Záhady a nevysvětlitelné jevy

Mě se někdy zdá, že...To mi připomnělo skvělý film s Richardem Burtonem - Dotek Medúzy.

Mě se někdy zdá, že vidím ve snu padat letadlo. Vždy, když se mi takový sen zdá, tak doopravdy cca do týdne někde spadne letadlo. Zdálo se mi to před 4-mi dny, tak počítám, že do 3 dnů zase něco spadne.

Jsem z Ostravy, leno jsem se...Může to být způsobeno mnohými věcmi - možná byl pro tebe ten zážitek strašně moc traumatický a otevřela se v tobě nějaká hrůza, která tě nechce pustit a promítá se ve snech. Nebo je třeba možné, že duše toho kamaráda si neví rady a neustále od tebe chce pomoc - to záleží na tom, jestli byl věřící nebo nevěřící, možná bloudí, možná je sám tou smrtí otřesený a váže se na tebe. Může to být cokoliv. Napadá mě, že by možná pomohlo nechat sloužit zádušní mši za toho kamaráda. Nebo se zkusit za toho kamaráda alespoň modlit - aby byl schopen najít cestu na onen svět, tam, kam patří a nezůstával tu na zemi. Ale možná je to vše jen v tvé psychice, jako nezpracované trauma. Nevím.

Jsem z Ostravy, leno jsem se lecil na psychyatricke lecebne asi 3 mesice i kdyz mi to vubec nepomohla a dodnes se trapim, rodice me vzalo i ke specialostnovi do Polska, ale muj zivot je dale takovy jaky je. Stalo se to asi pred dvema lety. Umrel mi kamarad, on tak nejak frajeril jak to v dnesni mladezi je a sel na cervenou pres prechod, ale ja cekam a srazilo ho auto, ja to vse videl z par metru...bohuzel byl na miste mrtvy, dodnes za mnou v noci jako kdyby chodi a zjevi se mi a neco rika ale ja tomu nerozumim, pak se probudím. nocni mura, pry posledniho stupne, rikal doktor. za poslednich par mesicu se to trochu zlepsilo uz to nevidam kazdy den. Jen to trapi hlavne me rodice kdyz v noci kricim. Ale pry to chce cas. ze to jednou zmizi. Nechci se tady litovat, ale myslim ze trpim dost, hlavne uz pak nemuzu spat, takze kdyz to na me prijde ve dve rano...bohuzel. Posledni roky me fakt zmenili, dost se toho desim, po pisovat to nechci ale je to strašne. nevim jestli mi ten kamarad, snad nadava nebo krici o pomoc. Dekuji tem co jsou normalni za pochopeni.

Ako chlapci sme chodili na bicykloch okolo jedneho miesta ktoré ľudia nazyvali cesta smrti strašne vela ludi sa tam zabilo pritom je to rovna cesta boli to tam aj skúmať neaky vedci. Raz večer sme tade išli viacerý na bicykloch ja som bol dosť vzadu prednami boli dalši 2ja a ja som ešte jedneho niesol a zrazu sme si všimli, že neaky opar alebo dym, tien proste neviem to presne popísat nam prešlo do cesty v tom okamihu ty 2ja v predu začali strašne upalovať ja som zabrzdil pretože to bolo predomnou a myslel som si že to zrazíme lenže to proste prešlo cez nás do 3 minut sme boli daleko odtial neskôr sme si o tom hovorili kazdy to videl

že tento stát ještě trochu funguje, když dnešní mocipáni stihli rozkrást, co se rozkrást dalo (v poslední době už kradou i na dluh).

Dejavu je podle mě z toho,...Tohle je sice možnost, ale táké jsem zažila Deja vu a né jednou a většinou i to co slyším mi přide jako kdybych to už někdy slyšela

Ivo, Olomouc není problém; klidně bychom to mohli třeba o dovolené projít, bylo by to zajímavé. Do Paříže Tě ale pozvat nemůžu:-(. Spíš mě zaráží, že to jsou v obou případech dost rovinatá města, takže "vpravo do kopce a pak na náměstí"...no aspoň by se to rychle našlo. Akorát jsi mě vyděsila s tím hrůzným koncem života, ale to bude ještě za moc a moc dlouhou dobu, viď?

Jíro,já si myslím,že to byla budto Olomouc,nebo Paříž.Nedokážu to vysvětlit,ale tak to vidím.Jednou jsem si dávala číst z ruky a bylo mi řečeno,že jsem se narodila v roce 902,byla jsem muž a psycholog a obešla jsem zeměkouli po svých vlastníh nohách.A ted současnost..))Psychologii jsem studovala ,mám k ní vřelý vztah,leta mě bolí nohy protože trpím revmatoidní artritidou.Takže něco se asi přeneslo do současnosti,dále mi předpověděla,že se štastně vdám,budu mít dvě děti a dožiju se vysokého věku ale nezemřu přirozenou smrtí.Vše,kromě toho věku a smrtí sedí.měj se pa

