Změna partnerova chování

Proč to nezkusíš i do uší?Porát...

Tady mne máš, i s mýma trubičkama.
Praktikuji to asi 2 roky. Začínal jsem trubičkami prům. 3 mm, postupně jsem přidával a teď používám orig. silikonové cévky.Močová roura se přizpůsobí, používám lubrikační gel s Tea Tree oil. Ze začátku po aplikaci to při močení trochu řezalo ale teď je to bez problémů. Je to nepopsatelně příjemný pocit, když cévkou projíždíte zúžením v místě prostaty.Tak se vlastně dráždí prostata. Takto se můžete dráždit "jak dlouho" chcete a nedojde k ejakulaci a při tom zažíváte nepopsatelné pocity. Už ten pocit, že máte v penisu zastrčenou takovou trubku, která vás příjemně dráždí je rajcovní a když si jdete např. zaběhat

hmm, tak já Tě naopak nepotěším:Jak jsi psala: Jednou večer se mi svěřil, že není tak silný, jak si myslel a že neví, jestli mě má ještě rád. Ptala jsem se, zda mám odejít a on nevěděl. Tak jsem si ráno chtěla zabalit věci, ale přítel mě nepustil, ptal se mě, jestli to ještě zkusíme o obejmul mě a pevně tisknul. Nerozumím tomu.Já jsem měla zase problém s alkoholem, a můj tehdejší přítel mluvil přesně takhle, bohužel, nakonec to opravdu nezvládl a rozešli jsme se:(Ale Tvůj problém je trochu jiný a i Tvůj partner může být přecejenom silnější než byl ten můj:(Přeji hodně štěstí!!!

Myslím, že to není zvyk, že tě má rád, ale asi ho to vyděsilo a je známé, že chlapi prostě někdy o věcí utíkají (u nás v domě se narodilo mírně postižené dítě a tatínek, místo aby ženu podpořil, prostě s brekem utekl, že na to nemá). Jestli je tvůj přítel mladý, ještě nemusí uplně vědět co chce a na co má (nebo-on spíš ví, co nechce, a ví, že s tím nic ale neudělá), ale právě proto, že tě miluje, chce to vyřešit ke "všeobecnému štěstí", takže být s tebou, ale s jinou-zdravou (asi myslí, že se na tvé nemoci něco změní, když ti to bude vyčítat:-). Nene, tak vážné to nebude, prostě má chvilkové úlety, kdy má pocit, že je všechno špatně, takové máš ty jistě občas taky, ale umíš to asi líp skrýt a chlapi to někdy takto ventilují a druhý den mají třeba už úplně jiný názor.

Hezký den všem. Týká se to trochu něčeho jiného, než píše Kristýna, ale mám také problém. S přítelem jsem přibližně 2,5 roků. Nikdy před ním jsem tak vážný vztah neměla, nemám s tím zkušenosti. Vždycky jsme měli hezký vztah. Byla to láska jako trám, jeden bez druhého jsme nemohli být, asi po půl roce jsme si našli společný podnájem, takže jsme začali tak trošku rodinný život. Pak po roce jsem ale onemocněla chronickou chorobou Crohn. Pro ty, co to neznají, je to zánět ve střevě, díky kterému musím jíst prášky, hlídat se v jídle a hlavně začínat úplně od znova. Choroba mi vzala veškerou fyzičku a dala obrovskou únavu. V příteli jsem však i v tomto měla podporu. Nedávno se mi mé obtíže vrátili a já začala na příteli hodně viset. Uvědomuji si to až teď. Často jsem mu vyčítala, že není tak silný, jak sliboval na začátku a že na mě občas nebere ohled. Neuvědomovala jsem si, jak to pro něj musí být citlivé. Pak se stalo ale něco, co jsem nečekala. Jednou večer se mi svěřil, že není tak silný, jak si myslel a že neví, jestli mě má ještě rád. Ptala jsem se, zda mám odejít a on nevěděl. Tak jsem si ráno chtěla zabalit věci, ale přítel mě nepustil, ptal se mě, jestli to ještě zkusíme o obejmul mě a pevně tisknul. Nerozumím tomu. Od té doby se snažím být v některých věcech tolerantnější a on také, trápí mě však stále otázka, zda mě ještě miluje. Plánujeme společný byt a já nechci, aby byl se mnou jen ze zvyku, jestli mi rozumíte. Minule jsem se ho zeptala, zda je už v našem vztahu jistější a řekl, že ano. Mám ho hrozně ráda a mám strach, že u něj je to jen zvyk. Poraďte prosím.