Věříte,myslíte,cítíte?Jste jiní než ostatní?

Jsem jiný, ale pořád stejný. Jako za mlada.

Ja verim, ze jsem nadprumerne...Nejsi Michal Hašek?

Ja verim, ze jsem nadprumerne krasny, inteligentni, schopny, slusny, soucitny, obetavy, stedry, vtipny a skromny.

Věřím v nejlepší, myslím na nejhorší a cítím něco mezi. A že jsem nějaký jiný mi dochází často, ale spíš v negativním slova smyslu.

Bhímovi nevěřím ten vysoký IQ, když v příspěvcích naseká takové množství pravopisných chyb.

kazdi clovek je original. Kazdy muze svetu neco dat! Vira nas dela vic nez jenom konzumenty tohoto sveta

Věřím na anděly, jsou mezi námi. Všechno vidí a slyší...

Přesně tak. každý jsme originál. A v tom je to kouzlo...

Můj život je takový, že na večírky a párty jako jiní lidé nechodím. Úplně jsem se stáhnul ze společnosti a žiju sám a medituji. Takže se ze mně stal mnich, nebo tak něco i když nežiju v klášteře, chodím normálně do práce a mám nějaké své záliby a koníčky (fitness, pilates, sauna, PC hry, cestování, psaní článků do internetových novin atd.). Párkrát se my stalo, že jsem našel lidi, kteří byly inteligenčně a pohledem na svět na stejné úrovni, ale musel jsem je kvůli životní situaci opustit. Je, ale zajimavé že když najdete jednoho takového člověka, tak bude mít kolem sebe další vyjímečné lidi (rodina, přátelé) z čehož usuzuji, že se tito lidé navzájem přitahují. Je to stejné jako u hřibů, kde je jeden, tam budou i další.

Chtěl by jsem se s vámi podělit o tom jak vnímam sám sebe.

Pokud se mě někdo zeptá jestli jsem vyjímečný, tak musím odpovědět ano. Neberte to jako moje povyšovaní, ale jako můj názor jak to chápu (buď to tak je, nebo není). Nechal jsem si změřit IQ u institutu doktora Maslowa a vyšlo my 146. Osobně mam pocit, že do tohoto světa vůbec nezapadám, věci o kterých se běžní lidé baví a za kterými se ženou jsou pro mně povrchní.

Ve školce jsem byl jako normalní děti, které si hrajou (žádné zázračné ditě). Měl jsem problémy s řečí a musel jsem chodit za logopedkou. Když jsem nastoupil do základní školy 1-3 ročník normálka, 4-5 ročník jsem si dokázal kolem sebe vytvořit kolektiv. Byl jsem tak trochu jejich šéf. Ve všem jsem vynikal (hudba, matematika, tělesná výchova, malování atd.) Taky jsem byl nejsilnější a často jsem se bil.V 6-9 ročníku se ve mě něco zlomilo najednou už jsem nebyl tak oblíbeny, jak kvůli svým bitkám, tak kvůli své výbušné povaze a snažil jsem se za každou cenu udržet si autoritu (jak kdyby o něco šlo). Nakonec se všechno proti mně obrátilo a já jsem se stal terčem šikany a posměšků, což mě dokázalo vždycky dovést k nepříčetnosti. Na konci 8-9 ročníku jsem byl psychycky na dně a modlil jsem se ať už skončí základní škola. Na střední ze mě byl psychycký labilní člověk, uzavřený do sebe, nikdo se mnou ani nechtěl sedět v lavici, celé čtyři roky jsem si proseděl v první lavici sám, takže by se dalo říct, že jsem si střední odseděl. Málem jsem jí nedodělal kvůli mým zameškaným hodinam. Byla to doba kdy se ve mně něco zlomylo a já jsem začal hledat odpovědi na své otázky. Začal jsem číst různé duchovní knížky a vztřebávat do sebe tisíciletí staré moudrosti.

Dnes je my 25 let a když si vzpomenu co všechno jsem prožil a jak jsem se choval, tak si uvědomuji, že to bylo úplně zbytečné. Nyní jsem úplně převrátil žebříček hodnot a musím říct, že teď žiju celkem harmonický život naroždíl od jiných lidí.

Fine, jdi rozhodně dál,...I já jsem taková a i proto vnitřně osamělá.

Jsem jina nez ostatni...citim...Fine, jdi rozhodně dál, cítím to stejně.

Jsem jina nez ostatni...citim to tak, nevim, co se posledni dobou deje, ale vnimam svet jinak, nez pred tim...vidim veci, deji se veci, co nikdy predtim...neexistuje uz bila a cerna, dobro a zlo, ale neco mezi... pred lety, bych vubec necekala, ze se dostanu az ted... verim vice na veci, ktere normalni lide nevidi a neveri... je to snad dar?! Co se to deje... pomuzeme mi nekdo, mam jit dal, nebo se dostat zpet do reality, ktere se mi zda tak chuda, neobohacena...

vyhoň si lasturu pořádným...nechám tě bloknout

Pro Marka a Misu. Dám vám...Áno, je to tak, je to presne tak. Skutočne krásne napísané, bezpochyby pravdivé.Páči sa mi to veľmi.

zkus se obrátit na Bohavyhoň si lasturu pořádným klackem

Občas si připadám mrtvá a...zkus se obrátit na Boha

Pro Marka a Misu. Dám vám radu pro život. Dělejte a říkejte, to co cítíte, ne to co vymyslí vaše hlava. Každý ví, co je správné, dokud o tom nezačne pochybovat díky rozumu. Takže řiďte se CITEM, je to projev vašeho ducha a nepochybujte o tom později, proč jste se tak rozhodli. A nezaměňujte si cit a emoce. Emoce dokáže vytvářet rozum. Rozum je potřebný, ale musí být podřízen citu.

Občas si připadám mrtvá a přitom stále žiju.. proč je svět stále stejný... připadám si jako uvězněná v jednom dni, ale přesto je každý den jiný. Spousta lidí to nechápe.. sem blázen nebo se jen ptám těch špatných lidí ... hcci utéct ... prosím poradte nikdo ..

Jsem stejná bytost jako každá na této zemi. Má duše pochází z nedalekého vesmíru,kde je láska ke všemu živému,pochopení v každé situaci,vcítění se do energie druhého, kde jsou zázraky které nás vedou k vyššímu já. Jsem poctěna všemi dary a učím se je poznat blíže,každým dnem jsou zajímavější a užitečnější.Můj život nejsem jen já ale my...

Chtěla bych vám své emoce,myšlenky,radost a pochopení věnovat jako dárek ze zhora...

email: [email protected]