Vzpomínám si, jak můj dědeček jednou šokoval průvodkyni na zámku-mladou díčinu- tím, jak jí číkal (ještě před začátkem výkladu), že ten zámek byl přestavěn a jak (to by nebylo nic tak šokujícího, to se mohl někde dočíst), v jednotlivých místnostech pak ukazoval. kde co stálo, a jakto, že to předělali, když tenkrát to bylo jinak, a tam vzadu pod tím obrazem, proč je zazděný ten tajný vchod...vyloženě se tam choval, jakoby se vrátil pán domu po dlouhé cestě zpět domů a divil se, co se po dobu jeho nepřítomnosti změnilo.
Mohlo by to vypadat směšně-pomatený pán, řekl by si kdekdo...kdyby neměla o těch přestavbách, zazděných dveřích a tajných chodbách pravdu.

iVO, to by bylo krásné podle něčeho zjistit, ve kterém městě to asi je a pak se tam jet podívat - přímo na místě už bys trefila :-). Měl jsem známou jednu paní, té se opakovaně zdál sen, jak jsou ve velké usedlosti, mají sbaleno, i nábytek je připraven k odvozu, a čekají u vrat na stěhování. Měla starost, jestli na něco nezapomněli a zda je všechno v pořádku. Dál se nikdy nedostala a to místo vůbec nepoznávala. Bylo jí to divné, tak se vyptávala a zjistila, že bydlišti jejích předků se říkalo U panskejch, protože se museli v 19.století z už zapomenutých příčin vystěhovat z velkého statku. Takže na té minulosti možná něco bude.
Měj se hezky.

Tak mě se zase často opakuje jeden a ten samý sen.Jsem tak v roce1900,vycházím z velkých vrat na ulici,která je kostkama dlážděná.rozhlédnu se vlevo a v pravo a vydám se vúpravo do kopce dlážděnou ulicí.Předjíždí mě kočár s konmi a já slyším jejich cval.Jdu do kopečka a vím,že na konci přijdu k máměstí.Znám tu cestu velmi dobře,ale na náměstí nikdy nedojdu.Vždy se probudím dřív,ale i ted přesně vím jak to tam vypadá.Myslíte si,že to mohou být vzpomínky z minulého života?Že jsem tam někdy bydlela?Přesně i ted vím co jsem měla na sobě oblečeného.Tento sen se mi zdá tak jednou do roka.Nikdy však dál ve snu nedojdu.

Katce věřím, ale vysvětlit to nedovedu. Měl jsem také několikrát podobný zážitek, trval možná i o malinko déle než zmíněné 3 vteřiny, vždy v přítomnosti malých dětí, které spaly.

velmi vela krat... V nas samotnych su ukryte neobmedzene moznosti.

Katko, jseš asi dost senzibilní, ne?

Mě se taky stává něco podobného. Už před pár lety jsem šla já s mým bráchou a kámoškou ven. Byli jsme někde u pole,kde je oplocená nějaká továrna nebo co. Já se přes ten plot podívala na druhou stranu a zamrazilo mě v zádech. Viděl jsem tam snad osobu v černém hábitu...měla velkou černou kapuci a nešlo jí vidět do obličeje...nikdo mi to nechtěl věřit, jen má nejlepší kamarádka. Aa taky teď se u nás v paneláku dějí divné věci. Jednou večer můj taťka sedělj v obýváku a díval se na tv. Já byla s bráchou v pokoji když najednou tatka začal na nás trošku křičet že viděl jakoby postavu jak jde z předsíně do obýváku, ale prej ji viděl jen asi 3 sekundy..neviděl hlavu, protože se soustředil na tělo. Ale já mu upřímě věřím..já to totiž zažila už několikrát - např. jsem jednou byla v koupelně a čistila si zuby, když najednou jakoby kolem mě někdo prošel. Myslela jsem si, že je to mamka, ale koukla jsem se do předsíně a nikdo tam nebyl!! taky asi před 3mi dny jsem byla v kuchyni a mazlila se s mou želvičkou a v tom okamžiku tam někdo chodil!! skutečně jo!! byla jsem si jistá že to je někdo z rodiny, ale nikdo v kuchyni kromě mě a želvy nebyl. Strašně by mě zajímalo, co to může způsobovat, ale radši se v tom moc hrabat nebudu.....

Doporučuji si přečíst knihu od Břetislava Kafky Nové základy experimentální psychologie. Je tam vysvětleno jak mohou tyto jevy vznikat.

..na začiatku tejto témy je pár príbehov o smrti..často počujeme ?udí hovoriť,že ich zo spánku prebudil pocit, že m?tvy blížny na nich pozerá, počujeme jeho hlas, cítime jeho dotyk, jeho vôňu...

ale je to naozaj tak?
nie je to len, vsugerovanie? že tak úpenlivo na toho m?tveho blížneho myslíme, že keď zaspíme sníva sa nám o ňom..a keď sa zobudíme dozvuky sna nám ešte hýria v hlave a nám sa zdá, že toho človeka vidíme..
alebo sa nám sníva,že nám niečo hovorí, a mi precitneme zo sna, no stále máme jeho dozvuky,tak nám prebehnú po tele zimomriavky a my si myslíme, že je to naozaj tak..
nemyslíte,že to je len tak?
alebo ste silou mocou presvedčení, že tu nie sme sami?

He came home 30 years ago on October 31st, 1978. Thirty years later, he still scares us to death (pun). Can you believe it's been 30 years?! HAPPY HALLOWEEN

Královský den, já se takovými věcmi zabývám dlouhé roky a je spousta věcí mezi nebem a zemí ( i pod zemí). Věci publikuji u sebe na jesen tečka cz