Život bez lásky

Milence nedoporučuju, ten blb doma vám potom bude připadat daleko horší.
Nebo aspoň já si nedovedu představit, že bych se od milenky, s kterou bych si rozuměl, společně bychom si vyhovovali a kterou bych pravděpodobně i miloval, vracel domů k manželce.

Já to mám stejné jako vy...Co to je za kretény-by nadávaly?
Ať si každý zamete před vlastním prahem a pak může kritizovat...
Lidi jsou opravdu někteří mimo....
Pepo,napiš nám oběma,jak sis zasloužil život bez l.To se svou m.nemáš nic společného krom,ale důležitého a to jsou děti??Chodíte třeba spolu na procházky?Někteří se dokonce po x letech drží za ruce,což není můj případ a taky mi velectěný neříká křestním už 22.let.

I já žiju s manželem bez...Tak jsem ráda,alespoň,že nejsem sama,ale ruku na srdce, nezavinily jsme si to samy?
Proč jsem se neřídila varovnýmy signály,což se nemohou potkat dva lidé(op.pohl.)se stej.zájmy,nebo podobnými?!?
Např.jsem vodní živel,on-neumí plavat a vodu nemá rád ani na pití ani na mytí!Mím životabudičem je příroda,rybník a les,delší procházky,on,šmajdá a sezení u piva je to co ho těší.Je mi také velmi smutno pro ztracené roky a musí to být fajn,když alespoň jedna z těch zálib oběma vyhovuje,neumím si představit,že dva dělají vše spolu,to má někdo štěstí?!Nemáš milence,alespoň zapomenout na(manželovo) nenormální chování vůči ženě!

http://www.youtube.com/watch?v=SWysy6kBQtE

Já to mám stejné jako vy dvě. Řešení to nemá, odejít nechci kvůli dětem a taky je mi blbý opustit manželku, tak se v tom furt plácám.
A teď když jste to sem napsaly, tak Vám tady ještě začnou nadávat, mně už tady nadalo několik lidí.

Ano,jsem stejného...I já žiju s manželem bez lásky, život běží setrvačností. Odejít už nedokážu, už je pozdě a tak jsem se naučila žít vedle něho
a jak píšu, bez lásky. Není to lehké, člověk je vnitřně osamělý a to bolí. Dokud však nenejdu východisko tak to zůstává jak to je.
Od rána do večera jsem pohlcená prací věho druhu a to mi "naštěstí" nedovolí upadnout do deprese, určitý smutek je však stálou a nedílnou součástí mého já.

Nevím, snad se dočkáš....Ano,jsem stejného názoru,ale v 25.ti jsem byla lačná někoho už mít,ale byla to chyba a myslím,že jsme si mi dva zbyli,tak že je to teď na pováženou a máme vzájemnou averzi vůči sobě.Je to jakopták bez křídel a jen živoření,ale jsou tu děti a ti drží nad vodou a nedoporučuji se hnát do m.svazku z lítosti,to je už to poslední,co mně potkalo a nemůžu z toho najít východisko,když je partner ignorant.....

Já jsem od devatenácti let...Nevím, snad se dočkáš. Chtělo by to najít si nějakého koníčka, při kterém se budeš setkávat s muži. A asi budeš muset taky trochu slevit ze svých nároků - i to může být příčina problémů.
Ale nehledej si nikoho jen proto, abys někoho měla. To by byla nejlepší cesta k tomu, že dopadneš jako já. Za dva roky bys mohla zjistit, že jsi s člověkem, s kterým si nemáš co říct a takové soužití tě bude spíš obtěžovat, než ti něco přinášet.

Nevím jak chceš dopředu odhadnout, jestli láska vydrží nebo ne.
Láska se přece nedá vynutit nebo přikázat.
Máš pravdu, že pěkný vztah nemáme, ale kdo ho dneska má, když se většina manželství rozvede.
Aspoň nezahejbám a o rodinu se starám, že svou ženu už nemiluji, tak za to já nemůžu, prostě to tak je.
Ale tobě jde hlavně o to, abys mohla někoho urážet, viď.

