Svoji ženu už nemiluji

ani já po dvaceti letech manželství manžela nemiluji. Mám ho ráda a myslím, že to je dost. Pokud i on mně má rád - upřímně - po dvaceti letech manželství - považuji to za hodně a velké štěstí. Zamilovanost opadá velmi brzy. Pokud se dva už nemají rádi - pak je potřeba se zamyslet - jinak to, že po 16 letech člověk svou ženu nemiluje, to považuji za normální, Petře ....

První si musím říct ,proč nemiluji,to jsou důvody,které mi na partnerovy vadí,pak večer poslat děti spíš spát a promluvit si o tom co vadí jednomu na druhém,to je základ a hlavně domluvit se na nápravě ,což u každého není možné ,ale někdy to jde, chce to jen mluvit

Proste si vybereme toho, kdo nam nejmene vadi a s tim zustaneme.. Partnerovi chyby muzeme milovat, nenavidet, ale nejlepsi je asi je prijmout. Kdos bez viny, hod kamenem..

Petře, nemluvím z vlastní zkušenosti, ale mnohé dlouhodobé vztahy opravdu omrzí. Zkusili jste něco změnit? Chování, sex, zvyky .. cokoli :-)Jakákoli stereotypní činnost časem omrzí, pokud si ji nějakým způsobem nezpříjemníš a neuděláš jí zábavnou.

Spíš máš strach ze samoty,takže je všechno lepší než být sama.

Já parnera nemiluji, ale mám ho ráda a chci s ním být. Myslím, že slovo miluji je podobné slovu nenávidím, obě dvě slova jsou extrémy. Partnera jsem milovala na začátku a když jsem poznala jeho chyby a smířila se s nimi mám ho ráda. To ale neznamená, že se musíme rozejít.

Čím déle jste spolu tím těžší je milovat partnera.Je to výzva a je na vás obou zda to zvládnete.

Obyvatel: vím, o čem píšeš, u nás je to podobné a myslím, že v mnoha rodinách taky. Ale jaká je budoucnost?

..az budes mit deti s nekym a ten pak odejde ze stejnych duvodu jako radis od tebe - tak jsem zvedava jak to budes chapat - a jak se srovnas s tim, ze dobry otec muze byt i jinak -ale to je jako kdyz syty neveri jak je hladovemu :-) - jen prozitky na vlastni kuzi davaji uhel pohledu uplne do jine roviny.
Bohuzel se nekdy nase sobectvi obraci proti nam samotnym. Jako bumerang.

Jsme spolu už 17 let, posledních pár let jen se setrvačnosti, pohodlnosti a kvůli dětem. Ne že by jsme si byli nevěrní, ale prostě je to už o něčem úplně jiném. Další problém je v tom, že vlastně nemáme vůbec žádné společné zájmy, o to je to horší, ale jak píši, zatím fungujeme relativně normálně, spíš tak ze setrvačnosti.

tak jdi.

To je jasný že se dá milovat s druhým a bez citů, je to taková váše? pro kolektivní sporty, říká se tomu prý Promiskuita.
Dlouho, dlouho tomu již co jsem žil jako starý kurevník, nyní žijí se ženou a jsem ji věrný a mám ji rád. O tom že bych ji někdy miloval nemám ani páru. Ale dal bych za ni třeba život, to tedy ano.Nevím čím to je ale produkce hormonů a ost. je u mě v normě. kdybych ovdověl tak se půjdu asi někam picnout.

Já na zamilovanost nevěřím, přesvědčila jsem se opakovaně, že to jde i bez ní. S mými dvěma posledními partnery (teď jsem několik měsíců sama) to vlastně začalo jako "mít ráda", postupně jsem je začala milovat, ale zamilovanost jako taková tam nebyla. A moje city k nim byly mnohem opravdovější a hlubší než k těm, do kterých jsem byla zamilovaná. Podobný problém jako Petr možná řešil ten můj úplně poslední přítel. Byl (a stále je) ženatý, ale s manželkou zůstával už spíš jen ze zvyku než z lásky. Možná mi to někteří nebudete věřit, ale on není z těch, co by vedli dvojí život, měli manželku a milenku a hráli to na dvě strany. Ani jsme spolu nespali, říkal, že by to vůči mě nebylo fér, dokud je stále ještě s manželkou, i když už jen formálně. Chtěl od ní odejít a být už jen se mnou. Jenže ona pak poměrně vážně onemocněla, což nakonec vedlo k našemu rozchodu a jeho návratu k ní. Má s ní třináctiletou dceru, říkal mi, že kdyby neměli dítě, už s ní dávno není. Takhle pořád řešil, jestli bude riskovat ztrátu dcery za cenu, že bude s tou, kterou miluje (se mnou) a když se pak konečně rozhodl do toho rizika jít, tak ona onemocněla a jemu svědomí nedovolilo od ní odejít. S tím bývalým jsme zůstali kamarády, bavíme se i o jeho manželství a v podstatě je to tak, že je s ní stále spíše ze setrvačnosti. Prý ji má rád, ale nemiluje ji. Nevím, Petře, jak moc svoji ženu máš nebo nemáš rád, ale jestli je to tak, že s ní jsi spíš ze zvyku a kvůli dětem, máš ji svým způsobem rád, protože jste spolu dlouho, ale to je všechno, spíš bych ti doporučovala od ní odejít. Vím, že můj názor z pohledu ženy, která ztratila kvůli manželce svého vyvoleného velkou lásku, není zrovna objektivní, ale na druhou stranu chápu i tvoji ženu, taky by se mi nelíbilo, kdyby se mnou partner zůstával jen kvůli dětem a nemiloval mě. Domnívám se, že manželství neznamená, že je člověk povinen s tím, koho si vezme, zůstat už do konce života nebo aspoň dokud děti nedospějí. Dobrým otcem se přece dá být i jinak, i když je to určitě složitější.

