Vdát se z bláznivé zamilovanosti nebo z porozumění si a vzájemného respektu a přáteství??

Vdát se jedině z lásky!Nikdy se nevdávej z rozumu.Může se ti totiž stát,že časem potkáš svou osudovou lásku ale už bude příliš pozdě.

Niki, já ybch se rozhodla pro jistotu. Pro oživení vztahu stvým přítelem zkus třeba krátkou odluku. Možná, že se ti po něm zase začne stýskat...

hm tak to ti Nikolo fandim.Udelala jsi podle me dobre.

zajimalo by me Nikolo, jak se budes citit za dva mesice, ono to nadseni totiz castokrat opadne, spis prepadne do depresivnich nalad. Tom

To Nikola: ty se mas... :-))
Ale vazne, drzim ti palce, hlavne se uz nikdy nevracej, vydrz to.

Niky ty jsi úžasná, to je kus odvahy.Víš co ale, aby se nedostavil smutek nebo stesk.Já už se tak několikrát vrátila k bývalému.Ono to pak stejně skončilo, bylo to jen, že jsem nechtěla být sama.Už jsem na něj byla zvyklá.Ale moc ti fandím.A vidíš,ten nezájem a nedostupnost, co dělají za divy.Však se s ním sejít můžeš, ale měj navrch.Buď ta, která si chce užít.Počkej jak bude dolízat a škrabkat.Držím palečky a ozvi se zase.Ivča.

Být zamilovaná a nevědomá.To je asi to nejlepší.Ale když se stane, že přijde realita a vědomost, pak je to průser.

Být zamilovaná je krásné, ale když necítíte, že je to opětované tak to prostě není ono.

Pro Vanessku: Já si také myslím, že je mnohem krásnější být zamilovaná, než být milována. Být zamilovaá, to je něco úžasnýho. Svět je pro tebe hned najednou mnohem krásnější a všechno ti jde hned líp..Souhlasím s tebou;) A už se moc těším, až se zase do někoho zamiluju. Snad už to bude koečně vzájemné;)

Iví, tak jsem to rozsekla. 5. září jsem tu napsala poslední vzkaz. Večer v osm hodin jsme se pekelně pohádali. Kvůli totálnímu nesmyslu, ale ve mě se to prostě už vřelo. On se oblíknul a vypadnul někam pryč. Já neváhala ani na minutku, něco ve mně mi řeklo, že to už nemůžu déle protahovat. Sbalila jsem si všechny věci, naložila je do auta a odvezla je k našim. Pak jsem se vrátila, zaparkovala jsem auto na parkovišti, odnesla jsem mu domů klíčky od auta a echala jsem tam i klíče od bytu a zabouchla jsem dveře za mým trápením a psychyckým trýzněním. Musel hudák koukat, když přišel domů. Hed mi taky volal a já mu řekla, že už dál opravdu emůžu, že už mám dost. No a teď teda bydlím u rodičů a je mi docela fajn. Jsem dennodenně v práci. Od října jdu dálkově na VŠ. Včera mi zase psal milenec "B", že by mě rád viděl..Neodepsala jsem mu a představ si, že mi pak ještě volal asi 5 krát, já mu to ale nezvedala. Nezájem asi doopravdy vzbuzuje zájem. Ale já už na něj kašlu. Stejně jsem mu ukradená. Vím to. Budu teď sama a počkám, až mě znovu někdo chytí;)

S nazorem, ze vyhrava ten kdo ma rad min, si dovolim nesouhlasit. Byla jsem ve vztahu kdy jsem byla zamilovana vic ja, a ted je to opacne - tak to predtim byla hezci. Byt zamilovany je tak krasne, clovek neni vecne jakoby na pochybach a i kdyz mu ten druhy dela ze zivota peklo, stejne je to takove jakoby ve snu, clovek rychle zapomene.

Andy, dekuji ti za tvuj nazor. Myslim, ze je v nem dost pravdy.

Zkus ho jen trochu podrazdit, aby te nemel jistou. Zacni byt tajemna, at se chvili boji, treba se budes divit. Muzi miluji jinak nez zeny, treba skutecne nevi, co znamena milovat "podle zenskeho modelu" a treba taky takovym zpusobem, ktery by jsi chtela, ani nikdy zadnou zenu milovat nebude. Tak proc se trapit a zarlit na nejakou hypotetickou, ktera vubec nemusi prijit.

