Reklama

Životní trable,dluhy a starší partner.....

Iva (Pá, 20. 9. 2013 - 17:09)

Jenom tě využívá. Pusť ho k vodě a pak teprve poznáš jak jsi byla naivní.Máš život před sebou,čeká tě rodina ,děti,mladý manžel.Prostě si najmi právníka a uvidíš,že ti pomůže. Pozor!!!!!Dluhy dělají zase jenom dluhy,na to pamatuj.)))

dluh (Pá, 20. 9. 2013 - 07:09)

Hrozbu dluhu, vrženého na tebe sobeckou rodinou považuji za problém největší. Ten sobecký dědek je pro tebe zkrátka menší hrozbou než vlastní rodina. To je celé.

Marie (Čt, 19. 9. 2013 - 16:09)

Najdi si mladeho kluka,na co ti je ten dedek.Uzivej si zivota jsi mlada a zdrava!

eimi (Čt, 19. 9. 2013 - 14:09)

jsem neřešil jeho postoj k...Já to napsala asi špatně, nikdy jsem po něm žádný dluh zaplatit nechtěla (ne, že by na to neměl.....) Nechtěla jsem po něm nikdy nic, když mi nabídl, že mi koupí v zimě kabát, nechtěla jsem. Nikdy jsem ho finančně do ničeho netlačila. Krom dárku na vánoce, narozeniny a + asi 2 knížek jsem od něj nedostala ani kytku... Je fakt, že mě ale vzal na dovolenou, to mu upřít nemůžu.

Myslela jsem, že by se mi, ulevilo, kdybychom se sestěhovali, zvládala bych totiž splácet tu půjčku. On to moc dobře ví. Nabídla jsem mu to, nechtěl.

Chtěla jsem jen popsat, co s ním, když se ke mě takhle chová... jestli není nemocný nebo co já vím... kdybych mohla, nebo kdyby to jen trochu šlo, rozejdu se s ním... já na něm nejsem závislá finančně. Trochu psychicky, je jediný, kdo mi zbyl. A jestli si toho je vědom, nemusí se přece chovat jako sketa.... :-((

Tím přizdisráče (Čt, 19. 9. 2013 - 14:09)

jsem neřešil jeho postoj k Tvým zděděným dluhům, ale jak se staví k Tobě samotné. Nic nechtít, nic neplánovat, neukazovat se ,prostě divnej a zbabělej chlap. Na to že má roky,by se měl k určitým věcem umět postavit.
Bokem a po tají se s Tebou scházet, píchnout si a schovávat se, to by mu šlo.
Půjčku si v dnešní době neber. Zvlášť pokud jsi sama s jedním platem. Máš vše před sebou a prachy budeš jednou potřebovat na jiné věci. Takto vyšlápneš do života s pěkným dluhem, který tě na hodně let bude svazovat a budš drhnout "hubou o zem".

eimi (Čt, 19. 9. 2013 - 14:09)

Problémy s tím chlapem jsou zcela jiné, jak někde někdo nahoře popsal, jsou to dvě roviny.... a nevím si rady ani s jednou. Buď sobecká rodina, nebo sobecký přítel. A neumím se zbavit ani jednoho, protože neumím být v životě úplně sama.

Co se týče přítele... nadává mi, že k němu nemám důvěru... ale vzal mě třeba na hory s jeho přáteli. Nikdy jsem nelyžovala a my jsme se tam nepohodli kvůli jeho dceři (no nemusím je a jejich intimnosti celou noc s jejím přítelem v jednom obytném autě poslouchat?) řekla jsem, že půjdu spát jinam. Nevyčetla jsem mu to, jen jsem řekla, že u toho být nemusím. Prý si vymýšlím a jsem kráva a at mu dám pokoj a celý den, přestože jsem opravdu na lyžích nikdy nestála, byl celý den s kamarádama a kamarádkou, mě poslal do prdele a evidentně ze sjezdovky se na mě díval jak dole pláču...

Nebo jsme jeli na kánoi... špatně se mi pádlovalo a on na mě začal křičet, že to dělám blbě... už mě to štvalo, ale nic jsem neřekla (ani nic nezměnila) a najednou přestal pádlovat a zavřískal na mě že mě vezme tim pádlem po hlavě, jestli okamžitě nezačnu pádlovat pořádně... možná pro někoho maličkosti, pro mě každý den, kdy se vidíme už moc ne. Bojím se ho o něco poprosit. Rok jsem ho prosila aby mi zkontroloval auto, jestli s ním můžu jezdit (20 let, dědictví po tátovi a táta se o něj moc nestaral)...vykašlal se na to.... bojím se ho třeba znova poprosit.

