Reklama

Co je to pneumonie neboli zápal plic?

Pneumonie je akutní nebo chronický zánět plicních sklípků (alveolů-alveolární pneumonie) a /nebo plicní tkáně (intersticiální pneumonie). Nemoc způsobuje otok a zvýšený průtok krve do postižené oblasti plic. Typicky je toto onemocnění spojeno s hromaděním tekutin v plicní tkáni. Pneumonie může také pocházet z průdušek a napadat okolní tkáň (broncho-pneumonie).

Každý rok se v Německu rozvine pneumonie asi 400 000 lidí. V dobách silných chřipkových vln, tj. zejména v zimě je počet stále výrazně vyšší.

Do rizikové skupiny patří především kojenci a malé děti, stejně jako staří nad 60 let a lidé s těžkými chronickými nemocemi. Vzhledem ke svému nezralému nebo oslabenému imunitnímu systému jsou zvláště náchylní k rozvoji pneumonie.

Pneumonii obvykle vyvolávají bakterie, vzácněji viry nebo houby. Nemoc se může vyvíjet velmi odlišně v závislosti na obecném zdravotním stavu pacienta a typu patogenu. Přibližně každá 7. pneumonie je tak závažná, že se musí léčit v nemocnici. Pneumonie je nejčastější fatální infekcí v západní Evropě. V celosvětovém měřítku jsou pneumonie třetí nejčastější příčinou smrti. Obzvláště nebezpečné jsou nemoci získané v nemocnicích, tzv. nozokomiální pneumonie. Obvykle je obtížné je léčit, protože jejich patogeny jsou rezistentní na mnoho antibiotik.

Původci pneumonie obvykle pocházejí buď z vlastního nosohltanu, nebo jsou přenášeny kapénkovou infekcí od jiných pacientů prostřednictvím mluvení, kašle nebo kýchání.

Reklama

Plíce mají obvykle různé obranné mechanismy určené k zabránění vstupu bakterií, virů nebo jiných patogenů. Řasinky na sliznici dýchacích cest se neustále pohybují a zabraňuje například tomu, aby částice prachu dosáhly dolních dýchacích cest až k sklípkům (alveolům) a byly tam usazeny. Pokud se částice dostanou do alveol vdechovaným vzduchem, obvykle jsou odvedeny buňkami imunitního systému a zneškodněny. Pokud dojde k narušení těchto obranných mechanismů plic, mohou se mikroorganismy ukládat a způsobit zánět. Tato tzv. aerogenní cesta infekce je zdaleka nejběžnější.

Pneumonie může být způsobena také žíravými a toxickými plyny, různými léky nebo radiační terapií. Cizí subjekty, které náhodně vstoupí do dýchacích cest, mohou také vést k rozvoji pneumonie (aspirační pneumonie). Ve vzácných případech vzniká pneumonie z patogenů, které jsou přenášeny krví (hematogenní infekce).

Sekundární pneumonie
U různých základních onemocnění existuje riziko, že se také rozvine pneumonie. V důsledku základního onemocnění jsou již plíce poškozeny, takže je podporován rozvoj pneumonie. Pak hovoříme o tzv. sekundární pneumonii. Takzvaná hypostatická pneumonie je nejčastější ze všech sekundárních pneumonií.  Je spouštěna špatnou ventilací a průtokem krve do dolních částí plic, například u pacientů upoutaných na lůžku. To vytváří ideální podmínky pro kolonizaci bakterií a způsobuje to zánět.
Pneumonie se také může vyvinout při existujících srdečních onemocněních (jako je levostranné srdeční selhání nebo po srdečním infarktu). Kvůli poškozenému srdci je v plicích zpětný tok krve, takže se může vyvinout tzv. stázová pneumonie.

 

Patogeny vyvolávající zápal plic

Zatímco pneumokoková infekce může u dospělých vést k pneumonii, bakterie Haemophilus influenzae typu b (Hib) je nejčastějším patogenem u malých dětí. U kojenců je naopak stafylokok aureus hlavní příčinou pneumonie. Mycoplasma, legionella a Chlamydia pneumoniae také hrají roli u dospělých. Viry, houby nebo paraziti mohou též způsobit zánět plic.

Spektrum patogenů v nozokomiální pneumonii (pneumonie získaná v nemocnici) se výrazně liší od tzv. komunitně získaných nemocí. Hlavní příčiny tohoto zánětu jsou enterobaktérie, jako je Pseudomonas aeruginosa a také stafylokoky. Mnoho pacientů má menší imunitu, a proto nedostatečnou ochranu proti patogenům. Samotné bakterie v nemocnici představují další problém, protože se často stávají rezistentními vůči běžně předepisovaným antibiotikům, a proto je obtížné je v mnoha případech léčit.