Nemusí notně vyhrávat ten, kdo má míň rád. Heleno, někdo má třeba jinak posunuto měřítko citů - je to ostatně i můj případ. Jenže já mám pocit, že vzhledem k zážitkům z dětství ani nechci nikoho bláznivě milovat a vědomě si chráním své city a tak se bráním případnému zklamání. A utéci od tebe může každý partner, i ten který bude tvrdit, jak Tě bláznivě miluje.

Vím moc dobře, že vyhrává ten, kdo má rád míň. Ale citům prostě neporučím. A proč o tom vůbec uvažuju? Protože i přesto všechno jsem v tom vztahu vlastně spokojená, se všemi ostatními to v porovnání s tímto bylo o ničem /není to můj první dlouhodobější vztah/ a samozřejmě v tom značnou roli hraje i to, že jsme už svázáni investováním do společného bydlení a hlavně strach z hledání na prahu třicítky někoho dalšího, koho třeba hned tak nenajdu jestli vůbec. Nejít přímo o mě taky bych poradila rozchod, ale mě se to tak jednodušše nejeví. Zřejmě bych napřed potřebovala potkat někoho jiného, jinak se obávám, že se nerozhoupu..

Předem se omlouvám za to, že tě nepovzbudím,ale mám jednu radu. Možná, že ti to bude znít sobecky, ale je o skutečném životě.Vždycky je pro tebe lepší, když miluješ partnera trochu míň než on tebe. (zkušenost, a nejen moje).Ve vztahu opačném bych prostě nebyla klidná. Jeden citát od Viktora Huga - Jdi s tím, kdo tě má rád. A Jakub Smolík -v lásce vždycky vyhrává ten, kdo má rád míň.A navíc, když ti dokonce řekl, že tě nemiluje - proč o tom vůbec uvažuješ?Jsem pro rozchod, třeba se potom zamiluje...

Zajímavé téma. Já o něm přemýšlím taky už pěkně dlouho, ale stojím na té druhé straně. S přítelem žiju 4 roky a miluju ho. Ale on mě ne, on mě má rád, váží si mě, respektuje a tak dále, však víte co myslím. Bláznivě zamilovaný do mě prý nebyl nikdy. U něj asi vždycky hrál roli hlavně rozum. Prý se prostě rozhodl, že se mnou chce být a chce si mě i vzít a mít rodinu a to proto, že jsem přesně taková jakou on do života potřebuje. Prý nevěří, že u jiné by našel to, co mu dávám já. Taky tvrdí, že se ani nějak bláznivě a vášnivě zamilovat nedokáže. Mluvili jsme o tom všem už mockrát a já stále víc tápu. Vztah máme moc hezký, je ke mě milý, pozorný. I sex je fajn, pořád i po těch letech dost častý, že by měl ke mě fyzický odpor snad naštěstí nehrozí. Prostě kdyby mi sám neřekl to, že mě nemiluje, tak bych to asi ani nezjistila a byla bych dokonale šťastná. Bohužel mi to řekl a já nevím co s tím teď. Já ho miluju a chtěla bych si ho vzít a mít s ním rodinu, ale prostě nevím jestli za těchto okolností bych byla vůbec šťastná. Dřív nebo později se v jeho životě určitě objeví ta, ke které tu bláznivou lásku cítit bude. A neměla bych já právo na to aby mě taky někdo miloval? Moc mě to trápí a přemýšlím jestli by nebylo lepší se s ním rozejít a dát nám oběma prostr pro tu vášnivou lásku...

Jak tak koukám, tak je nás víc kdo řeší dilema. Já jen s tím rozdílem, že už je mi 34 let a chci konečně dítě. Přítele mám moc ráda, ale je to spíš o kamarádství než o lásce. Neustále to v sobě řeším. Nikdy jsem do něj nebyla bláznivě zamilovaná, ale vzhledem k tomu jakej je jsem s ním prostě nedokázala rozejít už v začátku. Ještě nikdy jsem si s chlapem tak otevřeně nedokázala povykládat atd...V posteli už jsem taky zažila lepší, ale vím, že to bylo jen o té chemii. Taky vím, že do stadia v jakým jsme mi dva teď bych se třeba po 20 letech s chlapem chtěla dostat, ale teď si tím zatím nejsem jistá. Láska se holt musí cítit až v konečcích prstů, ale zároveň je pro mě tato varianta příliš bolavá, protože ji nevydejchávám. Ve svých letech už bych měla mít snad rozum, ale bohužel jsem momentálně na mrtvým bodě. Jediný co vím, že jsem mu dosud nezahnula a ani bych toho nebyla schopná.

