Reklama

ZIVOTNI CIL, mate nejaky?

pan janda (St, 25. 6. 2003 - 14:06)

Jasně, smyslem života je pochybovat :-))) Škoda, že tak pěknej příspěvek byl až na konci, Tohle se ti chlapče povedlo.

George Franacoi (Po, 2. 6. 2003 - 20:06)

Ahoj všichni, přečetl jsem si většinu z příspěvků a musím uznat, že před Vámi smekám. Neboť každý jak se zdá máte již recept na smysl života a byti dobře zpracovaný. Já osobně jsem ve fázi kdy tápu. Byly zde úvahy vraťme se na počátek všeho, ale já začnu od konce - každý zemřeme o tom není pochyb minimálně v rovině, že ztratíme svou tělesnou schránku. Co je potom, věřící nechť prominou, je čistá spekulace. Konec je tedy jasný a co s časem mezi dneškem a smrtí? Nabízí se banální odpověď - žít. Není tedy smysl života v samotném bytí? Proč za tím hledat ještě něco složitějšího? Přijmeme-li myšlenku, že samotné bytí je již smyslem pak z toho odvodíme otázku a jaké to bytí má být? A zde už se začínají vynořovat Vámi zmíněné recepty - maximalizovat štěstí, pomáhat druhým nebo-li chránit vlastní bytí nejen své ale i všeho živého, avšak pozor nikde žádný cíl. Nevím tápu, ale na druhou stranu pro nás lidi určitě platí, že každý touží být šťastný, každý už byl někdy podveden, osamocen a zraněn a tak se každý stejně jako já musí hodně učit. A jedna z nejlepších metod je určitě pochybovat o tom co se nám právě zdá pravdivé, neb jinak skutečnou pravdu neodhalíme - asi nejhorší je v tomto ohledu víra, neboť ta přesně řekne cíl je takový a takový a nemůže být nic jiného. Kdysi také lidé věřižili, že země je placatá a jaká je pravda? Proto jsem k víře velice skeptický a naopak nakolněn v poznání, které sice vede k pochybnostem, avšak právě tyto pochybnosti mi připadají jako základ pravdivého poznání. Mějte se.

Mates (So, 19. 4. 2003 - 16:04)

Myslim,ze to neni zase tak slozite.Davat stesti bezelstne a nemyslet pri tom na profit,je podle mne smyslem zivota.Prijimat co zivot dava-dobre i zle a zle premenit na dobre tim,ze vyuziji zkusenost k obohaceni sebe sama.Byt pokorny a naslouchat.

Josef (So, 19. 4. 2003 - 09:04)

Můžeš přispět svými neotřelými názory a pozitivními životními zkušenostmi do Managerské školy života a osobnostního seberozvoje ? Http://www.pandora.cz/part/2002/10/49663 Tě TAM dovede.

Anjelita (Ne, 5. 1. 2003 - 21:01)

Ahojky,aj ked mam na "dopisovatela" vytvoreny nie velmi pozitivny nazor, nieco tu napisem. Necitala som vsetky prispevky, takze tu budem zrejme nieco opakovat a zrejme si o mne budete mysliet ze som, ako to povedat, proste ina:)Zacnem teda tymi otazkami, co zazneli na zaciatku: Co v zivote preferujem? to uz zalezi na situacii...v podstate uplne pred vsetkym stojim moj zivot a potom zivot mojich blizkych a dalsich ludi - iste nie za kazdu cenu, ale v podstate... Kam sa zeniem? vzdy mam nejaky kratkodoby ciel a za nim idem, alebo aspon donedavna tomu tak bolo, ked ho splnim, idem za dalsim...Moje zivotne kredo? nemam ziadnu okridlenu vetu...snad len slova "zi a nechaj zit", "kazdy je dolezity" a "kazdy sme iny" hovoria za vsetko.Zivotny smer? no v materialnom svete sa da povedat, ze chcem napredovat smerovm hore:) mam plan, chcem sa prestahovat, urobit nejaku mensiu karieru a tak. A v duchovne mierim tam, kam az sa dostanem. Kazdy si vie predstavit, co chce dosiahnut a ja k tomu smerujem.Co je na zemi dolezite pre mna? no to uz to bolo povedane... aj ked sa to neda zhrnut do tych par viet...ale ja, moja rodina, priatelia a blizky, mensi uspech v kariere a podobne...Ale konecne prichadzam k tej najdolezitejsej otazke: PRE CO TU ZIJEM? Toto ma trapilo uz od malicka, odkedy som zacala svet vnimat trochu inak, prestala verit v boha, v santa clausa a podobne. Nechapala som naco je dobre sa narodit, nieco urobit, alebo aj neurobit a zomriet...zdanlivo to nema logiku. Ale pre toto tu nie sme. Viem ake je moje poslanie, na to pride kazdy clovek vo svojom zivote. Tie materialne veci, ktore chcem dosiahnut, su len akesi malicke ciele v ceste za tym najvascim. JA SOM TU, aby som pomahala inym... nie, nie som lekar ani knaz ani nic podobne...som obycajny clovek, ale clovek ktory ma silu... Viem ze ma tu "dopisovatel" skritizuje az po ciernu zem:), alebo si to aspon myslim. Ale ja viem, ze na zemi sme preto aby sme si uvedomili ake je nase buduce poslanie, postavenie vo vesmire... Asi tak 50% z vas co to citate si pomysli, ze som nejaky magor, co si mysli ze existuje zivot po smrti, reinkarnacia ci ina nezmyselnost. No o tom to nie je... Je to o pomoci ludom, o odvracani od zla, chorob, nicoty... Anchelisti iste vedia o com rozpravam... Ten kto veri v existenciu anjelov si urcite uz zratal dve a dve a pochopil, ze anjeli nie su nadprirodzene bytosti ale zdanlivo "obycajny"ludia... a ja k nim patrim:) a dufam, ze tak to bude aj dokonca.S pozdravom Anjelita

