Reklama

Trapas - počůrání smíchy

Patrick (So, 26. 5. 2018 - 07:05)

Ve 14 a 15 jsem měla s...Včera jsme blbli s přítelkyní Lehtal jsem ji na nohou ona :ať toho nechám že se pocura já jsem si myslel že si dělá srandu, ale ona si fakt umrndla

Milla (So, 18. 2. 2017 - 09:02)

...Vážně hrozný no měla bych se představit jmenuji se Milla Tranová a je mi 25let jsem tu nová a to co se vám stalo to bylo hrozný

Nela (Po, 13. 2. 2017 - 21:02)

Chtěla jsem se zeptat, zda...Áďo, mělas to celý pustit a řidič by vás už nikdy nevzal

Karel (So, 5. 10. 2013 - 21:10)

Dobrý den. Je mi 12 let a...Pokud si hodně potřeboval čurat, tak to asi je pochopitelné. Když to bylo jenom jednou, nic si z toho nedělej.

Pěťa (Ne, 28. 12. 2014 - 16:12)

Je to už dávno. V dětství, před 40. lety jsem zažil v deseti letech počůrání ze zlechtání. Neměl jsem úbor na tělocvik a do tělocvičny jsem šel v bačkorách na boso, v trenkách a v košili. Svetr, kalhoty a podkolenky jsem si sundal v šatně. Při nástupu mě učitelka seřvala – musel jsem vystoupit z řady, okamžitě si zout bačkory a bosý je odnést do kouta. Tam pak musela dolů i ta košile. A já jsem zůstal jen v trenkách a bosky. Ťapkal jsem na svoje místo, poslední v řadě kluků. Byl jsem nejmenší a nejdrobnější. Našlapoval jsem jako na jehlách. Děti se mi smály, že jsem citlivka a začaly se ozývat hlasy, že bych potřeboval dostat zabrat… To se konalo po tělocviku. Když jsme skončili, tak jsem si při odchodu z tělocvičny zase obul bačkory a navlékl si košili. Do šatny jsem nedošel. Učitelka nás nechala jít chodbou už samotné a odešla. Jen zmizela, tak se na mě vrhla celá třída. Vzápětí jsem ležel na zemi. Rychle mi vyzuli bačkory, stáhli ze mě košili a dokonce i trenky. A pak mě zlechtali, nahého a bosého až mě ulechtali do počůrání. Lechtali mě kluci i holky, na mé hebké holé kůži nebylo jediné místečko, které by pořádně nepošimrali. Nejvíc to odnesly moje bosé nohy – na patách, na chodidlech. Bylo to celé hrozně rychlé. Jak mě popadly, tak jsem byl úplně bosý a nahý snad během několika vteřin. Celý rudý jsem vřískal a smál se A během dvou minut jsem byl tak celý vylechtaný až jsem pustil moč. Hanbou jsem pak brečel a chtěl se propadnout do země…

ahojky (Po, 1. 2. 2010 - 21:02)

Peťo, četla jsem jaké máš problémy, nevím, jestli Tě to uklidní, ale já mám problémy s močákem už téměř 12 let (hyperaktivní moč. měchýř), zkoušela jsem různé cviky i různé léky, ale nepomohlo mi nic a taky jsem jako Ty na plínkách. Navíc jsem prodělala pár blbých zánětů a musím se i denně docévkovávat, aby se mito neopakovalo. Řeším to s doktorkou (na urologii) a většinu "pomůcek" mi hradí pojišťovna, nechodím ani do práce, jsem v invalidce...řeklo by se na odpis, ale člověk je tvor velmi přizpůsobivý a zvykne si na všechno. Vím, že je to v Tvém věku těžké, ale jestli Tě to uklidní, je mi 32 let, mám dvě zdravé děti a super manžela, který moje problémy bere takové, jaké jsou a vůbec mu to nevadí, prostě fajn chlap, který mě má moc rád a je mi velkou oporou ;-) Držím Ti palce a hlavně klid. Nenech se vydeptat a uvědom si, že plínky pod oblečením vidět nejsou, to si jenom Ty myslíš, protože o nich víš. Já nosím upe normálně i rifle a pohoda ;-)

