záchvatovité přejídání

Toto opravdu není to, co by...Přejídání není určitě zásluhou toho, že by tělu něco chybělo. Člověk se přejídá, když je nešťastný a připadá mu, že když zaplní žaludek, že je mu lépe..ale vše se odehrává v hlavě..tento proces probíhá hlavně večer, kdy tělo je už to v klidu a mozek si přefiltruje veškeré informace a vyhodnotí je..většinou bohužel za špatné a nebo za neuspokojivé, tak z toho máme pěknou depku..potom nastoupíme po dlouhém odolání k lednici a baštíme od marmelád,kečupu sýru,koláčku,čokolády,tatarky s chlebem a krásně měkoučkými světlými rohlíky, zákusků...úplně vše..znám toto velice dobře, pomohl mě sibutramin, který mi doporucila nejprve známá, která dělá zdravotní sestru a teď jej já doporučuji i ostatním, jelikož opravdu byl učinný..už jsem záchvaty "žravosti" neměla dlouho..občas si dám kousek čokolády, jindy bych snědla celou a šla ještě pro chleb s máslem a nebo jiné věci, ale stačí mi třeba pásek čokolády a úplně mě uspokojí..zkuste..když by jste měli zájem napište na mejl [email protected] Přeji Vám hodně štěstí v životě

Jako dítě,v pubertě, do svých třicet let jsem byla štíhlá.Je fakt,že jsem držela po dvacítce diety a málo jsem jedla.Je mi 35 let a přes půl roku se velice přejídám.Nenávidím své tělo,nenávidím sebe. Každ den si říkám,že to takhle dál nejde.Pouze ale ráno.Pak sním vše,co je blízko mě.Třeba sním dva obědy,tři sušenky za sebou,pak jdu na slný a pak zase na sladké.Stále mám pocit prázdného žaludku,i když jsem přejedená.jsem z toho nešťastá,ale neumím to sama zastavit.Za půl roku jsem přibrala 15kg.Cítím se tak hnusně....Utíkám před manželem.Představa že by vidě mé hnusné tělo....

Bohužel mám stejný problém. Než jsem otěhotněla s druhým dítětem, tak se to krátkodobě zlepšilo. Chodila jsem v tu dobu k nutriční terapeutce, hlídala si příjem kalorií a zhubla jsem. Po otěhotnění a po tom, co se mi udělalo po 14. týdnu těhotenství líp, to začalo znovu. Jsem ve 25. týdnu a mám nahoře 9 kilo. Zrovna teď jsem už pár hodin sama doma a to, co jsem za tu dobu snědla, by jiným vystačilo na tři dny. Průšvih je, že jsem někdy v šestnácti trpěla krátkodobě bulimií a mám tendence svoje přejídání řešit tímto způsobem. Většinou se přemluvím a jakoby potrestám za to, že jsem se přejedla tím, že to nejdu vyzvracet, ale zrovna teď čekám, kdy se mi jídlo v žaludku pořádně smíchá s pitím, aby se to líp zvracelo. Je mi ze sebe fakt špatně. Ke psychologovi nechci - sama mám psychologii vystudovanou a je mi u kolegů trapně. Prostě si připadám jako pako. Jak tohle skončí?

Ahojky, nabídla bych ti...Toto opravdu není to, co by nám (přejídajícím se) chybělo... Záchvatovité přejídání je psychogenní problém a s nedostatkem živin nemá co dělat. My se nepřejídáme proto, abychom doplnili živiny, ale protože si podvědomě kompenzujeme nějaké citové strádání, "zajídáme" psychický stres, zaplňujeme tím jídlem nějakou prázdnotu... A proteiny nám fakt nechybí, pokud jsme schopni spořádat na posezení třeba půl kila sýra nebo půlku kuřete...

