Zustat nebo odejit

Ahoj,
mám přítele na kterým mi hodně záleží. Mnohokrát jsem mu to řekla, ale mám pocit, že mi nevěří, že je pro mě jediný. Nikdy mi to neřekl přímo, ale často mi naznačuje, že mám určitě i další nápadníky. Teď navíc odjel na stáž do německa a 3 měsíce se neuvidíme. Já sama teď řeším plno problémů, naši se rozvádějí a já nevím jestli dodělám vejšku. Kdy ž jsem mu to všechno popisovala v dopise tak mi na to ani pořádně neodpověděl a pak jsem se dozvěděla že lžu? Já už jsem zoufalá. Nejhorší je, že teď se mnou ani nekomunikuje, takže nevím co bude dál. Přitom on má inzerát na seznamce ještě z dřívějška a nikdy ho nesundal. A rozumím si s ním jako s nikým jiným.

Helena2: Hrozně by mě...Jo,tak ty jsi to vystihla Heleno a smekám.
Začínám být velmi alergický na fráze-to se musí vydržet...ono to přejde..
V takových věcech se to chce opravdu řídit vlastní intuicí,srdcem a ne se ukolébat takovými řečmi.To že si někoho vezmu ještě nezaručuji,že nemohu potkat někoho s kým si budu více rozumět.Nehledě na to,že někdo se zasekne na určitém životním dogma a podle toho jede do smrti a jsou lidi co se věkem posunují,mění názory,náhled na život.A pak se časem mohou ty cesty s partnerem u kterého to před deseti lety vypadalo na celý život sakra rozejít a pak se nemá smysl držet něčeho o co vlastně nemám ani zájem.

Helena2: Hrozně by mě...jaké odcizení v době elektronické komunikace?
internetové připojení už je dneska skoro všude a hodně lidí, co pracují od rodiny , jsou i dětmi ve styku na skypu a pod. pokud chtěli - takže svoje děti znají - je to sice náhradní režim, ale je to vztah, který se dá i takhle rozvíjet

jako zásadní bych vnímal otázku zda se manželka za ty léta s někým spustila a někoho si také nenašla, nebo zda na něj celou tu dobu poctivě čekala. Pokud si někoho našla, tak si nemají co vyčítat a opravdu by asi bylo lepší to rozpustit. Pokud celou tu dobu se vzorně starala o dítě, chodila do práce, starala se o rodinu s vědomím, že on si někde daleko buduje kariéru a jednou se vrátí, tak ta manželka má můj obdiv a zaslouží si metál.
Sám vim jak je náročný starat se o dítě a o domácnost když je na to člověk sám. Ráno do školky, odpoledne ze školky, když je to nemocný, tak být doma. Materiální podpora mi připadá proti těm osobním obětem, který musí rodič dát dětem naprosto nicotná.
Je to težký. Málo informací

Helena2: Hrozně by mě zajímalo, v čem dotyčný podle tebe zklamal??? Naopak souhlasím s jeho milenkou, že ho žena využívá pouze jako bankomat. Když někoho miluji, tak nebudu chtít, aby odjel pracovat do zahraničí a viděla jsem ho jednou za dva měsíce. To si raději utáhnu opasek, budu počítat každou korunu, ale budu ho mít na blízku.

Také by se měl dotyčný připravit na možnost, že se rozhodne zůstat s manželkou, doplatí byt a manželka ho z bytu vyhodí a nastěhuje se tam místo něj někdo jiný. Takhle už to v životě chodí, život není spravedlivý a nikdo Vás nebude mít rád podle toho co jste pro něj udělal, co jste pro něj obětoval a čeho jste se kvůli němu vzdal!

Nemyslím si, že po tak dlouhé době odloučení má vztah ještě cenu, když dotyčný cítí, že do dané rodiny již nepatří. Asi se tak cítí právem. Otázka je co dělala manželka celou dobu, když on byl v zahraničí a vydělával peníze. Pochybuji o tom, že na něj každý den myslela a měla ho před očima, jako on má před očima jeho milenku. Spíš vedla svůj život a každý měsíc s napětím očekávala šek od manžela ;)

Já souhlasím ve všem s D...Ona to popsala velice dobře a milenka se snaží manipulovat. Divím se, že jsi to dovolil. To, že odjedeš za prací a budeš nejspíš dělat "bankomat" pro rodinu nějaký čas, jste si doma jistě domluvili. Odcizení je běžné a dá se zvládnout,naopak vztah pak nabíjí novotou:-)
Ty jsi udělal tu chybu, že jsi dokonce žil s milenkou, zatímco manželka vychovávala sama dcerku. Zklamal si a ted vem rozum do hrsti. Co píše Helena je blbost. V každém dlouhodobém vztahu občas něco stagnuje. To nastane vždycky.
Možná ale chceš slyšet právě to, co radí Helena...Možná si se rozhodl a potřebuješ jen něčí požehnání. Tak to udělej a za nějaký čas ten nový vztah bude zase obyčejný. To potom můžeš měnit partnerky dosmrti:-)

Ve vztahu bys neměl být proto, že ten vztah trvá 13 let nebo proto že jste manželé, to jsou pouze fakta, nikoli důvody s někým zůstávat. Jestli považuješ vztah s manželkou za uspokojující a jsi s ní rád, neopouštěj ji. Pokud tě ten vztah nenaplňuje, je na čase ho ukončit a jít dál. Každý má právo odejít, pokud mu současná situace nadále nevyhovuje ;)

