zlomené srdce

Ahoj, jmenuji se Honza. Když sem nastupoval na střední školu, poznal sem svoji spolužačku jmnénem Romana. V prvním ročníku seděla v lavici za mnou, byli sme pouze kamarádi. Po konci ročníku sem odjel na chatu s bolestí v srdci, protože mě trápila moje přítelkyně, kterou sem velice miloval. Při odpočinku na chatě sem zjistil, že kousek odtud bydlí moje spolužačka Romana. Trávil sem s ní dva měsíce a vše bylo fajn, otevřela se mému srdci a poslouchala, což mi hodně pomohla. Nakonec sme se do sebe zamilovali a já prožil neuvěřitelný vztah necelé 4 roky, ona ovšem poté odešla do Prahy studovat, první rok to jakštakš bylo v pohodě, pár dní před naším 4 výročím a zároveň den po mých narozeninách sme se pohádali a já dostal kopačky. Když sem se o ní snažil, protože po tom všem ji miluji a budu milovat jako už nikoho, tak sem se dozvěděl, že už by se ke mně nikdy nevrátila, že to se mnou byla hrůza.. Teď přecházím obrovskou bolest, pořád na ni myslím, byli sme spolu každý den, věřil sem, že je ta pravá, že je výjimečná, chtěl sem s ní zůstat napořád, mít s ní svoji budoucnost. Teď mám pouze prázdné místo ve svém srdci a začínám odznova, jako právě před těmi lety, kdy sme se poznali a já trpěl .. něco mi říká, že někoho, jako je ona už opravdu nepotkám, ne nadarmo se říka " myslet rozumem, ale cítit srdcem" .. budu ji vždy milovat

ahoj...taky sem teď zažila strašně nešťastnou lásku...:´( zamilovala sem se do kluka ale tak bláznivě!! milovala sem ho víc než cokoli!! žila sem jen pro něj...:( a on mi jednoho dne tak moc ublížil...=´´( zlomilo mi to srdce tak silně jako nikdy!! jako by mi vrzily nůž za živa do srdce...bolí to ještě strašně moc..a nikdy nepřestane!!:( a nejhorší je to že ho miluju pořád!! ale moje srdce krvácí a mojí duší zžírá temná bolest!:(

Ahoj Dane, no snažím se to...To, jak jsi zaregovala se mi moc líbí. Máš k věci správný a zodpovědný přístup. Pokud ti tak jako tak nějaký vztah nevyšel, je to prostě jen a jen smůla. V životě to bývá, posmutni si, jsi mladá a svět na tebe čeká. Chraň si své ideály, a nenech se zmanipulovat do pocitu, že mezi prožíváním muže a ženy je takový rozdíl. Jsou to především lidé, je to o charakteru, ženy nejsou všechny nebo většinou podřizující se pipiny a muži krvelační lovci. Nepodléhej stereotypnímu myšlení. Najdi si člověka, který tě bude milovat a ty jej, ono to přijde. Neponižuj se k ženským manipulacím, je to směšné a ponižující. Ty budeš v životě šťastná :)

Ahoj s přítelem už sem 1,9 třičtvtě a sex vubec nebyl a to mě trápí rada.

Pro půlnočního anonyma v 0.52 ("Láska je jen sexuální touha"): typický zastánce sexu nade vše! V nejrůznějších životních situacích jsou ale důležitější právě ty povahové vlastnosti. Posuzovat všechno jenom měřítkem sex/nevěra je příliš primitivní. Navíc Klárka přece plně uznává důležitost sexu! A to už radši pomíjím, že muži se dokážou pomilovat bez jakéhokoli citu. Potom vlastně ani nelžou s "náhlou" ztrátou lásky. Žádná tam totiž nebyla.

Klárko, to je sice hezky napsané, ale bohužel v každém vztahu je sex velice důležitý! Od sexu se odvíjí celé společné soužití partnerů. Takže pokud ženy nejdříve upřednostňují to, jestli je partner pro ně sympatický a tak nějak jen ty city, povahové vlastnosti, to je špatně! Poněvadž dříve či později si každá žena uvědomí, že jí vlastně partner nevyhovuje po sexuální stránce a to bývá častým důvodem k nevěře. Chlap v tomhle přemýšlí přeci jenom lépe, na prvním místě sex a pak sympatie a city. Bohužel, takto to je nastavené matkou přírodou.

