Zbytečná úmrtí čí vážná újma na zdraví

No lidi je to tragedie. Kazde rano kdyz se probouzim s hruzou zjistuji, ze se mi ta hruza jen nezda. Pres muj vazny stav nemam dosud lekarskou peci, neschvalili me ID, odvolat se muzu jen zalobou. Jenze protoze jsemjiz jen doma a invalidizovana svou nemoci, tak to za me musi nekdo udelat. To ze nejste schopni zit bez kazdodenni cizi pomoci nikoho nezajima. Televize se mym pripadem odmitla zabyvat.Asi vi proc, nebot...lidi jako je je jako smeti. Takze krome na Netu neni kde co zverejnit. Kazdy se boji a nechce si delat zbytecne problemy. Jsem majitelem zavazneho stavu CFS (tedy roky nelecene boreliozy, zanetu mozku, nalezu zanetu na svalech trupu, autoimunity...) No dnes je zrovna den lidi s CFS. Ale existenci tohoto problemu nas stat nadale ignoruje. Jak lekari dovedou podvadet, lhat. Jak predni lekari aby si vydelali vam chteli udelat operaci nebo lecbu, ktera by vas jeste vice prizabila. Jsou to vyborni obchodnici, spousta se jich minula povlanim. Je tady takove bezpravi a nemoznost odvolani se a dovolani spravedlivosti. Navic uz jsem zjistila, ze kdyz si troufam tak ze se odkazuji na zakony atd. tak abych jeste mela strach ze cloveka prohlasi za vysinuteho, napasuji ho do nejake psychiatricke diagnozy. To by clovek strilel....asi jedine reseni aby se zacali bat legalne vrazdit. A aby zacali vic fungovat organizace ktera by hajila prava pacientu. Jenze bohuzel vetsina nemocnych uz je na tom tak, ze nema tolik zdravi aby byla schopna jit patricneho doktora zastrelit. A tak je odkazano dozit a umrit jak opusteny pes.....Staci jeden zastreleny doktor a tolik reci a obavy doktoru o svuj zivot...pripadalo mi to fakt smesne, kdyz vim co se opravdu deje a zazivam to na vlastni kuzi. Je tady tolik spiny ktera se zameta po koberec. Nejhorsi, ze lide kteri nemaji jeste tuto tvrdou zkusenost tomu neveri, respektive veri tomu ze kdyz jim bude treba bude jim poskytnuta spickova okamzita zdravotni pece. Je to takovy zacarovany kruh...proste az na kazdeho opravdu prijde, je vetsinou pozde ze pochopi, jak to tady skutecne chodi. Snad vice odvolani pro poskozene pacienty prinese vstup do EU. Nase lekarstvi je bila mafie (pouzivam slova jedna zeny, ktera to vystizne vyjadrila)propletena s vysokou politikou a jejimi zajmy. Preji Vam vsem silu v boji a hlavne zdravi. Onemocnet, tak ze uz si sami nepomuzete a musite hledat pomoc naseho zdravotnictvi je jak bit hlavou tak dlouho do dveri az bezvladne zustanete lezet.....nekdy smula pro pro ty co preziji, protoze to kolikrat k ziti fakt neni.Cenim si kazdeho cloveka, ktery pred temito nezavira oci a snazi se tady v tomto Kocourkove neco delat. Ono si bohuzel sposta zdravych lidi nepripousti ze se jich totake nekdy muze jednou tykat. Uz bohuzel nemuzu delat vubec nic nez se snazit sirit sve zazitky a poznatky.Tak vam vsem drzim palce.

Lenko, je mi moc líto co se stalo Vašemu tatínkovi a věřím, že alespoň ty psychické problémy brzy odezní a vše bude jakž takž v pořádku. Ale to je právě ten kámen úrazu, že napovrch se dostanou pouze ty nejtragečtější případy, které končí smrtí a to ještě jen některé. Pokud to dopadne tak, že dotyčný alespoň žije, jeho rodina je vděčna za to, a dále již nic nepodniká. Chápu, že většina lidí má obavy, že je to pouze boj s větrnými mlýny, ale to je chyba.

Asi by bylo namístě také podotknout, že rozhodně je lékař a LÉKAŘ. Setkala jsem se v této naší nešťastné době s lékaři před kterými smekám. Byli to neuvěřitelně obětaví odborníci na svých místech a velmi si jich vážím. Doufám, že je jich naprostá většina a myslím, že oni sami by neměli chtít mít mezi sebou takové, kteří kazí jejich pověst. Samozřejmě v každé profesi, se najdou neschopní jedinci, ale v tomto oboru jde o lidský život, takže je namístě proti podezření z pochybení lékaře více a razantněněji postupovat. Byla bych velice ráda, kdyby ses ozval a já mohla v této věci jakkoli pomoci, přesto, že nejsem odborník, ale přišla jsem naprosto zbytečně (o tom jsem přesvědčena) o svého jediného syna a už mi nezbývá nic jiného než bojovat za potrestání a za jiné lidské životy.

