Životní cíle

Když není zdraví, všechno ostatní je banalita...

zdravi,jinak mam vse....

jo zapoměl jsem se podepsat: milan

jelikož mám zdravotní problémy,které mi absolutně změnily moje celé životní sny a cíle,které jsem před nemocí uznával, šlo ted vše bokem a chci jen a jen zdraví,kdo je zdravý ani neví co má, to je dle mě to jisté vítěztví!!!pokud jsem zdraví,mám práci,jak mám práci mám peníze, jak mám peníze atd atd...a trochu štěstí samozdřejmě a takové chudáky jako 9. 3. 2008 02:13:42, Z.
těma přímo opovrhuju! považovat vzdělání, práci atd... za banální, to je dost ubohý názor a svědčí a podprůměrné inteligenci a tento člověk se jistě spokojí s pivem u fotbalu a divím se že vůbec píše na pc!!!

tak pěkné, co dál? Nějaké další názory? Jaké máte cíle, toto téma jaksi zkomírá, přestože je to jedno z nejdůležitějších aspektů života :)

Životní cíle většiny lidí jsou naprosto banální a blbé,tak říkajíc,po generace přejímané-být úspěšně vzdělaný,postavit dům,zplodit děti,udělat bezva kariéru,vydělávat prachy a úspěšně tajit milenku/ce.Tihle lidi mě nudí a považuju je za zblblé dobou.
Co já vím-dotknout se hvězdného prachu,podpořit Rusko v jeho geniálním tažení,ojet taxikáře...A co bylo,bylo..zhruba vzato,leccos se mi splnilo a co ještě chci..nevím..hlavně ne pič.....,jež nabízí tato společnost,to radši penál.

tak po delší době píšu. Krátká doba na to, abych hodnotil, jestli se něco lepší, ale určitě jo. Jen jsem chtěl poukázat na zajímavé stránky www.dreamlife.cz a hlavně v poslední řadě na článek http://www.dreamlife.cz/osobni-rozvoj/mysleni/reflexy-uspechu-domino-na-vrchol/article.html?id=707

Kecy,kecy,kecy,jste jen otroci úředních nařízení a zákonů,živitelé tlustých prdelí na "vrcholu" společnosti,chtě-nechtě konzumenti a sponzoři pajcovaných nečistých potravin,oběti konzumu a civilizační fantasmagorie bez možnosti vlastních voleb,naopak s možností pohybu mezi vymezenými mantinely,které poskytují falešný pocit svobody.Vaše příspěvky jsou pouhou útěchou a obranou před šílenstvím ze skutečného stavu věcí.Jedinci mé generace ještě mají možnost uniknout kamsi do pustiny,ale je mi líto našich budoucích,ti už jen budou degenerovat a přežívat..pro nic za nic.

pro Toma - no však já jsem řekla,že většina to nikam nedotáhne,to znamená,že o to nestojí.Můj příspěvek takovým určen nebyl.Byl určen těm,co mají životní cíle a chtějí jich dosáhnout,je jedno,jak jsou vysoké,někdo může mít za cíl být perfektní prodavačkou a pokud toho dosáhne,může být na sebe hrdej,splnil si totiž svůj cíl.A takovej člověk bude i štastnej.Každej z nás by měl vědět,kam jde,kdy tam chce dojít a co je schopen tomu obětovat.Je to jako se školou....chodím tam x let a mým cílem je dostudovat,to znamená,že tomu musím něco obětovat.Dostuduju a měla bych chtít najít uplatnění,musím tedy být dobrá a tak to jde pořád dokola.Ale pokud nic nechci,tak jen přežívám a čekám,že mi třeba někdo něco dá.

Je pravda, že člověk musí být obezřetný. Hlavně pozor na scientology (dianetiky). Ti dokážou vymýt mozek úplně dokonale.

Hezky řečeno iris, souhlasím. Jen pozor na ty knihy a kurzy, v některých jsou nesmysly. Člověk si musí ty dobré pozorně vybírat, jako houby v lese.

Ono nejde o to plnit ta přání za každou cenu a odškrtávat - mám hotovo. Proto jsem uvedla ten příběh. Jde o to přijít na to, že jsme vlastně šťastní aniž si to uvědomujeme. A spokojeným nás může učinit úplná maličkost.
Jsou lidé, kteří projdou životem úplně v pohodě. Vnímají věci tím správným způsobem. Někomu se to nedaří a zahořkne. Pak jsou zde lidé, kteří se nad tím zamyslí a chcou to změnit. Hledají způsob jak to udělat. Pro ty jsou zde knihy a kurzy, které je nasměrují. Pamatujte. Každý svého štěstí strůjcem.

Ja teda nechápem čo máme kam ťahať... A prečo?
Riadna hovadina! Sedím si pri počítači v teplúčku po chutnej večeri, čítam si zaujímavé články a teším sa ako si lahnem o pár hodiek spať pod teplý paplonik. No a ráno pojdem sviežim mrazivým ránom vlačikom a potom pešo zívajúcim mestom na brigádu. Tam sa zasa niečo zaujimave (aj ked nie extra vzrúšo senzačne)bude diať. A potom sa pojdem prejsť a potom pojdem domov a budem sa učiť na skúšku. A pride k nam na navštevu priatel. A ked ho večer pojdem odprevadit na vlak, uvidim vysvietene vianočne namestie a primatorov stromček čo skoro non stop spieva koledy. Som zvedava ,aku zahra tentokrát. A tak dalej a tak dalej stale dokola. No nie je život senzačný?Zatial...

ivo a proč bychom to nutně někam měli dotáhnout? A co to vlastně znamená někam dotáhnout?

pan Toman své motivační CD začíná větou...95%všech lidí to nikdy v životě nikam nedotáhne a má pravdu,protože poslouchají to co jim říkají lidé typu - lilek.
Ale kdo to opravdově chce někam dotáhnout,ten to dokáže.
Jen o sobě nesmí pochybovat a negativně naladěný lidi musí ze svého okolí vytěsnit,nesmí je poslouchat.Ani třeba manželku,když nám říká..ale nech toho,nemá to cenu,to se ti nepodaří,podívej,soused to taky zkoušel a kam spadl...
Právě proto,že posloucháme názory většiny,proto to nikam nedotáhnem,protože ta většina to taky nikam nedotáhla.
Poslouchat bysme měli jen sebe a svůj rozum.

