Život po 50tce

Tož já se k vám hlásím! Se svým věkem, nemocema, sexem.... :-)))Holky, mám ještě ségru, starší o tři roky, té je 58, a právě odchází do důchodu - nese to velmi těžce. Obě chodíme na hory - jen tak lehce. Žíádné túry, však to znáte, tu boí páteř, tu kolena - a mně je navíc špatně od žaludku v autobuse, takže jezdíme jen vlakem.Ale debatujeme o "věku" a potížemi s tím spojené, a přesto se nasmějeme dost!Obě jsme zůstaly samy, synové nám prchli z domovů, manželé jsme v průběhu života nějak poztrácely.Chci tady přinést trochu pozitivní nálady, a srandy - na tu já su expert! Brzy už začneme se segrou kupovat pampersky - protože se hodně krát počuráme smíchy - to je asi taky věkem!Tý srandy, co pak z toho máme, jak se maskujeme!Takže - nastartovávám, ženy po padesátce, spojme se!!!( v jednotě je sila!:-)

Janino, asi bych normálně také radila odreagovat se sportem apod. Bohužel, u mne toto nefunguje, tělesná zátěž jen vše zhorší. Alenko, v tom se asi podobáme. Pochopení může mít jen ten, kdo to prožívá na vlastní kůži. Ale zatím tohoho o sobě tady víme tak málo, že nikdo nemůžeme nikoho soudit, pouze se můžeme snažit povzbudit a poradit a někdy třeba i rozesmát :-)Tak něco o mně:Mám druhého manžela, ten první byl tyran a sadista, ale podruhé to byla šťastná volba. V jednom předchozím příspěvku tady zaznělo, že když nefunguje partnerský sex, je třeba vyměnit samečka. Manžel je mi oporou (miluje mne, pomáhá mi stále, a když je moc zle, bez řeči se o vše beze zbytku postará on), ale sex, ten u nás moc nefrčí. Ale když bych měla volit, tak zůstanu při stejném, než abych si našla nějakého aktivistu, o kterém bych nevěděla, kde si právě srovnává hormóny, místo toho, aby mi pomohl s domácností apod. Moc ráda cestuji, ale ty dva předchozí roky jsem trpěla i při půlhodinové jízdě autem na chalupu. Předtím jsme s manželem procestovali skoro celou Evropu. No a letos v létě jsem se odvážila na mimořádnou exotickou dovolenou a byl to i mimořádný relax.Po dovči opět v práci 10-11 hod. denně, až mne chytly záda; dnes končím neschopenku, protože práce volá, a taky proto, že přes všechno chci být aktivní, pokud to jen trochu jde.

Janino, velmi me zaujalo, cos napsala.O takovem vztahu snim, a premyslim, jestli je to vubec mozne. Jestli je mozne milovat naplno po tolika letech. Tak diky, zase jsi me dala nadeji, ze to mozne je.

Tak mně bylo před pár dny 54. Nemoci mám asi taky, ale jsem tak pracovně vytížená, že to holt nestačím moc vnímat. Co nesebere práce, to veme rodina. Moc ráda bych se věnovala nějakým koníčkům, ale stále není kdy. Jestli se s tímhle tempem dožiju důchodu, tak snad potom.

Janino a Vero dobrý večer! Jsem moc ráda, že jste si našly čas a ozvaly se.Nečekala jsem tu rychlovku.Janino, jsem dost temperamentní/aspoň to o mně tvrdí/ a já se také tak cítím. Celý svůj dosavadní život jsem dost sportovala a právě tahle nemohoucnost mně moc vadí. Jakmile jen trochu můžeme vyrážíme do lesa, protože nějaký jinýaktivnější druh sportu mně hodně vyčerpává. Úplně stejně žiju jak Vera a to mně dost nahlodává psychiku.Čekám na den, že se všechno znovu spraví a vím, že to záleží jen a jen odemně. To je teorie. Prax je ale taková, že je to úplně tak jak s Verou. Léčím se na vysoký tlak a tak se pořád uklidnuji s tím, že je to lékama. Chybí mi vlídná duše, citlivá a úpřimná... Takže i tohle od Vás mně moc potěšilo. Bohužel na jiných chatech se řeší buď nějaké jiné témy nesouvisící s témou a nebo jsou to mladí lidé s úplně jiným druhem debaty.. Takže holky, jestli budete mít chuť ozvěte se, budu moc ráda.