Ahoj Klárko, díky za hezký...Ahoj Dane, no snažím se to zvládat:-). Přeci kvůli jednomu klukovi, nebudu zavírat oči před světem. Občas to na mě ještě padá, ale myslím, že to bude dobré,chce to čas. Trochu mám teď obavu z dalšího vztahu, aby nedopadl stejně. Ale jak se říká, chyby člověka poučí a příště se budu snažit nemít tak růžové brejle, ale více si všímat jeho chování ke mně. Je to ale těžký, páč jakmile je v tom láska, tak je prostě člověk slepej:). Máš pravdu v tom, že dívky dávají přednost spíše citu a pánové to mají jinak. Jednou mi řekl jeden kamarád, že prý kluk nepozná, jestli dívku opravdu chce, dokud s ní nemá sex..pak se prý teprve může do ní zamilovat. Tak nevím, jestli je na tom něco pravdy. Dívky to mají jinak, vstupují do vztahu s tím, že ten druhý je jim sympatický, rozumí si s ním, je jim s ním dobře a mají ho rády a pak až přijde na řadu něco víc.. Moc se mi líbí tvoje věta, že dívka v obavě, aby toho svého neztratila, tak se často podřídí, i když s tím vnitřně nesouhlasí. Myslím, že na tomhle je hodně pravdy. Protože dívka si chce být nejdříve "jistá", že ji kluk opravdu chce a myslí to s ní vážně, než k nečemu takovému svolí..kdežto kluk si přeje co nejdřív svou "vyvolenou" tak nějak otestovat i po jiné stránce. A dívky obvykle řeknou ano, ze strachu, že je opustí. Neříkám, že kluci jsou špatní,ale občas by se mohli zamyslet nad tím, zda by jim tolik uškodilo počkat, než si tím bude jistá i jejich dívka.Pro keana: Ano, máš pravdu, je důležité si v počátku vyjasnit, co vlastně od toho vztahu chceme. Pokud vstupujeme do vztahu s tím, že je tam na prvním místě tělesná touha od obou, tak pak musíme trochu počítat s tím, že to může skončit dosti předčasně. Ale když spolu začnou dva CHODIT,protože mají o sebe zájem a je jim spolu dobře, tak se vše tváří idylicky a pak přijde řada i na sex a pak po nějaké době kluk řekne, je konec, nemiluju Tě. Tak jak bys to popsal? To je jistá neupřímnost z jeho strany..a těžko se dá předvídat předem.Intuice zde nefunguje,když je tu láska.

No nevím, jak ostatní...Nemluvím o sexu na jednu noc. Mluvím o tom, že je vhodné si ujasnit si jaký druh vztahu ten i ten druhý chce. A taky se řídit intuicí

Ahoj Klárko, díky za hezký příspěvek - měly by si ho přečíst všechny dívky, které se zbytečně trápí. Teď už je jasné, že to všechno dobře zvládneš.Pro keana: Dívky a ženy uvažují v těchto věcech jinak - dávají přednost citu a vztahu, kdežto pánové znají jen sex a pak dlouho nic. Dívka v obavě, aby toho svého neztratila, se často podřídí, i když s tím vnitřně nesouhlasí. To je zase můj opakující se poznatek na Doktorce.

Já bych vám slečny...No nevím, jak ostatní slečny tady...ale já rozhodně nikdy nehledala a neměla sex na jednu noc. Já preferuji vztahy a je jasné, že po určité době k nim i ten sex patří. Přeci na sebe nebudeme jen koukat a pitomně se usmívat. To, že mají nekteří kluci takový "žaludek" na to a předstírají fungující vztah a pak řeknou, promiň nemiluju Tě a opuštím Tě... Tak pak rozhodně není problémem žádný uspěchaný sex...

Já bych vám slečny doporučil jednu věc. Než s někým vlezete do postele, ujasněte si, co od toho sexu očekáváte a co očekává on. To je tady na Doktorce opakující se problém.

