Vzdělání - handicap

Jsem profesorem na universite v Bernu a nekdy moc rad faram uhli v dolech Petra Bezruce.
Jinak by jsme vymreli a pro koho bych prednasel?

Ivanko, řekni, že si děláš legraci, když se stydíš za své rodiče, že pracují manuálně. Já jsem VŠ, moje maminka pracuje jako pomocná kuchařka. Já se hrabu dobrovolně od rána do večera v hlíně a nepociťuju to jako méněcennou práci. A můžeme vůbec posoudit nějakou práci jako méněcennou? Vždyť bez práce tvých rodičů a jim podobných bysme se asi dost těžko najedli, o tom neuvažuješ? A co takové uklízečky a hajzlbabičky? Ty ti taky nevoní? Pamatuj, že i kdyby byli na světě samí vysokoškoláci, tak by ty záchody taky musel někdo uklízet, nebo bychom shnili ve špíně. Kvalita osobnosti, moudrost a laskavost opravdu není v dosaženém vzdělání. A jestli ze sebou něco neprovedeš, tak budeš další buran vysokoškolák...

Myslím si, že je to blbost. Já i moje sestra studujeme VŠ ( práva a medicína) a naši rodiče jsou ,,jen" vyučení. Nikdy nás nenapadlo brát to jako handicap, naopak, naši jsou přirozeně inteligentní. Oba podnikají ( každý v jiném oboru ) a jsou úspěšní i bez maturity. Prostě jsme se jim narodili velmi brzy a měli jiné priority než vzdělání...

Já nemám rád hloupé lidi ... třeba zde na doktorce ...

Spíš máš jiné handicapy Ivanko a nehaž je na rodiče. To, že studuješ VŠ nic neznamená. Důležité je, jak to vše jednou budeš umět využít. Lidí, jako Ty je mi líto. Možná jsou chytří, ale také hodně hloupí tam hlouběji.

Ivco, trekni to s klidem a pohodou. nemášc se za co stydet. inteligence neni o znamkach a vzdelani. je to neco jineho.

Naopak si myslim, ze to, kam jsi to uz ted dotahla vzhledem k teoreticke "predurcenosti" dokazuje tvoji cilevedomost a inteligenci, ktera musi mit koreny v rodine. Krome IQ prece existuje i EQ, ktere ma rozhodne vyssi vypovidaci schopnost. Kasli na to, co si mysli ostatni, pokud te budou odsuzovat kvuli takove malichernosti tak si nezaslouzi tvoji pozornost.

Inteligenti jsou lepší :)

Opravdu všech tvých spolužáků? A co jejich prarodiče? Někdo prostě někdy musí v rodině začít.
Já sama jsem lékařka, tedy vysokoškolák. Tatínek také pracoval v zemědělství, maminka byla nesmírně inteligentní a sečtěla, tatínek byl cizinec, bez vzdělání, domluvil se čtyřmi jazyky /domluvil, nestudoval je knižně/, nikdy jsem neměla důvod se za rodiče stydět. Lidi jako pacienty jsem poznala dost zblízka a nemyslím, že je handicapovalo jejich povolání, pokud nebyli např. zloději a tuneláři./Vidíš, tunelář těžko může být člověk bez vzdělání/. Kde bychom byli, kdyby třeba pár týdnů nevyjeli popeláři? Každé povolání či zaměstnání je nějak důležité.
A pokud bych se styděla, že moji rodiče "kydají hnůj prasatům", tak jsem husa já, ne oni.
Jen malou příhodu - jednou k nám přijela moje přítelkyně, takto primářka jednoho nemocničního oddělení. Šly jsem pak zametat dvůr a můj bratranec, inženýr se velice podivil, jak může jít lékařka a ke všemu primářka zametat dvůr.
Ta lékařka - primářka se také podivila, co to mám za troubu bratrance - inženýra.

Ivanko, ne každému připadá kydání hnoje jako společenský handicap. Pokud to tatko vidí vysokoškolsky vzdělaný člověk, je to jen důkazem rčení, že vzdělání není měřítkem inteligence. Jestliže tvůj potencionální přítel nebude duševně omezený, jistě se nepozastaví nad tím, že se někdo podílí na chovu prasat. Pokud nebude vegetarián a rád si pochutná na řízku, může se stát, že práci tvých rodičů dokonce ocení:-)

Nenech se tím zdeptat, nebo si z nedostatku sebevědomí vezměš někoho nevzdělanýho, pro koho nakonec stejně tvoje vzdělání nebude nic znamenat. Sama jsem měla stejné pocity a dnes vím, že to byla blbost. Nebo tobě by snad vadilo, že přítelův otec je třeba bachař, nebo matka kuchařka? Pokud mu to vadí, je to jeho problém.

Mám jistý handicap, týkající se spíše mých rodičů. Sama studuji vysokou školu. Škola mě vždy bavila a šla , tudíž mě do studia nemusel nikdo nutit. Můj problém spočívá v tom, že mí rodiče nedosáhli žádného vzdělání, matka není ani vyučena. Dosáhnout nějakého solidního vzdělání v naší rodině nebylo tradicí ani prioritou, a vůbec byla tehdy jiná doba. A s tím také souvisí jejich současné povolání. Rodiče pracují jako nejobyčejněší dělníci v zemeědělství, chcete-li: kydají hnůj prasatům. Cítím se do jisté míry handicapovaná tímto jejich společenským statutem. Hlavně když si najdu nového přítele, modlím se , aby se mě nezeptal, co dělají mí rodiče. A už jsem opravdu zažila nevhodné reakce některých lidí po zodpovězení otázky ,co dělají mí rodiče. Bojím se, že v očích ostatních budu vypadat méněcenná. Pokud vím, rodiče všech mých spolužáků dosáhli vysokoškolského či středoškolského vzdělání. Nepracují manuálně. Máte to někdo podobně a jak se s tím vyrovnáváte ??? díky