Co rozumíme pod pojmem štěstí?

Co rozumíme pod pojmem štěstí?
Věříme slibům politiků nebo reklam? Necháváme se ovlivňovat nabídkami módy, kosmetiky, prodejců aut s jejich právě nejlepšími modely? Vynakládáme všechnu svou sílu na požadavky práce? Doufáme v úspěch, peníze, moc nebo prestiž? -Nacházíme takto štěstí? Podle zkušeností netrvá individuálně pociťovaný stav štěstí nijak dlouho; první velký šťastný pocit se rychle rozplyne v čase a zvyku a již brzy se vynoří nová přání. Když nemáme úspěch, moc, peníze a nemůžeme si dovolit mnoho věcí, jsme potom nutně nešťastní?

Znamená to neštěstí, když nemáme dostatek štěstí?

Pozorujeme-li dítě, které se pohrouží do hry tak, že na sebe zcela zapomene, můžeme tento jeho stav určitě označit jako pocit štěstí. Kdy jsme ale my, dospělí, v takovém stavu odevzdanosti?

Musíme mít něco velkého nebo významného, abychom byli šťastní? - Nebo existuje také tiché štěstí z malých věcí: z krásné květiny, z louky ozářené sluncem, z tichého plynutí malého potůčku?

Jak dlouho vydrží pocit štěstí z majetku nebo z něčeho právě dosaženého?

Vzpomeňme si na pohádku bratří Grimmů "Jak Honza ke štěstí přišel". Honza, tovaryš, byl po sedmi letech služby odměněn svým pánem hroudou zlata, velkou jako Honzova hlava. Vydal se na cestu domů k mámě. Ale po cestě ho zlato velmi tížilo, tak ho vyměnil za koně. Protože ho kůň shodil, vyměnil ho za klidnou krávu.

A tak to jde dále, mění svůj majetek pokaždé za něco, co se mu v dané chvíli zdá žádoucí: krávu za vepře, vepře za husu, a tu nakonec za dva brusné kameny, které nedopatřením utopí ve studni. Teď se konečně cítí volný a šťastný a uhání domů.

Pohádka nám vypráví, že neexistuje štěstí, které by současně nepřinášelo starosti. Žádný majetek nás neučiní v žádném ohledu šťastnými. Ani peníze nás neučiní šťastnými, i když v životě jistě hrají velkou roli. Ale pokud v nich hledáme štěstí, máme malou naději ho skutečně dosáhnout.

Může to být tak. že o štěstí vůbec nemáme usilovat, ale že se dostaví samo, jdeme-li cestou osvobození duše?

Buddha má mezi mnoha svými přízvisky jedno, které toto vyjadřuje. Vznešený znamená také "Šťastný". Proč? Protože se osvobodil od všech přání tohoto světa, poutajících k tomuto světu. Podle spirituálního učení buddhismu a hinduismu nám teprve osvobození se od všech pozemských přání umožní dosáhnout osvícení, klidu srdce, skutečného štěstí.

Můžeme to pocítit v těch chvílích, když se vnitřně zklidníme, tak jako dítě, které na sebe při hře zapomene.

Klidem rozumíme rovnováhu, vyváženost mezi vnějším, tím, co musíme činit pro živobytí, a vnitřním, tedy odpoutaností ode všech vnějších věcí.

Skutečný klid je skryt v našem duševním jádru. Dáme-li jen trochu prostoru tomuto duševnímu jádru, pak dokážeme nalézt cestu ke svému pravému já, které je spjato s božským původem. Osvobozené od požadavků tohoto světa, má samo v sobě -v Božství všeho dost.

Ve vyváženosti tohoto ticha se otevírá naše srdce, zažíváme štěstí, které přesahuje všechny hranice. V těchto chvílích pociťujeme nepomíjivost. Pak jsme "Honzou, který přišel ke štěstí" - volní ode všech pozemských vazeb.

Kyvadlo života se vždy znovu vychyluje na pozemskou stranu. Jestliže jsme však nalezli spojení s Gnosí, s Bohem, pak máme stále možnost rozpomenutím se, zahloubáním se a zastavením se dosáhnout svého skutečného já, svého opravdového stavu štěstí.

Zdroj: Lectorium Rosicrucianum