Pláču, pouze si na to vzpomenu....

Ti kamarádi jeho mě dodneška nenávidí. Myslí si, že jsem se s ním 19x rozcházela já, nevědí, že mi nadával, kašlal na mě a rozcházel se on. Návraty jsem mu vždycky věřila. Dívají se na mě jako na odpad. Ted se máme po třičtvrtě roce znovu setkat a on nechce slyšet, že na nějakou oslavu nepůjdu... nechci je ani vidět, prožila jsem si nadávek dost.

Podle mě, mu někdo narušoval sebevědomí (mám podezření, žebývalá manželka) a on si ho léčí na mě.

PRAVDA (Čt, 19. 9. 2013 - 14:09)

Platit dluhy bych po něm v...přesto většinu problémů vidím jako vytvořených tvou rodinou a nikoliv tím chlapem. Nejsi povinná si brát půjčku na i za matku a bratra. Já bych se ještě rozhodně poradil. Oni ve finále třeba pak platit nebudou atd a bude to všechno na tebe. Chápeš? Prostě s půjčkou nespěchej.

eimi (Čt, 19. 9. 2013 - 13:09)

Věc má dvě roviny. Jedna...Platit dluhy bych po něm v životě nechtěla. Ano, byly k tomu i pozemky, které se nedaří prodat (teda daří, kupec by byl, ale protože moje maminka by ráda z toho "vyvařila" co nejvíce, čeká se, jestli se nezadaří převést je na stavební pozemky. což se ale mému tátovi nedařilo - a to byl realitní makléř) ..

byt jsem prodat nemohla, polovina je mámy a polovina moje. (teda, nemohl se prodat, dokud běželo dědické řízení)

Vlastně výměrou dlužím nějakých cca 120 000 tis? 60 bratr a zbytek v SJM máma. Mámě půjčku nedají, proto si ji musím vzít já....

Kdyby to šlo a můj přítel byl co k čemu, řekne, abychom se tedy k sobě sestěhovali, prodám byt a z toho by se dluhy zaplatily.

Jenže prodám ho*no, protože z výplaty nájem a ostatní poplatky nedám....takže jednoduše bych neměla kde bydlet.

Když si to po sobě čtu a přemýšlím nad tím... slovo přizdisráč se opravdu hodí. Co když je to ale jediný člověk kterýho mám??

dvě roviny (Čt, 19. 9. 2013 - 13:09)

Věc má dvě roviny. Jedna je chování toho muže, ovšem rodina ti tedy taky moc nepomohla. Hlavně ten zděděný dluh. To je něco šíleného. Pokud vím, dluhy se v dědictví nemusí přijmout, pokud tedy zděděný majetek je nepřevýší. Já bych spíše prodal byt, než si půjčoval na 500.000 dluh, což s úrokem bude pak ještě mnohem vyšší částka. Ať je ten tvůj dědek jakýkoliv, platit dluhy tvého otce bych mu stejně neradil!

eimi (Čt, 19. 9. 2013 - 12:09)

je to...namyšlenej trochu je. Ne, že by nic neuměl. Vzít za práci umí, ale u kamarádů, u mě bohužel ne.. mám pocit, že u něj nemám žádnou cenu. Žere mě to, že je tak sebestřednej, že mu to vůbec nedochází.... snažím se mu posledních pár dní vysvětlit všechno co se mi nelíbí a on na mě zírá jako blbec a nevěří tomu... ale HLAVNĚ, on mi na to nemá co říct.

jak to tak čtu, (Čt, 19. 9. 2013 - 12:09)

je to "přizdisráč". Vykašli se na něj na páprdu zbabělého a najdi si kluka věkem k sobě, který má práci a chce budovat rodinu a zázemí. Dnes spíš najdeš tento typ před fabrikou než v obchodních firmách. Kluci z fabrik jsou zvyklý na jiný život, na práci a na denní režim proti těm dealerům a rádo by poradcům a obchodníkům. Namachrovaným mamánkům v nažehlených košilích, kteří neumí ani hřebík zatlouct ,natož mít smysl pro životní zodpovědnost..

eimi (Čt, 19. 9. 2013 - 09:09)

Dobrý den,

abych nějak začala od začátku....