 

Obecné rizikové skupiny
Pneumonie postihuje především lidi, jejichž imunitní systém ještě není plně vyvinut nebo již byl oslaben. Patří sem především kojenci, batolata i lidé nad 60 let, ale také pacienti s chronickým srdečním onemocněním, chronickou bronchitidou, cukrovkou nebo závažnými neurologickými chorobami. Do skupiny obecných rizik patří také osoby nakažené virem HIV, alkoholici, lidé, kteří dostávají chemoterapii nebo ozařování, a pacienti, kteří vyžadují umělou ventilaci. Nedostatek kašle hraje důležitou roli při čištění plic. Oslabením imunitního systému je spektrum původců pneumonie u této skupiny lidí rozšířeno o další patogeny (plísně a jiné mykobakterie), které by normálně nespouštěly onemocnění u zdravých lidí.
Kromě těchto obecných rizikových osob v závislosti na typu patogenu hrají při vývoji pneumonie často roli zcela odlišné faktory. Pneumonie se vyskytuje např. často jako komplikace jiných klinických obrázků, jako je virová chřipka nebo spalničky.

Příznaky zápalu plic

Pneumonie se může velmi lišit. To záleží hlavně na o obecném zdravotním stavu pacienta a typu patogenu.
 

Klasická bakteriální pneumonie

Typická pneumonie způsobená pneumokoky se obvykle vyskytuje v chladném období a je pozorována hlavně u starších nebo dříve nemocných lidí. Tomuto onemocnění často předchází infekce v krku nebo hltanu. Klasická pneumonie pak často začíná zimnicí a horečkou nad 38,5 ° C, která může často stoupnout na 40 ° C. Pacienti obvykle působí velmi nemocně. Kašel se zpravidla spustí po krátké době. Zpočátku je stále suchý, ale po chvíli je kašel zelený, žlutý, hnědý nebo rzí.

Mezi postiženými je výrazné většinou povrchní, napjaté a rychlé dýchání (tachypnoe). V závislosti na straně postižených plic je dechový pohyb výrazně omezen. Pacienti si často stěžují zejména na bolest na hrudi při vdechnutí, které je způsobeno doprovodným zánětem plic. U některých pacientů dochází k další dušnosti. Díky povrchovému a rychlému dýchání již není optimálně zaručena dodávka kyslíku. Příležitostně můžete vidět výsledný nedostatek kyslíku na rtech, nosu, nehtech na nohou nebo nehtech, které se pak zdají namodralé až purpurové (cyanóza). Infekce může být také docela atypická s pomalým zhoršením celkového stavu.

Atypická pneumonie

Atypická pneumonie je většinou způsobena viry a /nebo tzv. mykoplazmou. Na rozdíl od pneumokokové pneumonie se příznaky vyvíjejí mnohem pomaleji, takže vývoj celého klinického obrazu obvykle trvá několik dní. Pacienti jsou obecně mladší a zdravější než s klasickou pneumonií. V atypické pneumonii je důraz kladen na bolesti hlavy a končetin, ačkoli celkový stav není obecně ovlivněn. Chvění je vzácné, křivka horečky se příliš nezvyšuje a téměř nedosahuje hodnot nad 38,5 ° C. Postižení trpí dušností mnohem méně často, než je tomu u klasické bakteriální pneumonie. Navíc jen velmi málo pacientů si stěžuje na bolesti spojené s dechem. Kašel je suchý a přetrvávající, tzv. neproduktivní kašel, tj. žádný hlen není vykašláván.

Speciální formy:

Legionella pneumonia (Legionářská choroba)
Legionellu lze přenášet pomocí klimatizace, sprchy nebo vany. To je hlavně případ, kdy nelze vodu ohřát nad 60 ° C. Především senioři, pacienti s cukrovkou nebo oslabeným imunitním systémem. U méně než 10% infikovaných se vyvíjí pneumonie s vysokou horečkou, na dechu závislou bolestí na hrudi a krví ve sputu.

Chlamydiální pneumonie
Příznaky chlamydiové pneumonie odpovídají atypické pneumonii. Tento typ pneumonie se zaměřuje na přetrvávající, obvykle suchý kašel. Pacienti si často stěžují na horečku a bolest svalů. Pokud není nemoc léčena správně nebo vůbec, je často velmi zdlouhavá (až 3 měsíce). Patogeny tzv. ornitóz nebo psitakózy také patří k chlamydiím. Pokud se v pacientově domě vyskytují papoušci nebo jiné druhy ptáků, mělo by se vždy zvážit onemocnění papoušků (psitakóza).

