Věříte,myslíte,cítíte?Jste jiní než ostatní?

Zajimave, ze na mail si nic nenapsala hm, promin nemam rad, kdyz si nekdo z lidi dela prdel, depka je vazna svine.

Marku neblbni a přestaň chlastat......jdem plavat ??

Ztracim viru a silu k zivotu.

jo kdfxž se ráno kouknu do zrcadla ,mám pocit že jsem naprosto zmršený exemplář druhu homo sapiens :D

Sbohem magoři, díky vám jsem pochopil, že musím jít. Sbohem navždy, Váš magor.

Ano,ale su asyg eštjě normálný a yntelygentný.Řýkajý to omně.Ale já su tag jenom človjek.

Jo,jsem prdlá,aniž bych jí absolvovala,rozumím astrofyzice a astronomii...

Dovolím si se k Vám přidat, taky to znám... V dospělosti to člověk nějak zvládne, ale ve škole to bylo opravdu nepříjemný - to člověku občas přišlo, že by ho nejradši upálili:(

Pravda, přizpůsobení je způsob přežití. Dnes už mi záleží na mínění lidí mnohem méně než dřív, takže jsem mohla v lecčem polevit. Ale fungovat člověk mezi ostatními musí, pokud chce alespoň trochu normálně žít - takže určitá forma přizpůsobení je potřebná. Vidím, že jsi opravdu zašel hodně daleko (to kouření :-)), ale já bych zrovna měla co říkat, když si vzpomenu na ty kvanta pitomých filmů, co jsem kvůli ostatním shlédla, hodiny strávené "duchaplnou" konverzací o šminkách, barech a chlapech :-)a tomu podobně. Je pravda, že přátele si člověk může vybrat, ale kolegy třeba už ne - a to bylo vždycky největší peklo. Musím říct, že s přibývajícím věkem se cítím mnohem líp. Ta propast mezi mnou a ostatními byla nejhorší v době dětství a dospívání a taky mě to tehdy nejvíc trápilo. Dnes už sem tam člověk potká lidi, kteří jsou zajímaví a taky "jiní".
Dobrou noc i tobě

Pardon, byl to Adolf Born, to jsem se tedy sekl.

Proč by uráželi? No, záleží, kdo sem vstoupí. Lidi na internetu se často urážejí jen na základě pár vět, aniž by o sobě věděli cokoli bližšího.

"Vždycky jsem měla úplně jiné myšlení, hodnoty i záliby než ostatní a abych nepůsobila divně nebo vůbec měla nějaké přátele, hodně jsem se lidem přizpůsobovala. A vlastně dodnes v mnohém přizpůsobuji."

Tak přesně jsem dopad i já. Ovšem stojí to za to? Stal jsem se např. kvůli kolegům kuřákem, a to opakovaně. Hlupák jsem. Dnes už se nepřizpůsobuji. Tedy ne tak jak dříve. Jsem rád, že už nejsem tak mladý a naivní. Nakonec vše špatné v životě může člověk použít pro své poučení. Přizpůsobování je v přírodě jedna ze základních technik, jimiž si živočichové zvyšují šance na přežití. Většina lidí proto tak snadno podléhá tomu stavu, že kam se řítí většina, tam se řítí i oni. Splynout s davem je jedna z nejbezpečnějších technik, kterou nás dříve příroda vybavila, abychom snížili riziko napadnutí např. predátorem. Jsme-li v davu, má predátor spousty dalších na výběr, které může zkonzumovat a nás si přitom ani nevšimnout. Máme-li pocit ohrožení, je pro nás výhodné splynout s davem, přidat se na stranu většiny. Člověk sice není pouze živočich, ale i tak vykazuje některé stejné vzorce chování. Mně se líbil kreslíř Renčíř, který prohlásil, že teď ve svém věku si už může dovolit říkat, co chce a kdy chce, že se celý život přizpůsoboval, ale už toho má dost a končí s tím :-). Už má odslouženo....

"V poslední době vlastně zjišťuji, že nejlíp je mi o samotě, ve společnosti své a svých myšlenek. "

Tak to jsme na tom stejně. Přeji dobrou noc, pokud to ještě budeš číst, nebo dobrý den, ráno v dalším dni.

