Tragédie lidského života

Tragédií lidského života...A tu svou považuješ jako za co?

Ty snad nemáš žádný dlouhodobě nesaturovatelný pud sebezáchovy, nevyměšuješ, a budeš tu neomezeně dlouho?

Jakýsi pámbíčkářský...Tragédií lidského života bych nazval kupříkladu tvou mrzkou existenci , kemo ...

Jakýsi pámbíčkářský predátor, kterému se téma této diskuse nelíbí, se ji snaží mařit spamováním dlouhých decimetrů nesouvisejícího textu. Taky přístup.

Profesor Jordan Peterson z...Česko Slovenský mravnostní konflikt

Zpráva z tisku: Město Piešťany sáhlo po cenzuře umění a způsobilo skandál mezinárodních rozměrů. Primátor města Miloš Tamajka a nová ředitelka galerie Fontána Marta Jurčová dali z hlavní síně sundat obrazy legendárního českého malíře Jiřího Načeradského a přesunuli je do bočního vestibulu. Vadilo jim zobrazení nahých lidských těl.

Majitel sbírky, respektovaný sběratel umění a publicista Ivan Melicherčík považuje tento přístup za barbarský vůči umění i vůči uznávanému českému výtvarníkovi. Něco takového prý ještě nezažil.

Nová ředitelka galerie Fontána Marta Jurčová je ale toho názoru, že takové obrazy nepatří do oddací síně. Galerie je totiž zároveň také sňatkovou místností.

Když jako nová ředitelka spatřila již nainstalované obrazy, nelíbilo se jí to. Šla proto za primátorem a ten dal příkaz stáhnout obrazy z oddací síně a dát je do foyer.

Odborníci na umění kroutí nad malostí Piešťan hlavou. Galerista Peter Mach, spravující dílo Jiřího Načeradského je cenzurou v Piešťanech šokován. Říká, že obrazy a kresby Jiřího Načeradského vystavovala významná muzea v New Yorku, ve Washingtonu, v Paříži, v Londýně, ve Vídni i v Berlíně, kde se všude setkala s uznáním a ne s cenzurou a se svěšením obrazů.

V slovech Martina Kellenbergera, známého slovenského výtvarníka je však již cítit trochu jiný pohled, když říká: "Je to výstava pro dospělé. Některé obrazy na ní jsou odvážné a některé mohou vyvolat úsměv, u někoho snad také pohoršení. Výstavu bych však určitě nesundal pouze proto, že jsou tam věci, na které je třeba ve vztahu k dětem dohlédnout".

Tolik tedy z denního tisku. My se však nyní zkusme podívat na celou problematiku trochu hlouběji a ukázat si, kde se asi nachází pravda v konfliktu dvou stran, s jejichž jedna argumentuje uměním, odborností a světovým renomé, zatímco druhá argumentuje morálkou a mravností.

Podstata problému spočívá v odpovědi na základní, filozoficko duchovní otázku, zda je přípustné, aby v lidské společnosti existovaly hodnoty a priority, které by bylo možné za určitých okolností postavit nad mravnost a morálku?

Je to zásadní otázka, se kterou se musí každý vypořádat především ve vztahu k sobě samému. Čili ve vztahu k tomu, jak se on sám bude dívat na svět a jak v něm bude jednat. Zda bude mravnost a morálku považovat za to nejvyšší a podřídí tomu všechno ostatní, nebo naopak, zda bude schopen kritérium mravnosti a morálky odsunout v určitých momentech bokem a nadřadit nad ně jiné hodnoty.

Pokud se podíváme na daný problém z duchovního hlediska, čili z hlediska existence Stvořitele, je odpověď jednoznačná a absolutně jasná. Vždy a v každé situaci, dokonce i tehdy, pokud by nás to mělo stát život, jsme jako lidské duchovní bytosti povinni zohledňovat na prvním místě především kritéria mravnosti a morálky. Kritéria mravnosti a morálky, které ve skutečnosti, ve své nejelementárnější podstatě dělají z člověka člověka. Jedině oni jsou totiž hlavním kritériem naší lidskosti. Bez nich bychom žili jako zvířata.