 

Komplikace

Komplikace pneumonie se mohou objevit v plicích i v jiných orgánech. Jednou z nejzávažnějších komplikací je tzv. respirační selhání - syndrom akutní respirační tísně (ARDS), ke kterému dochází, když se tekutina shromažďuje v plicích. Pacient již není schopen samostatně dýchat a absorbovat dostatek kyslíku. Důsledkem je vážný nedostatek kyslíku. Otrava krve (sepse) je také jednou z nejhorších komplikací. Patogeny se šíří po celém těle a způsobují zánět v mnoha orgánech. Obě komplikace naprosto vyžadují intenzivní lékařské ošetření s mechanickou ventilací, pokud je to nutné.

Chronický zánět s dlouhým průběhem se může vyvinout z jakékoli akutní pneumonie. Taková chronická pneumonie může vést k rozšíření průdušek (bronchiektázie), což může mít za následek opakující se zánět nebo krvácení v plicích. V důsledku zánětlivých reakcí dochází ke vzniku jizev plicní tkáně, která je pak méně pružná.

Protože pacienti s těžkou pneumonií jsou uvězněni na lůžku po dlouhou dobu, hrozí trombóza (okluze žíly krevní sraženinou). V nejhorším případě může být takový trombus přenesen do krevního řečiště a uzavřít cévu v plicích (embolie).

Pneumonie může také vést k meningitidě (meningitidě) nebo hromadění hnisu v mozku (mozkový absces). Také se musíme obávat zánětlivých změn srdce, kloubů a kostí.

 

Terapie

Léčba pneumonie závisí na její příčině nebo typu patogenu a příznacích, které to způsobuje. Zahrnuje jak obecná, tak i léčivá opatření.
Obecná opatření

V každém případě by pacienti s pneumonií měli být fyzicky opatrní, v případě horečky doporučí ošetřující pneumonolog odpočinek na lůžku. V případě zvláště náročných případů je hospitalizace dokonce nezbytná. To se týká především starších a imunosupresovaných lidí a malých dětí. Protože se rychle vyvíjí dušnost s nedostatkem kyslíku, což vyžaduje podávání kyslíku, v nejhorším případě dokonce nutnou ventilaci.

Pacienti s pneumonií by měli hodně pít. To je hlavně důležité při užívání látek uvolňujících hlen.

Symptomy pneumonie lze také zmírnit pomocí dechových cvičení a pravidelné masáže poklepáváním na hrudi.

Léková terapie

Ve většině případů musí být pneumonie zahájena léky dříve, než bude znám přesný patogen. Proto jsou předepisována tzv. širokospektrální antibiotika. Jedná se o léky, které jsou účinné proti mnoha možným bakteriím. Jakmile je patogen znám, dříve použité antibiotikum bylo nahrazeno ještě cílenějším.

Klasická pneumokoková pneumonie je obvykle léčena penicilinem. Patogen Haemophilus influenzae typu b (Hib), který je běžný v dětství, lze úspěšně potlačit pomocí ampicilinu nebo amoxicilinu. Pneumonii způsobenou chlamydií, mykoplazmou nebo legionelou lze dobře léčit tzv. makrolidy.

Léčba antibiotiky je omezena na pneumonii způsobenou bakteriemi. Průběh pneumonie způsobené viry nemůže být ve skutečnosti ovlivněn léky, takže se člověk omezuje na obecná opatření a snaží se vyhnout komplikacím. Často se zde však objevuje tzv. bakteriální superinfekce (další infekce bakteriemi), což zase vyžaduje podávání antibiotik.

Pokud pacienti trpí produktivním kašlem (tj. vytvářejí hodně viskózního hlenu, který je obtížné vykašlat), jsou předepisována tzv. sekretolytika. Jedná se o léky, které mají uvolňovat a zkapalňovat hlen v plicích, aby mohl být lépe vykašlán. Pokud je však kašel suchý, jak je tomu obvykle u atypické pneumonie, takzvaná antitusika mohou potlačit nutkání kašel. Je důležité vědět, že sekretolytika a antitusika by neměla být nikdy užívána v kombinaci, jinak by se uvolněný hlen nemohl vykašlat a zhoršila by se stávající dušnost.

