Tragédie lidského života

Aby pak byla třeba spálena...Ano. Některé částice, ze kterých momentálně sestáváme, někdy nepochybně budou pohlceny jinými organismy.

Krutým výsměchem je též...Aby pak byla třeba spálena a poté opět vdechnuta živým tvorem , staniž se na nějakou dobu jeho součástí ...

Krutým výsměchem je též fakt, že obrovská část malých částic, která je naším organismem odbouraná a vypuzená, se ocitá v záchodové míse, a končí pak v kanálu, a následně v nějaké lisovně odpadních kalů.

Myslím si, že tragedie je...Můj život je extrémně krátký, podobně jako ten tvůj. Zejména v tom tkví jejich tragika.

Myslím si, že tragedie je celý tvůj život.

Makromolekuly DNA či...Jinak aby mě zase někdo nechytal za slovo, musím dát najevo, že pochopitelně vím, že atomová jádra stabilních prvků, podobně jako stabilní izotopy (potenciálně) radioaktivních prvků, se v přírodě za normálních okolností prakticky nerozpadají. Nepředstavuji si to tedy tak, že by lidský organismus typicky vylučoval nějaké volné nukleony (tj. neutrony či protony), nebo že by volné nukleony typicky přijímal. Nicméně dojde-li k postupné dekompozici množiny částic, které v jeden okamžik představují celý lidský organismus, až na úroveň malých molekul, či třebas malých skupinek atomů vytvářejících kovovou vazbu, jedná se stále o dekompozici značnou. A tato značná dekompozice je pak typicky doprovázena i značnou disperzí po celé planetě.

A co je podle tebe množina...Makromolekuly DNA či bílkovin jsou jen určitými typy biochemických struktur v lidském organismu. Koncentrovanou množinou částic lidského organismu mám na mysli to, že všechny protony, neutrony a elektrony, ze kterých lidský organismus v libovolném, ale zcela konkrétním okamžiku sestává, jsou relativně blízko sebe, a vytvářejí atomy, molekuly, buněčné struktury a organely, celé buňky, tkáně, orgány a systémy lidského těla.

Jakmile pak tyto protony, neutrony a elektrony přes záchod, potní žlázy či jinak svůj organismus postupně opustí (aby v něm byly postupně nahrazeny jinými protony, neutrony a elektrony), už pak nadále netvoří žádný jednolitý celek, ale rozptýlí se do prostředí. Některé skupinky těchto protonů, neutronů či elektronů sice zůstanou i nadále pohromadě jako atomy či malé molekuly, nicméně celkové rozptýlení všech těchto protonů, neutonů a elektronů bude i tak značné, takže bude mít perfektní smysl o nich celkově referovat jako o rozptýlené množině v rámci planety Země.

Snaha si užívat "na...A co je podle tebe množina koncentrovaná a neúplná ?
Je to jistý řetězec DNA , nebo molekula ... ?

No jestli toho vím,nebo...Snaha si užívat "na plné pecky" ale za určitých okolností může vést k ještě většímu utrpení, než nějaký konzervativnější a stoičtější přístup k životu. A i kdyby ne, relativně koncentrovanou množinou částic můžeme být tak jako tak jen krátkou chvilku. Předtím i potom vystupujeme opět jako množina rozptýlená. A pochybuji, že si rozptýlená množina pamatuje na jepičí okamžik své předchozí koncentrovanosti.

No jestli toho vím,nebo...je fakt. Unosíš pár legín, pár dámských kalhotek, proteče ti pár plen mezi prsty a končíš.

Teď napíšeš to samé ......O želvuškách toho vím minimálně. Ale pokud se nemýlím, želvušky jsou robustní hlavně v tom smyslu, že dokážou přežít extrémně nízké i extrémně vysoké teploty, a eventuálně snad i jiné extrémní rušivé faktory, které by měly pro většinu jiných životních forem záhubný efekt (například mechanické údery, vystavení žíravinám apod.). Z toho ovšem automaticky nevyplývá, že by měly minimální látkovou výměnu se svým prostředím.

Buď jak buď, organismy s minimální látkovou výměnou jistě existují. Jsou to například nějaké zamrzlé bakterie ve věčném ledu, které by se po případném roztání tohoto ledu mohly probrat k normálním životním funkcím, včetně masivnější látkové výměny.

