Reklama

Ženy, nezdá se Vám, že se příliš zaobíráme chlapy?

v (So, 22. 3. 2008 - 10:03)

Nikki> Myslim, ze se nevylucuje, ze zeny chteji byt pritazlive a zajistene. Chlapi maji zase casto ambice vydelat, byt uspesni, byt mocni ve spolecnosti.
Samozrejme vse z vyrceneho plati u nekoho vice, u nekoho mene.

Jiří (Pá, 21. 3. 2008 - 19:03)

Nikki: No mi chlapi si to uvědomujeme, to si teda piš že jo!!!!! Já zrovna patřim k těm chlapum, co se krásnym holkám radši obloukem vyhnou, ne že bych byl nějaký chudák chudý jak kostelní myš a neschopný, ale jak sama říkáš za krásu se platí, tak ať radši platí jinej, třeba nějakej podnikatel nebo manažer, protože na jejich úrovni nejsem a ani to nepotřebuju. A vy krásky jste vybíravý a hodně náročný a jistě ne jenom finančně a máte i další nevýhody: o vaší věrnosti lze pochybovat a kdykoli nás můžete vyměnit za jinýho.

Nikki (Pá, 21. 3. 2008 - 16:03)

V: v jednom se mylis, zenska nepotrebuje byt nejpritezlivejsi, ale financne zajistena - aby to dite vubec mohla vychovat...chlap potrebuje, chce tou nejpritezlivejsi, ale musi si KAZDY z takovych chlapu uvedomit, ze za pritazlivou partnerku se plati. A draho. Proto ne kazdy muze mit krasnou partnerku (tedy objektivne krasnou resp. za krasnou obecne povazovanou, ne krasnou jenou v jeho ocich)

11 (Pá, 21. 3. 2008 - 15:03)

já se chlapama nezaobírám vůbec a fungujou mi taky.

11 (Pá, 21. 3. 2008 - 15:03)

já se chlapama nezaobírám vůbec a fungujou mi taky.

J. (Pá, 21. 3. 2008 - 14:03)

Chlapama se budeme zaobírat vždycky. Je v ženské povaze neustále rozebírat jejich chování a jednání a přemýšlet jestli za tím není nějaký jiný význam ( a většinou není).
Kdyby byli jako my, byla by to nuda.

v (Pá, 21. 3. 2008 - 11:03)

Docela vyjimecna diskuze. Tolik kritiky do vlastnich rad.
Urcite vysledek premysleni a rozhovoru na tema druheho pohlavi neni adekvatni vynalozenemu usili.
Holt hrajeme kazdy v rozmnozovacim procesu opacnou roli, proto je to vzajemne tezko pochopitelne. Chlapi maji silnou potrebu rozsevat, zeny zase silnou potrebu plodit. Muzi ziskat tu nejpritazlivejsi, zeny byt tou nejpritazlivejsi. ........ No muze se pak jeden na druheho zlobit?

Nikki (St, 19. 3. 2008 - 12:03)

Souhlas se Sabinou. Az na to, ze takovy chlap neni. Chlapi krasni uspesni bohati chytri vetsinou neumeji mit radi a nehledaji partnerku ale hracku, kterou budou plne ovladat a narizovat ji, co ma delat a co ne, s kym se stykat a s kym ne,a stejne ji podvedou s dlouhonohou blondatou modelkou

Jiří (St, 19. 3. 2008 - 12:03)

Zevšeobecňovat jistě že ne, ale musím se Romany zasta, byla by tady v tom protimužském prostředí sama. Někdo je hlava vzdělaná, ale fyzicky toho moc neumí, někdo zase naopak, ale celkově je určitě méně těch žen, jako jseš ty anonymko než těch co je Romana.A já jsem chlap tak napůl, trochu studovanej a trochu víc zručnej, ale né zas tak moc, nicméně plně soběstačnej.

Návštěvník (St, 19. 3. 2008 - 12:03)

Romano mám kamarádku, která nejenže všechny tyhle práce, co jsi vyjmenovala , umí, ale také je dělá. Takže klid, konečně stačí jet do Ruska, například odpadky tam odvážejí v popelářských vozech ženy a na stavbách jich je také dost.Jinak muži potřebují ženy a ženy muže. Nez žen by chom vyhynuly , protože jeden muž může oplodnit 100 žen, ale jedna žena 100 dětí neporodí.Jestli ty nejsi samostatná, tak je to tvůj problém.Můj manžel je výborný lékař, ale měnit zásuvky, vypínače, spravovat splachovač, dělat poličky musím já, protože on je na tyhle práce naprosto neschopný.A takových mužů znám dost, není dobré zevšeobecňovat.To si uvědom zase ty.