Kdybychom tedy vždy a v každé situaci jednali v souladu s nimi, naše Země a život na ní by se musel nutně změnit v rajskou zahradu. Byl by to život, naplněn spravedlností, dobrem, čestností a ušlechtilostí, které jsou zákonitým ovocem stromu mravnosti. Neboť dobrý strom musí nutně přinášet jenom dobré ovoce.

Podívejme se však na reálný, každodenní život kolem sebe a najdeme v něm naopak obrovské množství zkaženého ovoce zla, nečestnosti, nespravedlnosti, bezohlednosti, nelidskosti, a tak dále, a tak dále. To ale znamená, že strom, na kterém roste takové zkažené ovoce musí být špatný!

A tento špatný strom je stromem nemorálnosti a nemravnosti! Stromem iluze zhoubného přesvědčení, že je možné stavět určité hodnoty výše, než je mravnost a morálka. Třeba takzvané výtvarné umění, třeba divadlo, nebo film. Nebo třeba podnikání, státní, nebo politické zájmy, nebo cokoliv jiného.

Pokud totiž v kterékoli z těchto oblastí začneme odsouvat mravnost a morálku bokem a na první místo klást něco jiného, je to cesta do pekel. Je to cesta do záhuby, kterou se vydal náš svět tak, jak nám to naznačuje výše zmíněný, kulturně mravní konflikt v Piešťanech.

Ukazuje nám totiž, že odborná veřejnost, renomovaní kritici a publikum v New Yorku, ve Washingtonu, v Paříži, v Londýně, ve Vídni, nebo v Berlíně staví hodnoty takzvaného moderního umění mnohem výše, než hodnoty elementární mravnosti a morálky. Než hodnoty mravnosti a morálky, na zpochybňování kterých okamžitě reaguje svědomí každého soudního člověka.

Ale žel, náš svět už ztratil jakoukoliv soudnost! Mnozí vzdělaní, vlivní a mocní si už dávno zvykli stavět své vlastní hodnoty a své vlastní priority nad mravnost a morálku. A právě proto to dnes vypadá tak, jak to vypadá. Právě proto se náš svět stal doupětem bezohlednosti, nečestnosti, nespravedlnosti, zkaženosti, zvrhlosti a nelidskosti.

Mnozí mocní, vzdělaní a vlivní tohoto světa, ale také mnozí obyčejní lidé, kteří sdílejí jejich názory, nebo je jenom slepě přijímají, všichni tito se s ironií a posměchem dívají na naivní prosťáčky, kteří ve své zaostalosti ještě kladou mravnost a morálku na nejvyšší místo. Zásadní otázka ale zní, kdo je zde ve skutečnosti zaostalým?

Pokud totiž budeme tvrdě upřímnými a řekneme si pravdu, obrazy, které otřásají mravností v člověku a atakují ji, ne jenom že mají být svěšeny, ale neměly být nikdy ani namalovány!

Filmy, které otřásají mravností v člověku a atakují ji, ne jenom že nemají být promítány, ale neměly být nikdy ani natočeny!

Knihy, které otřásají mravností v člověku a atakují ji, nejenže nemají být čteny, ale neměly být nikdy ani napsány!

Ale pojďme dál!

Podnikatelské záměry, které odporují mravnosti a morálce, nemají být nikdy plánovány, ani prováděny! A tak je to také se všemi státnickými, nebo politickými rozhodnutími. Tak je to se všemi činy kohokoliv z lidí, které pokud odporují mravnosti a morálce, neměly být nikdy provedeny. Ba dokonce, tak je to také s našimi myšlenkami, protože těmi, které protiřečí mravnosti a morálce, jsme se nikdy ve svém nitru neměli a nemáme vůbec zabývat!

Pokud by totiž ve výtvarném umění, ve filmech, v literatuře, v divadle, v politických rozhodnutích, v podnikání, při každém jednotlivém činu každého z nás, ba dokonce při každé naší jednotlivé myšlence bylo jako rozhodující právě morální hledisko, náš svět by byl rozhodně mnohem krásnějším, lepším a ušlechtilejším místem.