Petronius, Daniela. To, že je někdo jiný, se ukáže velice rychle. Lidé mají rádi průměr a pokud možno, aby nikdo nevyčníval. Pokud se tak stane, tak na prvním místě přijdou urážky a pak hned to ostatní, co tady bylo popsáno.

Petronie, proč by tě někdo měl urážet? Popis tvé osoby je sympatický...
Ale zpátky k tématu. Taky se cítím jiná, už od dětství. Vždycky jsem měla úplně jiné myšlení, hodnoty i záliby než ostatní a abych nepůsobila divně nebo vůbec měla nějaké přátele, hodně jsem se lidem přizpůsobovala. A vlastně dodnes v mnohém přizpůsobuji. Je pravda, že je těžké potkat člověka, který by byl naladěný na stejnou strunu. V poslední době vlastně zjišťuji, že nejlíp je mi o samotě, ve společnosti své a svých myšlenek.

Hm, pročetl jsem si celou diskusi. Už od malička jsem se také cítil jiný. Citlivější na události kolem. Vše se mě vždy intenzivně dotýkalo. A skutečně podle testu osobnosti mi vyšlo, že jsem kombinace cholerika s melancholikem. Prosím v původním psychologickém významu, nikoli v lidové úpravě. Všiml jsem si, že mi spousta věcí nedochází a naopak si všímám toho, co ostatním uniká. Něco jako autista :-). Legrace to však vskutku není. S časem se totiž tato vlastnost stále více projevuje. Inteligenci mám přitom nadprůměrnou, ale nikoliv tak vysokou, aby to dostačovalo na členství v Mense (o jeden bod :-)). Ovšem i tak je to jedna z potíží. Kdo má totiž inteligenci kolem průměru - najde si kolem sebe spoustu sobě rovných, kteří mu budou dostačovat mentálně, se kterými najde odpovídající téma k hovoru. Když se sejdou dva lidi v podobném pásmu IQ, je běžné, že ani jeden z nich netrpí pocitem nudy, ztráty úrovně, ale ani nechápavostí a přehnanou náročností druhého. Pokud se však sejdou dva lidi z opačných pólů intelektového spektra, ten bystřejší se bude brzy nudit a diskuse ho nenaplní, zatímco pro toho jednoduššího bude ten chytřejší za podivína a příliš náročného. To je tedy jedna z příčin mého trápení. Nemohu k sobě najít sobě rovného člověka, který by mi stačil myšlenkově. Tím rozhodně nenaznačuji, že bych se snad povyšoval nad své okolí. Naopak: jednak jsem byl vychován ke skromnosti, úctě k druhým a pokoře - takže kdo mě zná osobně, netuší, že bych napsal to, co teď píšu. Za další jsem si dobře vědom, když potkám osobně člověka, který mě převyšuje v poznání světa, znalostech a schopnostech. Jsme pak nesmírně šťastný. Jenže to jsou vzácné chvilky, jelikož těchto lidí příliš není. Naposledy jsem to zažil při studiu na VŠ (před 12 lety) a potom při jednom školení. Jinak chovám v úctě všechny Grygary, Halíky, Kellery atd.

Dalším bodem mého trápení je nadbytek talentu a schopností, které nemohu využít beze zbytku. Geny mě obdařily například muzikálním talentem - jsem schopen zahrát podle sluchu většinu jakýchkoliv skladeb. Tuto schopnost mám již od dětství. I z těchto důvodů jsem utekl z LŠU, protože jsme tam dokola cvičili jednotvárné bezduché melodie, a to mě nebavilo. Další schopnost - už jako malý jsem si dokázal opravit jakýkoli elektrický spotřebič. Jednou (14 let) jsem rozebral radiomagnetofon do posledního šroubku a pak ho složil. Kupodivu to hrálo, i když přebývala dva ozubená kolečka, která již nešlo nikam umístit :-). V dospělosti jsem si postavil sám domek. Komplet celý. Zedničinu, stolařinu i elektriku i rozvody, odpady i střechu. Zřejmě se to nazývá manuální zručnost. Potom dosahuji výjimečných výsledků ve své práci, kterou tady z pochopitelných důvodů nemohu prezentovat. Vládnu celkem obstojně svým mateřským jazykem, takže jsem již publikoval své texty v internetových i tištěných médiích.