Romana (St, 19. 3. 2008 - 10:03)

Nutno si sebekriticky uvědomit, že bez chlapů bychom nepřežili. Nemyslím ve vztahu, klidně mohu žít single a občas si pozvat nějakého samečka, těch se najde vždy dost. To je otázka mého osobního rozhodnutí.
Ale když něco potřebuji, musím se ve většině případů obrátit na chlapy. Žena nikdy nepostaví dům, neodveze odpadky, nepředělá rozvod elektřiny. Mám kamaráda, který žije po rozvodu single a ten je na rozdíl ode mne zcela soběstačný. Kromě toho, že si všechno udělá technicky, bez problémů si uvaří, vypere a i si vkusně vybere oblečení. O víkendu kompletně zajistí své děti. Ten ženu nepotřebuje. Jistě že jsou chlapi-hovádka, kteří si neohřejou ani čaj a oblečení i se spoďárama jim musí jejich partnerka připravit, ale šikovný muž zvládne i tohle, když musí. Žena není některých činností vůbec schopná, to si uvědomte!

baba (St, 19. 3. 2008 - 10:03)

I já s Beruškou budu souhlasit.
Dnešní morálka je k zblití tadle společnost.
Mladí se chovají jak švábi nebo mezci.
S tím Beruško nehneš, člověk se musí radovat z čeho jde a prdět na tyhlety věci ve vztazích.To jsou lidi, s tím nic nenaděláš.
Ztráta času o tom jenom přemýšlet!

Sabina (St, 19. 3. 2008 - 09:03)

Ač se nám feministky snaží vnutit názor, že žena je soběstačná a samostatná, není tomu tak. Drtivá většina žen chce atraktivního, inteligentního, potentního a hodného chlapa, též pokud možno prachatého, aby nás patřičně zajistil a mohl rozmazlovat drobnými i většími dárky. Ulovení takového muže je životní metou každé ženy. Povede se to málokteré, ale to už je druhá věc.

Xman (Po, 17. 9. 2007 - 16:09)

Zdravím dámy, opravdu vám můžu potvrdit, že zbytečně až moc řešíte muže. Hlavně, ale nevykládejte, že módu řešíte kvuli chlapům. Dřív mi to spíš připadá, že modu řešíte hlavně kvůli ostatním ženským, protože většinou slýchávám "jé podívej co má na sobě". Chlapům je většinou úplně jedno co máte na sobě, protože když se podíváte na většinu mužů v ČR jak se oblékají, tak myslím, že jsou zrovna ti poslední co můžou hodnotit jak se oblékáte. :-) Mě samotnému je smutno, že se nedělá nějaké pěkné oblečení i pro muže, teď nemyslím, černé a šedivé obleky (které jsou podle mě naprosto neelegantní a zastaralé). Také požadavky na hubenost žen mi připadají zvrácené... navíc když takové požadavky má škaredý obézní chlap, nebo s pivním mozolem :-( to je potom opravdu k smíchu. Buďte víc samy sebou a zbytečně nehroťte velikost prsou, barvu nehtu, zadek, strie, celulitidu apod. Nebo když už tak pro muže co za to stojí.

Návštěvník (Po, 17. 9. 2007 - 00:09)

A kde jsou?Budu to ochotně řešit!

Ayperi (Čt, 25. 9. 2003 - 01:09)

Asi to bude tím, že ženský si všechno moc berou, chtěj se líbit, chtěj aby vztah byl ok a tak to řešíme. Jestli se mu bude líbit tohle nebo tohle.Možná je to náš úděl.. no ale zase bych to neviděla tak černě.

jesterka (Čt, 18. 9. 2003 - 22:09)

to se mi tedy zda. a taky ze porad resime jestli se jim libime a tak. jestli se jim libi dlouhy nebo kratky vlasy, velky nebo maly prsa,jaka barva nehtu. jestli mame strie nebo nejaky kilo na vic. uplne zapominame na sebe a na to aby jsme byli stastne a spokojene sami se sebou. muzi takhle vubec neuvazuji. zda se mi ze oni jsou mnohem vice spokojeni sami se sebou.

Veronika (Čt, 18. 9. 2003 - 21:09)

