Vasen,zamilovanost,jak dlouho?

Líbí se mi příspěvek od Jarky,a od Marči...taky doufám že nám to tak dlouho vydrží:-)Jsme spolu 12let,a po nějakých 7letech přišla manželská krize,kdy jsem se chtěla rozvést,ale urovnalo se to,a jsem ráda že jsem to neudělala,náš vztah chytl druhý dech....trvá to pět let,a nepolevil.

Mam rodiče, kterejm je 50 a 51 let a přijdou mi, že jsou pořád zamilovaný. Jasně, že to neni jako na začátku, ale prostě se mi jejich vztah šíleně líbí a je to krásný. Táta občas mámu obejme, občas jí pohladí, když přijdou z práce, vždycky se políběj. Jako jejich dcera tohle vidim ráda. Taky to je třeba tim, že maj tři děti (nás:)). Když někam jdou, tak se nevoděj za ručičky, ale prostě z nich cítíte tu lásku. I když si občas řeknou "ty si vůl" a "ty si fakt blbá":)) Ale je to takový jen jako... Opravdu mam pocit, že nikdy nic takovýho nezažiju a strašně jim to závidim, ale také přeju. Když sem se jich ptala, jestli se maj rádi, tak táta řek "no já jí mam rád, ale nevim co ona mě":) Rikal to před mamkou a ta na to řekla "no já nevim, asi jo:) Ale jo!" Možná, že ta rodina udělá hodně. My máme super rodinu, opravdu. Třeba je to pak základ. Říká se, že ta láska omrzí, ale když máte něco, co ste společně vytvořili, tak s tim druhym chcete bejt. Taky dřív se nerozvádělo tolik, právě pro ekonomický zabezpečení. Je to fakt, dneska má každej (jak chlap, tak ženská) pomalu fůru peněz a tak proč by se nerozešli, pokud nemaj děti, tak o co jde. Jen mi přijde, že v dnešní době moc lidi ty svatby nerozmejšlej. Jo a ještě. Navíc ta moje mamka s tátou jsou si navzájem první. A je to nádhera...

Jsme spolu zatím šest let a zamilovanost pořád trvá :-) Uvidíme dál, asi to časem přece jen ochladne.

ahoj ahoj..tak ctu vase prispevky..no relita je teda smutna..jenom nevite co asi citi lidi kteri se berou treba z rozumu a rika se ze se pak do sebe treba zamiluji..nebo jestli to neresi?..ja vim ze tohle je vetsinou v zemich arabskych atd..kde si berou nevesty manzela protoze ma penize a zajisti rodinu....jestli nekdo neznate podobny pripad...ale asi tezko hodnotit..ty lidi tam maji i jinou mentalitu a asi i hlavni problem jak prezit a zaopatrit rodinu..nez aby premysleli jestli je blby ze manzela nemiluji...a asi kolikrat nemaji ani co srovnavat..kdyz ho nemilovali nikdy..no skoda ja myslela ze se existuji nejaky ty pripady ze to pro ty lidi ma smysl cely zivot...se teda budu vdavat a rovnou se s manzelem domluvim ze to vididm cca na 10let..? ach jo to je divnej zivot...jinak mejte se hezky..

Tento měsíc budeme mít s manželem 37. výročí svatby. Příští měsíc budu mít 59 let. Takže, jak to bylo u nás. Za dva roky po svatbě (to bylo neustálé vodění se za ručičky apod.) se nám narodilo první dítko a všechno se začalo točit kolem něj. Přišly zdravotní problémy aj. podstatné věci. Na žárlení najednou nebyl čas ani příležitost. Ubylo i toho vodění se za ruce. Ještě v těhotenství jsme usínali každou noc ruku v ruce...Ani to pak nebylo a nepřišlo mi to divné. Oceňovala jsem, že se manžel věnuje i synovi, po práci chodil vždycky přímo domů, koupali jsme ho společně, večer manžel vyvařil ve velkém hrnci plenky, vymáchal je a pověsil. Já je během dne žehlila. To trvalo několik měsíců a když jsem si uvědomila, že už se za ty ruce nedržíme, čekala jsem druhé dítě. Jsou od sebe hošani o dva roky. Pořád bylo co dělat, nebo navštěvovat různé čekárny dětských lékařů... Tak to šlo pořád, ubývalo našich vzájemných citových projevů a nakonec snad i citu. Stal se ze všeho zvyk. Ne ve špatném slova smyslu. Náš život dostal jiný rozměr. Ani jeden z nás si nehledal rozplýtelní jinde, žili jsme vlastně klidně a spokojeně. Zamilovanost opravdu necítím, ale jsem ráda, když je manžel doma.Dobré je, že už pár let máme každý svůj pokoj. Jsme oba v důchodu a čas trávíme částečně spolu a jinak je každý "u sebe", někdy se navštívíme, podebatujeme a máme dost silný společný zájem, počítače. Každý máme svůj a ve svém pokoji. Ačkoliv mám několik nepříjemných diagnoz, cítím se spokojená, a rozhodně bych neměnila za to, být mladá a mít život před sebou...Pisatelce bych radila asi tolik. Pokud se s partnerem nudí už po desetí letech, ať takový vztah ukončí. Není to dobré. Asi to tady všechno líp popsat nedovedu.Během života přijdoi i chvíle složité a nevím, jestli bychom jako bezdetní spolu tak dlouho mohli být. Není to rada absolutní, protože i lidé s dětmi se rozvádějí a rozvodů je údajně čím dál víc.