Já se Ladě nedivím. Na druhou stranu zena je jedno velke tajemnstvi. U muzu je to nekdy podobne. Maji doma hodnou zenu,a stejne hledaji pozdvizeni u jinych krasek.

Damy, prozivate neco, co ja take, s tim rozdilem, ze jsem to dotahla do konce. Hodny clovek vedle me, ale neverou se vse maximalne zkazilo, sex byl nadale neprijatelny. A v takovem vztahu setrvat, to je vlastni opratka. Ale i pro toho druheho, ktery ma pravo na to prozivat takove chvilky stastne.
Ten chlapek D,ktereho jsem poznala a zazila nevsedni chvile, ten je proste v hodne vecech dokonalej, s tim rozdilem, ze z uzasneho mizery se stava oddany a uzasny partner, ktery chce mit take v zivote mekde svoje misto. V tom mam asi to velke stesti, i kdyz behem zivota se muze vse zmenit.

Ale! Ale povim vam jedno. Nemate-li deti, zmente cokoliv podle vasich predstav. Ten cas tady na to mate.
Vdavejte se s lasky, ke ktere patri uplne vse, porozumeni i sex. Pokud to necitite, neni to to prave.A vetsinou nikdy nebude. vyjimka potvrzuje pravidlo.
Ja se z velke lasky vdavala, nevyslo mi to, a pak, moje nevery dodelaly konec kdysi tak krasneho vztahu. Takze, HOLKO, pokud muzes, zabal to s tim druhym, mas jasny nabeh vsechno zkazit. Radim Ti dobre.

Kdybych to tak rekapitulovala, pokud jsou deti, je lepsi se z zenskeho hlediska nevere vyhnout. Idyz to nebyla spalujici vasen, muj byvaly muz si tohle vse nezaslouzil. Vnimam to tak, ze jsme musela vsechny tyto chyby napravit, nebylo zbyti. Neslapla jsem vedle, vse se zatim vyviji dobre, jen si nevim rady s bolesti, kterou jsem zpusobila exmanzelovi. Zkuste na to trochu myslet, jste-li svine, ustojite i tohle?
Presne jak psal Tom, opravdu by vas ten grazlik obstaral, pokud skoncite docasne napriklad po bouracce na vozicku?
Kdo myslite, ze by vam v tu chvili dal vsechno? Clovek, ktery vas miluje, nebo ten co miluje s vami sex?

Ale co my, muzi? Taky se pripojim. Jsem rad, ze i zeny, ktere jsou o dost starsi nez ja, maji v hlave takovy bordel jako ja. Mam pritelkyni uz vic nez tri roky, planujeme spolecny zivot a svatbu. Je bajecná, jsme jak pro sebe stvoreni, hluboce ji miluji, jen po tech letech uz se vytratila ta blazniva zamilovanost a zustala stabilni, avsak uz ne tak blazniva laska. Nedavno jsem potkal desne prima zenu, ktera me zkratka moc pritahuje. Zatim mezi nama nic vetsiho nebylo, i kdyz bychom oba hrozne chteli, proste bych to nerozdychal, asi bych nedokazal byt sve pritelkyni neverny. Presto me k ni neco tahne. Jsem tvrde presvecen, ze tuhle zkousku musim zvladnout, ze si chci svou pritelkyni udrzet. Vim, ze nejlepsi by bylo prestat se s tou novou stykat, ale nejak mi to nejde, porad na ni musim myslet, porad si hledam zaminky, proc se s ni videt.
S pritelkyni je to ale stejne porad fajn, porad ji mam moc rad, porad me pritahuje, porad se mi s ni strasne libi milovani, porad mi prijde neskutecne sexy (a to i o dost vic nez ta nova), ale stejne me to porad tahne k tomu novemu. Ja fakt nevim, proc takhle blbnu, jenze tohle je vsechno tak nejak rozumove vysvetleni, ale kdyz se chci z toho citove nejak dostat, tak to proste nejde. Uz mockrat jsem se sam sebe ptal, jestli me ta nova opravdu tak pritahuje, jestli opravdu tolik funguje ta chemie, nebo je to jen okouzleni necim novym nepoznanym.