Ayperi souhlasím s Tebou, taky se pro milovaného člověka dokážu obětovat, ale musí to vždycky vycházet opravdu z té nesobecké lásky. A myslím si, že často lidi za takzvanou "mateřskou lásku" nebo velkou "partnerskou lásku" schovávají spoustu jiných věcí. Hodně toto téma řeším a zjišťuju, když pozoruju lidi kolem sebe (a sebe samozřejmě..), že často něco neděláme z lásky, ale ze strachu. Ono to zní na první pohled divně, spousta lidí by mě za to určitě nařkla, ale dělala jsem ty samé věci a pak jsem začala zkoumat, kde se to ve mně bere. A můžu Ti¨říct, že jsem došla do pěkných-s prominutím-sraček. Strach, že mě někdo opustí. Strach, že mě nikdo nemá rád. Strach ze svých komplexů. Strach, že něco nezvládnu. Já vždycky říkám, že když chce někdo žít v harmonickém vztahu, musí se nejdřív naučit žít sám se sebou a být se sebou šťastný, jinak bude v tom druhém vždycky hledat oporu, řešení svých problémů, stane se na něm závislým. A to pro mě není opravdová láska.A ještě k tomu sebeobětování. Kde totiž končí sebeobětování a začíná nesmyslné chování? Někdy je to možná těžké určit. To je, jako jsi psala, když se mám rozhodnout, jestli někomu pomoct, nebo prožít něco, co obohacuje mě. Myslím, že můžu někomu pomoct a zároveň se tím obohatit a taky myslím, že můžu někomu pomoct a pěkně mu tím uškodit. Je to vždycky o té konkrétní situaci, ale já jsem získala při analyzování lidí kolem mě a mě samotné pocit, že často mi moji bližní svojí pomocí, nezištnou láskou a sebeobětováním dost uškodili. Ženy v naší rodině byly tak "obětavé", že jsem se díky nim nenaučila vařit. Nenaučila jsem se řešit problémy a situace, které stejně jednou přijít musely. Musím se to tedy učit teď, učit to sama sebe(což je těžší) a někdy mě to pěkně štve. Byly na mě strašně hodné, svůj volný čas obětovaly proto, abych já měla krásné a bezstarostné dětství, ale o to větší náraz je to pak, když se člověk osamostatní..proto jsem asi tak vysazená na "sebeobětování" se, protože vidím, jak ty matky a babičky, které převzaly tenhle myšlenkový vzorec od svých předků, si udělaly ze svých dětí smysl života a pak se jim život hroutí když děti odcházejí z domova (k čemuž vždycky nakonec dojde..). Ty ženy zapomněly během té dlouhé doby výchovy dětí samy na sebe, na své zájmy, na svůj život, na svoje místo pod sluncem a často se prostě a jednoduše obětovaly. Můžu Ti říct, že bych byla mnohem šťastnější, kdybych měla v dětství trochu míň volnýho času a trochu víc povinností, ale zato bych teď viděla ženy v naší rodině šťastnější, víc vyrovnané, víc sebevědomé atd. To samé je to ve vztahu k partnerům. Někdy řešíme zbytečný problémy a přiliš se jima zaobíráme ( uf, konečně se dostávám k tomu, co se tu vlastně řeší.. :-)) Zajímalo by mě, kolik chlapů si např. láme hlavu stejně jako my, jestli nás uspokojují v sexuálním životě, jestli se nám líbí s tou další vráskou a jestli jsou dost dobrými "hospodáři"...:-)))))))))

Ayperi (Čt, 18. 9. 2003 - 03:09)

