Vite, ze se na vas nekdo diva?

Ty jsi neudělala chybu, že...Přesně tak.

Udelala jsem chybu, ze jsem...nehroť to, vždyť ti nikdo neublížil, naopak to leckoho jistě zaujalo. Žirafa opravdu nejsi, tim je to zajímavější.

Možná se stále na tebe dívají protože nenosíš podprsenku :-)

Udelala jsem chybu, ze jsem prispela, o nic nejde, ale zbytecne to vyvolalo nedobre reakce. Kdyz uz jsem to ale udelala, tak dodam, ze nejsem ani paranodni, ani "zirafa". Merim 171cm a proste si vsimam co se kolem mne deje. Duvod proc se na mne lidi divaji ponecham vasi dedukci; na to abych uvedla proc si myslim, ze to tak je, jsem prilis skromna.

S divanim mam takove male...Čemu se divíš? Žirafy můžeš v Praze vidět max. na Tróji, ale na Václaváku? A pokud navíc ty už z dálky blbě na někoho civíš, tak se nediv, že někdo kouká, kdo na něj tak zevluje.

Mají k tomu zírání...tak jako umíš číst že je dost vysoká,já taky zíram když vidím někoho v metru kdo má hlavu až u stropu

S divanim mam takove male...no tak ono vždy přitahuje k pohledu něco vyčnívajícího z normálu ať výška neb číro na hlavě,ty už to čekáš a taky ty zírající víc sleduješ

Mají k tomu zírání nějaký důvod? Lišíš se něčím od ostatních? V opačném případě by se jednalo o paranoiu - blud pronásledovanosti.

S divanim mam takove male srandicky. Jsem pomerne vysoka a mam dobry zrak. Kdyz jdu treba po zalidnenem Vaclavaku, uz zezdalky si vsimam, ze ma na mne nekdo namireny zrak. Predem vim, za jak se pak budeme mijet, bude se mne intenzivne koukat do oci, jako by mi chtel poslat nejaky signal.
V kavarnach a restauraciche se mi casto stava, ze na mne nekdo zira celou dobu, co tam jsem ja, nebo on/oni. Samozrejme delam jako ze to nevim. To by nekomu mohlo byt neprijemne, ale mne to nevadi.

Poznáš taky, když tě...To zrovna ne...:o)))

koukaj na vás duchové,kteří jsou s vámi v místnosti.

Jednou na me nekdo koukal když jsem masturbovela. Bylo to nepříjemné ale i velmi vzrušující.

Poznáš taky, když tě někdo pozoruje ze špionážní družice?

Já to taky poznám když na mě někdo hledí. Je to takový zvláštní pocit.

Vysvetleni podava starodindicka vedska literatura. Smysly podle ni maji sve subtilni formy, ktere se spojuji s vnimanymi predmety.
Proto je lze citit.

Někdy mi opravdu,ale opravdu připadá,že na mě všichni hledí !

Já to mám obráceně: nikdy jsem nepoznal, že se na mě někdo dívá, ale druhá osoba většinou věděla, že se dívám na ni. Ptal jsem se na to, jestli se to dá nějak zjistit (změřit), ale bylo mi řečeno, že to není možné a že by to stejně asi bylo mimo citlivost přístrojů. Zjistitelné to ale je: dotyčná osoba většinou znejistí pohledem, zamrká nebo rychle přimhouří oči. Také dokáže zjistit směr, odkud to přichází. Je to samozřejmě různé (je-li ten druhý v klidu nebo se naopak něčím intenzivně zabývá), různá bude i citlivost jedinců jako taková. Naopak nezáleží na denní době a funguje to i skrz sklo. Schopnost "vysílat" kolísá i u mě - někdy je to bídný podprůměr a někdy jsem nevěděl, kam uhnout s očima a radši jsem se v přítomnosi lidí díval z okna nebo do země. Dalo se toho ovšem využít i třeba ve větším prostoru k navázání "očního kontaktu s žádoucí bytostí" :-))) Máte-li další zážitky z tohoto oboru, napište.

joch

Hm, skoda, ze jsi nesedel vedle me:)

Ale to je stara vec, mysl je jedna a neni omezena jen na nas mozek, jak se mnozi chytraci domnivaji a vse je v prostoru spojene se vsim.