spřízněnost duší

To souvisí z minulým životem,to,že už jsem s někým kdysi žil a ted v tomto životě jsme ho znovu schledal ,tak jsme spřízněné duše.

Zdravim, chcela by som sa opytat ci nemate niekto cely tento citat...

....:"Některé duše jsou spojeny tajemnou duchovní spřízněností, protože už předtím existovali spolu. Poznají se podle vůně, jako se mezi sebou poznávají koně." Abú Sa´íd ibn Abí-l´Chajr.
Moje životní zkušenosti s tím krásným citátem korespondují. Jednoznačně mohu rozdělit lidi na ty kteří mi "voní" a"nevoní". Než jsem se začala víc zajímat o duchovní věci, tak jsem přemýšlela o nějaké úžasné chemické reakci mezi dvěma jedinci, ale je v tom rozhodně "něco víc".Potkat blízkou duši je úžasný a nezapomenutelný zážitek, je to stav kdy s touto duší při prvním setkání přirozeně vplujete do hovoru, vše je samozřejmé a vy máte pocit, že jen navazujete na rozhovor jednou přerušený.Přeji každému tento příjemný pocit s plným vědomím prožít.

Zdravim, chcela by som sa opytat ci nemate niekto cely tento citat...

....:"Některé duše jsou spojeny tajemnou duchovní spřízněností, protože už předtím existovali spolu. Poznají se podle vůně, jako se mezi sebou poznávají koně." Abú Sa´íd ibn Abí-l´Chajr.
Moje životní zkušenosti s tím krásným citátem korespondují. Jednoznačně mohu rozdělit lidi na ty kteří mi "voní" a"nevoní". Než jsem se začala víc zajímat o duchovní věci, tak jsem přemýšlela o nějaké úžasné chemické reakci mezi dvěma jedinci, ale je v tom rozhodně "něco víc".Potkat blízkou duši je úžasný a nezapomenutelný zážitek, je to stav kdy s touto duší při prvním setkání přirozeně vplujete do hovoru, vše je samozřejmé a vy máte pocit, že jen navazujete na rozhovor jednou přerušený.Přeji každému tento příjemný pocit s plným vědomím prožít.

Spoznať svoju druhú polovičku je neopísate?ne krásny pocit. Nie je to tak, že idete po ulici a zrazu do vás niekto sotí a povie "Hej dávaj pozor v tvojom živote už je ON, je to ten s tými dlhšími vlasmi, modrými očami, ten z práce ..." Človek to sám vycíti, vnútorný hlas Vám to našepká. Ja a moje dvojča sa podobáme, sme rovnakého vzrastu, podobnej stavby tela, podobnej farby pokožky, rovnaká farba očí. Sme ale inej národnosti aj keď obaja Európania. To, že je to On viete pod?a toho, že máte pocit akoby ste cestovali vlakom a ste na konečnej, nemusíte už nikam inam ísť, pre nikoho iného vo Vašom srdci už nie je miesto. Je tam len On a navždy ostane. Aj keď sa ožení s inou, aj keď Vy ste vydatá za iného ...

ahoj já mám svoji lásku ale co se týče spřízněných dušček jako je kamarád kamarádka to nemám teda.

To je otázka:(
Ale za svůj život jsem potkal pár opravdových přátel u kterých vím, že to není náhoda a u dalších sice nešlo o přátelství v pravém slova smyslu, ale stejně sme si potřebovali něco dořešit z minula.

Jak na jít tu spřízněnou duši?