Děvčata, opravdu se ničím...Ahoj Dane, díky moc....jsem ráda, že i někteří pánové to dokáží takhle otevřeně říct. Máš pravdu, asi se bál mojí reakce a proto to neřekl dřív...ale kdyby řekl, mohlo to být zase méně bolestivější.. Rozhodně ale nejsem z těch, co by dělala nějaké scény....v podstatě šlo o klidný rozchod. Jen ten kdo trpí, jsem jen já. Ale to už je život... Doufám, že na mě někde čeká nějaký hodný kluk..

nevím, jestli toho budu schopna. Teď určitě ne...pořád po něm toužím a kamarádka bych teď být nemohla. Ale jednou třeba ano. Je to pro mě těžké, protože za pár dnů mám narozeniny a těšila jsem se, jak je strávime spolu. Opět budu sama. Klasika. Ale říkám si, že když budu sedět doma, tak nikoho asi nepotkám. Tím, že budu furt myslet na svého bývalého stejně nic nevyřeším. Akorát mě to víc bolí a všechno mi přijde horší, zamračené, černé...a jsem nepříjemná na okolí. Takže se snažím všechny věci, co mi ho připomínají mít někde uložené, abych je neměla na očích. Uvitř sebe jsem si řekla, že mám něco jako hrnec s pokličkou a šoupla jsem ho něj a nepustím ho ven, dokud to bude bolet. Snažím se nemyslet na něj. Vždycky když už mám na něj myšlenku, tak se snažím upoutat na něco jiného. Mimochodem holky, dneska jsem jen tak, zabrousila na seznamku...a poprvé po 7dnech jsem se opět usmála. Spousta kluků se tam nabízí a někteří jsou dost vtipní. Nevím, jestli mám chuť a jsem připravena začít teď nový vztah, ale chybí mi taková ta opora v někoho, pocit že jsem milována. Ale rozhodně nehledám náhradu. Říkám si, že teď budu jen ostražitější... Mám totiž pocit, že v každém mém vztahu jsem byla právě já ta, která milovala víc a snášela "modré z nebe" . Chtěl bych teď konečně potkakt někoho, kdo tohle bude dělat pro mě...a upřímně. Takže snad se to podaří. Nejdřív si musím ale začít víc vážit sebe a znovu získat trochu té ztracené jistoty. Asi začnu chodit na jógu, prý posiluje psychiku a zlepšuji stav mysli. Ideální na porozchodové období:). Vidíte, píšu smajlíka...to bych před pár dny ještě nemohla. Neříkám, že mám už vyhráno, kdoví, jak bude zítra, až vstanu...ale dnes se cítím oproti posledním dnům úplně nejlíp. Dokonce jsem dnes snědla i celý oběd!! Musím se vrátit zpět do života.Jo a ještě jedna věc mi trochu pomáhá, myslím teď na svého expřítele, jako na někoho, kdo se musel odstěhovat daleko a já za ním nemůžu. Nevím proč, ale tohle mi vcelku pomáhá. Nechci si připouštět, že bych na něj někdy narazila cestou do práce - a je velká pravděpodobnost, že někdy narazím. Takže tohle je moje metoda, no. No, co bych vám všem holkám vzkázala, snad jen držte se, vím co prožíváte!!! Asi se zas ozvu, až budu potřebovat něco odventilovat...

Ahoj holky, tak chci říct, že jsem do dnešního dne vstala s odhodláním... Ještě včera večer mi v hlavě běhala spousta myšlenek na mého "expřítele" a i nějaká ta slzička se ještě zaleskla v oku. Ale tak nějak jsem si uvědomila, proč bych se měla sakra cítit zrovna JÁ tak špatně, když on je "vysmátý"... Sice jsem s ním od našeho rozchodu (dnes je to přesně 7dní) nemluvila, ale existuje FB a spousta jiných seznamek, kde se hned po našem rozchodu začal prezentovat - jako opět svobodný a hledající vážný vztah,hmm. Bolelo to, když jsem si to přečetla.. Nejdřív si dal na FB novou fotku - smutnou a psal si s přáteli na zdi o tom, jakou hroznou věc musel udělat - rozejít se semnou. V podstatě ho tam litovali, chudáčka malýho. Ale proč?? On ublížil mně, ne já jemu!! Trvalo to 2dny a opět si tam dal novou veselou fotku (na které mu to tedy neskutečně sluší, což mě o to víc štve:-(..). A přátelé mu píší, že jsou rádi, že je opět veselý... Ok, jak vidím, on jde dál a o mně už nestojí. Na moje zprávy neodpověděl a já mu už psát nebudu. Proč se ponižovat?? Nevím, jak vám to popsat, ale cítím uvnitř sebe jisté nakopnutí vpřed a touhu udělat změny.. Myslela jsem si, že budu kvůli němu s kapesníkem v ruce brečet týdny...ale ono to ani nejde. Po pár dnech už není síla ani plakat. Bolí mě to pořád, je mi to líto...a pořád je ve mně cosi, co mi říká, že kdybych předem věděla, že mi plánuje dát kopačky, tak se třeba začnu chovat jinak a rozmyslel by si to. Jenže všechno jsou to jen úvahy...a je pravda, že pokud kluk holku skutečně miluje, tak se holka nemusí snažit dělat jiné věci, než jsou jí přirozené. Sice ještě pořád koukám denně na jeho profil na Fb, ale jelikož už ho nemám v přátelích, tak moc o něm nezjistím..a možná je to tak lepší. Pokud máme být spolu, tak nás třeba osud ještě někdy spojí. Řekli jsme si při rozchodu, že se teď nějakou dobu neuvidíme, ale že pak budeme přáteli.Jenže jelikož mi pak neodpovídal na mé vzkazy, tak netuším, zda ještě chce. A v podstatě ani já