Mimochodem, byla bych ráda, kdyby se mi ozval někdo se stejným problémem, nějaká spřízněná duše... [email protected] (29 let,♀)

prosim vás co mám dělat abych...Ahojky, nabídla bych ti kompletně výživový program, po kterým nebudeš mít chutě, protože doplníš tělu proteiny, které tvoje tělo potřebuje a zapřičiňuje tyto stavy.
Mimo jiné i budeš moct jíst to co máš ráda (s mírou) - nejlépe na oběd. Místo snídaně a večeře si dáš proteinový nápoj, který tělu doplní všechny potřebné minerály, proteiny, vitamíny, ...
Pro začátek bych ti nabídla analýzu stavby těla.
Pokud by jsi měla zájem napiš email: [email protected]

Ahoj, několik let jsem s tím měla problémy. Kombinováno s drastickými dietami a touhou být bulimička. Nakonec mi pomohlo to, že jsem si našla přítele a žili jsme spolu. Nestačilo jenom randit. Po randeti jsem se vždycky naprala. Chtělo to být spolu. Náhle jsem měla na dva roky absolutní klid, i když ten druhý rok už ten vztah skřípal. Odešlo to samo, vůbec jsem se nemusela snažit. Myslela jsem, že jsem vyléčená. Po rozchodu, který nebyl nijak hrozný, ale dohodou to asi po 14-ti dnech začalo na novo. Když jsem si našla nového přítele opakovalo se to - při randění přežírání. Jakmile jsme spolu byli pořád, pohoda. Bylo zajímavý, že když jsem s nikým nechodila, tak jsem to nebrala jako konec světa, ale podvědomí holt nějak zařídilo, že jsem se automaticky přežírala. Takže věřím, že zách. přejídání je spojeno se samotou a jako náhrada potřeby s někým být. A to ne s rodiči nebo s kamarády, ale prostě s někým, kdo je tu víc pro vás než pro ostatní.

jím hlavně z nudy...

Noční luxování, které uvádíte, považuji za "pouhé" přejídání. Záchvatovité přejídání je oproti tomu stav, který přijde náhle a kdy do sebe cpete cokoliv, co máte doma a nejste schopni přestat. Bezhlavě, nezvladatelně. Není tam hlad, není to o specializované chuti tu na sladké, tu na slané, je to prostě nezvladatelné puzení to jídlo do sebe naprat.

S přejídáním mám problémy už odnepaměti, snad každý den se přejím, jím, dokud mi není prostě špatně, hlavně čokoládu, ale i oběd... poslední tři týdny jsem to už někdy šla vyzvracet, a to nejsem žádný puberťák... Nejsem si teď vědoma nějakých závažných problémů, ale kdo ví, co mám uloženo v nevědomí. Stále si říkám, že příští den začnu jíst normálně, ale samozřejmě, že se tak nestane, nebo to vydržím pár dní a pak zas do stejných kolejí. Vůbec nevím, jka na to.

jo jsem na tom stejně, mám dny kdy si ani nevzpomenu na jídlo, ale pak to stojí za to. Prostě to začíná chutí na sladké a hned v zápětí na něco masovýho a pak zas sladký...slaný..atd..prostě věčný koloběh. Taky to trvá týden. Vždy si po přežrání řeknu zítra budu jíst normálně..NE ..pokračuju zas dál. Myslím je to psychického původu. Když mám blbou náladu nebo se mi nedaří, tak jde na mě přežírání. Je fakt že už jen ta myšlenka...dej si tu čokoládu co máš ve skřínce...dej si jí...dyt už je to jedno,na to všechno co jsem snědla ( a je 22 h večer ) té myšlenky se nedá zbavit a tak to pokračuje dál...

To Veronika, jak tak koukám, tak je tu několik lidí, kteří mají stejný problém. Už se ti někdo ozval?

