Reklama

Afektivnĺ poruchy: mánie, bipolární afektivní porucha, depresivní epizoda

Hlavním příznakem této skupiny chorob jsou poruchy nálady. Vyskytují se často a v případě deprese mohou ohrozit život sebevražedným jednáním.

Mánie
Je to porucha projevující se rozjařenou, okolnostem nepřiměřenou náladou, provázenou hyperaktivitou a velikášskými postoji s nápadným, nevhodným společenským vystupováním. Je přítomen manický syndrom (zvýšená aktivita či motorický neklid, nadměrná hovornost, myšlenkový trysk, ztráta zábran vedoucí k nepřiměřenému, neodpovědnému, rizikovému chování - jako je nepřiměřené utrácení, flámování, podnikání atd., zvýšená sexuální aktivita, snížená potřeba spát a změna činností).
Hypomanie nemá tak výraznou podobu a intenzitu jako mánie, je jí však velice blízká. Výskyt pouze manických epizod je extrémně vzácný, většinou jde o bipolární poruchu (maniodepresivní psychózu). Nejčastěji se však vyskytuje periodická depresivní porucha.

Bipolární afektivní porucha
Bipolární porucha, dříve zvaná maniodepresivní psychóza, je onemocnění, kde se střídají depresivní epizody s manickými. Mohou končit remisí nebo mohou přejít do opačného pólu (deprese do mánie a naopak), avšak toto střídání je obvykle nepravidelné. Často se později, po depresivních epizodách, vyskytne jen několik manických fází během života - pacient tedy trpí mnoha depresivními epizodami s vysokým rizikem sebevraždy. Pokud dochází k opakování manických epizod, obvykle se zkracuje období remise a objevuje se rychlé střídání deprese a mánie. Porucha se však může projevit jen jednou epizodou mánie. Jde o závažné celoživotní onemocnění, kde hereditární (dědičná) zátěž je vysoká a postižení dětí afektivní poruchou možné.

Depresivní epizoda/fáze
U této diagnostické kategorie se vyskytuje různě hluboký depresivní syndrom charakterizovaný neodůvodněnou chorobnou smutnou náladou, ztrátou zájmů a potěšení z aktivit, které pacienta dříve bavily, ztrátou pocitu radosti, anhédonií (neschopností prožívat radost), neschopností jakékoli činnosti, poruchami sebehodnocení, sebeobviňováním, zpomaleným myšlením, sníženou schopností komunikace vedoucí až k sociální izolaci, celkovou nechutí k životu, pesimistickým pohledem do budoucna a myšlenkami na sebevraždu. Dále bývají přítomny poruchy spánku, sexuální aktivity a příjmu potravy a různé bolestivé syndromy provázené únavou.

V MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) se objevil nový termín somatický syndrom, který je vyhrazen pro zvlášť těžké, klinicky významné příznaky deprese. Jde o zřetelnou ztrátu zájmů, nedostatek emočních reakcí a ranní probouzení (kolem 3-4. hodiny), nechutenství a nezájem o sexuální aktivity. Psychomotorické tempo je výrazně snížené nebo se vyskytuje agitovanost. Maximum obtíží bývá v ranních a dopoledních hodinách.

Reklama

Mírná depresivní fáze - pacient většinou pracuje a sociálně se angažuje. U středně těžké depresivní fáze pacient obtížně zvládá pracovní, sociální a domácí aktivity. U těžké depresivní fáze je buď výrazný psychomotorický útlum, případně naopak agitovanost či značná stísněnost, ztráta sebeúcty, pocity viny, neschopnosti a neužitečnosti se sebevražednými tendencemi. Pacient není schopen (nebo jen velmi omezeně) pracovního, společenského a domácího zapojení. U těžké depresivní fáze s psychotickými příznaky - mimo výše popsané symptomy - se mohou objevovat bludy, halucinace a depresivní stupor (strnulost, nehybnost).

Pojem periodická (rekurentní) depresivní porucha označuje opakovaný výskyt depresivních epizod, kde fáze jsou též mírné, středně těžké a těžké s tělesnými nebo psychotickými příznaky či bez nich.