Tak jak to máme my? Jsme spolu už dva roky a popsala bych to asi takhle. Ta počáteční zamilovanost, ta chemie, vyprchala tak po půl roce, ale s tim, že nezmizela na vždy:) Probíhá to tak, že jsme spolu třeba delší dobu a pak už si začínáme pomalu až vadit, začínáme bejt nepříjemný, naštvaný a tak... Takže to dopadne tak, že se pohádáme a pár dní (3, 4) se nevidíme. Pak se nám začne stejskat a když se usmíříme, tak ještě tak týden a půl si připadám jak když jsem se právě zamilovala. JE TO FAJN! Fakt:)) Chce to nějaký zpestření... :)

U me taky moc dlouho ne,tak 3 roky,pak uz mi to jaksi cele prijde nudne. Uz jsem si ale zvykla,moc se v tom nehledam.

Ano Nikolo, prave bych asi potrebovala tu zkusenost starsich zen. Protoze ve 30 letech citis jinak nez v 50 letech. Nebo ne?Poohlednout se po jinem samci,zni to celkem jednoduse,a jednoduche by to pro me i bylo,ale kdyz mas deti?Moc me zajima,jak citi lide v dlouhodobych vztazich lasku.Podle me se snad ani neda najit partner, u ktereho budes horet laskou a nadsenim cely zivot.

Katarino,nejvyšší čas se poohlédnout po nějakém jiném samci.To víš,to je příroda,jak tu píše dědek,ale myslím,že jenom s takovým vysvětlením se těžko vystačí,to by se lidi ani nikdy nebrali a nevydrželi by spolu ani rok,to jsou kecy a nedej na ně.Bohužel,sem asi nechodí starší ženy,aby ti to napsaly.Já to sama nevím.

Dekuji za odpoved Andy, no u me je to tak,ze tohle vse pocituji takto ja,nikoliv muj muz. Rekla bych,ze u nej se toho moc nezmenilo,atraktivni mu pripadam pomalu vice nez na zacatku. Presto,zajimalo me spise to,jak se treba zena tesi po letitem manzelstvi na muze,az prijde domu. Takova ta radost,jakou maji vsichni na zacatku vztahu,ze se konecne po celem dni vidi. Pro me je uz vsechno takova rutina,a jsem z toho ze vseho dost smutna. Premyslim,jestli bych to treba u jineho muze mela jine.Dedku,vim jak to chodi v prirode,uz jsem toho nacetla dost,vasen je predevsim na dobre stvoreni potomka,ale jak dosahnout minimalne toho teseni na partnera? Nekdy mam dojem,ze se musi prihodit neco oskliveho,aby se clovek z te letargie vzpamatoval.No nevim,jak si pomoct. A kdyz uz mluvim o sexu,tak tam jsem na tom tez spatne. Opet jenom ja. Mam ho malo rada,nebo me zaskocil stereotyp v plnem osvetleni?Take mivam pocit,ze zeny,ktere zarli na sveho muze vice miluji? Vice se tesi,a vice chteji sex. Jednou jsme cetla v casopise prispevek od jedne pani,ktera tvrdila,ze po 15 letech manzelstvi se s muzem miluji jako na zacatku,ale zaroven priznala,ze maji velmi bourlivy vztah.Oba dost zarlivy. Mate to nekdo tak?Uz si zacinam pripadat bezradne,a tak otravena,jak to v sobe znova probudit? Mozna,ze uz ani nemam sanci se znova citit nadsene.

Tak zvaná zamilovanost u lidí trvá zhruba půl roku, kdy je v mozku vytvářen patřičný hormon. Tato doba je vyhrazena na zabřeznutí samice a zajištění potomstva. Poté samec svazek opouští a hledá si další samici za stejným účelem. Tolik příroda... takže další pokračování společného života s partnerem je jenom o výdrži a snášenlivosti obou partnerů.

AhojS tim mojim jsme bezmala 10 let, jasne ze to predtim jiskrilo, byli jsme zamilovani az po uši, ale taky jsme byli žárliví a někdy tím i nesnesitelní. Ted je klid, nespíme spolu, nehadame se . Jsme jako dva kamaradi. Ale asi jsme na sebe natolik zvyklí , že už bysme od sebe nešli . My se teda dvakrat rozešli tak jako že už to vypadalo na definitivní konec , ale nakonec on zjistil , že beze mne nemuže byt. Pokud to mezi vama nejiskri a nic se nedeje , tak mozna zkus necim prekvapit , jinym ucesem , jinym oblecenim , a to by mohlo zabrat. Ja to taky planuju , ale nejsem si jista uspechem sve mise, snad si toho aspon všimne :-).

Ahoj lidi,dlouho premyslim o jedne veci,ktera mi neda spat.Zkuste mi ji nekdo objasnit.Jak vypada zamilovanost,vsichni vime.A ze netrva moc dlouho taky.Ale presto obcas citavam,ze to u nekoho funguje i treba 10 let,a i vice. Jak je to mozne? Ma to tak nekdo? zeny ci muzi. ja to tak bohuzel nemam. Po 10 letech z toho krasneho na zacatku necitim nic,a dost me to trapi,protoze jineho muze bych asi nechtela.Jak to funguje u vas? Zajima me spise jak to komu dlouho vydrzelo a nebo drzi?Je vubec nejaky vztah,kde to jiskri jeste po 10 letech ?