Zklamání - vztah s otcem

Mandarinko,nehazej srp do zita,jde o to najit nekoho,kdo by byl cca podle tvych predstav,ctil tebe i vztah s tebou,mel te proste rad.Plati to i obracene - abys i ty byla +- takova,jakou by si te pral On.
Pak je dulezite neponicit to hezke.O problemech mluvit,nedelat si naschvaly a nepodlehat abuzum..Jen tak ma laska sanci zustat.
Vsem co nekoho hledaji preju,aby nasli.A vsem co nasli,preju,aby jim vztah vydrzel... :-)

byla jsem neštastná že mě nikdo nechce, že zůstanu sama a bude mi to líto. dnes vím že se kluci nechtějí ženit, tak je lepší se na ně vybodnout.

Chtěla jsem se poradit s...Ahoj, já a můj otec jsme se více méně ani neznali. Teprve až rok zpět jsem ho pořádně poznal, dříve jsem o něm slyšel jen z vyprávění od matky. Jsem ještě mladý, ale nečekal jsem že můj otec bude takový jaký je...zkrátka jsem z jeho chování ke mě velmi zklamaný. Otec se mi nepodílel ani na výchově když měl věk na řízení tahače okamžitě šel pracovat a nedíval se na mě a ani na mou starší sestru. Myslel jsem že mi otec bude oporou a že mě bude podporovat, nakonec to je přesně naopak, a je mi vcelku líto že jsem měl zájem ho poznat. Myslím že by mi bylo lépe bez něj.

ivo, v podstatě po roce jsem k tomuto dospěla. Zdá se mi jako člověk bez hlubších emocí, bez empatie, despota kterému dělá dobře ubližovat lidem. Bez charakteru, sebestředný, bez jakékoliv sebereflexe. Ve svých 31 letech zodpovědně říkám, že pro mě není.

pro P

nevim zdali bude jeste nekdo cist tyto radky, zda se ze uz sem nikdo nechodi. Mame stejnej osud, co se tyka taty. Je pravda ze nema cenu prihrivat vztahy, ktere nestoji za to. Otec je pouze clovek, ktery dostal do vinka deti o ktere se mel starat. Pokud to neumi, neni toho hoden a cim driv to pochopis, tim lip pro tebe.Ukaz mu svou nezavislost a vzdy si stuj za svym.

On nás se sestrou úplně odkopl... Vím že má novou rodinu (s jeho družkou jsem si jako děcko hrála, je jen o pár let starší než já), nevlastního kluka a vlastní dceru, ale přeci nejde takhle zahodit 30 let života, minulosti!!!
Jinak jsem se asi trápila zbytečně, jak by probíhala eventuelně konfrontace, obávám se, že jsme pro něj se sestrou "mrtvé". Nikdy bych netušila, že dokáže být takhle zlý.

Muj tatka nas opustil,byla jsem mala...nemel mne rad mel radej segru,stejne verila jsem ze se vrati ale...ne,v puberte jsem ho nenavidela tak strasne...a prala mu to nejhorsi.Uz jsem mu odpustila,kdekoliv je,akorat moje psichika na tom utrpela:-(

Víš,spousta věcí nejde vzít zpět.Můj táta vychovává místo vlastních dětí cizí a zhruba ve stejném věku.Taky byl kdysi vzor,jenže dost brzo přestal být.Je to složitý,nejlepší je si promluvit přímo s ním,osamotě.....,ale i tam bych Ti doporučila být opatrná a jestli Tě nebude chtít vyslechnout,nemá to význam.Plácala by jsi si játra úplně zbytečně.Nech ho potom být,třeba přijde časem sám,ale může to trvat hrozně dlouho.
Přeji Ti krásný víkend a drž se.P.

Víš, pro mě byl táta vždycky velký vzor, obdivovala jsem ho, byla jsem vždycky jeho holčička. Pak se naši rozvedli, on si pořídil mladou ženu a s ní má teď dvouletou dceru. Myslím si, že má i značné finančí problémy, alespoň podle těch tlaků a hysterie. Je mi to moc líto, protože některé věci už nejdou vzít zpět...

---I,víš,osobně se s otcem nevídám už dobré 2 roky,nekomunikujeme spolu a vlastně jsme pro sebe jako 2 cizí lidi.Jsem mladší než Ty,ale s otcem jsem přestala komunikovat díky neshodám v rodině.Když se naši rozvedli,začal se chovat tak,že o nás nestojí.Pak měl tendence,chovat se jako opravdovej táta,bohužel už tam byla nedůvěra,postupem času se to měnilo až to skončilo na mrtvém bodě.Jsem pro něj to nejhorší v jeho životě,což i do očí řekl už několikrát.Popravdě jsem se s tím nikdy(zatím )nesmířila.Jako malá holka jsem ho milovala....Jsou chvíle,kdy si sama uvědomuji,jak moc mi táta chybí a to už mám svojí rodinu....Bolet Tě to bude asi dlouho....Víš,rodiče nezměníš,nevím,v jakém smyslu byl Tvůj vztah s otcem komplikovaný už před tím,ale je možné,že mu třeba konečně došlo,že jeho holčička už je velká holka co má nárok,žít si svůj vlastní život?Dej tomu čas,uvidíš,zda se to zlepší nebo ne,hlavně se zaměř na něco pozitivního a příjemnějšího.Neznič si život kvůli rodičům,ať už je to táta nebo máma.Nestojí to za to a to mi věř.

ne nadarmo se rika ze zadna polivka se neji tak horka jak se uvarila. Pokavad je to mezi vama ted takovy horky nema urcite smysl nic lamat pres koleno a snazit se o nemozne. Ale videl bych to tak ze cas to sam aspon castecne srovna a obrousi hrany.

Chtěla jsem se poradit s někým, kdo to už zažil. Je mi 30 a dnes jsem v situaci, kdy můj již značně komplikovaný vztah s otcem asi vzal za své. Ve chvíli, kdy jsem odmítla sebou nechat manipulovat a prosadila jsem si nezávislost, vztah s přítelem, prostě svobodu, od té chvíle na mě otec vyvíjí psychický tlak, či spíše psychický teror, nadává mi do zrůd apod. - jsem z toho zklamaná a nevím, jak postupovat dál? Moje srdce pořád doufá, na druhou stranu co se vyjevily jeho charakterové vlastnosti, ani si neumím představit, že bych se s ním měla vidět, měla s ním mluvit, prostě nic. Jde to na něj prostě jen tak zapomenout?? V současné době jsem z toho dost psychicky na dně... Zažila některá z Vás něco podobného?