Co je svoboda?

PetřeOmlouvám se, opravdu šlo o glosování, navíc příspěvku, který mezitím přestal být těsně předchozí...příště se vynasnažím.

etc: máš dobrý odhad, mně je např. 45. Ale mám jednu prosbu: nemohl by sis svůj příspěvek třeba před odesláním znovu přečíst a podívat se na něj očima druhého člověka? Je to kombinace vět, polovět či výkřiků ... chceš možná říct zajímavou myšlenku, ale přiznám se, se ani při opakovaném čtení se mi nedaří Tě pochopit :-(

Určitě. Ale věděla bych i bolestnější a problémovější otázky. Jak jsem napsala už na začátku - téma mi připadá pěkné (ale ne zas tak složité) (-

Martino, troufám si tvrdit, že až na vyzyvatele je přes třicet téměř všem stávajícím diskutérům. A že v dnešní době - ostatně v každé době - není vnímání svobody bezproblémové a bezbolestné.

I můj - obdiv to Anejet

I můj - obdiv to Anejet

I můjJen přiznám jistou nostalgii po duchovní kultivaci člověka, při představě soužití s primitivními lidmi pak trapnou nostalgii po filosofování a hledání... Ještě tak humanitním, kdy šlo o proč a býti (proti současnému jak a vlastniti-ovládati)... Inu, jsme poznamenáni svou civilizacíStrach z nebytí... řešil i Hamlet... má ale více podobProtože je slovo svoboda skutečně jen kontextové - na pozadí něčeho, patří sem snad i pohled na lidskou pouť k tzv. osvobozování se = zbavování se pout... Co nás ale potom poutá k životu? Člověk se tak dlouho osvobozoval, až přišel na řadu Bůh, autorita hodnot, až začal pouze "existovat" a nemá pevný bod... Nespoutaný, nezodpovědný, bezdůvodný... Je-li toto svoboda, pak existovat/neexistovat je odlišitelné opravdu jen prvoplánovým uspokojováním okamžitých potřeb - nebýt je lhostejné...Svědomí je imperativ, vědomí je snadno zrušitelnéČlověk se dnes "osvobozuje" i od svědomí (Několik málo lidí - směrovek /kudy?kam?/ na tom změní tolik jako jejich předchůdci)Ač připouštím svou touhu, aby tomu bylo jinak

Anejet, myslím, že se ve svých názorech až tak nelišíme. To přirovnání se školou jsem myslel asi trochu obecněji: naprosto rozumím tomu, že někomu by škola v dnešním pojetí vůbec nechyběla. Ale i ti Indiáni procházejí jakýmsi vzděláním (třeba jak správně klást pasti) a jsou v dospívání vystavováni různým zkouškám. K čemu by jim byla svoboda tomuto všemu se vyhnout? Dost jsi mi pomohla svou úvahou "že se tam někde dozvím, že jsem cosi zvorala" a "že tu nemožnou situaci stejně budu muset třeba prožít nanovo". Přesně tak jsem to myslel - že laciným únikem sotva něco vyřešíme.Pokud jsem použil slovo Bůh, bylo to jen zkratkovité zjednodušení. Samozřejmě že jeho pojetí může být různé, můžeme si jej nahradit klidně slovem Kosmos, Jsoucno, jak je komu libo. Nehodlám mluvit o Bohu, jak nám jej prezentují církve, jen je mi prostě blízká představa, že "něco vyššího" existuje, protože jinak by mi celé naše bytí nedávalo smysl. Ještě mám pár myšlenek, ale teď se jdu podívat na zprávy, jak nám naše matička Země zase dává krásně najevo, kdo je tady pánem :-)

Teda lidi, já vás obdivuju,kde berete čas na takový dlouhý psaní. (To opravdu není ironie)(-:Zajímalo by mě,komu z vás je přes 30, aby si dobře pamatoval totalitu. V tom kontrastu mi nepřipadá tak těžké si uvědomit "Co je svoboda?"

Anejet,mas muj obdiv.Mohla bych se pod tebe podepsat.Dik.

Přeji pěkný den.Jiří tu napsal, že pojem svoboda nemá smysl bez kontextu. To si myslím také. Svoboda je abstraktní slovo, mající mnoho významů, opírajících se o momentálně danou situaci a o definici nesvobody v té které situaci. Ivo, zmínka o miliardáři mi nepřipadá nevhodná, jen pro mne dost od věci

PetřeAle jen přesvědčuj, moc bych se potěšil důkazem směřování ke svobodě... Otroci - jistě, jenže otroci zlatého telete se naopak rozmnožili, hůře: otroci na zakázku vyrobených "pozitivních" metodologií úspěchu rovněž... potu z fyzické dřiny je méně, potu hrůzy z mravního marastu více - první odstranit bylo relativně prosté, druhé asi ne...Jedinci - směrovky? Paráda---Komenský vyhnán , Gámdí - zavražděn (a ty potoky krve poté)...Bůh? A co když nevěřím, že jsem vyroben jako hračka v rukou kohokoli---jaká to by byla svoboda?