Životní cíle - to je hezké téma.
Myslím, že lilek to nemínil zle ani tě nechtěl snižovat. Asi chtěl říci, že Tvé cíle jsou v pořádku a odpovídají Tvému mládí, ale že se prostě časem mění.

Na začátku jsi psal, že tě děsí, že máš málo přání a nemáš žádné zvláštní cíle.
Mně je to naopak sympatické. Proč si myslíš, že musíš mít vysoké cíle, aby tvůj život stál zato?
Mě naopak děsí ten seznam 100 přání, které si pak odškrtávám, jak se plní, k čemu to?To přece musí být většinou nesmysly, když se budu snažit, vypadne ze mně tak 4,5 hodnotných přání, z toho jedno bude světový mír. Na počtu splněných přání přece nestojí ani štěstí člověka ani "naplnění" života,
možná jen falešné představy o tom.

Všimla jsem si, že často spojuješ štěstí s úspěchem, je to tak? Já myslím, že to tak nefunguje. Víme dobře, že lidská sláva je jak polní tráva. Poznala jsem "úspěšné" lidi i pár "slavných" osobností. Někteří z nich byli šťastní, jiní zoufalí. Poznala jsem nespokojené boháče a naprosto vyrovnané chudáky, žijící na pokraji bídy, ale naplněné radostí a štěstím. Takže úspěch a hmotné zajištění je sice pěkná věc, ale trvalé štěstí to člověku nepřinese. Neznamená to, že bych si nevážila příjemných a krásných věcí, ale už vím, že v nich nenajdu pocit naplnění.

Myslím, že důležitější než seznam přání je seznam věcí (skutečností), za které můžeme být vděčni. Člověk může být vděčný za to, že vůbec žije, za své rodiče, přátele, za své zdraví, schopnosti, dovednosti, vlastnosti, za všechny krásy kolem nás, za to, že žijeme v této zemi, v dnešní době, za to, že máme vlastní postel, oblečení a jídlo,....z vděčnosti se rodí spokojenost.
Nechci nabádat k tomu, že nemáme o nic usilovat, to ne. Ale je dobré nehonit se pořád za nějakým falešným pozlátkem typu" až budu mít to a to, pak budu šťastný.
Nebo ...až dosáhnu svých životních cílů, tak budu šťastný. Šťastni můžeme být všichni právě teď, v tomto okamžiku, když se spokojíme s tím, co máme. Mnozí nemají ani to.
Věci nám mohou dát potěšení, ale nemohou nám dát radost. Radost vychází
z našeho nitra jako radost z Bytí. Není to něco, co musíme hledat, je to náš přirozený stav, vychází z hlubokého vnitřního klidu, stačí si to uvědomit.
Víte, v čem spočívá hodnota člověka?

lilku, každý může mít cíle a sny, jaké chce. Já jsem to s tím stat se nekym vyjimečným a něco v životě dokázat nemyslel tak, že se chci stát prezidentem, vyletět do kosmu nebo obdržet nobelovu cenu, ale být v něčem dobrý, snažit se v životě dokázat něco, na co můžu být pyšný a život si užít. Nechci tě urazit, ale buď jsi v životě nespokojený, nemáš takovou práci a ohodnocení, jaké bys si přál atd. Protože úspěšný a "šťastný" člověk by takto nemluvil... A nebo jsi bez urážky "průměrný" člověk, který chodí denně do práce a je spokojen s tím, co má.. A nebo se taky možná pletu, a jsi vlivný, šťastný milionář.. kdo ví.. Právě takoví lidi, kteří ostatním říkají, že nic nedokážou, že na to nemají, když se to nepovedlo ani jim, jsou nešťastní a nechtějí, aby uspěli ani ostatní. (zkus se podívat na film - Štěstí na dosah s Willem Smithem. Je to sice takový pohádkovo-přibarvený příběh, ale podle skutečné události)

to Já: No nevím, tvé životní cíle co jsi uvedl v záčátku diskuze jsou poměrně vysoko. "Stát se někým vyjímečným, udělat něco co ještě nikdo nedokázal" Myslím, že ve 23 letech máš ještě růžové brýle. Život ti podle všeho v následujících patnácti letech dá pořádně na prdel jak se říká, pak teprve prohlédneš. Pak teprve uvidíš co je skutečně vyjímečné a o čem je sám život. Ale tak jak to máš ty, to má každý. Každý si tím musím projít.

iris, dobrý nápad s těmi 100 přáními - ikdyž to bude asi problém vymyslet víc jak 10-15 pořádných.. Těch "míň" reálných by bylo více :) Vlk samotář právěže jsem - a velký - a to je taky jeden z mých hlavních problémů,kterých bych se chtěl zbavit. Každopádně díky za rady, sesumíruju to a pustím se do toho...

Chci byt stastna, konecne obycejne lidsky stastna. To je muj zivotni cil. Zrejme ale k tomuto stesti muzu dojit pouze prostrednictvim stesti svych nejblizsich a tak se snazim udelat je stastnymi...