 

Pneumonie související s COVID-19

Diagnóza pneumonie právě teď může být náročnější než obvykle, vzhledem k logistice snímání rentgenového záření u lidí podezřelých z COVID-19, uvádí Michael Niederman, MD, klinický ředitel a přidružený vedoucí plicní a kritické péče ve Weill Cornell Medicine . Je to proto, že zobrazovací zařízení používané u někoho, kdo může mít COVID-19, vyžaduje rozsáhlé dezinfekce. Co se týká pneumonie u COVID-19, říká: „Samotný začátek rentgenového rozpoznávání pneumonie není tak jednoduchý, jak byl.“

Jinak je případ pneumonie COVID-19 obecně diagnostikován stejným způsobem jako jiné typy. Rentgenové snímky hrudníku někdy naznačují, zda je pneumonie virová nebo bakteriální, ale ani v případě pravděpodobné virové příčiny nedokáže obrázek lékařům říct, který virus je viník, říká Nikita Desai, M.D., lékař plicní a kritické péče na Cleveland Clinic. Testování na chřipku - a pokud je tento test negativní, pak testování na COVID-19 - může pomoci určit příčinu.

Dosud není jasné, jak často se u lidí s COVID-19 vyvíjejí sekundární bakteriální pneumonii, říká Charles Dela Cruz, M.D., Ph.D., ředitel Centra výzkumu a léčby plicních infekcí na Yale University. Během pandemie chřipky H1N1 v roce 2009 však byly obvyklé bakteriální infekce běžné.

Kromě toho je však dalším velkým rozdílem u COVID-19 to, že neexistují žádné léčby, které by dokázaly účinně bojovat proti viru. Pacientům hospitalizovaným pro COVID-19 bude poskytována podpůrná péče, jako je kyslík. Někteří lidé také dostávali antivirová léčiva, ale žádné z nich nebylo v klinických studiích prokázáno jako účinné proti viru.

Co mám dělat, když mám podezření na COVID-19 nebo pneumonii?

Mezi hlavní příznaky přípravku COVID-19 patří horečka, kašel a dušnost. Podle CDC byste měli zavolat poskytovatele zdravotní péče, pokud se u vás objeví tyto příznaky, abyste zjistili, zda je třeba vyhledat lékařskou pomoc. Mnoho lidí nemusí být léčeno na klinice či v nemocnici při onemocnění COVID-19 nebo při mírném při mírném zápalu plic.

Pokud nepotřebujete být hospitalizováni, zůstaňte doma, odpočiňte si a hydratujte. Snažte se vyhýbat jiným lidem ve vašem domě a držte krok s dobrými hygienickými postupy, jako je mytí rukou a zakrývání kašle, abyste zabránili infikování někoho jiného.

Obecně lze říci, že potíže s dýcháním a neustálá bolest na hrudi jsou příznaky možné respirační nouze způsobené pneumonií, chřipkou nebo COVID-19 a měly by být signálem k okamžitému telefonickému přivolání zdravotní péče.

 

ZÁVĚR: I v době koronaviru může člověk onemocnět jinou formou infekčního zápalu plic (bakteriální či virovou, popř. v důsledku oslabení imunity mohou hrál roli i plísně). Patogeny mohou pocházet ze zevního či vnitřního prostředí člověka. Nejnebezpečnější jsou infekce získané v nemocnici - tzv. nosokomiální infekce. Rizikovým faktorem je kromě oslabené imunity, oslabeného respiračního traktu (např. vlivem kouření), dlouhodobé ležení na lůžku i jakákoliv porucha ventilace plic (např. pozor na špatně prodyšné roušky z sáčků od vysavače, které se občas doporučují na internetu).

 

Autor: MK

 

 

Reklama

Komentáře

vackarova.veronika (St, 29. 7. 2020 - 16:07)
Dobrý den ja měla za svůj život třikrát zápal plic dvakrát se na to přišlo až po měsíci a teď se na to přišlo ale po 6mesicich s tim ze potřetí jsem měla těžký zápal plic a vysoké horečky a žádný doktor to nepoznal az jak jsem byla na tom opravdu hodně zlé tak v nemoci se poznalo ze můj zápal plic se vyvíjel se už od začátku uz od ledna s tim ze ke konci jsem zvracela a kaslala krev a horečky 40.
děda75 (St, 25. 3. 2020 - 01:03)
A co ještě může hodně pomoct, až zachránit? V úplném začátu začít brát ACC (N-acetylcystein) k ředění hlenů v plicích. Při vysokých horečkách nesmí chybět vitamín A (zabrání některým trvalým následkům). Při nemoci a po ní vysoký příjem vitamínu E ( až 1000 MJ/den, spolu s vit. C a zinkem) zajistí obnovu plicní tkáně do původní struktury i funkce.
Reklama