Dětství jsem měla krásné, do mých 15ti let, všechno super. Když jsem nastoupila na střední školu, oba rodiče přišli naráz díky firmě o práci a někde se asi stal problém mezi nimi. Máma si našla někoho jiného, odstěhovala se a po mě a tátovi už si ani nevzdychla. Mezi mnou a tátou se vytvořil ale neskutečný vztah, starali jsme se o sebe navzájem, dělali si srandičky a bez tý mámy to dali.
Ted trošku uskočím.....před dvěma lety jsem se seznámila, na jedné grilovačce o 28 let starším mužem. Byli jsme opilí, zval mě k němu, ale nešla jsem. Vyměnili jsme si čísla a o 14 dní později jsem s ním jela na služební cestu. Dozvěděla jsem se, že žije sám, protože si s manželkou už dlouhá léta nerozumí a že pár měsíců už spolu tedy nežijí. Začali jsme spolu tajně kvůli dceři (17)"chodit", bral to ale tak, že nikdy žádná budoucnost se mnou nebude. Abych to zkrátila: víkendy fajn, ale nikdo to nesměl vědět. Manželka se probrala, chtěla ho zpátky asi za třičtvrtě roku na něj vyrukovala že dcera bude vyrůstat v neúplné rodině. Přítel se sebral, vysvětlil jí, že chce rozvod, a že už někoho má. (Já se o jeho rozhodnutí o rozvodu dozvěděla jako poslední) O pár měsíců mě seznámil se svou dcerou, rodiči.... stále mi však opakoval, že žádná budoucnost nebude, žádné dítě, a že bychom to nezvládli, já bych ho stejně začala podvádět a tak bude lepší zůstat u těch víkendů.(je mi 24 let)Ohradila jsem se, že to není pravda, že ho mám ráda.. no, prd platný. Za půl roku se se mnou 19x rozešel a zase vrátil. Prosila jsem ho, at to nedělá, že je to zbytečné, že žádný problém nevidím.... mezitím mi navykládal, jak podváděl tuhle manželku a druhou že jenom dvakrát (za dvacet let)... no každopádně choval se tak, aby si zachoval svou cenu, svoje ego, díky svému sobectví mi v ničem nepomohl.... Jenže mě před rokem zemřel táta. Můj milovaný tatínek, ke kterému jsem měla absolutní důvěru. Zbyla mi polovina bytu, chaty a dluh cca 500 000 Kč. S mým platem 13 tis. hrůza. Maminka samozřejmě nemá peníze, takže mě poprosila, abych si vzala půjčku a všechny dluhy zaplatila a pak že by mi dávala měsíčně 1500 Kč, že víc nemá. Jinak mi půjdou po bytu. Tak jsem kývla..... (zatím je to v jednání) Peníze nejsou, mám nepojízdné auto, za chvilku nebudu mít co ani jíst a můj přitel? směje se mi, že mám auto takovej nepojízdnej křáp. (Sám si vozí zadek ve služebním mercedesu) Pomoct mi neumí, nebo nechce, nevím. Tolika rozchodů, urážek jsem psychicky nezvládla. Když jsem se rozhodla alespon s tím bytem něco udělat a poprosila jsem ho o pomoc, protože by mi to finančně ulehčil, než abych si platila někoho jiného, vykašlal se na to v půli práce - prý že nejsem schopna si to zařídit sama. Momentálně nejsem. Nejsem schopna si dodělat byt. Nevím, jak budu platit dluhy. Rodina se mnou díky tátově smrti nemluví. Když přijedu z práce, jdu rovnou spát a spím až do rána. Rozbrečí mě každá maličkost, třeba když mi upadne něco na zem. Na ušním, když mě bolelo ucho, jsem dostala nekontrolovatelný záchvat pláče, až to samotnou doktorku se sestrou vyděsilo... Nevím jak dál. Přítel by mohl pomoci, včera jsem dostala vynadáno, že prý už myslel na to, že bychom spolu byli do konce života spolu a měli i to miminko ale to já nevěděla... nejsem na tom psychicky dobře, některé moje reakce jsou poslední dobou přehnané a že dva roky jsem to s ním neměla jednoduché já a holt.... se to na mě podepsalo a poslední týdny nemá to jednoduché on....

omlouvám se za tu změť, možná se v tom skoro nedá vyznat... ale nevím, co dál... s přítelem se máme rádi, věřím že i on mě má rád, ale myslím, že jeho charakter je tak trochu zkažený... nadává mi, že mu nevěřím ale copak MŮŽU?? nikdy mi za ty dva roky nedal najevo, že bych mohla...

a je toho víc, ale to bych tu proseděla celé dopoledne.....

Reklama

Přidat komentář