ddt+Ivo: Cítím, že oba se shodujete na tom, že na vývoji lidstva nic pozitivního není. Nebudu vás přesvědčovat o opaku, také jsem četl např. knížku M.Morganové Poselství od protinožců a naprosto souhlasím, že způsob života původních australských domorodců je mnohem přirozenější a svým způsobem "lepší" než ten náš. Ale na druhé straně byli také v lidské společnosti otroci, feudální poddaní nebo vykořisťované děti v ranném kapitalismu a proti tomu stavu si myslím, že vývoj k dnešku pozitivní byl. To, že společnost vyznávající božstvo jménem "zisk a ekonomický růst" vede lidstvo do záhuby, je zase jiná věc. Přesto se v lidské společnosti stále vyskytují jedinci, kteří svými myšlenkami dovedou ukazovat správnou cestu a to je to, co mi dává optimismus, že lidstvo je schopno vlastními silami "dostat rozum". Zase po mně určitě budete chtít příklady, nechce se mi moc vzpomínat, tak plácnu třeba Komenského, Gándího nebo dalajlámu. Hodně mě inspirují taky knížky typu Hovory s Bohem, kde je dost hezky a srozumitelně rozebráno "co dělat". Řešení či hledání cesty nebude úspěšné, budeme-li se pohybovat jen na úrovni ekonomické a politické, ale musíme se dostat až do oblasti duchovní. Nevím, jestli třeba tohle neměl taky Ivo na mysli, když mluvil o plevelu a jeho kořenech. Takže co - utéct? Nebýt? Zabalit to s celým lidstvem? Nemyslím si, že nás Bůh stvořil proto, abychom to zabalili jenom proto, že si neumíme udělat pořádek sami mezi sebou.

To Petr: Rezignace na schopnosti lidského rodu? Člověk není pánem svého rodu, je jen otrokem své pýchy na toto! Dějiny ukazují, že lidská společnost se umí vyvíjet k lepšímu? A ty se do té společnosti započítáváš i když vidíš tolik vzrůstajících nepokojů, terorismu a válek páchaných ve jménu Pravdy? Únik do "nebytí"? A víš ty vůbec kdo by chtěl kam utíkat? Useknout plevel a nevytrhat kořeny nikam nevede. Dobrý pocit, zřeknu-li se? Když to udělám svobodně, pak ano. Ale je člověk schopen udělat sám za sebe nějaký životní čin opravdu svobodně, aniž by byl nucen okolnostmi ze strany společnosti nebo volbou svého falešného já?

Za chvilku mi bude vypnut proud... nevím, na jak dlouho

Upřesním jednu drobnost, příteli, hledal jsem intenzivně (svobodně rozhodnut k velkému nasazení) šest desítek let, ale nenašel.O čem svědčí dějiny? Dolož své tvrzení!Jsou tvrzení opačná.Zástupci posledních přírodních národů (jsou blízko "poklidnému toulání se přírodou) obviňují zástupce těch superaktivních z krádeže planety, jež měla být pro všechny (krádež = zde - zníčení biosféry, atmosféry atd), z přivlasnění si neoprávněného podílu všeho na úkor miliard lidských, zvířecích, rostlinných existencí... a já soudím, že mají pravdu.Ostatně i v rámci "cicilizovaných společností žíjí jedinci, kteří se svobodným rozhodnutím vydělili z konzumu, nepodílejí se na umělé produkci, ale zároveň po společnosti NIC NEPOŽADUJÍ! Proč by se necítili dobře? Svobodně se rozhodli, mají přesvědčení... To nejsou příživníci...

Souhlasím, neumíme. Ale otázka, jestli je možné zlepšit náš život, snížit trápení a dosáhnout větší svobody (byť na absolutní)? Jestli řekneme, že ani tohle není možné, tak jsme rezignovali na schopnosti lidského rodu. Ať si o něm děláme iluze nebo ne, myslím, že dějiny ukazují, že lidská společnost se umí vyvíjet k lepšímu. To, že momentálně jsme v jakémsi marasmu, ze kterého nikdo nezná cestu ven, ještě neznamená, že ta cesta neexistuje. Únik do "nebytí" pořád považuji za zbabělost a neochotu tu cestu hledat. Ke svobodě rozhodnout o svém nebytí: Dejme tomu, že bys ji měl. Nemluvím teď o eutanazii jako ukončení utrpení nevyléčitelně nemocných, ale o svobodě typu "nebaví mě to tu, chci nebýt". Je to trochu jako když místo do školy půjdeš za školu. Jaký budeš mít sám ze sebe pocit, když se místo sezení v lavicích budeš svobodně toulat městem či přírodou, den za dnem, rok za rokem? A dejme tomu, že tě za to nikdo nebude nijak perzekuovat, prostě tuhle svobodu budeš mít. Budeš mít ze sebe dobrý pocit?

NeumímeZůstává stále otázka, zda je to vůbec možnéŘeč je o svobodě - svobodně rozhodnout o svém nebytí, abych do něj nebyl skrze nesmyslné utrpení po částech nesvobodně tlačen, sem patří, bez přívlastků

To IVO: Já se nelituju, jen jsem se snažil upřímně popsat, kdy mám pocit svobody a kdy ne.Jinak Tvá otázka "Jak by jsi si mohl uvědomovat subjektivně svobodu, kdybys byl hladový?" je nesmyslná. Kdybys pořádně vnímal, co píšu, tak by sis všiml, že můj pocit svobody je podmíněn i tím, že nemám žádné existenční starosti.Ale jestli chceš jenom bořit, tak si klidně bourej dál, je to Tvoje Cesta...to ddt: Ty nevidíš v životě svobodu? To mi připadne ale dost zbabělé kvůli nalezení svobody utíkat do "nebytí". Někde "tam nahoře", v jednotě všeho, je možná dobře a svobodně. Ale některé duchovní nauky říkají, že duše si svobodně volí svůj úděl na Zemi, aby získala novou zkušenost a vydělením se z této jednoty poznala sama sebe. Duše na základě svého svobodného rozhodnutí přichází do "školy života". To, že ji ve hmotném těle čeká spousta trápení, patří jaksi k věci - i když - opravdu patří? Opravdu neumíme lidskou společnost uspořádat tak, aby toho trápení bylo čím dál méně a aby nakonec došlo i na ten pocit svobody?

A k tomu jěště blb. Zase další téma, kde se musí nějaký paranoidní blb předvádět.