Lenka (Čt, 12. 2. 2009 - 09:02)

to se mě stává poměrně často, proto, když jdu do společnosti beru si jednorázovky, nebo incovložku a mám po problému.

petra (So, 24. 1. 2009 - 08:01)

jo stava se to me uz dlouho ne i kdyz to mam nekdy na krajicku ,ale kamoska sla jednou se mnou do skolky pro malou a cestou sme si delali ze vseho srandu, az to pustila,byl to fakt trapas,ale sou horsi veci na svete,

trapas (Út, 27. 12. 2011 - 19:12)

Dobrý den. Je mi 12 let a nedavno se mi stalo, ze me kamarad tak rozesmal, ze jsem se pocural. Nechapu, jak se mi to mohlo stat, bylo to jen jednou. Myslite, ze je normalni aby se dvanactilety kluk pocural smichy. Predem dekuji za odpovedi.

denis (Po, 15. 12. 2008 - 12:12)

to sem jel s manzelkou na soutez kde dcera vystupovala,, sli sme tam do obcerstveni a jak sem si sedl tak ta zidle praskla zena se tak rozesmala ze utekla a za chvili prisla a rekla nahlas ja sem se pochcala .byla uplne durch mela uply rifle tak to bylo videt na prvni pohled vsude plno lidi tak sme ze souteze nemeli nic a jeli sme domu,,dodnes na to s usmevem vzpominame,,,

Antiúchyl (Čt, 13. 11. 2008 - 17:11)

Antiblbče, ty spamere, běž se zahrabat

Antiblbec (Čt, 6. 11. 2008 - 20:11)

Teda Antiúchyle, že se nestydíš takhle se zesměšňovat. Jsi vůl, idiot a blbec, ale Ty to o sobě určitě tušíš, že? Jen si to nedokážeš přiznat... Myslím že největší problém máš Ty sám :-)

Antiúchyl (Út, 4. 11. 2008 - 16:11)

stejně jsou to všechno vymyšlený story,akorát nad tím onanuje grupa úchylů

Atlas (Út, 28. 10. 2008 - 16:10)

Ahoj Peťo. Já mám s počuráváním problémy taky a již od dětsví. Sice úplně jiného charakteru, než tady popisuješ Ty a přiznávám zcela otevřeně, že se to časem stalo i mým koníčkem. Ano, možná je to i úchylné, ovšem neotravuji tím nikoho, kdo o takovou věc nemé zájem. Já Ti ovšem píši z jiného důvodu. Dokážu s Tebou komunikovat naprosto otevřeně a chtěl bych Ti pomoci s psychikou a hlavně naučit se vyrovnat se s takovou situací a nučit se s tím žít. Nebyla by jsi totiž první, mám s tím již nějaké zkušenosti. Základ všeho je být otevřený a upřímný a já se Ti tady právě přiznal k něčemu, k čemu se obvykle nepřiznává. Takže když budeš mít zájem, tak můžeme komunikovat tady na těchto stránkách, nebo mi napiš na tento e-mail: atlas.p"atlas.cz

Petra (Út, 28. 10. 2008 - 15:10)

Díky holky vám oběma. Ste moc hodný. Marťo, víš je to něco novýho a ty vyhlídky že se to nemusí vyléčit sou moc čersvý a je to prej tak 50/50. A já sem docela srab, tak se toho prostě bojím, no.. Ale už tak sem na sebe hrdá že vůbec chodím po těch doktorech a mluvím s něma vo tom. A to už někdy ani nebulím! A Báruško, seš taky moc hodná. Jen jak sem zrovna psala, mám tak tak sílu na to abych chodila a mluvila s těmahle doktorama. Nevím jak bych to měla říct, že mě z toho už hrabe. A ani zatím nevím jestli bych vůbec chtěla s někým dalším mluvit. Asi máš pravdu ale potřebuju čas si to všechno přebrat a nějak se s tím vyrovnat. Ale dík moc moc, s vama je to hnedka lepší.

