Váš názor?

Podle mého názoru by se měli právě partneři, kteří mají trvalý vztah měli bavit co nejvíce se společností, sebe si užijí dost , když jsou jen spolu. Neslouží právě k tomu "splečnost" ? (samozřejmě teď nemám na mysli tak netypické situace jako pohřeb)

Je to hrozně jednostranné, hodnotit jeho vztah k tobě jen na základě toho, kde tě posadil na pohřbu... Pokud ti to vadí, asi to znamená, že máš prostě nějaké pochyby o vás dvou nebo o jeho chování k tobě (třeba se chová skvěle, ale cítíš, že si drží víc odstuou než ty a ty bys ráda cítila, že prostě patříte k sobě - např.), jinak bys nad tím asi mávla rukou, ne? Tak ojedinělá epizoda se sama o sobě dost těžko hodnotí, záleží na kontextu: je to jako by mému partnerovi zavolala jeho matka, že něco nutného potřebuje, a on se otočil na podpatku, zanechala všeho a jel. Když to udělá jednou za rok, nepřijde mi na tom nic divného - mimořádné události se stávají a každý někdy potřebuje pomoc. Když to bude ale každý druhý večer, tak mi to samozřejmě přijde podivné a budu se zajímat, co se děje - dospělý člověk přece nelítá za rodiči s každou bolístkou a stejně tak jeho rodiče mají svůj život. Tak asi tak.

Díky Katae,už jsem si začínala myslet,že jsem asi vadná,když očekávám,že budu vedle svého partnera.

Pokud jsou to partneři, tak vedle sebe budou sedět automaticky, protože k sobě prostě patří. V dnešní době se lidé už tak neberou, žijí spolu volněji. Každému přijde nepřirozené, aby manžely někdo rozsadil od sebe, u partnerů je to totéž. Pokud nesedí spolu, nevypovídá to nic o pokrytectví, majitnictví ani nic podobného, vypadovídá to jen to, že ještě nejsou partneři. Jsou buď kámoši nebo k sobě třeba teprve hledají cestu nebo spolu jen tak chodí a nemyslí to "vážně".A naopak, pohřeb, a podobné společenské záležitosti, je právě to místo, kde mají partneři být spolu.

Nějak nechápu, proč za každé situace se předpokládá, že budou partneři sedět ve společnosti vedle sebe. jako aby si neutekli nebo bez sebe nebáli ? nebo že by špatné sebevědomí?

No pokud, za jiných okolností sedíš vedle něho, tak nechápu proč tohle řešíš?? Byl to pohřeb, hlavně jeho rodiny, bylo to určitě bolestné pro všechny, tak na to zapomen, a nic mu nevyčítej, myslím, že některé reakce jsou přehnané. Spíš si polož otázku jestli se u tebe nezačínaj projevovat majetnické sklony.

No, já nevím, ale při smrti maminky mého přítele a krátce poté i babičky, byl vždycky přítel vedle mě a tiskl mě za ruku. Já jsem byla pro něj ta největší opora..

Mně by to teda vadilo dost. Nevyčítala bych mu to, ale určitě bych se ho na to zeptala. Bolest ze smrti blízkého příbuzného je třeba zohledňovat, ale zároveň to taky vypovídá o tom, že by sis měla dát pozor do budoucna. V takových situacích člověk většinou nepřemýšlí, chová se "automaticky" a mně by teda dost vadilo, kdyby se mnou "automaticky" nepočítal jako se svou partnerkou.Jsi jeho partnerka, jednou si Tě vybral, tak bys mu měla být po jeho boku, ať se děje cokoli. Měl by Tě chtít mít u sebe a chtít sdílet svoji bolest ze ztráty dědečka právě s Tebou.Vymlouvat se na utěšování matky nebo babičky je hloupost. Mohl si přece sednout vedle nich a posadit Tě vedle sebe.Chápu, že Ti toto chování vadí, ale být Tebou, tak bych se ho na jeho názor jen opatrně zeptala, nic mu nevyčítej, ani jeho odpovědi nenapadej. Zachoval se jako chlapec, příště už mu to třeba dojde a bude se chovat jako muž.Ale taky se přimlouvám za určité pochopení z Tvé strany. Protentokrát.

Myslím, že bys z toho neměla dělat problém. Víš, sama kvůli sobě. Toto byla mimořádná situace, na pohřbech celkově bývá trochu zmatek. Jestli s ním chceš prožít další - celý život, tak si spíš všímej celkově jeho vlastností, než kam si sedl na pohřbu. Být s jedním člověkem celý život, to chce velkou dávku tolerance a porozumění, nevyhledávat zbytečné spory, snažit se, aby i jemu bylo s tebou dobře. Aby vám bylo fajn. Po zkušenostech třeba vím, že je od něj hezké, že si sedl mezi babičku a matku. Ty měly asi bolest z odchodu dědečka největší. Jsem vdaná přes třicet let, a mohu ti jen doporučit zbytečně nic nevyčítat, rozlišovat věci podstatné od nepodstatných a snažit se o celkovou pohodu. Je velmi pravděpodobné, že on ti to samozřejmě bude vracet, protože se s tebou bude cítit dobře. Tak hodně štěstí.

Rekla bych,že bys měla být v klidu.Podle mě to bral z hlediska bolesti.Babička jistě potřebovala mít svého vnuka u sebe a svou dceru taktéž.A máma jistě chtěla mít u sebe syna.Toto je tak bolestivá událost,že je třeba upřednostnovat potřeby těch,co prožívají tu hroznou bolest a ne se zabývat zasedacím pořádkem.

Taky by mi to vadilo, po trech letech byste vedle sebe meli sedet. Citila bych se odstrcena.

No mě by to docela taky vadilo. Kdyby to bylo po půl roce vztahu, tak bych možná nad tím mávla rukou, ale po 3,5 letech, nevidím důvod proč mě neposadí vedle sebe. Já jsem docela na takové věci citlivá. Měla bych pocit, že mě nepočítá do rodiny. Ale myslím, že si to zřejmě neuvědomil, chlapi jsou takoví. Až by to všechno trochu odeznělo, tak bych se ho na to nejspíš zeptala.

Ježíš tvoje problémy bych chtěla mít.Nevím,co na tom řešíš.Cítila ses odstrčená nebo jak?Uvědom si,že pro tvého přítele je to vypjaté období.Pokud se s dědou stýkal a měl ho rád.Možná si ani neuvědomoval,že se tě to tak dotkne.A navíc měl na zažizovaní určitě důležitější věci.Vůbec to neřeš.

Nevím,co si mám myslet o tom,že můj přítel mě na smuteční hostině svého dědečka posadil vedle své setry a sám si sedl vedle své matky a babičky.Je to odemě troufalé,když chci po 3,5 letém vztahu sedávat po jeho boku?