná rada,nebo názor.Opět oboustranně.Člověk pak stejně udělá,co sám uzná za vhodné on sám,ale proč pohrdat názorem a zkušeností jiných.Samozřejmě nemyslím neustálé kritizování a chrlení nevyžádaných rad.

Nemají strkat rypák do čeho jim nic není!Oni mají svoji rodinu a tam ať si dělají co chtějí! Mladejm se do toho nemá mluvit.Každá i dobře míněná rada je přilejvání oleje do ohně! Tak ty mladý nechte, ať si sami nabijou hubu. Nabijou si ji sobě a dobrá každá zkušenost, kterou takto získají.Říkat jím to je jako házet hrách na zeď.

Ale bylo, je a bude. Každá...S tím naprosto souhlasím.Kolikrát za týden slyším nezávisle na sobě větu "To za nás nebývalo" a to i od lidí poměrně mladých.pokaždé si vybavím sebe,předškolačku,jak koutkem ucha poslouchám svou babičku,která se na stejné téma bavila s kamarádkou.
Taky si myslím,že lidé jsou v zásadě pořád stejní a že každá doba přináší dobré i zlé.
Marlen,zkus se nevázat na telefon,někdy fakt přichází nevhod.Zkus s dcerou navázat kontakt (pomaloučku) mailem,na který může odpovědět kdykoliv.Nevím jak starého máš vnoučka,ale i s ním můžeš komunikovat mailem,nebo přes skype a časem to proložit i zatelefonováním.Mohly by se ty hrany obrousit.

Julie, já jen nemůžu...Ahoj, Marlen.Rozumím ti a chápu. I má dcera je v podstatě hodná, i já jí nechávám na ní, aby zavolala až bude mít ona čas, i já mám vnoučata, která jsou zahrnována materiálně vším lepším, nežli já jim mohu dát. A tak jim dávám lásku a prosté věci,
víc jim dát nemohu. Dcera je stržena do "globálního hodokvasu" a pod vlivem svého
dominantního manžela,pro kterého jsou ničím právě věci jako jsou věci prosté a srdce plné lásky. Jen pro klid své dcery jsem to já, kdo se přizpůsobuje, ač občas nevydržím a naznačím, protože jsem vždy na straně pravdy... A když nemohu říci více, tak mlčím, dokud to jde.
I já jsem tím, čím jsem se dočkala od dětí zklamaná a ani já ale "nekňourám", jen by to zhoršilo vztahy, oni mají svůj život a rodič je brán teď už jen "automaticky".
Snad jednou pochopí, ale to už tady spíše už nebudu...

Julie, já jen nemůžu...Proč byste si měly volat denně, je snad malé dítě? Vždyť 1x za týden je pěkné a tak akorát. Možná není chyba v dceři a zeti, třeba jsi se starala až moooc, i když jsi to myslela v dobrém. Co si o tom s dcerou promluvit, až si najde trochu času? Vždyť jistě pracuje, do toho domácnost, tak je jasné, že asi opravdu se celý den nezastaví a možná se nevymlouvá. Kde je vůle, je i cesta, zkus to a uvidíš. Snad se vše vyřeší v dobré, držím palce!

Ano, jojo,...Julie, já jen nemůžu pochopit, kam se ztratil ten vztah, co jsem s dcerou měla dřív. Denně jsme si volaly, pořád jsem se těšila, až přijede domů a co jí koupím.
Teď mi dcera zavolá s bídou tak jednou za týden (já jí volat nemůžu, většinou nemá čas) a nesmím nic koupit jí ani vnukovi, ona kupuje výhradně jen značkové oblečení.
Zdá se mi, že mezi námi je zeď.
Těšila jsem se, jak budu vnoučatům číst pohádky, zpívat, učit je o přírodě.
Ale jiné vnouče než vnuk nebude, a jediné, co ho zajímá, jsou hry na pc.
Nechci působit ukňouraně, ale je to pro mě hrozné zklamání.

Možná, ale spíš je to...Ale bylo, je a bude. Každá generace si ztěžuje, že za jejich mládí bylo lépe, to už jsem slýchávala od své prababičky :-). Lidé dobří i špatní jsou v každé době a problémy a nepříjemnosti se snachami, zeťáky a tchýněmi byly také vždy, akorát v dřívějších dobách děti musely více mlčet a poslouchat, než dnes, protože se to od nich jaksi automaticky očekávalo.

a možná se vše právě...Možná, ale spíš je to dobou. Tolik cynismu mezi lidma nebylo nikdy...

a možná se vše právě...Ano, jojo, souhlasím.
Vrací se mi to jen kvůli jiné době, nežli bývala v mém mládí, jen ta nevšímavost je teď silnější. Dříve měli obecně lidé k sobě blíže, nota bene členové rodiny. Nebyla svoboda, nikdo nic moc neměl, pospolitost byla větší. I tak jsme rodiče považovali za jistotu, ale užívali jsme
mladého života a mysleli na všechno možné, jen na ně málo.