Ovšem jak už tak to bývá, když někde pánbů hodně nadělí, jinde pořádně ubere. Tak třeba neumím vařit. V minulosti jsem v kuchyni podstoupil muka, jež měla vést k produkci poživatelných pochutin, ale nakonec na to vrčel i můj pes. Svůj velký handicap cítím v cizojazyčné gramotnosti, kde zvládám akorát haudujůdů a matně tuším, že to má cos společného s angličtinou. Bohužel chybí mi buňky pro jakýkoli jazyk mimo svého rodného. Ovšem ta největší propast mezi mnou a světem spočívá v mé povaze, hodnotách. Ačkoli jsem měl lukrativní práci na vedoucí pozici, dal jsem přednost klidnější práci na místě řadového zaměstnance. Nesnáším totiž intriky a politikaření - to však jako vedoucí musíte umět zvládat. Také jsem zásadový a čestný, jenže chtělo se po mně ohýbat páteř a pružně se přizpůsobovat jako korouhvička ve větru - což se mi tak příčí, že jsem schopen se snad i bít :-). Zastával jsem se lidí utiskovaných a v právu - tím jsem získal spoustu nepřátel. Nejvíce však lidi dráždí, že mě nedokáží zpracovat a zařadit do šedivého stáda. Když totiž vyčníváte, jste automaticky středem pozornosti, aniž byste nějak aktivně vystupovali. Pak často stačí pouhá vaše přítomnost. A tak jsem se v poslední době uzavřel dost do sebe a s nikým se moc nestýkám. Zažil jsem spoustu zklamání, podrazů, podvodů, křiváren od lidí, ke kterým jsem choval důvěru. Dnes samozřejmě vidím, jak to bylo pošetilé. Pokud to někdo dočetl až sem, klade si otázku, proč to ten blázen vlastně sem píše. Abych řekl pravdu, ani sám nevím. Snad ze zoufalství. Pokud zde budou nadávky a urážky - jsem na ně zvyklý....

Ká:Také se měj hezky a děkuji za Tvůj názor.Nevím jestli jdu po správné cestě,ale budu se snažit na této cestě,aby mé kroky byly správné...

Kamélie: Tvůj názor mě potěšil. Prošla jsem si také pocity "jsem jiná než ostatní" a není to ta správná cesta. Proto mám radost, že to dnes vidíš jinak. Měj se hezky.

Pro K:
Upřímně Ti odpovím K.Byl to rok,kdy jsem poprvé napsala na Dr a založila toto téma.
Když se poohlédnu zpět a tento názor od Tebe bych četla před rokem,napsala bych Ti,že to pravda není.
Nyní si také myslím,že to bylo psáno povýšeně nad ostatními.Stále se od lidí a života učím a snažím se co nejvíce věcí vyzkoušen na vlastní kůži.Je to nejlepší školou života.
Ano,každý je jedinečný a něčím vyjímečný a beru to u každého člověka jako dar a štěstí.

Uvědomění si vlastního bytí vždycky vede k nadpozemskému pocitu:)
Každý jsme jiný, i já...
někdo umí to, jiný ono, já cítím energii a vlny od druhých lidí, někdo rozpráví s mrtvými...každý má nějaký dar, který dřív nebo později objeví a buď ho používá nebo nechá zakrnět, záleží na síle ducha a vlastního sebepoznání:)

Kamélie, tvoje otázka se mi nelíbí. Cítím z toho povyšování se nad "těmi ostatními", nad tím stádem, které nevěří, nemyslí a necítí.
Samozřejmě že KAŽDÝ člověk je "jiný".
Vím o čem mluvíš, ale dávala bych si pozor nazývat se "pozemskými anděli".
Lidem často chybí pokora a úcta. Místo utvrzování se ve vlastní výjímečnosti bych dala přednost hledání vyjímečnosti u druhých.

Věřím a cítím.Každý z nás lidí je nějak jiný.