Dobrý den, chceme Vás poprosit o pomoc. Do ZPRAVODAJE ANABELL píšeme článek (pokud by někoho zajímala předchozí čísla, jsou na http://www.anabell.cz/index.php/zpravodaj-anabell). Článek, se týká rodiny, partnerů a přátel, kteří mají dceru, partnerku,..., která trpí poruchou příjmu potravy. Hodně by nám pomohla jakákoliv odezva. Děkujeme za pomoc

ahoj vsem,pisu zrovna clanek o zachvatovitym prejidani. Hledam nekoho, koho temhle problem trapi nebo trapil a udelal by se mnou kratky anonymni rozhovor, napr, pres email? Nejde se nekdo? Piste mi prosim na email rozhovorVK"seznam.cz diky Veronika

Ahoj Luci, no já si myslím, že to může být způsobené tím, že jsi dříve pila alkohol. Vždyť si vezmi, že když přestaneš kouřit, tak taky přibereš. Taky si v podstatě něco kompenzuješ tím jídlem. Samozřejmě se k tomu přidává ještě spousta dalších faktorů. To, že si to uvědomuješ, je bezvadný. Zastávám názor, že prvním krokem ke zlepšení je uvědomění. Zda to zvládneš sama, na to ti asi nikdo odpovědět nemůže. Každý má jinak silnou vůli a jinak rychle se vyrovnává s problémy,...Ale pokud by jsi chtěla vyhledat odborníka, jistě to nebude až tak velký problém. A navíc za zkoušku nic nedáš.

ja jsem se teď docela dlouho držela, cca tři měsíce...myslela jsem, že jsem z toho tak nějak venku, jenže pak jedno "přežrání", druhý den jsem to nevydržela a to samé. Teď je to týden, co se zuby nehty držím a jím málo, abych to vyrovnala, ale přibrala jsem, jsem narvaná v riflích,které mi před přejedením byly volné. Jsem z toho nešťastná, nechápu jak můžu po dvou dnech přejídání takhle ztloustnout. Potýkám se s tímto cca 8 let, je to boj na celý život...:-(

Mám s tím Luci taky zkušenost, nejdříve nikotin, potom sex, za pár měsíců na to alkohol. Kromě nikotinu, to všechno byli jen několika měsíční epizody, následovalo však jídlo i toho jsem se zbavila, ale nevím jestli jsem nespadla do cukru a kakaa. fakt bezva, co na to pomáhá fakt nevím, někomu možná AD. Je to věčný boj, mně zbývá už je workoholismus a poté smrt z vyčerpání:-). Stejně jako otce

Ahoj, jsem moc ráda, že jsem našla tuhle stránku. Aspoň vím, že v tom nejsem sama...Mám trochu specifický problém: nevím, jestli u mě přejídání není "jen" reakcí na abstinenci (dřív jsem měla problémy s alkoholem, teď několik měsíců abstinuji). Obávám se, že jsem konzumaci alkoholu jenom nahradila konzumací velkého množství jídla...) myslíte, že to může fungovat i takhle? připadne mi to jako bludný kruh, když se zbavím jedné závislosti, objeví se druhá, je to jako vytloukání klínu klínem a nevím, co s tím. Uvědomuji si svůj problém (svoje závislosti), ale vůbec netuším, kde je příčina, kde mám začít hledat a zda to zvládnu sama bez odborné pomoci...nemáte s tím někdo zkušenost?

vidíte , mě se zase stane , že jim moc málo .
hlavně to nedělejte na noc ...
nebo moc často .

hanino, držela jsi někdy diety a třeba mezi těmi záchvaty nehladovíš ? Můžu se zeptat na váhu a výšku ?

Ahoj,i já přidám svou troškou do mlýna. Již téměř deset let, od mých 18 let se přejídám. Někdy je to lepší, někdy horší. Jsem schopna se během jednoho měsíce třikrát čtyřikrát přejíst. Kdyby tento přejídací "atak" trval jeden den, tak bych si zpívala. Jenomže ono to trvá třeba tři čtyři dny, kdy se "imrvére" v kuse přejídám. V těch dnech jenom jím - samozřejmě samé nezdravé a tučné věci - čtu si, nebo čučím na televizi. V těch dnech je pro mě velkým problémem se zvednout a jít do práce, popř. doma uklidit, dokonce se musím přemáhat k tomu, abych se umyla. Hrozný co? Pořádně ani nejsem schopna definovat, co vlastně ve mně tyto stavy spouští. Nemám nijak příšerný, stresový život, žiju celkem klidně, normálně. Snažila jsem se to řešit různě, ale nic nepomáhá. Abych pravdu řekla, už nevím, co s tím...