Vina lékařů na zdravotním stavu pacienta se jen těžko prokazuje, nelze to vždy říci jednoznačně. Ale horší je přístup doktorů a sester když jste v nemocnici. Poměr mezi tím za co jsou placeni a tím, co skutečně dostáváte je zoufalý. Budeme to muset změnit. Formuje se skupinka lidí, kteří si s tím snad poradí. Až bude správný čas, dám Vám vědět. Jinak si zkontrolujte, co vykazují lékaři pojišťovnám a skutečnou péči a medikaci, kterou jste dostali. Nesrovnalosti řešte ihned! Pomůžete tím sami sobě, lékař musí být potom opatrnější. Jinak zadejte ve vyhledávači (www.google.com) název nemoci či lékařského zákroku a mezi odkazy se objeví několik "bodníků" kde je přesně popsán postup i podmínky zákroku. Je to pro Vaši informaci.

Zdravím Vás,nám se v rodině přihodila nešťastná událost nedávno. Otec odešel do nemocnice na "banální"operaci žlučníku. Do rány po operaci se mu dostala nějaká bakterie ze střev a začala požírat tkáně v okolí. Šířila se velice rychle. Šlo o minuty. Otec prodělal v krátkém čase mnoho narkóz a nakonec musel vydržet operativní odstraňování již napadené tkáně bez narkózy. Lokální umrtvení nemělo šanci pomoci. Bylo to hrozné. Navštívit otce jsme chodili oblečení jako do biologické laboratoře. Zahalení od hlavy k patě. Lékaři nám nedávali naději. Otec je jedním z mála lidí, který toto přežil. Byli jsme šťastní, že nám neodešel a ani jsme neuvažovali o tom, na kolik byla tato hrůza zaviněná chirurgy. Utrpení otce se nedá popsat. Přišel o takové množství svaloviny, jako by přežil výbuch granátu. Nejhorší je nyní jeho psychický stav. Vrací se mu to, co prožil a nedokáže se s tím vyrovnat. V současnosti je hospitalizován na psychiatrii. Přežil vlastní drastickou smrt a lituje, že radši nezemřel. Nepřímo nám vyčítá, že jsme si jeho přežití vymodlili.

Máme ještě mladší dceru, ta je úplně v pořádku. Nejhorší jsou ty představy, že kdybych tehdy něco udělal, jak jsme si dnes mohli všichni žít krásný a spokojený život. chodit na výlety, dovolené ap. Od té doby hodně přemýšlím o životě a vždycky říkávám lidem co mají zdravé děti (aspoň v určitém průměru), že ani neví jaký dar dostali.

Ahoj Jarko, četla jsem opět Vaše příspěvky, a vlastně můj syn dnes taky nemusel být tak postižený jak je. Všechno je to o zkušenostech, které bohužel přicházejí až když je pozdě. Když jsem byla těhotná, tak mi lékař v 16 týdnu těhotenství na ultrazvuku zjistil, že mám nízko položenou placentu. Komentoval to slovy, že se placenta z porodních cest ještě může zvednout. Nicméně nekonal se žádný další kontrolní ultrazvuk, a já netušila, jaké následky tohle může mít. Nakonec všechno vyústilo v předčasný porod, kde mi syna zachránili, při narození vážil 1,05 kg, ale bohužel došlo ke krvácení do mozku a těžkému postižení. Dnes bych se chovala naprosto jinak, požadovala bych větší péči lékařů, ale v době kdy jsem byla těhotná jsem jim věřila a ani ve snu by mě nenapadlo, že by mi snad mohli nějak ublížit. Navíc žádný lékař nepřizná, žě mě měl objednat na další kontrolu, ohlídat mě.

To je neskutečný, vážně začínám mít pocit, že porodit zdravé dítě, dočkat se jeho dospělosti, potom zdravých vnoučat je vážně zázrak. A čím víc se o své dítě bojíš a staráš, tím spíš ho něco škaredého potká. A další děti už jste nechtěli? To s těmi rodiči mě napadlo taky, že byli starší a zkušenější jenže těžko soudit...