V současnosti je ale žel takovým, jakým je právě proto, že je dokonalým obrazem a dokonalými odrazem nesprávného postoje většiny lidí k hodnotám mravnosti a morálky.

Pokud by ale lidé změnili svůj postoj, změnili by celý svět! Pokud by totiž začali stavět mravnost a morálku vždy na první místo, věci by se okamžitě začaly měnit k lepšímu! Jedině v tomto je skrytá lepší budoucnost! Jedině tímto způsobem se náš svět může stát opravdu lepším!

Jednejme tak, i když to v současnosti vzbudí posměch u všech těch, kteří nás budou považovat za zaostalé. Všichni tito moderní a pokrokoví totiž ve své slepotě netuší a nevnímají, že svým zpochybňováním bezvýhradné nadřazenosti morálky a mravnosti se stávají služebníky temnoty, směřujícími náš svět do záhuby. Do záhuby, způsobené uctíváním zhoubného principu přípustné nemorálnosti, která z něj, v dalším nezbytném řetězení udělá peklo.

My se však staňme služebníky světla, kteří náš svět budou naopak směřovat k lepší budoucnosti tím, že ve svém nitru, i ve svém reálném životě postaví právě mravnost a morálku vždy a v každé situaci na první místo.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Fakt dobrý, ještě napiš...Mně jde jenom o to, podotknout, že lidský organismus je v jakémkoli okamžiku množinou nějakých konkrétních protonů, neutronů a elektronů, že jej však soustavně nějaké protony, neutrony a elektrony opuštějí, a jiné do něj naopak soustavně vstupují.

Lidskou tragédii pak vidím v tom, že v procesu výměny protonů, neutronů a elektronů mezi organismem a jeho prostředím dochází poměrně záhy a opakovaně k tomu, že protony, neutrony a elektrony, které tvoří organismus v libovolném časovém okamžiku T, se poměrně brzy (v řádu týdnů, maximálně měsíců), ocitají v převážné většině mimo lidský organismus, a jsou nahrazeny protony, neutrony a elektrony jinými.

V této situaci je již lidský organismus něčím fundamentálně jiným než byl v okamžiku T, byť jistě existuje spousta strukturálních či konfiguračních analogií mezi částmi organismu tvořenými protony, neutrony a elektrony v časovém okamžiku T, a mezi obdobnými částmi organismu tvořenými převážně jinými protony, neutrony a elektrony o několik týdnů či měsíců později.

To, že prakticky nejsme schopni jednotlivé protony, neutrony a elektrony, které tvoří organismus v čase T, na jedné straně, a jednotlivé protony, neutrony a elektrony, které tvoří organismus o několik týdnů či měsíců později, "omašličkovat", abychom zjistili, kolik procent z jednotlivých protonů, neutronů či elektronů, které tvoří lidský organismus za několik týdnů či měsíců po okamžiku T, bylo součástí daného organismu v daném okamžiku T, nám nijak nebrání, abychom rozumně předpokládali, že dané procento bude poměrně nízké, a to tím nižší, čím více týdnů či měsíců uplyne od okamžiku T.

Fakt dobrý, ještě napiš něco o antihmotě, černých dírách a temné energii.

Jinak bych to ještě shrnul asi následovně:

To, že se protony a neutrony (a teoreticky snad i elektrony, i když to není v dnešní době jasně prokázané) sestávají z ještě menších částic, a že se na druhou stranu navzájem sdružují do částic větších, nic nemění na tom, že na jisté úrovni rozlišení a abstrakce lze lidské (a jakékoli jiné živé) organismy pojímat jako určitým způsobem prostorově uspořádané a dynamické množiny protonů, neutronů a elektronů.