Nic se neděje náhodně, náhodná setkání také mají svůj určený smysl. Stalo se mi mnohokrát, že jsem potkala duši, s kterou jsme si měli co "předat" (nebo jen jedna strana druhé) a i když se po čase naše cesty rozešly nelituju ani jedného okamžiku a slova. Jednu dobu jsem to vnímala velmi intenzivně, všechna setkání a náhody do sebe zapadaly a navazovaly na sebe. Je to zvláštní pocit a nedá se popsat...Lidé by si měli víc všímat toho, co se v jejich životech děje, byť jde o maličkosti.
Jestli můžu doporučit, přečtěte si knihu CELESTÝNSKÉ PROROCTVÍ od J.Redfielda, je tam hodně zajímavýh věcí o těchto náhodách ;-) a nejen o nich

Zajímalo by mne, jestli někdo věříte jako já, že existuje něco jako partner duše, prostě že každý má někde tu svoji druhou polovinu duše se kterou byl kdysi jedno, než byli rozděleni. Že člověk může potkat víc osudových partnerů, ale ten pravý je jen jeden i když ho nemusí nutně potkat v tomto životě, nebo to nemusí být partner, ani opačné pohlaví, ale třeba dítě apod.. Ozvěte se prosím, jestli Vás toto téma zajímá a jestli jste takovou duální duši potkali a co při tom cítíte. Díky a mějte se krásně.

Ahoj Kleo,
já jsem přesvědčená, že žádná náhodná setkání neexistují, vlastně náhody všeobecně. To něco zvláštního, co pociťujeme, je energie nesoucí stopy prožitků z minulosti, prožitků příjemných stejně jako nepříjemných. Ty máš však nyní na mysli spíše to příjemno :) Rozumím Ti naprosto :) Ano, i mně se taková setkání se spřízněnými dušemi stávají.
:)

Zajímalo by mě, co si myslíte o náhodných setkáních při nichž pociťujete něco zvláštního?Co to je?Mám na mysli například když několikrát čirou náhodou potkáte člověka, který s vámi začne mluvit jakoby jste se znali, vy s ním, přitom se vůbec neznáte, je to třeba starý děda a cítíte při tom zvláštní spřízněnost.Takový pocit, že to není JEN TAK, že vám má něco sdělit, že to není jen setkání na ulici jako s kýmkoliv jiným.Jakoby ho třeba někdo za váma poslal.Doufám, že to popisuju srozumitelně, těžko se to dá vyjádřit..Když se rozloučíte, zůstane ve vás divný ale hezký pocit.A pak za pár dní ho potkáte zase a hovor nenuceně pokračuje tam kde skončil, přirozeně a ten dojem že to není náhoda je silnější a silnější.A pak už přemýšlíte,zda ho zase potkáte a moc ho potkat chcete..
Tak to by mě moc zajímalo, jak si tohle vysvětlujete.Máte podobné zážitky, podobnou zkušenost?

Tak už uběhla nějaká doba..Dala jsem na radu Marušky a něco jsem "zapomněla" v autobuse.Seděla jen přes uličku tak to musela vidět, že tam něco po mně zůstalo..A nic..Nic se nestalo..ani druhej den, ani další..Jen se na mě dívá taky.To prostě nejde..Nevyšlo to a já na nic jiného nemám odvahu..Takže nic..Asi jsem jí ukradená..

Jestli to přežiju, tak se pokusím to zkusit...Děkuju Maruš za radu a palečky:)
Ale nedokážu se s ní spojit pohledem, víš já hned uhnu...to bude něco..snad to nebude brát jako obtěžování..Děkuju!

Lenko, říká se že úsměv je nejkratší vzdálenost mezi dvěma lidmi. Pokoušela jsem se vžít do Tvé situace, představit si sama sebe na autobusové zastávce nebo v autobuse a ji někde blízko sebe, a letmé kontakty očima. Já bych k tomu pohledu svůj úsměv přidala. Udělej to, a sama uvidíš, co bude dál, nedopustíš se tím ničeho špatného nebo nepatřičného, prostě jen daruješ svůj úsměv - a uvidíš, jestli ho přijme nebo odmítne. Myslím, že nemáš co ztratit, ale můžeš hodně získat. Držím palečky. :-)