Zdroj: Eva Malá, Pavel Pavlovský - Psychiatrie, nakladatelství Portál

Reklama

Komentáře

Jiří (Čt, 18. 3. 2010 - 17:03)
Milá Iveto,
to co momentálně prožíváte, je velmi náročná situace. Pojala jste ji však dobře a rozumně. Mám zkušenosti s depresivními stavy, o mániích něco málo vím od svého známého. Na deprese jsem se léčil, už jsem v pohodě.
Pokud si chcete vyměnit zkušenosti, můžete napsat svůj e-mail? Můžu Vám něco poradit.
Eduard Nud (Po, 18. 10. 2010 - 14:10)
Maniodepresivní psychóza. Kromě paranoidní schizofrenie je to první část mé diagnózy. Celé její znění jsem se dozvěděl teprve nedávno a docela se mě to dotklo. Jakápak psychóza? Předevčírem a dnes jsem se nahrával na kameru, jak myji nádobí a zjistil jsem, no.

Jenomže když dva dělají totéž, není to totéž. Maniodepresivní nálada probíhá bez zjevně zevně. Myslím si, že to není můj případ. Já například tu a tam něco přeháním, podlehnu tomu, myslím tím koníčky a jsem na tom mizerně.

Pak s tím přestanu, mám dobrou náladu a chuť do života. Na první pohled mánie. Ale! Já se tímto způsobem kontaktuji, komunikuji s lidmi. Ale přeháním to a příjde skepse. Inu, deprese! Ale ani toto není bez zjevné zevní příčiny. Uvědomuji si, že jsem se zase předváděl a je mi z toho mírně řečeno mírně šoufl.

Zpět k nahrávce. První nahrávka abnormální smutek, druhá bujaré veselí. Jako by to ani nebyl jeden člověk. Jenomže na těch nahrávkách není vidět, jaké jsem měl mimo toho debaty s maminkou a jak jsem se tím trápil. Ani ta mezinahrávka vzdoru, kterou jsem smazal. Takže opravdu nálady zevnitř a ne vznějšku?
Eduard Nud (Út, 19. 10. 2010 - 07:10)
Maniodepresivní psychóza....Ona taky maminka si mě všímá akorát když jsem svlečený nebo stojím před barákem, abych se oblekl nebo šel domů, a mluví na mne jenom když mám puštěnou hudbu nebo píšu komentáře.

Jinak mlčí jak zařezaná, takže je pak snadné přehánět mániomanický monolog. Ale upovídaný jsem já a hloupý taky. Ne? Blbec. Hodinu na ni mele a pak se ještě bezdůvodně nasere. Chudák ženská, že ho už dávno nedala do ústavu, aby od něho měla pokoj. V pokoji.
Pampeliška (So, 10. 3. 2012 - 19:03)
Pozoruji u sebe taky takové extrémy. Nejdřív jsem si myslela, že mám depresi, jenom. Tedy "jenom".
Ale vyskytlo se u mě několik hypomanických epizod, které přešly okolím nepovšimnuty a lékaři nediagnostikovány, protože jsou považovány za projev zdraví. Přitom taková aktivita pro mě nikdy nebyla typická. |Všichni se radujíé, jak se krásně uzdravuji, a já zatím dost v té hbypomanii trpím. Je to jako by mě někdo hnal, protim mép vůli, vůbec to není pocit štěstí, spíš pnutí, nutkání něco dělat...hnus. Už se toale bojím vůbec říkat, mysleli by si, že si hledám nemoci. :-(
Bára (St, 14. 3. 2012 - 22:03)
Dobrý den,
už delší dobu se utápím v depresích. je to smělé tvrzení, ale obávám se, že to už sama nezvládám. Na naléhání svých přátel jsem se rozhodla vyhledat pomoc. Ale mám strach. Mohl by mi tu prosím někdo poradit kam a jak se mám obrátit a jak to bude probíhat? Už opravdu nevím jak dál. Nic už pro mne nemá význam. Děkuji
Jana (St, 14. 3. 2012 - 22:03)
Báro ono ani nic moc význam nemá, to jsi jen z jisté naivity přešla k relativnímu pohledu na svět.
Pokud vyhledáš pomoc, tak ti nasadí možná nějaké neuroly nebo hned AD, která ti stejně za pár měsíců přestanou působit a nebo, což je také dosti pravděpodobné, ti to přejde do občasných mánií.
Takže ti radím nauč se své stavy zvládat bez léků např. relaxací, jogou, psychterapií apod.
Bára (St, 14. 3. 2012 - 22:03)
Báro ono ani nic moc význam...Děkuji
přeji krásný zbytek středy pokud to jen trochu jde
Jana (St, 14. 3. 2012 - 22:03)
Ještě jeden zajímavý článek, který ti může pomoci