Návštěvník (St, 20. 11. 2002 - 12:11)

Řekl bych, že ani tak nejde o nějaký životní cíl s velkým C, jako spíš o nějaké tušení cíle, nebo lépe správného směru, který se průběžně mění. Ve smyslu, i cesta může být cíl. Protože cíl s velkým C stejně neuvidíme, pouze malé záblesky, které nás motivují a upřesňují směr.

Návštěvník (Po, 28. 10. 2002 - 13:10)

posledni asi rok si uvedomuju, ze o smyslu dlouze premitam zasadne ve chvilich, kdy ho necitim, kdy ho musim hledat.driv jsem se na lidi, kteri o smyslu zivota nepremysli (a nemluvi...), divala jako na "zabednence" ... ted uz si tim ale zdaleka nejsem tak jista. proste mam zkusenost, ze dokud jdu spravnym smerem, tak nejak to citim, nemusim o tom premyslet, je mi dobre (to celkem koresponduje s nekym tady popsanou teorii maximalizace vlastniho stesti ...)patrani po smyslu, po "vnejsim cili", k nemuz bych mohla smerovat, pro me znamena, ze jsem z te cesty sesla ... coz neni nic spatneho, obcas se to musi stat kazdemu, patri to k vyvoji. pisu to vlastne, protoze me zarazilo kdyz jsem si uvedomila, ze hledani smyslu vlastne znamena utikani sama od sebe ... nahrazeni toho POCITU, ze jsou veci spravne, ROZUMOVOU UVAHOU, ze smeruju za necim smysluplnym ... nahrazeni samovolne vznikajiciho (a taky zanikajiciho) pocitu stesti (klidu, pohody...) cimsi "nadlidskym" - mam na mysli uvahy typu "je spravne, kdyz pomaham starym lidem" a podobne. samozrejme to spravne je, ale pokud bych pomahala kvuli tomu pocitu, ze neco delam spravne ... jeste se pokusim to trochu srozumitelneji shrnout: moje zkusenost je takova, ze po smyslu zacnu touzit ve chvili, kdy sejdu ze "pravne" cesty a zmizi takovy ten pocit "zivot je dobry sam o sobe". v ru chvili mam bud moznost pokusit se na tu cestu vratit (zjistit, co JA SAMA potrebuju, abych se mohla citi dobre), nebo prestat premyslet o svych potrebach a vrhnout se do idealu, vyssich smyslu a tak. driv jsem jako spravne vnimala to druhe. ted mam pocit, ze pokud "spravne" konani neni prirozenou potrebou, jakymsi vyustenim toho dobreho pocitu, vede k vycerpanosti a v dusledku toho k neschopnosti opravdu ucinne pomahat.vnimate to nekdo podobne?