Děkuju Maruško...
někdy se na mě taky dívá,ale nevím jestli to už není kvůli tomu že se chce podívat jestli ji zas neotravuju svým pohledem.
Nevím kde pracuje ani jak se jmenuje..jen jezdíme stejným autobusem do jiného města do práce.Vidím ji víceméně každý den, ráno i odpoledne.Dát se s někým do řeči jen tak, to je nad mé schopnosti, to nedokážu.Jsem strašně stydlivá a navíc se moc bojím.Bojím se že mi řekne ať ji neotravuju..
Nějak bych to zkusila ale nevím opravdu nevím jak, když se tak strašně bojím..třeba bych se na ni mohla usmát, ale i to je pro mě nadlidský výkon...

Lenko, a nezaregistrovala jsi někdy, třeba jen jednou a krátce, nějaký náznak, že ona by mohla pociťovat něco podobného vůči Tobě? Třeba to cítíte obě stejně. V každém případě bych se nějak pokusila navázat kontakt, nevím, kde pracuješ Ty a kde ona, jak časzo ji vidíš, ale třeba když se potkáte, stačí úsměv, pozdrav, nebo se i dát do řeči pod nějakou záminkou, pokud Ti nedělá problém dát se s někým jen tak do řeči, neříkám že o počasí, ale i to by nakonec šlo... Dřív se to dělalo tak, že dáma schválně upustila kapesníček, a muž jdoucí za ní, ho zvedl. Já vím, je jiná doba, ale přece jen... Zkus to nějak, třeba z toho nic nebude, ale třeba taky krásné přátelství na život. :-))

Maruš, díky za radu,ale tohle já nedokážu, podívej, vy se znáte a stejně nemáte odvahu se navštívit..A já tu paní vůbec neznám a ani ona mě ne.Ani jí nemám co říct..Je to bez šance..

Já bych ji na Tvém místě asi zkusila oslovit, Lenko, takhle se jen trápíš, ale je to krásné trápení, i když na jednu stranu ti radím, a na druhou si sama jaksi nedovedu v tuhle chvíli představit osobní setkání s tou svojí spřízněnou duší, neuplyne sice den, kdy bychom si my dvě nevyměnily e-mail, někdy i víc, posíláme si básničky, fotky, drobné dárky, atd. ale osobního setkání se obě bojíme, podotýkám, že i ona je vdaná, a žádná nejsme bisexuálního zaměření, asi bychom si padly do náruče a zůstaly tam hodně dlouho, nejlíp navždycky, jako dvě půlky jednoho celku, ale to nejde...

Tak to je krásné!!!Děkuju Marie za Tvůj příspěvek!Já nevím co mám s tím dělat...cítím tohle k jedné paní, myslím na ni, je mi hrozně podobná, vzhledově a myslím i povahově...Ale nedokážu ji oslovit..co s tím?

Jsem šťastně vdaná, mám dvě děti, a před půl rokem jsem si našla přes internet kamarádku na dopisování, respektive jsem si dala inzerát, a z neskutečného množství odpovědí jsem si vybrala jen tu jednu, ani nevím proč, ten první dopis nebyl ničím zajímavý. A našla jsem takovu spřízněnost duší, o jaké se mi ani nesnilo. Jsme stejně staré, máme absolutně stejné názory na všechno, stejný duševní svět, dokonce i stejné zdravotní problémy, stačí když jedna nakousne myšlenku a druhá ji dokončí, eixstuje mezi námi něco jako telepatie, je to velice zvláštní, nedokážu to vyjádřit slovy, ze začátku nám to připadalo zarážející, skoro šokující, jak je tohleto vůbec možné, teď už se tomu ani nedivíme, jako by byla mým jednovaječným dvojčetem se stejnými myšlenkami a pocity. Podotýkám, že v tom není žádný erotický podtext, ale miluju ji šíleně, celou svou duší. Netušila jsem, že by mohlo něco takového existovat a jsem za to vděčná... Myslím na ni a musím se usmívat a je mi krásně, tohle by mi žádný muž v životě dát nedokázal.