Po několika letech manželství to prostě není totéž co na začátku a každý zralý člověk to ví a nevynucuje si "miluji tě". Jsem vdaná 22 let, chemie už žádná není ale proboha nebudu si nic vynucovat, je fakt že sama to taky necítím. Máme 2 dospělé dcery studentky a je to spíš o kamarádství a vzpomínkách, sex taky samozřejmě je , ale žijem tak nějak v realitě.

to ZZ: presne, pulrocni periody hledajicich zoufalcu.. No jo, ale vysvetli to blouznicimu zoufalci, ktery hleda to, co uz davno ztratil..
Jinak souhlas, je to porad stejny, kdyz clovek ve vztahu nic nedela, umre. A pak neni tak tezky mit pocit, ze nejlepsi je odejit.

Nezapomínejte na to,že život ve dvou je především řada kompromisů.A že ji nemiluješ?Jsi houby hráč.Opravdu by ti nic neudělalo,kdybys jí řekl,že ji miluješ.Vzpomeň si na film Průvodce ženatého muže.Zatloukat,zatloukat,zatloukat.A co třeba jí koupit na MDŽ kytičku?Vím,už se to neslaví.Ale jí by to potěšilo a ty bys se nemusel tak necivilizovaně přiznávat

Sorry, ale co taky nejaka zodpovednost? Mate deti!!! Pokud se mate radi, je to prece O.K. Zamilovanost je jen chemie, staci si udelat par "zajimavych zpestreni", vymyslet nejaky experiment v sexu, proste ozivit ten bezny zivot a chemie se zase vrati, zamilovanost zabouri, na to neni treba hledat jinde. Po tolika letech spolecneho zivota je dost i to, ze se mate radi, zamilovany clovek totiz nemuze byt stale:-), je sice par labilnich jedincu, kteri porad hledaji to prave....a porad nechapou, ze tohle stesticko muze trvat tak pul roku a pak uz je to zase jak to bylo v minulem a predminulem vztahu a ve vsech dalsich budoucich i minulych. Neblbnete!

Bude to tím že nepočítala s tím že ji nemiluji. A ten důvod? Psal jsem jí sms, ale necítil jsem to od srdce,psal jsem jí to, co vlastně chtěla slyšet ona.Ono to trvá u mne totiž už pár let, proto to přetvařování,chtěla slyšet to že ji miluju. Ale přece řict jí já už tě nemiluju není jako jít nakoupit. Neříká se to lehce a chce to hodně odvahy to pak říct, když ona si myslí že je vše ok.

Re Petr: nyní jsem šťastný mám ženu se kterou si rozumím a vyhovuje mi a jsem šťastný!
A jak je to dlouho? Jak dlouho jsi byl s drivejsi partnerkou? A jak dlouho jsi s novou?
Kazdy zacatek je krasny, ale po letech rici 'mam ji rad' je opravdu jiz opravdovy vztah..
Preji ti, aby jsi za nekolik let opet nemel pocit, ze ti neco chybi a opet hledal nekoho jineho, nekdy je to totiz zacarovany kruh a clovek hleda chybu v tom druhem, a ne v sobe...

Evo, o není z ničeho nic. Vždyť jí řekl, že ji nemiluje. PROČ jí to řekl? MOžná proto, aby to za něj vyřešila. Aby se s ním rozešla ona, on aby byl volný a z obliga, ale aby to udělala ONA.Je zbabělý, polovičatý, zmatený, proto je i podvodníkem, jako každý v manželství. Už nikdy více...