Návštěvník (So, 26. 10. 2002 - 02:10)

Postavit dum je v soucasne dobe muj cil

Návštěvník (Po, 30. 9. 2002 - 12:09)

Přečetla jsem si všechny příspěvky a je mi z toho trochu smutno, přemýšlím o té netoleranci a jak lehko jí podléháme /myslím samozřejmě i sebe/. Řekla bych jen tolik - ačkoli jsem dost mladá, taky už si na mě smrt skoro sáhla /a ne jednou/ a dost mě to změnilo: mnohem více si uvědomuju krátkost života a snažím se soustředit na to, co je důležité /na vztahy, pomoc lidem/. Taky mi to dost pomohlo právě s tou netolerancí - už se nesnažím nikomu vnucovat své pojetí života, jestliže narazím na někoho, komu nerozumím, beru to jako výzvu shora, že se mám asi něčemu přiučit, uvolnit ztuhlou mysl. Zní to asi divně, ale už mockrát mi to něco dalo.Pro mě je život výzva, jak pomáhat ostatním a přitom si neustále klást otázky a postupovat vpřed. Tou pomocí myslím často opomíjenou každodenní empatii - pomoct můžu někomu i tím, že se na něj po ránu usměju, že promluvím se starší paní v tramvaji, že poradím někomu na ulici, že nezatěžuju ostatní přespříliš svými starostmi nebo že si připomínám, že je potřeba děkovat i za některé "samozřejmé" věci. Nikdy se ale nepřetvařuju, nesnažím se vypadat jako svatoušek za každou cenu, lidi by to stejně vycítili. Mimoto nemá smysl někomu vyprávět např. o bohu, když je ve stejně situaci jako já před několika lety - o věřících si myslí, že to jsou tmáři řídící se dogmaty, kostel považuje pouze za kulturní památku a jeho návštěvu za směšnou ztrátu času patřící do historie. Řekla bych, že moje mysl je poměrně dost otevřená, ale po pravdě řečeno už si neumím vybavit, co jsem si myslela, že je můj smysl života před zmíněnou "shodou" špatných "náhod". Asi takzvaně si užívat života /alkohol, cigarety, sex, kino, koncerty, nakupování apod./ a mít prima práci a rodinu. Typický zástupce většiny dnešní mládeže, nebo ne? /říkám většiny, ne všech!/Držím palce, ať se na těch svých křižovatkách rozhodujeme vždycky dobře ! :-)) Katka

Návštěvník (Út, 30. 7. 2002 - 13:07)

To, ze preziti neni povinne je moje osobni kredo, neco, cim se utesuju ja, kdyz je mne zle. Prozila jsem desne chvile, ale ted vim, ze kdyz je bolest nejvetsi, jsem ja, kdo rozhoduje o tom, jestli bude trvat, jestli ji chci nebo muzu prezit. Jinak se moje dobrovolnicka prace tyka zranenych a tyranych zvirat, takze ta si z mych nazoru na MUJ zivot nic moc nedelaji :-).

Návštěvník (Út, 23. 7. 2002 - 13:07)

Cetla jsem velice pozorne poslenich asi patnact prispevku, abych si ujasnila, oc v tomto sporu vlastne jde. Takze pokud tomu rozumim, Jirina i kdyz trochu basnicky, ale presto srozumitelne, pise, ze vidi smysl zivota v jakesi vselidske pospolitosti. Kefal v maximalizaci osobniho blaha, dale se zminuje o parazitech, coz patrne Jirina vztahla na sebe, zvlast, kdyz to Kristi dosplnila o pomerne pyticky citat o tom, ze zivot je nepovinny. Jirina, je dotcena celkem logicky, protoze vsechny nemocne lidi tyto poznamky hluboce mrzi. Mirek, ktery je zvykly se starat o nemocne, reagoval podobne jako Jirina a hajil myslenku, ze i nemocni do spolecnosti patri a pokud maji nekoho, kdo je miluje a pokud jsou schopni milovat, ma jejich zivot smysl. Kefale lituji, ale skutecne jsi se nevyjadril dost jasne, totez se da rict o Kristi. Nepochybuji ze zadny z vas nema nazor, ktery urazil Jirinu i Mirka, ale bylo by od vas jakesi gesto nabidnute dymky miru, kdybyste sve poznamky, kterym zjevne nikdo nerozumi, blize vysvetlili. Pokud se tyka inteligence, lituji, ale nemohu s Tebou Kefale souhlasit, inteligentni clovek totiz musi umet vysvetlit sve nazory tak, aby byly srozumitelne vsem, a aby pri jejich interpretaci se nikdo nemohl mylit.

Návštěvník (Po, 22. 7. 2002 - 11:07)

Pokud Tvuj intelektualni rozvoj dosahl naproste neschopnosti se dorozumnet v zakladnich vecech s okolim, asi to nebude chyba toho okoli, nemyslis?