Podobně můžeme - na stejné úrovni rozlišení a abstrakce - tvrdit, že se takovéto organismy soustavně zbavují nějakých protonů, neutronů a elektronů, a že současně jiné protony, neutrony a elektrony soustavně pohlcují.

je třeba definovat pojem...: "Pokud bychom pozřeli - D2O, těžká voda"
nejedná se o atom - ale o molekulu - tedy 2 atomy vodíku a jedem atom kyslíku. Nejedná se tedy o mikročástici.

a) Sám jsem ve svém předchozím příspěvku souvislosti s D2O mimo jiné napsal "... budeme měřit rychlost jeho vyměšování molekul D2O". Budiž to důkazem, že fakt, že D2O je molekula, a nikoli atom, pro mě není nic nového.

b) Pokud jde o definici mikročástice, anglický článek na Wikipedii zase uvádí, že se jedná o jakékoli částice velikostního rozmezí 0.1-100 mikrometrů.

https://en.wikipedia.org/wiki/Microparticle

Sám jsem ovšem mínil jakékoli velmi malé částice - zejména pak atomy, atomová jádra, elektrony, protony, neutrony apod.

: Jinak protony a neutrony se nijak nemísí. Pokud by se tak stalo bylo by to jaderné štěpení, v běžných podmínkách na zemi k tomu obvykle nedochází .

Celkem nechápu, jakou moji myšlenku se výrokem, že "se protony a neutrony nijak nemísí", domníváš negovat. Taky nechápu, co rozumíš "míšením" protonů a neutronů. Faktem nicméně je, že se protony a neutrony sdružují v jádrech atomů, která takto společně konstituují. Drží je navzájem pohromadě tzv. silná interakce.

Jinak živé organismy soustavně vyměšují skupiny molekul, jednotlivé molekuly, či ještě menší částice (například atomární ionty). Jelikož molekuly i atomární ionty jsou vposledu složeny z částic jako jsou neutrony, protony a elektrony (nemluvě o kvarcích či neutrinech), můžeme říci, že to jsou vposledu konkrétní neutrony, protony a elektrony, které jsou jakýmkoli živým organismem vyměšovány (a na druhé straně samozřejmě jiné konkrétní neutrony, protony a elektrony, které jsou jím pohlcovány. To, že organismem vyměšované nebo pohlcované neutrony, protony a elektrony se zpravidla nevyskytují ve volné formě, ale společně konstituují větší celky (atomy), a tyto ještě větší celky (molekuly, skupiny molekul, buněčné organely, buňky, tkáně, orgány, sytémy apod.), se rozumí samo sebou.

Souhlasím s tím, že by asi...je třeba definovat pojem mikročástice - literatura uvádí
Slovenská wikipedie uvádí, že se jedná o částici velikosti atomu nebo menší.
D napsal - cituji
"Pokud bychom pozřeli - D2O, těžká voda"
nejedná se o atom - ale o molekulu - tedy 2 atomy vodíku a jedem atom kyslíku. Nejedná se tedy o mikročástici.
Jinak protony a neutrony se nijak nemísí. Pokud by se tak stalo bylo by to jaderné štěpení, v běžných podmínkách na zemi k tomu obvykle nedochází .
Nebo snad také volné elektrony v mřížce kovů.

zajímalo by mně jakým...Souhlasím s tím, že by asi nebylo snadné měřit přesné parametry látkové výměny mezi lidským organismem a jeho okolím na molekulární a atomární úrovni.

Organismus jako člověk sestává z řady látek, a rychlost obměny některých z nich (například vody, která představuje něco přes dvě třetiny hmotnosti organismu) lze částečně odhadnout i s pomocí sloučenin atomů stejných prvků, ale s různým nukleonovým číslem. Zkoumaný organismus tak kupříkladu necháme pozřít trochu oxidu deuteria (D2O, těžké vody) místo standardního oxidu vodíku H2O, běžné vody), a budeme měřit rychlost jeho vyměšování molekul D2O v naději, že to vrhne jisté světlo i na rychlost, s jakou daný organismus vyměňuje se svým prostředím své molekuly H2O.

Takové experimenty se dělají, ale nemyslím, že by dané otázky byly ve středu pozornosti současné biologie nebo mediciny.

Buď jak buď, víme, že existuje látková výměna na úrovni živých buněk, že organismus likviduje, rozkládá a vyměšuje mrtvé buňky, a že naopak vyživuje a umožňuje růst mladým buňkám, vzniknuvším jakožto produkt buněčného dělení.