Věro a Aleno, já měla v srpnu 50. Vím, že s nemocema to asi nemáte snadný, ale zkuste třeba sport - jen tak lehce. Třeba pomalu začít na kole, nebo nějaký jiný. Endorfíny jsou fakt prima.

Jsem po padesátce už dva roky a myslím, že moje pocity ale nemají s věkem co dělat. Poslední dva tři roky jsem tak nemocná, že vůbec nikam nechodím. Ale začínalo to vlastně postupně (tak 5 let zpátky) a mí známí a přátelé mne postupně opouštěli nebo já je, protože jsem jim nestačila. Teď už své přátele žádné nemám, jen známé mého manžela, s kterými se vidím tak 2x ročně, manžel je s nimi v kontaktu pořád. Já jsem ráda, že zvládnu svoji práci a zalezu doma do křesla. Muže mám hodného, už dospělou dceru také a ta je většinou někde v cizině. Cítím se sama, ale navázat s někým přátelství se bojím, protože vím, že nebudu vždy fyzicky schopna někam chodit nebo přijímat návštěvy apod. V těch minulých letech jsem zkusila navštěvovat univerzitu třetího věku a přiznám se i s trochou naděje, že tam potkám někoho, s kým bych se mohla lehce přátelit a povídat si. Bohužel tam byly seniorky o hodně starší, a co hůř, hlavně ve skupinkách, které se znaly již delší dobu. Moje kolegyně v práci jsou mnohem mladší a mají na život jiné požadavky :-).U PC můžu sedět v klidu domova a to mne tolik nevyčerpává, ale uvědomuji si, že se samota bude stále prohlubovat, že bych měla být v kontaktu i se skutečnými živými lidmi. Snad najdu radu u Vás. :-)

Můžu se pouze vyjádřit za ženy po 50-tcea říct, že záleží na tom, jak se na to díváte. Nemá smysl hledět do budoucna nějak zatrpkle, protože si myslím, že si člověk může jenom ubližovat tak či tak.Tak co teda s tím věkem? Já vím, že ono se to někdy lehce řekne, ale skuste to ze začátku i proti své vůli a uvidíte po čase ty výsledky. Mám muže o 11 let mladšího, nevypadám špatně. Je moc hodnej zatím/ jsme spolu pouze 5 let/, ale z těch dvou partnerů, které jsem měla je tady o co stát. Jenomže- člověk asi nemůže mít všechno. Kdybych měla podlehnout svým pocitům, řekla bych, že život po 50-tce se u mně hodně změnil. Nic a opět nic jenom samé nemoci. Zapletla jsem se do nějaké motanice diagnóz a nestíhám se divit. Není dne, kdyby něco nebylo. Je to hrůza. Cítím jak padám a někdy jsem v takovém stavu, že sotva uvařím. Můj muž je hodně trpělivý, hladí mně a povzbudzuje, ale dokdy? Tvrdí mně, že nejsou všichni takoví. A to mi věřte nedělám s ním nějaké zvláštní sexuální praktiky. Ale co mám dělat? Propadnout depce? Chci žít dál, mám děti s exmanželem, které moc miluji. Nechci se tomu poddávat. Hodně čtu a hledám řešení. Bude se mnou někdo diskutovat? Byla bych moc ráda a možná by se z toho vyklulo i přátelstvi o jaké 50-ti letí stojí. Čau všichni!

Nic není zadarmo.Mě stačí pobyt na chalupě u kamarádky a druhou dovolenou strávím s jinou kamarádkou na kole po vlastech Českých.To moc nestojí a já si to užiju víc,než za drahé peníze kdovíkde.