Ahoj Beruško. Pochopitelně móda není jediné opěvované téma mých kamarádek :) Ale prostě je to zajímá a snaží se být "in" :) Já je mám ale ráda takové jaké jsou, pochopitelně. Ostatně jsou to "kamarádky" :) Teď mám tedy na mysli ty nejbližší, které mohu nazvat opravdovými přítelkyněmi :) Ale teď to bohužel vychází tak, že na sebe nemáme tolik času jako dříve, tak jsem ráda že je vidím přestože tam nějaká ta věta na téma móda padne :) Ale když už se s nimi bavím o těch vztazích, tak z nich lámu co to pro ně znamená milovat, když to tak zvesela používají. Abych pravdu řekla, dostatečně mě neuspokojila odpověď jediné z nich, a to u některých odpovědí jsem se opravdu divila, jak to můžou brát takhle na lehkou váhu. Myslím že ten pravý význam zatím asi nepoznala jediná z nich a to pořád o tom svém melou a melou.K tomu vývoji vztahů. Je to bohužel takovej paradox. Ovšem já si myslím že to všechno je jen a pouze proto, že jak si na sebe pár zvykne, pak zleniví a nepodniká nové věci, vše bere jako samozřejmost - to co by dříve ocenili se pro ně později stane jen stereotypní samozřejmostí.. a tak dále. Myslím že všechny problémy tkví v komunikaci (!!!). Naprosto nedostačující.Momentálně zažívám nepřekonatelnej vztah a všem bych přála zažít to co teď zažívám já. A já myslím že to vydrží, ale bojím se toho zevšednění. Tak se snažíme podnikat nové a nové věci, vyblbnout se atd. Zajímá tě, zda někdo takový vztah zažívá. Sice se to zatím nedá počítat na roky, ale neboj, za pár let dám vědět :)))Pro VeronikuTaky nesouhlasím s tím, jak jsi napsala -ženy krb, muži žít- Jsem pro rovnoprávnost. Navíc, myslím si, že když už se například něco vaří, mohli by to dělat oba dva a to tak že spolu. Může u toho být i legrace. My to tak praktikujeme :) Myslím, že každá ženská dokáže přitlouct skobičku a pověsit na ni obraz. Nemusí to hnedka chtít po chapovi a to jen proto že to je "chlap"Cos psala o tom sebeobětování to rozhodně stojí za úvahu. Ale nemyslím si že se někdo obětuje proto,že v buduocnu na to bude chtít oplatu. Dělá to z lásky, dělá to proto, že v dané chvíli považuje něco za důležitější než něco jiného. Neupře si to "něco" proto aby ji za to někdo měl rád. Láska není sobecká, dává a nečeká za to nic. To, že někdo říká že by ho dítě mělo mít rádo proto že kvůli němu něco obětoval je nejspíš proto, že když dosáhne svého cíle, tak se mu to nevrací tak jak by bylo přiměřené a pak si říká "kdybych to tenkrát..." Ale ono už je pozdě -tenkrát minulo a teď je teď. Místo toho se může začít rozvíjet jinak, nikdy není pozdě. Celej život je jedno velký učení a poznávání (teda mělo by být, ale v téhle době... :(Každopádně si myslím, že nikdo -ať už ženy nebo muži- by neměli ztrácet svou identitu, měli by si jít za tím, co chtějí - ale ne na "úkor" někoho dalšího.př. Pokud mám na výběr - můžu někomu pomoci z těžké situace nebo se obohatit, pak raději pomůžu, což je pro mne pochopitelné.Každopádně platí rčení, že jaké si to uděláme, takové to máme.Život je kompromis, nikdo nemá všechno a proto by se v danou chvíli před rozhodnutím (půjdu studovat nebo s ním odjedu do ciziny, kde bude pracovat a nechám školy...mám to obětovat?) měly uvážit veškeré možnosti pro a proti.(Jenomže ono je to všechno o lásce. Kdo má rád půjde, kdo potřebuje něco získat, tak zůstane. )Já myslím že to sebeobětování by se nemělo zase tak moc zavrhovat. Ráda se obětuju pro někoho koho mám ráda -ať už kamarádka nebo přítel nebo rodina, to je jedno.

Veronika (Pá, 12. 9. 2003 - 13:09)

Jo, moc je řešíme. A to nejen v tom smyslu, že si o nich povídáme, ale hlavně že jsou alfou a omegou našeho jednání a života. Kolikrát si asi tak denně řekneme, dřív než jdeme něco udělat, co by tomu řekl On, jak by se MU to líbilo, nenadával by? měl by mě za to rád? dáváme svojí sílu mužům, bez odmlouvání, dobrovolně se vzdáváme našich úžasných vlastností a možností...necháme ho opravit technické záležitosti, necháme ho řídit, necháme ho za sebe platit atd atd. Měli bysme si víc vážit naší síly a víc se postavit na vlastní nohy. V první řadě líbit se sama sobě a pak až partnerovi. Jinak je to závislost. nesouhlasím s tím, že "bysme se měli starat o domácí krb, aby muži mohli zatím růst"(nebo tak nějak to tam bylo napsaný) - a kde je náš růst ptám se? Proč se máme stále zanedbávat? proč se máme neustále obětovat? To sebeobětování, které se tak rádo připisuje ženám jako vrozená vlastnost, mi nepřipadá vůbec zdravé. Tím vlastně popírám svoji úžasnou osobnost, když pořád říkám, že někdo je tu přece potřebnější, někdo si přece zaslouží víc, atd. Nejsem žádný sobec, ale ze sebeobětování mám husí kůži. Připadá mi, že se většinou obětujeme s tím, že za to budeme v budoucnosti něco chtít. Nechtěla bych svým dětem nebo manželovi jednou říkat: tolik jsem toho kvůli Tobě obětovala, tak mě měj teď za to rád..často taky slýchám, že děti mají určité povinnosti vůči rodičům, dokonce že by je MĚLI mír rádi, za to, co pro ně obětovali..láska jako povinnost? Myslím si prostě, že ženy dají příliš svého já svým dětem, manželovi a pak jsou prázdné a vymáhají si tu lásku nazpět..je něco špatného na tom, když chci rozumět např. autu stejně jako on?(nehledě na to, že to fakt neni těžký a že vůči tomu mají ženy spoustu předsudků)když budeme vyrovnané samy se sebou, statečné, zdravé, silné, samostatné ženy, pak nebudeme řešit pořád jen chlapy. Budeme řešit život v celé jeho plnosti. Samozřejmě, že lidé jsou z našeho hlediska jednou z jeho nejdůležitějších součástí, ale vždyť je kolem tolik krásných a úžasných věcí....

Reklama

Přidat komentář