Ačkoli tedy přesně nevíme, za jak dlouho ten který organismus vymísí do svého prostředí například polovinu svých stávajících protonů, neutronů a elektronů, je jasné, že tato doba je omezená, a je mnohanásobně kratší než celková doba mezi narozením a exitem. A na skutečnosti, že organismus své stávající konkrétní mikročástice neustále vyměšuje, nemění nic ani to, že jednotlivé tyto mikročástice nemají žádné "mašličky", kterými by je šlo navzájem odlišit.

Lidé si z generace na...zajímalo by mně jakým způsobem bylo zjištěno, že množina mikročástic někam odplynula. Jakým způsobem byly mikročástice označeny? To máš asi nějak spletené s radionuklidy - což je patrně mikročástice, kterou máš na mysli - ale ta již ničím označit nejde.

prd ví.

a co různé myšlenky ......Lidé si z generace na generaci předávají myšlenky, zkušenosti, genetické informace, viry, majetky, bakterie, alergie a bůhvíco jiného. Ale co je to platné, když se každý tak jako tak do pár týdnů, nebo maximálně měsíců, rozplyne do prostředí, a je nahrazen úplně jinou množinou mikročástic. Té rozplynulé množině jsou nějaké předané zkušenosti a viry už plat prdné.

... právě skutečná smrt...a co různé myšlenky ... zkušenosti .... předávají si je i zvířata... přetrvávají věky a zlepšují kvalitu života dalším generacím ?

Ale chápeš, že právě...... právě skutečná smrt dokazuje ...

"Skutečná smrt" je jen zánikem konkrétní individuální životní formy. Samozřejmě koinciduje i se zánikem objektu - posledního nositele dané formy, nicméně i kdyby daná forma zanikla později, zmíněný objekt by sice třebas nebyl jejím posledním nositelem, ale brzy by se rozplynul do prostředí tak jako tak.

Ale chápeš, že právě...Životní formy jsou produktem evoluce. Obratlovci, savci, i konkrétně lidé (jakožto formy, nikoli jako objekty sestávající z konkrétních množin mikročástic) obstáli v konkurenci s jinými životními formami, protože v jejich evolučních liniích se prosadily - z hlediska trvanlivosti a odolnosti proti přírodním faktorům - lepší mutace než v evolučních liniích konkurenčních a méně úspěšných.

To ovšem nic nemění na tom, že trvanlivost konkrétního živého objektu je zpravidla velmi krátká.

Mnohé vlastnosti...Ale chápeš, že právě skutečná smrt dokazuje, že je zde něco, co stále drží toho jak ty píše "nositele rodného čísla" celý život pohromadě, i když v něm vyměňuje částice. A při smrti tam již to "něco slepující" není a částice se rozptýlí definivně, aniž by byly nahrazeny jinými. A co je to , co drží toho "nositele rodného čísle" pohromadě často po dlouhá léta ve stejném vzhledu i se stejným chrakterem?

že za pár týdnů se...Mnohé vlastnosti konkrétního lidského jedince se mění pomalu.

Nicméně to, že máme podobné rozměry, podobnou hmotnost, podobné vzpomínky, podobné názory nebo podobný temperament jako nositel našeho jména a rodného čísla, který existoval před půl rokem, ještě neznamená, že jsme s tímto objektem totožní.

Podstatné je, že sestáváme z téměř zcela jiných mikročástic, zatímco mikročástice zmíněného nositele z druhé poloviny srpna 2017 jsou už z největší části rozptýlené po celé planetě.

A za další půlrok budou zase naše vlastní částice rozptýleny po celé planetě, a nositel našeho jména a rodného čísla (bude-li nějaký v té době existovat) bude opět částicově zcela jiným objektem, než jsme nyní my.

Většina lidí není vůbec...že za pár týdnů se člověk tolik změní?
Já ty proměny vnímám v letech - tedy pokud nepřijde nějaká převratná událost.
Vanda

máš pravdu předsedo