Sylvo, a co peníze na dve dovolené. To neco stojí.

Zdravím vás děvčata,já jsem tak yžena po 50 a žiju opravdu naplno.Dneska jsem byla na houbách,u nás rostou jak divý,bylo to fajn,teď mám bezvadnou bramboračku,smaženici,něco jsem podusila do mrazáku a něco dala sušit.Hlídám kamarádce dítě a chystám se na 2 dovolený.Mám se skvělě.

Tak to Te Dano lituju pri tech dnesních teplotách co predpovídali to bude nárocné pracovat, at delás kdekoliv. Já jsem zatáhla zaluzije a rozhodla jsem se ze dnes budu celý den doma ve stínu a chládku. Vzdy se tesím na dny kdy nemusím do práce, ze si uziju lenosení a kdyz to prijde, tak se mi to moc nelíbí. Bydlím totiz sama. Na jednu stranu je to dobré, ale kdyz je potreba vyplnit smysluplne cas, tak najednou není s kým. Nevís radu jak z toho?

Tak to Te Dano lituju pri tech dnesních teplotách co predpovídali to bude nárocné pracovat, at delás kdekoliv. Já jsem zatáhla zaluzije a rozhodla jsem se ze dnes budu celý den doma ve stínu a chládku. Vzdy se tesím na dny kdy nemusím do práce, ze si uziju lenosení a kdyz to prijde, tak se mi to moc nelíbí. Bydlím totiz sama. Na jednu stranu je to dobré, ale kdyz je potreba vyplnit smysluplne cas, tak najednou není s kým. Nevís radu jak z toho?

ještě jsou stránky seniortip.cz - tam se bloumám, ale pravda je, že teď v létě i tam je trochu mrtvěji.Holt, asi v létě po padesátce jsme zalezlí na chatách?Já teda ne, já chudák makám jak černej - horko, zima, léto, chlad - nadřu se na každý pád! :-)

Vrátila jsem se z dovolené a doufala, ze si poctu a ono není co. Kde jste vsichni padesátníci a padesátnice? Copak sedí u pocítacu jenom pubescenti?Toto je snad jediná stránka kde by jsme se mohli sejít a trochu probrat zivot.Ozvete se.

Ponocny: moc dikyPavel: nemysli si, že taky nemám někdy strach, aby to všechno neskončilo. A pověrčivá jsem, ještě jsem to nikdy tak veřejně neprezentovala jak tady - právě kvůli tomu zakřiknutí. Tak radši poprvé a naposled.

Janino tak to ma bejt a vo tom to cely je. At vam to vydrzi a hodne stesti.

janino abys to nezakřikla:-))

Zdravím všechny,za tři týdny mám padesát a objevila jsem tuhle stránku. Zjistila jsem, že mám vlastně hrozně velký štěstí.S manželem jsme spolu 28 let, milujeme se 3-4x týdně a myslím, že snad tak hezký vztah není v našem věku ani normální. Všechno je o dotecích, pohledech, pousmání. Letos se odstěhovali děti a tak krásný zážitky, jako přijít odpoledne z práce a vrhnout se na sebe jako ve dvaceti - to je prostě nádhera. Ale samozřejmě není vše jen o sexu. Ale ten život nebyl jen o superlativech, občas byly i hádky, ale krize žádné. Asi hodně dělá to, že nejsou nějaké velké životní problémy. Určitě je to horší v rodinách, kde jsou nemoci, málo peněz, nezaměstnanost, alkoholismus. To se nás naštěstí netýká. Pro svýho muže se snažím být pořád atraktivní, hodně sportuju, jsem štíhlá, pořád upravená. Je fakt, že ve společnosti je na mě můj muž dost pyšný - většinou mi hádají o hodně méně roků. Asi hodně záleží i na nás ženách. Chlapi chcou ženy upravené a potřebují pofoukávat bolístky. Ale to jsem odbočila. Za tři týdny budu po 50tce a vůbec se nebojím. Spíš je mi líto některých 30-tek, 40-tek ...

Pro muz: Kdo je na této stránce idiot?