Svého partnera miluju a nenávidím zároveň, jde to?

tady mate članek je to prý rozpolcenost ve vztahu ja to mam take - http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-laska-a-vztahy-laska-a-vztahy/140422/rozpolcenost-ve-vztahu-miluji-te-nenavidim-te.html

Měla by si zajít k psychologovi aby se pokusil jí v jejim kokosáku udělat trochu pořádek aby se hlavně vyznala sama v sobě a co vlastně chce!

Není to poprvé co nad tím také přemýšlím, moc ho miluju, ale neco hodně hluboko ve mě ho moc nemusí. Vadí mi , že je trochu sobec, že je majetnickej,že je občas i arogantní a prostě debil a ubližuje mi (slovně, ale né že by mi nadával). V tu chvilku se potřebuju vydýchat, a myslím na to jak říkal, že spolu budeme do konce života a že budeme mit malou princeznu krásnou po mě

já jsem vždycky tvrdila,že nejlepší by bylo udělat ze dvou chlapů jednoho,bohužel to nejde.Jinak někoho mít rád a zároven nenávidět,tomu nerozumím,budto někoho mám ráda,nebo nemám,nic mezi tím.

Mám přítele 6.let,když jsme spolu začínali,tak se stale lekal stínu a byl takový plašák,ale velmi milý a hodný,později jsem se dozvěděla,že ho jeho tehdy žena ponižovala a on byl její sluha,po letech se mnou se začal měnit a dnes je to jiný člověk,hodně jsem mu zvedla sebevědomý a naučila jej spoustu věcí hlavně smát se a nebýt tak upjatý a v křeči.A měla jsem se tehdy na to Vysrat a nechat to tak,dnes jsem služka já a on je mistr světa Závěrem:ráda ho mám,ale někdy bych ho zabila a dobila,,,

Jano, díky za příspěvěk,...Já to mám úplně stejný. Někde jsem četla, že za tu náladovost může i antikoncepce,ale nevím no. Taky mě to dost trápí..někdy ho opravdu miluju,sem ráda, že ho mým..jindy zas řeším jestli s ním chci opravdu být,je to hrůza.

Mám to obdobně, děvčata. Svého přítele, se kterým jsem něco přes tři roky (jsem zní divně, už jsem zvklá na "jsme":)), upřímně, celou svou bytostí miluju, ale 3 x denně se projeví některá jeho vlastnost, kterou bytostně nenávidím, a nejradši bych ho zabila. Sice lehce nadnesená fráze, ale uplně nejjednodušeji vystihující to, co dnes a denně prožívám. Dokážu vyjmenovat všechno, co mi na něm vadí, dokážu vyjmenovat vše, pro co ho miluju, dokážu mu to říct (v tom okamžiku přichází jedna z mnoha věcí, které mi na něm vadí). Bytostně nesnáším jeho rodiče a výchovu, která prostupuje celým jeho člověkem, ale pořád si říkám, že tohle je něco jako "software", že to ovlivňuje z velké části to, co ho obklopuje, ale "hardware" že má opravdu kvalitní:-). Ano, za tu dobu, co poznal naši rodinu, se hodně změnil, k lepšímu. Ale teď, když přišel okamžik, kdy máme říct "jo, tohle bude napořád", pořizujeme byt a plánujeme, že bychoam se časem vzali, mám z toho neskutečné šoufky. Dokážu žít s tou částí jeho osobnosti, kterou tak moc nesnáším?

jOSEF RYCHTÁŘ TO MÁ PODOBNĚ...I KDYŽ ON ASI STĚŽÍ VÍ,CO JE TO LÁSKA,KDYŽ ŽENY JEN MLÁTÍ A PONIŽUJE..

Ja Jsem mela kluka skterim...Pokud cítíš, že to není ono , tak mu to řekni rovnou. Lepší než se trápit nebo trápit jeho. Nejlepší je pravdivost.
Pokud ho budeš vodit za nos a tvrdit mu jak ho miluješ i když to není pravda, tak na to akorát dojedete oba.