Já jsem od devatenácti let...Hlavně si neber podobného jako je tady Pepa !
Manželku zatím Ne-nenávidí, ale asi moc pěkný vztah mít nebudou, když to cítí takhle.

Každý mezilidský vztah je kompromisem, a čekat na někoho, kdo bude stoprocentně vyhovovat tvým představám znamená nedočkat se.

Já jsem od devatenácti let sama. Dnes je mi něco málo přes 35 let. Všechny ostatní holky, které jsem znala, mají již dávno muže, lásku, děti a jsou vdané. Celé ty roky jsem věřila, doufala, čekala, že potkám toho "pravého", ale neobjevil se...asi se někde toulá, uličník jeden...! Byli muži, kterým jsem se líbila, ale byli ženatí a o vztah se ženatým mužem jsem nestála...byla bych vždycky jenom "ta druhá", jen na sex, na pobavení, na rozptýlení, aby se ženáčovi líp žilo,líp pracovalo, aby se zbavil stereotypu s manželkou, aby dostal to, co mu ve vztahu s ženou schází...Byli muži, kterým jsem se líbila a nebyli ženatí, ale vadilo jim jaká jsem a chtěli mě předělávat k obrazu svému. O to jsem také nestála. A tak jsem sama. Bez muže, bez lásky, bez dětí, bez sexu. Říkám si, jestli se to někdy změní...? Jenom "dřu v práci". Říkám si, jestli se na mě také jednou usměje štěstí a potkám muže, který by mě měl rád takovou jaká jsem. Se vším, co ke mě patří, se vším, co ke mě náleží. Muže, který se o mě bude poctivě a čestně ucházet. Ženáči, ti se mnou jednali pokoutně...Tak někde akorát v temným, černým rohu, aby nikdo neviděl, neslyšel, nevěděl...Jak se mi takové chování a jednání příčilo. Ale já stále přes to všechno dál věřím, doufám, čekám, že jednou...že budu šťastná, alespoň na pár let...že budu mít muže, lásku, schůzky, sex, svatbu, zlatý prsten, že budu prožívat těhotenství a mít děti a moc se na to vše těším...a když ne teď, tak v příštím životě...Život je spravedlivý...na každého čeká štěstí...jen někdo si na něj musí holt déle počkat...

lásku si odpřísáhli pd...a on na ně spadl,,,,,,,,

lásku si odpřísáhli pd mostním obloukem

O jídlu nebo lásce?????

Pepino,ty mi chceš říct,...Teď už se motáme v kruhu a přeme se o slovíčka.
Schválnosti mi nedělá, to jsem jasně napsal a kdyby mi je dělala, tak bych ji nenáviděl.
A že se některé věci mohou jevit jako schválnosti, i když to schválnosti nejsou, tak na tom nevidím nic divného. To se v životě běžně stává.

není to 100, ale cca 140 Kč a máme v pronájmu byt se zahrádkou, kde si pěstujeme svou zeleninu a tak něco ušetříme. Není to jednoduché, ale žít se dá. poslední 2 roky nám ani nic nezbývá, jeden je bez práce a nemůže najít, tak co máme dělat? Uskromnit se a hledat dál. Ale jde to.

Já taky nakupuji za 100 na den, ke snídani chleba se sádlem, oběd jak kdy, ke svačině suchou housku a na večeři jdeme k sousedům a zapíjíme to vodou z potoka, který kolem nás teče.

Pepino,ty mi chceš říct, že tvá manželka dělá věci, které se jeví jako schválnosti i když je ona za schválnost nepovažuje a ty k ní nic necítíš?
Tak to prrr, takto ploší jedinci se v přírodě téměř nevyskytují.

jde to. My jsme na tom...Co prosím tě jíte? Když můžeš udělat denní nákup za 100Kč? Vždyť tolik stojí jen trochu kvalitnější maso na oběd.