Jarko CT v té době buď ještě nebylo nebo se tam posílaly jenom případy, které se zdály lékařům vážné. A jak jsme se dozvěděli v Brně, tak mozek miminka se vyvíjí a u tak malého ty výsledky nejsou průkazné. To vím dnes, ale tehdy jsem věřil odborníkům. A k poškození mozku došlo proto, že ty záchvaty trvaly i několik desítek minut, mozek nebyl zásobován krví a jeho část je poškozena. Vyčítám si to já, trošku to vnitřně vyčítám rodičům, že jako starší a zkušenější se do toho mohli vložit, nakonec se do toho vložila teta od manželky (to bylo to Brno). Jenže otec je zedník, máti lékařům chorobně věří. Konec komentáře.

Zdenku, píšeš, že Vaší holčičce udělali EEG a nic neukázalo, to by nepomohlo ani CT? Tak jak Vám to lékaři zdůvodnili? Proč má Vaše holčička podle nich tolik poškozený mozek? A pokud to byla tedy epilepsie, to může dojít až tak daleko? Trošku si mi připoměl jednu zapomenutou zkušenost, kdy měl Paťa otřes mozku, dost těžký, udělali mu EEG a nic tam nebylo, po mém naléhání a takzvaném revanžování se, asi víš, co mám na mysli, udělali 2x kontrolní CT a až napodruhé se projevilo něco, čemu říkali, že to asi bude poúrazová epilepsie. Paťa bral nějaké léky přes půl roku, pak řekli, že je vše v pořádku léky vysadili. Po pár měsících měl podivný záchvat, udělali kontrolní EEG a nic, prý jen migréna. Ráda jsem tomu věřila, ale teď toho lituji, protože si myslím, že to migréna určitě nebyla. Moc mě bolí Vaše situace, ale sakra nechápu jak to mohlo tak daleko dojít? To se zhoršovalo postupně nebo nějak naráz?

Milá Jarko, již jsem Ti odepisoval v jiné rubrice, ale napíší i zde. Psal jsem, že se staráme o postiženou dceru - tělesně i mentálně. Jsme přesvědčeni (samozřejmě že to nemůžeme tvrdit úplně se stoprocentní jistotou), že za stav naší dcery mohou lékaři od A až Z. Již vlastní porod nebyl v pořádku, nechci to rozvádět, ale nezávisle na sobě nám to potvrdili jiní porodníci. Tím asi vznikla epilepsie. Když se ve třech měsících projevila, EEG nevykázalo žádné poškození. Ono ani nemohlo u takového miminka. Jenže lékaři nám neřekli, že se máme znovu dostavit třeba za další 3 měsíce a znovu a znovu. Podle nich nebyl důvod. Tudíž dcera prodělávala tzv. nekompenzované záchvaty, které ji navíc ještě poškodily mozek a je na úrovni imbecilie. Navíc dětská lékařka dělala z manželky hysterku. Teprve když jsme odvezli dítě záchrankou, tak se začalo s léčbou, která navíc nebyla dobře cílená a ta pravá začala, až jsme se po známosti dostali na dětskou neurologickou kliniku do Brna. Jenže nevratné změny jsou nevratné.Tím pádem veškeré mé sny o budoucnosti vzaly za své (nejen mé ale i manželky)a řeším problémy, které jsem ani netušil, že budu řešit. Od té doby lékařům nevěřím, vážím si schopných, ale celkově jim nevěřím. Díky internetu a angličtině si sháním informace sám, mít tyto možnosti před 18 lety, tak mám dítě možná epileptika, ale mentálně v pořádku. Těmto starostem až do smrti neuteču a musím dělat vše pro to, abych byl co nejdéle fit a schopen se o ni starat.Mezi lidmi je hodně neštěstí a můžeme diskutovat, která forma je horší. Byl jsem na pohřbu pětiletého souseda, kterého přejelo auto, 16-ti letého po leukémii, 18-ti letého, který se něšťastnou náhodou i s matkou otrávil plynem. Nemím se vžít do Tvých čerstvých pocitů, protože jsem to nezažil, ale přeji Ti, aby to postupně odeznělo. Ale věř mi, ještě máš možnost si najít novou náplň života, tak jak ji mám třeba já.

Takže bych měla mylné pocity? To jsem ráda, že mám tuhle smutnou zkušenost jediná, ale kdyby přece jenom, tak napište Vaše zkušenosti, které se týkají poškození Vašeho zdraví či někoho z Vašich blízkých, či dokonce smrti, zbytečné.

Ráda bych znala Vaše zkušenosti a názory na toto téma. Mám pocit, že těchto tragických případů zoufale přibývá a viníci jaksi neexistují, či jsou směšně potrestáni. Ztratila jsem zbytečně svého jediného syna. Děkuji za Vaše příspěvky. Jarka