Jano, díky za příspěvěk,...Ja Jsem mela kluka skterim sem Byla cele dva roki a prozila to co prozila stasne a smutne chvile zaroven a le presto sem ho milovala i kdiz nekdy delal to co se mi nelibilo .Ale naopak to bylo tak ze ja jsem byla ta ktera delala ty chibi i kdiz vedel ze On ma svoje chibicky.Ale proste teddd se snazi vratit a ja mu nemohla a nedokazala rict ze uz to nejde i kdiz ho miluji a le mozna uz ani moc ne protoze sem snazila zapomenout a ted proste boom a mam se vratit ne to uz moje hrdost mi nedovoli a proste newim .byli jsme venku a proste citila jsem se dobre ale pritom uplne jinakk ale jak me polibyl tak me to moc zabolelo ale ja se zasmala a sla .no proste newimmm holkyyyyyyy co mam delat ? Ale vim jasne ze uz bi to nebylo takove jako Bylo.No ale nikdi newis co se muze zmenit a prit do cesty a newim proste se budu ridt srdickem zaroven mim rozumem.a bolesti co jsem mela mozna po troskach tu jeste jeee a snazi se ten clovek vratit tak ze musimm to napsat a citet se lepsi a proste uz musim jit Ale jinak si muzete vzit neco a treba jit si po svim !!!!

Bože vy ste krávy:D Ty jsi taky vůl :)) to nemůžeš nechat ty slepice vykecat,když si tak rozumí což se o jejich "tyranech" říct nedá.... :( Mne taky srala má lady tak jsem zauvažoval a přišel jsem na to,že se to obvykle vyskytlo když jsem od ní nic nepotřeboval.... :-)

Bože vy ste krávy:D

Ahoj no vzhledem k tomu ze spolu nebydlime a vidame se obden. Tak se mi vetsinou daří tu "nenavist a zlobu" na nej ani neventilovat. Takže třeba celej den v praci ho proklínám, vzpominam co kdy kde řekl, stouram se v tom, říkam si že je neschopnej v tom a v tom...ale nejsem zas nastesti typ kterej by kricel apod. Jednou jsem mu to ale rekla (v klidu) a udelal takovy čoro, že jsem se chtela rozejit.(rozflakal pul bytu vzteky) ...ted když na to vzpominam tak ho třeba nenavidim a řikam si že si ho (třeba i kvuli tomuhle zachvatu) stejne nikdy nevezmu.. Jenze treba pred tydnem me u TV hladil a planoval jak si za 5 let postavime domecek a budeme mít pejska a ude nam hezky....to jsem zas mela slzy v ocich skoro a vycitala jsem si ze jsem na nej nekdy v duchu hlavne zbytecne zla. Podvedla jsi ho nekdy ? Ja jednou jo. Odjel s kamaradama na tyden do Anglie a me se s nima nechtelo ale ve finale jsem strasne zarlila a vztekala se doma a brecela protoze jsem si řikala "buhvi co tam bude delat" No a tak jsem hned druhy den šla na víno s jednim z namym a skoncilo to sexem. Mela jsem pocit ze jsme si kdyžtak "fifty fifty" a uz jsem nezarlila vubec. To je blbost taky co!

Já ti řeknu jak je tvému partnerovi--ještě párkrát to vydrží,a pak ti dá po papuli,nebo si najde JINOU ŽENSKOU

Jano, díky za příspěvěk, aspoň vim, že v tom nejsem sama. Já fakt nevim, proč jsem taková. Sama si to vyčítám, že když mam zrovna tu "negativní" náladu, tak jsem na něj zlá, řvu a tak... Vůbec nevim, kde se to ve mě bere. Vadí mi, že řekl něco jinak než měl, podezřívám ho z každý kraviny, všechno podle mě dělá špatně a tak. A jindy: pohoda, krása, miluju ho, je úžasnej a tak. Asi to neni normální, ale fakt by mě zajímalo, kde to ve mně vzniká. No je fakt, že třeba nejsem se sebou taky často spokojená a on mi pak řekne třeba "ty si hezká" a já mu to prostě nevěřim a začnu bejt alergická na každý slovo, protože mam pocit, že je to lež. Je to kvůli tomu, že tomu přitom nevěřim především já, že jsem momentálně hezká... Ale to je jen jedno z mála, tak nevím... Jak to snáší partner?

Tady ty pocity mam take...momentalne mam pocit ze ho moc miluju a chci s nim zustat, ale nekdy me tak sere ze uz mi vadi i jeho pritomnost, to ze dycha moc nahlas a ze sedi polevu, kdyz jsem radsi pokud si sedne napravo...ale ci to je nevim...ale zjistila jsem ze spise ho nenavidim kdyz ja sama se sebou jsem nespokojena...cili kdyz treba dele nemam na sebe cas a vypadam hrozne a necitim se hezka tak to prenasim na okoli... jinak jsme spolu taky 2 roky v unoru.

Prosim poraďte, co si myslíte? Máte někdo podobné pocity? Já jsem se svým partnerem již 2 roky a někdy mam pocit, že mi vadí, že ho nesnášim, pak ale zase přijdou okamžiky, kdy si říkám jak moc ho miluju a neumím s ním být. Co vy? A co je toho třeba u vás příčinou? Já totiž ani nevím...