Buď jak buď, u lidí je jen naprosto mizivá část z těch, kteří si podržují jakous takous integritu svého organismu, zmražena v nějakých lékařských ústavech. A i u té nepatrné části je velmi pochybné, zda se někdy vrátí k aspoň jakž takž normálnímu fungování. Jinak drtivá většina lidských jedinců, která se dnes nachází někde mezi průchodem rodidly a definitivním selháním životních funkcí, prodělává intenzivní látkovou výměnu se svým okolím. Bez ohledu na zamrzlé bakterie, nebo eventuálně i ty želvušky.

bude asi tím, že toho moc...No jestli toho vím,nebo nevím dost,to je otázka kterou nechávám k posouzení jiným.Je sice hezké že se i v dnešní době někdo umí pozastavit,a zamyslet se nad existencí života,ale čistě s pragmatických důvodů je to naprosto k ničemu.Život nám proteče mezi prsty tak či tak,a proto je důležité si užívat každý den na plné pecky,protože nevíme kdy.

Musíš se strašně...bude asi tím, že toho moc nevíš.

Ale to (skoro) nikdo...Musíš se strašně nudit,když takhle filozofuješ nad životem.Tak pro mně jsou důležité vzpomínky,a jak sem nebo nejsem spokojený v životě.To jestli sem naprosto totožný s tím jaký sem byl v dětství,pro mě není podstatné.Vím co vím,a co tady píšeš je pro mě scifi.

Seš úplně vedle ...
Já...Teď napíšeš to samé ... že jednou ... Se i želvuška rozloží ...
Ale jen proto , že ji to kurva přestane bavit ...

Ale to (skoro) nikdo...Seš úplně vedle ...
Já vím , že je to zcela tvé invence ...
Zkus si představit želvušku a existenci triliónkrát odolnější ...

Nikde sem neuváděl , že...Ale to (skoro) nikdo nehodlá, ale každý to v praxi dělá. To, čím jsme dnes, postupně odchází přes žlučník a střeva, ledviny a močovou trubici, potní žlázy a vůbec. A to, co do našeho organismu každodenně naopak vstoupí přes ústa, žaludek či plíce, už není totožné s tím, z čeho dnes sestáváme. To, čím dnes jsme, bude z našeho organismu postupně odbouráno a vyloučeno, a náš organismus pak už nebude v přísném smyslu naším organismem.

Dítě, kterým jsme byli před pár dekádami, je dnes rozptýleno v prostředí úplně stejně jako jakékoli jiné dítě, které skolila nějaká nemoc či nehoda, bylo odepsáno z populačního registru a zpopelněno či pohřbeno.

To, že jediný člověk existuje od průchodu rodidly až po definitivní zástavu životních funkcí, je pouhá společenská konvence, zbožné přání a iluze. Ve skutečnosti zanikáme daleko rychleji, a to, čím jsme po pár týdnech či měsících následováni, je jen odlišný držitel našeho jména a dokladů. S námi, jakými jsme dnes, je sice v mnoha ohledech strukturálně a funkčně podobný, ale v rovině mikročástic s námi není totožný. A to je podstatné, protože v posledu nejsme nic jiného než nějak konkrétně uspořádaná množina mikročástic.

Naděje pro budoucnost...Nikde sem neuváděl , že bych se někde /někdy hodlal rospliznout!

ad.1- Nadějí pro budoucnost...Naděje pro budoucnost lidstva je sice perfektní věc, ale součástí lidstva může každý z nás být jen na pár týdnů, maximálně měsíců. Pak se naše mikročástice, ze kterých momentálně sestáváme, rozplynou v pozemském prostředí, a další nositel našeho jména, rodného listu, pasu či občanky, bude-li vůbec existovat, už bude množinou takřka zcela jiných mikročástic. Bude sice vypadat podobně jako dnes my, bude slyšet na stejné jméno, bude mít podobné názory a vzpomínky, makromolekuly v jeho buňkách budou mít podobnou strukturu jako mají makromolekuly v buňkách našich, ale přesto to bude někdo úplně jiný. A my už mezitím budeme dávno rozptýlení ve světové atmosféře, světových vodstvech, rozmanitých půdách a geologických útvarech, jiných živých organismech nebo technických objektech jako jsou budovy či silnice.

A tu svou považuješ jako za...ad.1- Nadějí pro budoucnost lidstva .
ad.2- Ano , nejspíše ano ...