Reklama

Dospívání a sebevražda

Dá se sebevražednému jednání dospívajících nějak předcházet? Jak se k prevenci sebevražedného chování může stavět rodina, škola, vedoucí volnočasových aktivit? Jak komunikovat s dospívajícími ve chvíli, kdy se v jejich okolí objeví sebevražda?

Na otázky odpovídá Tereza Olivová, terapeutka neziskové organizace Poradna Vigvam

Dá se sebevražednému jednání dospívajících nějak předcházet? Jak se k prevenci sebevražedného chování může stavět rodina, škola, vedoucí volnočasových aktivit - co mohou udělat ze své pozice?

Jednou ze zásadních věcí v prevenci sebevražd u dospívajících je, aby měli vždy ve svém okolí někoho, komu důvěřují a s kým mohou mluvit o věcech, které je tíží. Ať už je to rodina a nejbližší okolí, nebo od určité chvíle naopak tuto roli přebírají spíše vzdálenější dospělí - často jsou to vedoucí na kroužcích, trenéři, učitelé ve škole. Je důležité, aby měli k sobě někoho, kdo s nimi může mluvit o jejich pocitech a může jim pomoci se v nich vyznat, případně ví, kde odbornou pomoc najít. Z mé zkušenosti (která je limitovaná a může být zkreslující) se dnešní dospívající jeví jako generace, která je velmi vnímavá vůči dění ve svém okolí a v je mnohém vystavena složitým situacím - sociální izolace spojená s covidem, současné téma války, environmentální krize. Na druhou stranu mám dojem, že péče o vlastní duševní zdraví a případné vyhledání odborné pomoci jim není cizí a nevnímají to jak stigma.

Jak s dospívajícími komunikovat ve chvíli, kdy se v jejich okolí objeví sebevražda?

Reklama

Sebevražda je něco, s čím se dospívající mohou setkat ve svém blízkém okolí a často je to také tématem, nad kterým sami přemýšlejí. A to ani ne ve smyslu, že by ji chtěli spáchat, ale mohou se zaobírat myšlenkami na to, proč někdo dobrovolně ukončí svůj život, jaký je to asi pocit a podobně. Prostě tento fenomén, stejně jako život a smrt, zkoumají.

Pokud se stane, že někdo z blízkých dospívajícího zemře sebevraždou, je vhodné nabídnout dospívajícímu prostor mluvit o tom, co se v něm odehrává. Vyslechnout si ho, pomoct mu strukturovat jeho myšlenky a pocity; je něco, co by potřeboval vědět víc, jsou nějaké pocity, s kterými si neví rady? Je důležité, abychom dali za dospělý svět jasnou zprávu že tu jsme a že s námi je opravdu možné mluvit i o těžkých věcech. Aby dospívající věděl, že když něco těžkého zažívá, nebo zvažuje nějaké náročné kroky, tak s námi o nich může mluvit. A že když říkáme - jsem tu pro tebe, tak to není jenom fráze. Tohle je totiž chvíle, kdy se ukazuje, zda to tak doopravdy myslíme.

Může se také stát, že se nám svěří s tím, že také o sebevraždě přemýšlel. I když je to těžké, zkusme nepanikařit. Pokusme se zastavit a chvilku sledovat, co se v nás děje. Možná nás to vyděsilo, šokovalo, možná máme chuť říct, ať to hlavně nedělá. Možná nás to nějak rozzuřilo, nevěříme tomu, cítíme se manipulováni. Všechny pocity jsou možné. Ale jistá realita je, že před námi sedí dospívající člověk, který se nám právě svěřil s pravděpodobně ohromně těžkou věcí. Vybral si nás, protože nám důvěřuje. A bezpečný a důvěryhodný vztah, ve kterém můžeme sdílet i těžké věci je jednou z nejlepších prevencí sebevražd.

Reklama

Komentáře

Reklama