Děvčata, opravdu se ničím nepodbízejte. Řekněte nebo napište to co cítíte, to ano, ale jen jednou. Ti vaši chlapci vás třeba i teď mají rádi, ale mají strach z hlubšího nebo trvalejšího vztahu. Na druhou stranu zůstat kamarády není ta nejhorší varianta - možná to za čas dokonce oceníte; kolik lidí by to rádo bralo! Jeden můj vztah skončil vyslovenou nenávistí z její strany - to byste chtěly?Klárko, nevyčítej si, žes to na něm dřív nepoznala a že to vyplavalo až teď. My chlapi jsme hrozný srabi, nevíme jak vám to říct, odkládáme to, bojíme se vašich slziček a hledáme trapné výmluvy. Přeju vám moc štěstí a ozvěte se; rád si vás přečtu.

Ahoj, Kláro vím o čem...Veroniko, můžu Ti taky napsat, i když mě neznáš? Taky bych se potřebovala vypovídat :-)

Ahoj, Kláro vím o čem...Verčo,asi každý z nás si tím prošel,tak tě úplně chápu,u tebe to chce čas,je to ted čerstvé.Radu žádnou nemám,protože tobě pomůže se svěřit a stejně vyrovnat se s tím musíš sama.Já jsem opak,kdybych se měla tolik svěřovat,tak by mi bylo zase moc smutno a spadla bych do toho znova.Nemohla bych se o tom bavit.Tak si holky popovídejte a držím ti pěstičky,at to zvládneš a dlouho se netrápíš.

Ahoj, Kláro vím o čem...Ahoj Veroniko, děkuju moc....asi nejspíš využiji Tvé nabídky...protože to "vypovídání" mi právě teď schází asi nejvíc:-(. Pořád to moc bolí. Snažím se na to nemyslet, ale je to těžký.. Utěšuji se alespoň tím, že si pročítám různé diskuze na netu a říkám si, že v tom nejsem sama a podobná trápení zažívá spousta holek...ale je to jen opravdu malé utěšení...

Ahoj, chci se podělit o to,...Ahoj, Kláro vím o čem mluvíš jsem ted v té samé situaci, ted v pátek to bude 14 dní co mě opustil přítel bez pár dní jsme spolu byli dva roky a pořád je to čerstvé, ten první týden mi bylo tak zle, že jsem nemohla pozdřít, ani sousto jídla, nespala jsem, furt ho uháněla, ale chce zůstat jen kamarád, prý se náš vztah přeformoval na kamarádský, ale já s ním nedokážu být, jen kamarádka chci ho zět a nevím co dělat, přitom jsme si nijak neublížili ... pokud si chceš popsat, tak můžeš na email [email protected] a nejen ty i ty který jsou v té samé situaci budu ráda ...

Co dělat? Přesně to, co ti radí kamarádky. Co jiného chceš dělat, když tě nechce? Snad se mu nechceš ke dveřím připlazit po čtyřech a prosit ho aby tě z lítosti vzal zpět. Z lásky to určitě nebude, když ji k tobě necítí. pobreč si, polituj se a jdi dál. Nic jiného ti nezbyde. Jednou potkáš takového co tě milovat bude.