http://duchovno.doktorka.cz/jak-celit-sve-duchovni-krizi/
Ileen (St, 14. 3. 2012 - 23:03)
Dobrý den,
už delší...Báro, můžeš zajít za svým obvodním (praktickým) lékařem a popsat mu svoje potíže, on ti poradí, doporučí, co dál. Anebo si najdi psychologa (třeba na internetu, objednej se k němu, popovídej si s ním). Ale každopádně někam zajdi. Nemusíš být na to sama! A ani bys neměla, mohlo by se ti ještě přitížit tak, že bys třeba ráno ani nevstala z postele, nenajedla se, nevyšla z bytu. U doktora to probíhá většinou formou otázek a odpovědí, možná dotazníku, psychotestu. Pokud se trápíš, jsou tu lidi, kteří pomohou. Už to vědomí, že jsi v péči odborníků, je posilující. Takže, neboj se ničeho, nech se vyšetřit (psychologem, obvodním doktorem) a nech si poradit, co s tím.
Bára (Čt, 15. 3. 2012 - 09:03)
Báro, můžeš zajít za...Děkuji
právě, když se mi stalo, že jsem se nedokázala ani pohnout, najíst, napít, tak mě přátelé začali přemlouvat, abych s tím začala něco dělat. Děkuji za odpověď
lola (Pá, 16. 8. 2013 - 18:08)
Mám ráda banány
Doporučuji kni… (Ne, 28. 12. 2014 - 19:12)

Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti

John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět.
http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257
Kristýna (Po, 19. 3. 2018 - 22:03)
Trpím jakou si poruchou nebo mám menší problém často si vymýšlím věci ale většinou to není schválně jako by se to stalo, je to jako by se to v minulosti stalo vidím toho člověka nebo tu událost do detailů jako ve skutečnosti, ale prostě se to třeba vůbec nestalo. Vůbec nevím co to může být prostě furt nedokážu věřit že se to nestalo a úplně mě to ničí
handa (Ne, 18. 4. 2010 - 23:04)
Doporučuji nechat si zjistit hladinu vitamínů B5 a B12. Po 10 letech stále častěji se projevující nemoci se problém metabolismu těchto vitamínů ukázal být hlavní příčinou bipolární poruchy u mého příbuzného. Jeho organismus nebyl schopen využít tyto vitamíny z potravy ani při podávání vysokých dávek v tabletách. Injekční podávání vitamínů B5 a B12 v pravidelných měsíčních intervalech odstranilo mánie i deprese. Při vysazení injekcí (mezera na trhu) po 7 letech bez potíží se do půl roku problém vrátil. Po opětovném zajištění pravidelné měsíční dávky problém znovu zmizel (již další 3 roky bez projevů nemoci). Vyzkoušejte - pokud nepomůže, ani neublíží, jak vám lěkař jistě rád potvrdí. Kdo to peklo zažil, ví své a nejspíš už vyzkoušel mnohé "zaručené" metody léčby, nicméně se vyplatí hledat dál. Hodně zdraví vám všem.
iveta.sedlackova (St, 17. 3. 2010 - 09:03)
Hledám rodiny pacientů s...Dobrý den,
můj přítel onemocněl bipolární poruchou v září 2009, a já jsem to velice těžko snášela. Ale napíšu vám to začátku. Vloni v lednu byl můj přítel stále nějaký smutný, nic ho nebavilo, neusmál se. NAstoupil do nové práce tak jsem si myslela že to je tím. A on mi moc toho jak se cítí neřekl. Na jaře jsem otěhotněla a tak se vše začalo točit kolem budoucího miminka.Jenže člověk míní osud mění. A tak jsem ve třetím měsíci potratila, bylo to jako rána do srdce. A bolí to o po roce. Ale nás dva, to kupodivu dalo více dohromady, více jsme se k sobě upnuli. A to mě drželo nad vodou a těšila jsem se na to co přijde. Jenže pak jsem přišla o práci. A přítel začal podnikat při zaměstnání a pak to přišlo. Byl celý den pryč, osm hodin byl v práci a pak jezli po celé republice jako dealer ovoce zeleniny. Spal tak čtyři hodiny denně, někdy ani to ne, nepotřeboval jíst, ani pít, spát prostě nic. Najednou jako by to nebyl člověk ale robot. A co je hlavní, změnil se ve všem. MYslím tím v mluvení, z introvertního, veselého, nekonfliktního člověka byl najednou ptoritvný morous, který vyhledával problémy, sám je způsoboval, celou rodinu vyděsil svým jiným chováním. Všichni si mysleli že se zbláznil. Já jsem si myslela že je v nějaké sektě nebo co. Změnil se i v sexu a nechápala jsem co se děje. Tak to trvalo asi dva týdny, kdy jsem byla v naprostém napětí, stresu a vyčerpání z toho co se děje. Aby nic nevyváděl, jezdila jsem všude s ním, takže obchodoval, čemu já nerozumím, a co jsem tehdy nemohlan ijak ovlivnit, nadělal dluhy, a řídil auto jako blázen. Jezdili jsme po dálnici stočtyřicet zs hodinu ve starém favoritu, a já byla strachy bez sebe. Nechtěla jsem ho opustit, nechtěla jsem aby se mu něco stalo, ale také jsem nechtěla riskovat svůj život. Bylo to hrozné, takový tlak jsem niukdy nezažila a nikdy už zažít nechci. A tak po dvou týdnech to dospělo k tomu, že jsme za pomocí rodiny dostali mého přítele do léčebny. Jel tam dobrovolně s tím, aby nám všem dokázal, že on je normální a my jsme blázni. Ale vzhledem k tomu, že byl agresivní, tak si ho tam nechali. A musím vám říct, že horší než ty dva týdny před tím bylo vidět svého muže, svojí lásku jak leží přikurtovaný na posteli a prosí a brečí že už mu je dobře, že chce domů. A pak začal křičet že za to můžu a tak. Teď zpětně když se ohlížím do minulosti, a musím říct že občas to dělám ani nevím proč, prostě to přijde samo, tak nechápu jak jsem to mohla přežít ve zdraví. A tak byl skoro měsíc a půl v léčebně. Trvalo měsíc než zaraly léky, bral vysoké dávky Depakine, Zyprexa. Po měsíci kdy jsem za ním jezdila denně, a stále jen křičel že mu nic není, že chce domů, se to konečně změnilo. A takovou úlevu jsem ještě nezažila. Po měsíci napětí, stresu, byla jsem doma, bez práce, každý den usínala se skleničkou, jinak to nešlo, a teď najednou byl zpátky mezi lidma. BYlo to prostě nevím jak to popsat. A od té doby je sice zpátky, ale není to už on. A bojím se že už nebude. Když se vrátil z léčebny domů, starala jsem se o něj, vařím mu, pečuju o něj, nechci po něm nic náročného, nechávám ho ať se léčí a odpočívá. Jenže stále nemám práci, jsem už půl roku doma, a občas mi z toho jaksi hrabe. A někdy jsem na něj protivná, vyjedu po něm kvůli maličkosti a pak je mi to líto. Ale víím že si to tak nebere. Nikdy jsem mu nevyčítala to co bylo. Vím že za to nemůže, prostě to je život. Mimochodem, jeho matka, která se neléčí, má stejnou nemoc, kvúli tomu s ní není normální řeč a vyhýbám se kontaktu s ním. Až moc mi připomíná to jak bylo pro mě hrozný tím vším projít. A nechci aby mi to něco připomínalo. Ikdyž vím že se to bude muset nějak vyřešit, nějak mi to je jedno. Pro mě je důležitý můj přítel, a nic víc. Nevím co bude do budoucna, nepřemýšlím o tom, od nemoci už ne. Nechci se vdát, ani mít děti, moc se bojím nemoci. Přítele miluju, ale nevím jestli zvládnu žít s jeho nemocí a s téím jak se změnil po celý život. Zamilovala jsem se do veselého bezstarostného člověka a ten tu teď není. A asi už nikdy nebude. Neustále se mi hlavou honí co bude a co mám dělat. Potřebuju slyšel někoho, kdo ví jaké to je, mít někoho nemocného. Odepíšete mi?
Reklama