Potrebuju slyset nebo lepe...A ještě-píšeš že jste se rozhodli s přítelkyní vrátit se každý domů a tam to ukončit....ty jsi se ale k rozchodu nemohl rozhoupat.Přítelkyně se tedy taky s někým musela rozejít?Jestli ano,tak je jasné že začala tlačit na pilu.Píšeš,že jí pomáháš.Nevím jak a s čím,ale hra na potřebu partnerovy pomoci je starí jak lidstvo samo.Musím myslet na tvou rodinu,které jsi mohl pomáhat jen jednou za 2 měsíce.
A taky je hezké,jak ti přítelkyně "vysvětlila",jaký má tvá žena k tobě vztah.......
Možná by stačil jen můj první příspěvek,ale po opětném pečlivém přečtené tvého nejde se neozvat.
Je mi líto tvé dcery.A jestli ti přítelkyně "vysvětlí",že tátu po rozvodu neztratí,tak tentokrát bude mít pravdu.Protože ztratit nebude co.Jak píšeš neznáš jí a tedy ani ona tebe a ani bys neměl šanci jí jako otec poznat lépe.

Pokud budeš chtít zůstat s milenkou, měl bys vyřešit bytovou otázku manželky a dcery, připravit se na výživné a modlit se, abyste se dohodli na péči o dceru. Když milenka tvrdila, že jsi pro manželku bankomat, šroubovala ti do hlavy věci, které hrají pro ni. Pokud budeš chtít manželství zachránit, měl bys s milenkou ukončit kontakty, aby zafungovalo sejde z očí, sejde z mysli a snažit se, abyste se s manželkou "znovu sblížili". Je jen na tobě, jestli chceš zahodit 13 let s manželkou a začít nově budovat s milenkou. A až zase odjedeš pracovně pryč doufat, aby tam nebyla nová milenka.

Šůda stea šůda gou?

Asi to bude připadat divný, ale jsem pro to zůstat u rodiny. Rodina by neměla být na tomhle bita. Přeci už na začátku tam nějaký city musely být jak k manželce tak k dceři. Osobně bych se spíš snažil si nějak vynahradit ten ztracený čas, kdy mi dcera vyrostla a nějak na to navázat. Sám jsem si prožil rozhoření vztahu, který taky neměl daleko k vyhasnutí a je to lepší než kdy předtím. Nebo máš pocit, že za ten čas co jsi byl pryč si tvoje žena našla náhradu ? Myslím si že si to ani jeden z nich nezaslouží

Vykašli se na prachy a...Tak jak to podáváš je odpověď jasná-viz Pepa.Ale není to i tím,že právě tuhle odpověď slyšet chceš?Tím nechci říct,že je něco jinak než píšeš,ale člověk si sám rád přizpůsobí fakta tomu,ci si přeje.
Jestliže jsi 7 let trávil většinou pracovně mimo a z toho 2 roky trávil víc času se svou přítelkyní,nemůžeš se divit,že je ti bližší ona.Osobně bych se trochu zamyslela nad výrokem přítelkyně o bankomatu,to mi nepřipadá zrovna moc košer,je to zcela jasné nasazování na tvou ženu,kterou ona ani osobně nezná a zní mi to hodně plánovitě.
A co tvá žena,taky si někoho našla?Jestli ne a místo toho se snažila vychovávat dceru a připravit ti hezký domov až se vrátíš,tak je její vztah k tobě o něčem jiném neý o tahání peněz.
Za ty roky nepřítomnosti (nebo jen krátké) ani nemůžeš čekat,že všechno bude okamžitě v pohodě jako dřív.Oba jste jiní a chce to čas.Já být tebou,tak tomu ten čas dám.A pokud by přítelkyně "nenápadně" shazovala manželku dál,tak začnu přemýšlet proč.

Vykašli se na prachy a poslouchej srdce,jinak tě to do smrti bude trápit.

Potrebuju slyset nebo lepe cist nazor jinych co delat.Jsem 13 let zenaty a mame 12.letou dceru.7 poslednich let jsem byl pracovne v zahranici a domu jsem jezdil tak jednou cca za dva mesice.Po 5.letech toho pobytu tam jsem se seznamil s jednou zenou tam,take s ceskou.Po case jsme spolu v podstate normalne zili.Vedela o tom,ze jsem zenaty,vadilo ji to,ale nejak to prechazela.Ale trapila se tim to je jasne.Me ten dvoji zivot take ubijel,takze jsme se po dvouletem souziti rozhodli,ze se kazdy vratime domu a ukoncime to.Ja se nemohl rozhoupat k rozchodu,protoze jsem vedel,ze rodina by beze mne tezko splatky na byt tezko utahla.Ale zase az ta ma pritelkyne mi vysvetlila,ze mne manzelka vlastne vymenila za byt a jsem jen neco jako bankomat.Asi ma pravdu.Kazdopadne od leta jsem zpatky s rodinou a na svoji milou nemohu a nedokazu zapomenout.Mam ji denne pred ocima,porad na ni myslim.Jsme stale v kontaktu,obcas se i vidame,pomaham ji...atd.A ted ta rada,co byste udelali vy na mem miste?Zustali s rodinou kam v podstate uz nepatrim,kde nevim co kde je,kam co patri,neznam dceru,manzelku...pripadam si tam jako na hotelu,kde sdilim pokoj s nekym.Nebo se mam rozvest a jit za pritelkyni,ktera stale ceka a chce byt se mnou?vecne cekat nebude,to je mi jasne a ani to nechci,nechci ji trapit.Ale proste ted nevim kudy kam.