Bára (Út, 28. 10. 2008 - 11:10)

Peťo, já si snažím představit, jaké to pro tebe je... a stále mi připadá nejhorší, že tě v tom nikdo nepodrží, hlavně ne vlastní rodina. Napadá mě, co se zkusit obvodní lékařky zeptat na pschologickou pomoc hrazenou pojišťovnou ve vašem městě?Já si myslím, že by ti to mohlo pomoci aspoň teď v začátcích, možná pak budeš vyrovnanější, protože vědomí, že tě někdo chápe a podporuje, je moc důležité. A najdeš si snáze kamarády, nebo přítele, který tě podrží a podpoří.Asi nejideálnější by bylo, pokud by se toho zúčastnili i tvoji rodiče, kteří se k tobě chovají velmi netaktně.Já jsem v pubertě začala mít také zdravotní problémy, které byly náporem na psychiku, protože mladý člověk dost citlivě řeší, jak působí na okolí. A také mě nikdo nepodpořil.Dnes lituju, že jsem tehdy nevyhledala psychologa, protože by mi jistě pomhl víc tehdy, než teď, kdy už jsem si ty mindráky na sebe našila a jdou hodně těžke sundat.

Marťa (Po, 27. 10. 2008 - 23:10)

Péťo, drž se a buď statečná holka. Určitě někdo takový existuje, jen jste se ještě nepotkali. A nemaluj čerta na zeď. Řekli ti, že je to možné léčit, tak tomu věř, možné to je a tečka, ano? :-) Kdyby člověk měl pořád myslet na to, co ho v tomto světě může potkat, tak by se zbláznil strašně rychle. Nemusí to být ani nemoc, můžu vyjít zítra ráno z baráku a přejede mě auto. Jeden můj kamarád razí "teorii brod". Znáš to? "Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko." Nevěřila jsem, že to funguje, ale už mám ověřeno, že ano. Tak to taky takhle zkus, ju?

Petra (Po, 27. 10. 2008 - 20:10)

:-) , díky Marťo. Je to krásný co píšeš. Furt si to čtu bulím u toho. To by ale musel někdo takovej bejt.. Hlavně mám ale strach co bude když by ta nemoc pokračovala?!? Prej se to může stat! Ach jo, ve středu zase du do nemocnice, tak uvidím.

Marťa (Po, 27. 10. 2008 - 12:10)

Určitě pomůže, Péťo.A půjde mu to ještě líp, když se budeš na to léčení sama dívat co jen to půjde optimisticky. To velice moc pomáhá. Kromě toho se taky neboj, že bys byla nějak trapná. Možná si to bude myslet pár nějakých nedozrálých individuí, ale na těch ti tak jak tak nemusí záležet. Ale budeš určitě překvapená, když objevíš, že existují lidičkové, kteří nejen že tě budou chápat a budou mít pochopení, ale taky tě budou mít rádi takovou, jaká jsi. A i to tvoje "nebo dokonce" nebude dělat problém, pro toho, kdo tě miluje, je to totéž, jako by ti sundával brejle. Věř.

Petra (Ne, 26. 10. 2008 - 23:10)

Díkec Marťo. Asi máš pravdu s tím že to nejsou úchylové, ale víš jak mi je. Plíny budu tajit vždycky a nikdy se s něma nebudu chlubit. Si nedokážu představit že bych v nich randila nebo doknce.. Víš co ne? Bych byla trapka. Já nevím co se mnou bude dál. Primář říkal že se vyléčím jenom možná. Ale možná taky že ne a naopak budu mít i problémy mnohem větší :-( Já mám strach. Co bude dál??? Je ale fakt že když vím co se může stat, tak to pochcávání ještě není nejhorší. Je ale pravda že ten přimář je fakt dost dobrej a hodnej. Jen aby mi pomohl!

Reklama

Přidat komentář