Vdova

Ahoj Danielo, díky moc za...I já děkuju a odpoledne napíšu na mail.

Ahoj Danielo, díky moc za svěření se, je to moc smutné, co píšeš. Moc dobře ti rozumím, v jakém stádiu bolesti se nyní nacházíš, že ráno když se probudíš, svírá se ti hruď úzkostí a nemáš chuť být ani vzhůru. Mě manžel zemřel na karcinom tlustého střeva po 3 letech boje, neskutečně trpěl, prodělal za tu dobu asi 6 operací, několik cyklů chemo, ozařování, pak se mu to rozšířilo na játra, nadledvinky, plíce, do obratle. Poslední 3 měsíce byl v nemocnici, kam jsem za ním denně jezdila, pak jsem si ho vzala domů a po 3 týdnech doma zemřel. Máme spolu s mužem syna 18 let. Je to takový můj ochránce, snaží se, ale myslím, že ho to moc poznamenalo. Ztratil se mu úsměv ze rtů. Taky se starám o manželovu maminku, které je 78 let, zvládne sama jen dojít si na toaletu, jinak nic. Takže mám 2 domácnosti na starost. A takové ty chlapské práce doma,co syn nezvládne, na to si všechno sjednávám řemeslníky, to už jsem se poučila, nemusím pak řešit trapné situace, kdy "kamarádi" spolu s nářadím přinesou lahev vína a nemají se k odchodu.Danielo, když budeš chtít, písni mi na [email protected] ze svého emailu, ať si můžeme psát soukromě. Ahoj, drž se

Je mi 42 let a jsem skoro 2...Ještě jsem se na okamžik vrátila. I já tobě přeju hodně síly a štěstí,dva roky jsou na něco dlouhá doba,na něco krátká,rozumím tvému smutku a touze začít nový život,hledat nějakou naději a snad i kousek štěstí nebo spokojenosti i když sama se teď potácím v beznaději a zoufalství.Budu se těšit na odpověď.

Ahoj Danielo, díky za odezvu...Děkuji,jsem ráda,že jsem našla někoho v obdobné situaci.
Takže-manžel zemřel na karcinom jater,přišlo se na to pozdě,až ve finálním stádiu,kdy se nedalo nic dělat,postupovalo to strašně rychle,během 3 týdnů manžel odešel,týden jsem ho měla doma,poslední den jsem volala záchranku a druhý den musel do nemocnice,kde za 5 dnů zemřel,naštěstí bez bolestí,upadl do komatu,dostal opiáty a za hodinu zemřel,tiše,netrápil se,den předtím jsem seděla na zemi a modlila se k Bohu,aby to utrpení zkrátil a manžela si vzal k sobě a druhý den v poledne manžel odešel,bylo mu přesně 51 let a 4 měsíce.
Zůstala jsem sama s maminkou,děti jsme přes veškerou snahu neměli a s kočičkou-manželovým miláčkem,mamince je 87 let,je po mozkové příhodě,ale chodí,mluví,základní věci si udělá,ale přesto nemůže být sama,takže jsem s ní doma a pobírám příspěvek na péči.Bydlíme ve starém domku s obrovským pozemkem k tomu,všecko je třeba udržovat,zahradu sekat a zatím mám pocit,že je to nad mé síly a nějak nevím,jak dál,zatím mi obrovsky pomáhají mí příbuzní,manželova rodina se o mne od pohřbu nezajímá,je to všecko složité a smutné a zatím moc živé.Snad to na začátek stačí,mohu se Kamilo zeptat,máš děti a jak zvládáš všecky záležitosti okolo úřadů a domácnosti?Budu ráda,když se zde vypovídám a dovím se o tobě něco bližšího.
Pro dnešek se loučím,ale zítra příjdu,přeju klidný večer.

Ahoj Danielo, díky za odezvu a dovol mi projev upřímné soustrasti. Určitě mi napiš víc, budu moc ráda. Přeji ti hodně síly. Ahoj :-)

Mně je 46 a dnes je to dvanáct týdnů,co mi zemřel manžel,takže vím přesně,jak vám nebo tobě(pokud mohu tykat)je.
Pokud sem příjdete,budu jen ráda a napíšu víc.

Je mi 42 let a jsem skoro 2 roky vdova. Je mi moc smutno. Nějak mi nejde začít nový život, ale ta samota je zlá. Máte s tím někdo zkušenosti ?