Návštěvník (Ne, 21. 7. 2002 - 14:07)

Omlouvam se, pokud muj prispevek na tema zivotni cil presahl intelektualni uroven zde diskutujicich. Nemam velke zkusenosti z debat na internetu, takze jsem to asi nespravne odhadl. Na druhou stranu diskutujici jako Mirek nijak k samotnemu tematu neprispeji, pouze pisi osobni utoky na jednotlive diskutujici. Kdyz nejsem ochoten vecne o problemu pojednat, oponovat argumenty nebo zverejnit vlastni nazor, pak bych alespon nekazil forum psanim nadavek!

Návštěvník (Pá, 19. 7. 2002 - 14:07)

Mirku, já bych se trochu Kristi zastala. Toto je fylozifické téma a není o tom, co říkat či neříkat nemocnému člověku. Myslím, že ten citát, který Kristi uvedla se dá vzít s humorem. když se nad tím zamyslíme, tak opravdu pro nikoho z nás není trvale povinné přežití, bohužel není ani možné, nakonec všichni umřem. Já to beru jako citát ve kterém je ukázán paradox života, různě se snažíme, děláme milióny věcí, avšak nakonec musíme všichni umřít - smrt je povinná, přežití ne. Bohužel to tak je. Alespoň, co se týče našich současných osobností. Nechci zde zatahovat reinkarnaci. Myslím, že to Kristi nemyslela nijak zle a určitě nikoho nenabádá k sebevraždě či tím nechce zlehčovat utrpení těžce nemocných.

Návštěvník (Pá, 19. 7. 2002 - 14:07)

Ja pracuji jako sanitar na interne a mam tu praci rad. Nevidim duvod se tim chlubit, ani se vytahovat nad ostatni. Vybral jsem si to a nechci kazdemu vytykat, ze nedela totez. Nemohu si pomoct, ale pripadas mi dost agresivni, a pochybuji, ze bys to umela dolozit, kdyz pristupujes k nemocnemu. Pokud jsi tak skvela, vysvetli mi, proc lidem, kteri se sveri, ze jsou nemocni, rikas, ze zivot neni povinny? To tam,kde pracujes siris taky? Co na to ti chudaci, co jsou tvym recem vydani napospas? Je to amoralni, mozna dokonce trestne.

Návštěvník (Pá, 19. 7. 2002 - 13:07)

Nejsem verici, ani nic nehlasam. Delam praci, ktere by se leckdo stitil. Delam neco navic, nez jen byt "slusny obcan", jako jsi Ty a neocekavam za to ani odmenu "v nebi". Nemam strach ze smrti, mam strach z utrpeni, z bolesti a tak se ho snazim zmirnovat, jak dokazu a jak muzu. A az kdyz slysim kritiku, ptam se "a co delas pro druhe Ty ?". V tom neni neskromnost, jenom jsem na tuhle otazku nikdy neslysela nic, nez vymluvy, proc "to nejde".

Návštěvník (Čt, 18. 7. 2002 - 13:07)

Rozhodne ne proto abych se vytahoval na ostatni, jak jsem krasne vyspela osobnost. Pomaham, tem o kterych si myslim, ze pomoc potrebuji, a branim ty kteri jsou bezduvodne napadani, pracuji a ziji jako kazdy slusny clovek. Momichodem soudim, ze jsi verici, vyhlej si neco o skomnosti: Kdo se povysuje...sedmero blahoslavensvi...vezmi kriz svuj.. atd. Skromnost je vetsinou krestanu pokladana za cnost. Povysenost vuci bliznim uz mene, a mimochodem, ja jsem s bezduvodnym napadanim druhych pro jejich nazory nezacal. Takze mrkni se na sve brevno v oku, nez me zacnes upozornovat na trisku.

Návštěvník (St, 17. 7. 2002 - 13:07)

Nehlásám, konám něco, čím jsem užitečná. A Ty Mirku ? K čemu jsi na světě ty ? :-)

Návštěvník (Po, 15. 7. 2002 - 14:07)

Jestli tam hlásáš, ze by to meli zabalit, tak nepochybuj, ze jo.Moje matka je dost nemocna a nekdy pro zabavu serfuje po netu. Kdyz si predstavim, ze by narazila na nekoho, kdo ji oznamuje, ze je vlastne parazit, a ze by to mela zabalit tak...Pokud je nekdo parazit, tak nekdo, kdo neni schopen lasku davat ani prijimat, kdo nesnasi druhe lidi, a pokud se v tom nekdo z vas poznal, je mi to jedno. Mirek

Návštěvník (Po, 15. 7. 2002 - 14:07)

Pracuju v charite, abych tady k necemu byla...a urcite nektere lidi stvu.

Reklama

Přidat komentář