Vánoční svátky

Obdobně vykazuje naše příroda v této temné roční době jistou zvláštnost: jsou to úkazy nočních záření v polárních oblastech. Spolu s polární září zasahují pozemskou atmosféru nejvyšší duchovní síly. Duchovní slunce prozařuje naši pozemskou noc a my lidé se můžeme cítit být této volající a probouzející plnosti záření obzvláště blízko. Oněch dvanáct takzvaných svatých nocí od 25. prosince do 5. ledna může tvořit duchovní základní kámen pro následující rok.

Avšak jako obvykle působí mocné protisíly. Díky tradici dárků je předvánoční doba nejdůležitějším prodejním obdobím a mnoho firem a obchodů pracuje na plné obrátky až do Štědrého večera. Prodloužená prodejní doba, otevřené obchody o sobotách i nedělích a vystupňovaný konkurenční boj se starají o neklid a hektiku.

Ocitáme se v nebezpečí, že se nás zmocní všeobecná podrážděnost, která je nakažlivější víc, než všechno to kašlání a kýchání kolem nás. Nakonec pak sedíme vyčerpaně před vánočním stromkem a ptáme se, proč se nám opět nepodařilo zastavit se a dojít vnitřního klidu. Bylo to opravdu jenom to všeobecné konzumní opojení, které odvrátilo mou pozornost? Byl to nepřetržitý tok informací, které se už ani nedají zpracovat?

Mnozí v této temné roční době, která přece může znamenat duševní rozjímání, propadají depresi, jiní prchají za jižním sluncem. Hledají světlo a hřejivou sílu slunce a nepoznávají, že se jim v těchto dnech chce především přiblížit hojnost záření duchovního slunce.

Síla sedmerého Ducha působící v atmosféře nás pohání k vnitřnímu obratu a následně k osvobozujícímu činu. Co však má být učiněno?

Protože to již nikdo neví a ani to nemůže vystihnout, je reakcí často sklon k pracovní horlivosti, touha něco realizovat, zpravidla v povolání. Do popředí může také vystoupit přáni po kulturním povznesení nebo po rodinné pospolitosti. Lidé hledají vrcholné prožitky ve společenském životě, hnáni duševním neklidem, jehož pravou příčinu ještě nechápou a na který ještě nemohou odpovědět duševně vědomým životem.

To všechno jsou lidské reakce na volání světla. Mnozí se nevědomky snaží zastavit negativní vývoj, který Jan van Rijckenborgh předvídal již před 46 lety:

"Nastane doba, kdy se Člověk bude cítit jistě už jen ve velmi tvrdém dialektickém životě bez jakéhokoliv idealismu či kulturního povznesení." (Prázdný prostor neexistuje, str.56)

Snažme se proto o jasné a hluboké rozpomenutí, vyhýbejme se pokud možno povrchnímu životu a otevřme se duchovnímu naléhání, které se chce sdělit srdci.

Potom nám bude doba temných dnů požehnáním.

Zdroj: Lectorium Rosicrucianum